Evropská unie měla bránit populismu a držet si lid od těla. Právě proto je dnes zranitelná
Evropská integrace byla součástí komplexního pokusu spoutat vůli lidu – z dobrého důvodu. Po válce měl vzniknout politický pořádek vytvořený na nedůvěře k svrchovanosti lidu, explicitně antitotalitářský, a chcete-li, bezvýhradně protipopulistický. Jenže právě proto se Evropská unie stala později tak zranitelnou vůči populistům a je pro ně i dnes dobrým terčem.
Touha „uzavřít“ liberálně demokratické závazky se stala zřetelnější ve specifickém případě kontextu Evropské unie (EU; nebo Evropské hospodářské společenství [EHS], jak jsme ji znali do roku 1993) s přechodem k demokracii v jižní Evropě v sedmdesátých letech.
Populismus ve skutečnosti není voláním po větší politické participaci, a už vůbec ne uskutečnění přímé demokracie. Ale může připomínat hnutí, jež takové volání vyjadřuje, a tudíž, prima facie, může získat určitou legitimitu na základě toho, že poválečný evropský pořádek skutečně je založený na myšlence držet si „lid“ trochu od těla.
Ukázku z knihy Co je to populismus? politologa Jana-Wernera Müllera zveřejňujeme se svolením nakladatelství Dybbuk.
Proč se Evropa stala zvláště zranitelnou vůči populistickým aktérům počínaje polovinou semdesátých let a dále – a zejména v nedávné době? Některé odpovědi by mohly být zjevné: krácení výdajů sociálního státu, imigrace a především v nedávné době eurokrize. Ale krize – ať ekonomická, společenská nebo nakonec i politická – automaticky nevytváří populismus (snad kromě toho, když se rozpadají staré stranické systémy).
Naopak, dá se říci, že demokracie neustále vytvářejí krize a současně mají zdroje a mechanismy na vlastní opravu. Spíše – alespoň co se týče současné vlny populismu v Evropě, je to konkrétní přístup k adresování eurokrize – zkráceně technokracie, který je klíčový pro porozumění současnému vzrůstu populismu.
Oba se zvláštním způsobem vzájemně zrcadlí. Technokracie prohlašuje, že existuje pouze jediné správné řešení politiky; populismus tvrdí, že existuje pouze jediná autentická vůle lidu.
Vzpomeňte si na Babiše
V nedávné době si také vyměnily své atributy: technokracie se moralizovala („vy, Řekové, a tak dále, musíte pykat za své hříchy!“ – neboli za rozmařilost v minulosti), zatímco populismus se zefektivnil (vzpomeňte na Berlusconiho a v České republice na Babišův slib, že bude stát řídit jako jednu ze svých společností).
Ani pro technokraty, ani pro populisty neexistuje žádná potřeba demokratické diskuse. V určitém smyslu jsou jedni i druzí zvláštně apolitičtí. Tudíž je možné předpokládat, že jedno může vydláždit cestu druhému, protože každé z nich legitimizuje víru, že neexistuje žádný skutečný prostor pro nesouhlas. Vždyť přece oba tábory tvrdí, že existuje pouze jedno správné řešení politiky, respektive pouze jedna autentická lidová vůle.
To, že si všimneme této paralely, nám umožní vidět trochu jasněji, co skutečně odlišuje populistické strany a hnutí od aktérů, kteří se na druhé straně mohou vzepřít například úsporným opatřením a libertariánským ekonomickým předpisům, zatímco v žádném jiném smyslu populisty nepřipomínají.
To, co dělá ze strany „Pravých Finů“ (a v nedávnější době jen „Finů“) populistickou stranu, není to, že kritizují EU, ale že si nárokují výlučné zastupování skutečných Finů.
V Itálii to nejsou stížnosti ohledně italské la casta, co by nás mělo přimět, abychom se obávali, že by Beppe Grillo mohl být populista, ale jeho tvrzení, že jeho hnutí nechce méně než 100 procent míst v parlamentu, protože všichni ostatní uchazeči jsou údajně zkorumpovaní a nemorální. V souladu s touto logikou jsou nakonec grillini čistí italští lidé, což poté také ospravedlňuje ten druh diktátorství ctnosti uvnitř Grillova Hnutí pěti hvězd.
Populista nebo aktivista?
Identifikace skutečných populistů a jejich odlišení od politických aktérů, kteří kritizují elity, ale nepoužívají logiku pars pro toto (jako jsou indignados ve Španělsku), jsou dnes hlavním úkolem pro vytvoření teorie populismu v Evropě.
Ti, které někteří pozorovatelé nazvali „demokratickými aktivisty“ v protikladu k populistům, sice prosazují určité politiky, ale v takové míře, že vůbec nepoužívají „lidovou řeč“. Netvrdí: „My, a pouze jen my jsme lid,“ ale spíše: „My jsme také lid.“
Je také důležité zasít určité pochyby o levicových strategiích, které se selektivně pokoušejí čerpat z populistické představivosti, aby oponovaly neoliberální hegemonii. Důležité není, že kritika neoliberální hegemonie je z nějakého důvodu sama o sobě a ze sebe populistická (v linii s chápáním populismu jako záležitosti „nezodpovědných politik“).
Jaká existuje alternativa? Přístup, který se pokusí zapojit ty současně vyloučené, zatímco současně zamezí bohatým a mocným, aby ze systému vystoupili. Je to ve skutečnosti jen jiný způsob, jak říci, že je zapotřebí nějaký druh společenské smlouvy. Pro takovou novou společenskou smlouvu v jihoevropských zemích je třeba podpora široké základny a základnu je možné vytvořit pomocí odvolávání se na spravedlnost, nejen fiskální poctivost.
Jistě, vznešené výzvy nestačí; musí také vzniknout mechanismus pro schválení takového nového uspořádání. Může to být formou velké koalice, která bude v době voleb skutečně posílena. Eventuálně by společnosti mohly oficiálně opětovně projednat svá vlastní ústavní uspořádání, jak se pokoušel udělat Island, a daleko méně dramatickým způsobem, i když bez valného úspěchu, také Irsko.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Petr Pithart: Jak dva slovenští komunisti – Husák a Čalfa – umetli Havlovi cestu na Hrad
Ve stínu Ježkovy smrti. Milovaní komici v Americe
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
18 komentářů
ja se obavám, že to lze vyložit i bez té zaplavy -ismů. A to tak, že ze současné západní demokracie se vytratila pluralitní a racionální diskuze. Protože z hlediska nyní užívaných principů demokracie vlastně netřeba. Ti kdož podle výsledků voleb ,vládnou (do dalších voleb) ,nemusí o svých rozhodnutích pluralitně a racionálně diskutovat s ostatními – jak parlamentní opozicí, tak i jinými institucemi, či skupinami občanů.. Tedy – tak aby uznávali i jejich racionální argumenty, a své návrhy dle nich korigovali.
A naopak ti dole vlastně ani nemohou – protože z hlediska principu demokracie „prohráli“ ve volbách, tedy jejich názory jsou ignorovány .Sice to zní groteskově , říct že třeba deset milionů lidí prohrálo s koaliční stojedničkou – ale jak zde často cituji „takhle jsme si to přece dohodli předem“..Tudíž potom jejich argumenty, byť vyřčené v diskuzi už nepatří vládní koalici, ale jako mediální vzkazy voličům do příštích voleb. Zní některé z nich populisticky? Skutečně nebo to je pouze mediální nálepka, kterou jejich oponenti diskreditují jejich návrhy?
O tom jak to probíhá konkrétně v EU, radějj na samostatnou diskuzi. Tam by se musel nakreslt graf institucí EU, u každé připsat jeji realistické rozložení sil,a z toho vydedukovat, jaká je možnost takové diskuze tam. Dále se předpokládat, že opět mizivé,,
1) Mezi technokracii a populismem je podstatny rozdil. Technokracie muze spolecnost nekam vest – ma vize. Populiste jsou orientovani na okamzity – kecy o skvelem referendu o vystupu z EU, uz nedokazi lidem popsat, co to pro ne bude znamenat. 2) Populismus beru jako snahu dat luze iluzi, ze si dokaze lepe vladnout bez elit. Hodne stesti, Tomio a Andreji! 3) Co nahrava rustu populismu a populistickemu chovani tradicnich stran? Je to paradoxne 4-lety volebni cyklus. To co nas ma chranit pred diktaturou (pravidelne stridani garnitur), znemoznuje provadet potrebna (casto nepopularni) opatreni. Zadna vlada nebude delat neco, co ji neprinese (okamzite) politicke body a plody bude sklizet nekdo jiny treba za 10 let. 4) Dalsi vec ktera populistum mimoradne nahrava, je neustale mereni popularity subjektu na politicke scene. Jak asi muzou dopadnout pristi volby, kdyz se porad bude psat, ze ANO ma podporu 30%? 5) Clanek (kniha) nam to pekne pojmenoval. Je nacase si rict, co s tim? Diskuze skupin, ktere se vzajemne nenavidi? Nekdo by mel zacit vysvetlovat, ze se proste jedni bez druhych neobejdou. 6) Kecy o tom, ze za neco muze zla EU, jsou totalni nesmysl. Kdybychom nebyli v EU, budeme povazovat za zlo nasi vladu a nase instituce.
1) Uz dnes je na prikladu brexitu videt, že výstup z EU rozhodně nebude „okamžitý! – a že by vyžadoval mnohem víc úsilí, než si vyjednat v rámci EU dobre podminky. Coz volici doufam vidi sami…A populitičtí politici zase vidí na příkladu Brexitu, že kdyby ho iniciovali referendem, tak by je mohl taky vystup taky odrovnat. Takže už ho tolik nepožadují
2) Bez elit se už u nás vládne dávno, čil v tom není Babiš rozdíl.
3) Jestlipak vůbec vždycky platí že nepopulární opatření se rovná správné opatření? Ono to tak bohužel často nebývá. Nepopulární opatření je zkrátka opatření které se lidem nelíbí. Ale líbí se z nějakého důvodu některým vládním politikům, kteří ho silou koalice prosadí.. A pak si za to nesou politickou zodpovědnost.
4) Měření popularity= jak by lidé volili, je naprosto nutné.. Ono z něj taky vidět že ANO by volili lidé 30 procent, ale třeba TOPku kolem 5 procent. A měla by se zamyslet proč. Nejen z hlediska součastnosti – ale i minulosti. Lidé si zkrátka pamatují, i víc než jedno období zpět.
5) Existuje poměrně snadná cesta co s tím, totiž zrušit politické strany. Lidé si prostě za svůj okrsek zvolí svého poslance, a ten bude hájit jejich zájmy. Když bude chtít
vláda prosadit nějaký zákon, tak prostě bude muset navrhnout tak potřebný a racionální a kvalitní zákon a diskutovat o něm se všemi 200 poslanci, tak aby ho aspoň 101 z nich „podle svého nejlepšího vědomí a svědomí“ podpořilo. A když je nenajde, tak ten zákon nebude platit. Dětinsky prosté….:)))
6) Vedení EU dělá stejné hlouposti jako parlamentní vlády, jen v rozsahu pro celou EU. Tudíž, za to co provádí sama není třeba se vymlouvat na naše politiky..
Evropská unie je nejhorší totalitou od dob Stalina a Hitlera. Snad se ji podaří zastavit dříve, než nabude podoby režimu Pol-Pota a Jeng-Sariho.
Predpokladam, ze to myslite ironicky. Osobne jsem trocha socialismu zazil a precetl ne jednu knihu z dob Stalinovy ery. To vy zrejme nikoliv. Proto na Vas prispevek reaguji. Protoze to je presne ten tip naprosto iracionalniho, ale pro mnoho lidi vysoce manipulativniho a tedy i velice nebezpecneho nazoru….
Liberální žraloku,
tuto zhovadilost jste vyplodil sám nebo jste si musel něčím pomoci? Opravdu, srovnávat dnešní Evropu (se všemi jejími problémy a defekty) se Stalinem a Hitlerem, k tomu je nutná velmi silná zabedněnost z vaší strany a hodně silný matroš, který jste vyhulil nebo vypil.
Dejte mi vědět, co konzumujete, musí to být opravdu kvalitní, a rád bych si přečetl váš trochu konzistentější názor, než citovat kambodžské masové vrahy.
Těsím se na Vaši reakci a zdravím
Honza J.
populiste jsou pretlak ve spolecnosti a prirozeny vyvoj. Kdyby si EU umela udelat poradek a hlidala si hranice, nebylo by migrantu, ani populismu. Ani Okamura by asi nebyl v parlamentu. Populismem je vinna EU. A mimochodem si vsimnete, ze cesti vyhlaseni populiste, ano, i Okamura, dokonce i Sladek, i „proruske desinformacni weby“ napr. ostre odsoudili to nechutne predstaveni v Brne. Ale statni media, televize, ji naopak obhajovala…takze v jednani statu EU, moci EU, muzete biuzel videt amoralni sklony a rozklad, degeneracni sklony, neco je tam spatne. Ono, jestli ti poluliste nemaji v nekterych vecech pravdu, ze?
Každý má v něčem pravdu, i populista. Otázka je jestli má populista pravdu když říká že mluví za celý národ. Podle mě je odpověď málokdy „ano“.
Populista může mít i pravdu? Ano může, ale nikdy nemá řešení, nebo jeho řešení přinese zmar až válku.
Kdo si vidí dál, než na špičku nosu, tak vidí, že EU končí a zmítá se v křeči. Perestrojka nezabrala před lety, nezabere i nyní. Prohnilý systém musí padnout na hubu. Natírat zábradlí na potápějícím se Titaniku, to chce hodně cynismu.
Vážená redakce, Frenki Hunter, je váš nápad, že?
Tohle totiž není možné, je to jen vaše provokace. Nemyslím to zle, ale poslední příspěvky, už jsou tak mimo, že nevěřím v jeho reálnou existenci 🙂
Jestli jsem se trefil, tak už ho vypněte.
nejde to vypnout…
Na novináře jsou všechna fakta krátký! Termín „populista“ – Hlas lidu – hlas boží. Když se chtějí média opřít do nějakého politika nebo politické strany, hodí se nálepka populismu. V našich poměrech to znamená postavit proti sobě ‚lid‘ a ‚elity“. Populismus je nevyhnutelnou součástí demokratické politiky. Pokud chcete něco změnit, případně odstranit či nahradit vládnoucí garnituru. Populismus po roce 89 nikomu nevadil, stejně jako spousta politického diletantismu, špatně zastíraného prospěchářství a nestydatého pokrytectví.
Populistické je také strašení komunismem nebo leckteré rádoby protikorupční výkřiky. Svobodu nesvobodným nikdy nedaly zdarma elity, ale nesvobodní si ji musí vybojovat. Tento článek je ve stylu, že veřejnoprávní média, která dnes pracují na základě doktríny, že občana není třeba informovat, ale převychovávat ve vzorného liberála obdivujícího EU a menšinové chování všeho druhu a nenávidějícího Putina. Být v současnosti populistou je něco dobrého a pozitivního. Je lepší něco nabízet běžným lidem než elitě. Je lépe být populista než elitář.
Asi jste to přehlédl, autorem je německý politolog Jan Werner Müller. Tématu se věnuje dlouhodobě a důkladně. Na textu je to vidět. Tu knížku si přečtěte a vyzvěte jej na vědeckou disputaci. Jistě takový intelektuální střet ocení.
Vaše ironie není na místě. Četl jsem několik článků v zahraničí, kde se Jan-Werner Müller vyjadřuje j tématu populismu. (Např. The Guardian Donald Trump’s use of the term ‚the people‘ is a warning sign,….) Rád chcete být nad věcí, ale každý populista se pokouší sjednotit svůj lid – jediný autentický lid – udržováním konfrontací s těmi, kteří nejsou považováni za správné,…. Je mnoho lidí a vědců, kteří o tématu hovoří např. Keith Hawkins, a další.
Člověče kdo se vás snaží vychovávat?
Přepněte si na jinou stanici než Barrandov a možná se to zlepší.
Problém současného světa je, že někteří jsou si skálopevně jistí, ale holt někteří jsou plni pochybností. Dunning-Kruger efekt.
Tomáši možná nejste ztracený, nebo já plně nechápu, co vlastně chcete sdělit, ale zkuste se tedy zamyslet, co vlastně vy osobně, považujete za dobré vlastnosti.
A kteří politici je naplňují, ale informace o politicích nenabírejte jen z Barrandova.
Kdybyste věděl, jak jste se strefil s Dunning-Kruger efektem do černého. Byl jsem vždy, ten co mlčí, a nejspíše jsem dělal dobře.
Vůbec si nejsem svou pravdou jistý, ale to co se děje nyní, Stbák premiérem, o Olafu se už přestalo úplně psát, už to není jeho problém. Prezident s tvůrčím výklade ústavy a napadající veřejnoprávní média, je toho prostě na mě moc.
Situace se z mého pohledu dostala do stavu porušování základních morálních hodnot. To tady opravdu od revoluce, v takovémto zhuštění, ještě nebylo a děsí mne, že to vlastně nikomu nevadí.