Evropský zákon o svobodě médií je ve finální fázi vyjednávání, hotovo by mohlo být už do konce roku. Očekává se od něj, že by měl zásadně zlepšit podmínky pro svobodu médií v členských státech EU. HlídacíPes.org přináší detailní přehled klíčových změn, které zákon přinese pro média, novináře i veřejnost.

Zákon, známý také pod zkratkou EMFA, má podle Komise především zajistit občanům naplnění práva na přístup k nezávislým a pluralitním informacím, transparentnost trhu a snazší orientaci v mediálním prostředí.

Médiím má zase umožnit fungování bez státních zásahů, přehled o přidělování státní reklamy a ochranu jejich obsahu před neoprávněným blokováním na technologických platformách.

Novináře má zákon chránit před nátlakem a špionáží ze strany orgánů státní moci a omezováním redakční svobody. Po přijetí zákona by už nemělo být možné ovládnutí veřejnoprávních médií či regulátorů vládami členských států.

• Právo na pluralitu informací

Zákon ukládá členským státům, aby (v souladu s článkem 11 Listiny základních práv Evropské unie) zajistili, že občané budou mít přístup k pluralitě mediálních služeb produkovaných redakčně nezávislými médii, a to bez jakéhokoli zásahu státu. Bude posuzován dopad koncentrace mediálního trhu na pluralitu médií a redakční nezávislost.

• Kdo bude arbitr?

Vznikne Evropský sbor pro mediální služby. Ten nahradí současnou platformu evropských regulačních orgánů pro audiovizuální mediální služby (ERGA). Členy Sboru budou zástupci národních regulátorů (v případě ČR se jedná o RRTV), případně společný zástupce, pokud v zemi existuje více regulačních orgánů pro oblast médií. Státy mají zajistit, aby regulátoři fungovali zcela nezávisle na státní moci.

Sbor bude poradním orgánem Komise a bude vydávat posouzení a stanoviska k dodržování zákona. Schvalovat je bude dvoutřetinovou většinou. Pokud bude Sbor vydávat stanoviska v oblasti tisku a online médií, bude je muset konzultovat s profesními organizacemi novinářů a vydavatelů v dané zemi, případně samoregulačním orgánem, a jejich názor vzít v potaz. Sbor naopak nebude odpovídat za dohled nad ustanoveními zákona, která se týkají práv a povinností provozovatelů médií. Nebude tedy hodnotit média.

• Redakční nezávislost a transparentnost

Členské státy budou muset respektovat redakční svobodu provozovatelů médií a vyvarovat se jakýchkoliv zásahů. Média musí zaručit, že redaktoři a šéfredaktoři mohou svobodně přijímat redakční rozhodnutí, ovšem v rámci redakční linie provozovatele daného média. V trialogu prošel původní návrh Komise, který vztahuje tuto povinnost jen na zpravodajská média.

Zákon doplňuje sada doporučení, která uvádí mimo jiné přehled osvědčených postupů k posílení redakční nezávislosti. Tato doporučení však nejsou závazná.

Zákon nestanoví žádné nástroje, jak vymáhat dodržování redakční nezávislosti a etických standardů v médiích, v nichž o to nestojí vydavatel ani novináři.

Všichni provozovatelé médií ale budou muset zajistit transparentnost vlastnictví daného média. Zákaz vlastnit média, který by se týkal hlav států, premiérů či ministrů, se pokusil prosadit Evropský parlament. To ale v trialogu neprošlo. Europoslanci dostali možnost formulovat toto omezení do odůvodnění zákona.

Provozovatelé médií, kteří dostávají veřejné finanční prostředky ze třetích zemí (například za reklamu), budou každoročně předkládat zprávu vnitrostátnímu regulačnímu orgánu. Ve zprávě musí být uvedeno, od koho přesně a jakou celkovou částku provozovatel média obdržel.

Opatření se budou vztahovat na všechna média, původně Komisí navržená výjimka pro velmi malá média procesem vyjednávání neprošla.

• Žádný spyware proti novinářům

Zákon nastavuje záruky proti použití špionážního softwaru proti médiím, novinářům a jejich rodinám. Také stanoví, že novinář nesmí být nucen prozradit svůj zdroj. Tento bod je považován za největší jablko sváru mezi zákonodárci, kteří se jím budou zabývat na trialogu v polovině prosince.

Rada EU prosazuje co nejmenší omezení v tomto směru a především na žádost Francie požaduje, aby nebyla dotčena možnost států nasadit špionážní software i na novináře v případech ochrany národní bezpečnosti. Proti tomu protestují společně novináři, vydavatelé i další organizace působící v oblasti svobody médií, které se obávají zneužití této možnosti.

Zákonodárcům zaslali řadu společných výzev, aby do zákona prosadili co nejsilnější ochranu novinářských zdrojů. Odvolávají se přitom na případ britského novináře Williama Goodwina, kterému dal za pravdu Evropský soud pro lidská práva, když v roce 1996 rozhodl, že ochrana mediálních zdrojů je jednou ze základních podmínek svobody tisku. Zneužití špionážního softwaru na sledování novinářů v EU se dosud potvrdilo v Řecku či Maďarsku.

• Veřejnoprávní média

Financování veřejnoprávních médií musí být podle nového zákona přiměřené a stabilní, aby byla zajištěna redakční nezávislost. Manažeři a správní rady budou muset být jmenováni transparentním, otevřeným a nediskriminačním způsobem. Jejich odvolání bude možné pouze za výjimečných okolností a zdůvodnění bude muset být zveřejněno. Veřejnoprávní média budou muset poskytovat pluralitu informací a názorů, nestranným způsobem v souladu s jejich posláním veřejné služby.

Vypadl pozměňovací návrh europoslanců, který říkal, že adekvátní financování veřejnoprávních médií by jim mělo umožnit i rozvoj „nových obsahových a mediálních forem a technický rozvoj“. Proti tomu protestovali soukromí vydavatelé online médií, kteří upozorňovali na neférovou soutěž, ohrožení plurality médií a porušení staršího předpisu Komise.

• Státní reklama

Zákon reguluje podmínky pro přidělování státní reklamy do médií. Orgány veřejné správy a státní podniky budou muset každoročně zveřejňovat informace o tom, kterým médiím a kolik zaplatily za reklamu. Bude se také muset zvýšit transparentnost a objektivita měření sledovanosti, které mají na příjmy médií z reklamy vliv.

Podle původního návrhu Komise se měly tyto povinnosti vztahovat pouze na státní instituce ve veřejnosprávním celku nad milion obyvatel. Tato hranice bude na žádost Evropského parlamentu snížena na sto tisíc obyvatel. Europoslanci se také snažili omezit objem reklamy, který by mohl jeden veřejnosprávní orgán přidělit jednomu provozovateli média v daném roce. To mělo instituce donutit, aby rozdělovaly inzerci férověji mezi více médií. Tento pozměňovací návrh ale také neprošel trialogy.

• Ochrana online obsahu médií

Zákon nastavuje záruky proti neoprávněnému odstranění mediálního obsahu, který je vytvořen profesionálními médii v souladu s profesionálními standardy. Online platformy jako Google, které mají podle Aktu o digitálních službách (DSA) povinnost odstraňovat škodlivý obsah jako dezinformace či podněcování k násilí, musí podle tohoto zákona přistupovat jinak k médiím než k ostatním uživatelům. Pokud mají v úmyslu blokovat jejich obsah, musí informovat vydavatele alespoň 24 hodin před tím, než k takovému kroku přistoupí. Rovněž stížnosti médií budou muset vyřešit v tomto termínu. O tom, co jsou a co nejsou relevantní média, mají rozhodovat vnitřní pravidla platformy, transparentnost médií a jejich sebeprohlášení, v němž se přihlásí k dodržování etických standardů. Pokud bude případ sporný, mohou platformy požádat o radu regulátora či samoregulační orgán.

Další otázky, které se v souvislosti se zákonem EMFA často objevují:

Je nový zákon cenzurou médií?

Evropský zákon o svobodě médií (EMFA) nepřináší cenzuru tisku. Zákon nereguluje média, ale prostředí, ve kterém fungují. Cílem nařízení je zajistit v členských zemích jednotné podmínky pro existenci nezávislé žurnalistiky a zachování plurality médií.

Jaký byl časový postup při vzniku zákona? 

Veřejnost měla možnost vyjádřit se k záměru již před dvěma lety. 21. prosince 2021 zahájila Evropská komise veřejné konzultace o připravovaném zákoně, které byly otevřené do 25. března 2022. 16. září 2022 zveřejnila Evropská komise svůj návrh nařízení. Evropským parlamentem prošel návrh na začátku října 2023 ověnčený stovkami pozměňovacích návrhů. Trialogy začaly hned v říjnu.

Jak hlasovali čeští europoslanci?

Evropský parlament odhlasoval návrh zákona velkou většinou (448 pro, 102 proti a 75 se zdrželo hlasování). Z českých europoslanců zvedli ruku pro zákon Luděk Niedermayer, Stanislav Polčák, Jiří Pospíšil, Michaela Šojdrová, Tomáš Zdechovský, všichni tři pirátští europoslanci (Marcel Kolaja, Mikuláš Peksa a Markéta Gregorová) a také Radka Maxová (bývalá za ANO) a Dita Charanzová jako jediná ze současných europoslanců za ANO. Proti byli Jan Zahradil, Hynek Blaško a Ivan David. Zdrželi se Martin Hlaváček, Ondřej Knotek, Ondřej Kovařík, Evžen Tošenovský, Alexandr Vondra, Veronika Vrecionová a Kateřina Konečná. Martina Dlabajová (ANO) na zasedání nebyla.

Jak bude zákon vymahatelný?

V případě, že státy zákon nedodrží, může s nimi Komise zahájit řízení o nesplnění povinnosti. To může vést až k finančním sankcím ze strany Evropského soudního dvora. Při rozhodování o tom, zda k porušení zákona došlo, bude brát Komise v potaz stanoviska Sboru. Může si ale nechat vypracovat i další posudky. Zákon stanoví záruky i pro novináře. Ti se budou moci obrátit na vnitrostátní soudy, pokud se budou domnívat, že jejich práva vyplývající ze zákona nejsou respektována.

Kdy začne zákon platit?

Zákon vstoupí v platnost dvacátý den po zveřejnění ve věstníku. Termín pro účinnost zákona je předmětem diskuse v rámci trialogu. Komise navrhla účinnost za šest měsíců, s čímž souhlasí i Evropský parlament. Rada ale chce osmnáct měsíců. Pokud projde kompromis v podobě jednoho roku, zákon by mohl nabýt účinnosti nejpozději na jaře 2025. Protože se jedná o nařízení a ne směrnici, předpis bude platný ve své finální podobě pro všechny státy a jednotlivé členské země EU ho nebudou moci individuálně upravovat při implementaci do svých zákoníků.