Evropský parlament je vůči tlakům autoritářských režimů odolnější, než jak by se při pohledu na těžkopádnou bruselskou instituci mohlo zdát. Jenže zatímco například kritika Lukašenkova režimu v Bělorusku či Asadova režimu v Sýrii prošly u europoslanců v podstatě jednomyslně, v postupu vůči Rusku a Číně už zdaleka tak jednotní nejsou.

Vyplývá to ze studie maďarského think-tanku Political Capital, který analyzoval více než 90 výsledků hlasování Evropského parlamentu o otázkách týkajících se nedemokratických režimů. Výslovně zmiňuje i pročínský postoj českého europoslance Jana Zahradila.

Podle Šimona Pinkase z Pražského institutu bezpečnostních studií, který se na studii podílel, výsledky odrážejí sdílený pocit hegemonie Ruska a Číny vůči Spojeným státům. „Západ je v očích některých europoslanců tak očerněn, že hledají protiváhu na druhé straně. Proto jsou ochotni i přimhouřit oči o tom, co se tam děje,“ říká pro HlídacíPes.org.

Přesto se podle něj ukazuje, že Evropský parlament je odolný a tlakům autoritářských velmocí jako celek nepodléhá. „Objevují se názory, že jde o nechráněnou a lehce zranitelnou instituci, ale není to pravda. V opravdu důležitých jednáních a silných politických rozhodnutích se europoslanci víceméně vždy shodnou,“ dodává s tím, že ohroženější jsou v tomto směru jednotlivé členské země.

Zvláštní případ Zahradil

Konkrétně třeba Čína nemá v Evropském parlamentu příliš mnoho spojenců. Otevřeně ji podporují především krajně levicové politické síly, mezi něž patří i česká KSČM. Ty kritiku Pekingu považují za součást „americké propagandy“.

Zástupci krajně pravicových stran jsou zase Čínu ochotni kritizovat rétoricky, ale když se hlasuje o společném odsouzení čínského režimu, tak se většinou zdrží hlasování. Považují ji za protiváhu západnímu liberálnímu přístupu, konkrétně Spojeným státům a Evropské unii, s jejichž politikou zásadně nesouhlasí. To se týká i zástupců české SPD.

Přístup europoslanců jednotlivých politických stran Česka, Slovenska a Bulharska vůči Číně v letech 2020 až 2021, přičemž 0 = absolutně nekritický a 100 = absolutně kritický. Zdroj: se souhlasem Political Capital

I tak jde ale o menšinový přístup a Evropský parlament je schopen podnikat i poměrně výrazné kroky vůči Číně. Důkazem je schválení rozhodnutí pozastavit ratifikaci investiční dohody mezi EU a Čínou, a to navzdory snahám Německa a Evropské komise o její prosazení.

Podle autorů studie lze proto očekávat, že Čína ve svých snahách prosazovat své zájmy na evropském kontinentu přitvrdí a bude se do budoucna snažit přesvědčovat především jednotlivé politické aktéry a členské státy, že je pro ně výhodným partnerem pro spolupráci:

„Pokusí se využít vlastního masivního vnitřní trhu a ekonomických zdatností k vytvoření dojmu, že státům a jednotlivcům z řad elit přinese podpora Pekingu výhody v podobě obchodní spolupráce a osobních kontaktů,“ píší analytici s tím, že členské státy, jejichž politici z toho budou mít největší prospěch, budou i nejvíce prosazovat čínsko-evropské partnerství.

Mezi země, které se již nechaly zlákat čínskou ekonomickou „laskavostí“, patří třeba Maďarsko. To s Pekingem spolupracuje mimo jiné na miliardovém projektu rekonstrukce železnice Budapešť-Bělehrad a poslanci za vládní stranu Fidesz hlasovali proti zmíněnému pozastavení ratifikace investiční dohody EU-Čína.

Výslovně se pak autoři studie zmiňují o českém europoslanci Janu Zahradilovi za ODS. Ten má k Pekingu blízko a výsledky jeho hlasování v Evropském parlamentu v otázkách souvisejících s Čínou se výrazně odlišují od jeho dalších tří spolustraníků – k Pekingu je Zahradil mnohem méně kritický.

Ekonomicky přitažlivé Rusko

Rusko je pro poslance Evropského parlamentu oproti Číně daleko přitažlivější. Putinův režim se v posledních letech ekonomicky, vojensky i politicky sám sebe snaží vykreslit jako supervelmoc a krajní pravice i levice v něm vidí protipól USA a svůj vzor.

To se projevuje šířením silně prokremelské rétoriky na půdě Evropského parlamentu a ovlivňuje to i výsledky jednotlivých hlasování. Ty jsou k Rusku ve srovnání s Čínou vstřícnější, a to i v případě velkých politických stran, které se jinak běžně profilují jako demokratické a protiruské.

Jde například o podporu projektu nového plynovodu Nord Stream 2, který by měl v budoucnu zajistit každoroční dodávky 55 miliard metrů krychlových plynu z Ruska do Německa a dál do Evropy.

Projekt prosazuje například německá vládní strana CDU/CSU nebo rakouští vládní lidovci, které se však jindy vyznačují kritickými postoji vůči Kremlu a podporou protiruských sankcí. Podle autorů studie tak Rusko využívá své finanční a přírodní zdroje k narušení jednotné Evropské unie.