Euro nepřijímat, patříte k bohatším zemím EU, vzkazuje Čechům zakladatel Alternativy pro Německo

Před deseti lety předpovídal, že euro nepřežije déle než pět let. Dnes ví, že se mýlil, kritikem eura ale jeden ze zakladatelů německé AfD Hans-Olaf Henkel zůstává. „Nyní mám za to, že euro může přežít, za předpokladu, že EU bude přijme svůj nedostatek konkurenceschopnosti jako fakt. Což ale ve střednědobém horizontu bude znamenat pro obyvatele méně bohatství,“ říká.

Německý byznysmen a politik Hans-Olaf Henkel má za sebou už leccos. Byl šéfem IBM v Německu, prezidentem tamního Svazu průmyslu a v posledních šesti letech europoslancem zvoleným za německou AfD. Už v roce 2014 se ale s touto stranou rozešel, kvůli jejímu obratu k extremismu. Totéž doporučuje i Václavu Klausovi, který AfD podporuje.

„Někdo by se měl zeptat Václava Klause, zda vůbec jejich ekonomický program četl. Pokud by to udělal, jsem přesvědčen, že by se s AfD musel okamžitě rozejít,“ konstatuje Henkel, který byl hostem Exportního fóra Asociace exportérů v Mladých Bukách.

V rozhovoru pro HlídacíPes.org mluví i o tom, proč Česku doporučuje nepřijímat euro a předpovídá, že ekologové budou do deseti let nejhlasitějšími odpůrci elektromobility.

Střední a východní Evropa si připomíná 30 let od pádu komunismu… Znal jste Československo, dnes navštěvujete Česko. Ta změna je zjevná. Přesto – nemyslíte, že bychom měli být dále, třeba co se infrastruktury týče, nebo pohraničních oblastí, reforem…?

Pokud mezi sebou mohu porovnat někdejší komunistické země, aspoň ty, které později vstoupily do Evropské unie, považuji za zcela zjevné, že Česká republika je na tom nejlépe. A pokud bych měl to, kam jste došli, připsat jedinému konkrétnímu člověku, musel by to být Václav Klaus. Tedy Václav Klaus z počátku devadesátých let. Pro Českou republiku byl tím, čím byl pro Ludwig Erhard pro západní Německo po druhé světové válce. A z mého hlediska je to tak, že v Evropské unii zbylo žel už jen málo Václavů Klausů.

Když jste o Václavu Klausovi sám začal, není to tak, že se váš pohled na něj přeci jen poslední dobou změnil? Zejména s ohledem na jeho příchylnost k německé AfD…

V tom s vámi musím souhlasit. Osobně jsem liberál a byl jsem to já, kdo na počátku zakládal AfD a také ten, kdo tuto stranu financoval. Stranu jsem ale zhruba po roce opustil poté, co se neakceptovatelným způsobem obrátila k rasistické politice a stala se velmi izolacionistickou. Já naopak věřím ve volný trh, globální obchod. Oni ne. Věřím v osobní zodpovědnost člověka, oni jsou stále více a více socialističtí. AfD se stala sociálně-nacionalistickou stranou. Zdůrazňuji, že neříkám národně-socialistickou, ale sociálně nacionalistickou. A osobně jsem velmi zklamán, že Václav Klaus tuto proměnu, tento vzkaz, nezachytil.

Dokonce jste se nechal slyšet, že nerozumíte tomu, proč Václav Klaus zůstává maskotem AfD.

Možná jen nerozumí tomu, co se odehrálo. Jsem přesvědčen, že se s AfD měl rozejít stejně jako jsem to udělal já. Ale on k ní zůstává připoután.

Víte o tom, že jeho syn Václav Klaus založil stranu Trikolora, která se ke spolupráci s AfD hlásí?

To se přiznám, že nevím. Ovšem pokud bych byl Václavem Klausem, doporučil bych svému synovi, aby to nedělal. AfD je jako politická strana skutečně neakceptovatelná.

Putin ví, co a proč si platí

Připomněl jste, že jste byl v roce 2013 jedním z klíčových zakladatelů AfD a že jste dal straně na rozjezd z vlastních prostředků milion euro. Víte, kdo tu stranu financuje dnes?

To nevím. Když jsem se k projektu připojil, měla AfD v průzkumech veřejného mínění preference pod třemi procenty. Do parlamentu se tehdy nedostali a všechna média psala, že ta strana je mrtvá. Stal jsem se pro ni trochu známější tváří pro volby do Evropského parlamentu v roce 2014, věnoval jsem milion eur a získali jsme 7,1 % hlasů, což byl bod zlomu pro celou AfD, protože lidé pochopili, že se do budoucna nemusejí bát, že jejich hlas propadne. Hranice pro vstup do parlamentu je v Německu stejně jako v Česku pět procent.

Pokud jde o financování, říká se, že by za AfD mohly stát ruské peníze.

Nedivím se tomu, že se takové informace či podezření objevují. Je dobře známo, že Rusko v Evropě financuje nacionalistické strany miliony eur. Když jsem já podpořil AfD svými penězi, byla to podpora veřejná, otevřená, dohledatelná. Pochybuji ale, že by existoval nějaký přímý důkaz o tom, že by Rusko takto přímo nějakou politickou stranu v Evropě financovalo. Ale nepochybuji o tom, že do AfD nějakým způsobem ruské peníze tečou. Přední členové strany kupříkladu na ruské náklady cestují do Ruska. Nevím, co přesně tam dělají, ale jezdí kupříkladu i na Krym. Putin samozřejmě dobře ví, jaké politické strany může v Evropě využívat ke svým cílům. Podobně jako to udělal v případě prezidentských voleb v USA nebo Británie a brexitu.

Co je podle vás za tím obecným nárůstem populismu v Evropě i ve světě?

Myslím, že je to reakce na některé přirozené nevýhody demokracie. Jsem hluboce přesvědčen, že demokracie je, jak se říká, nejlepší ze všech špatných systémů, ale má i své nevýhody. Nedokáže pružně reagovat, musí dělat kompromisy. A to zejména v zemích a oblastech jako je třeba východní Německo, kde reformy a změny postupují pomalu, vede k deziluzi a ke zklamání z demokracie.

Na druhé straně říkáte, že globalizace a globální obchod není jen o byznysu, ale že má být i šiřitelem a propagátorem demokracie ve světě. Jste ostatně sám dlouholetým členem Amnesty International…

Vždycky jsem bojoval za globalizaci, volný obchod a skutečně je nutné zdůrazňovat, že tu nejde jen o byznys, export a import, investice a volný tok kapitálu, ale i o to, že se tím po světě šíří dobré myšlenky jako je demokracie, lidská práva, svoboda slova. To jsou vpravdě globální hodnoty. Proto se mi také nelíbí, když takto hovoříme o evropských hodnotách. To je chyba. Když budeme o lidských právech, demokracii a svobodě slova mluvit jako o evropských hodnotách, pak Čína může snadno říkat: jistě, vy máte své hodnoty, my máme své. Podobně Putin může říkat: my v Rusku máme jiné hodnoty, toto jsou vaše evropské. Ale to není pravda. Jsou to globální hodnoty.

Jako by z EU odešlo 11 zemí

Byl jste mezi lety 2014 – 2019 europoslancem. Považujete projekt EU nadále za užitečný?

Jednoznačně ano. Problém je ale v tom, že jsme to nechali zajít příliš daleko. EU by se měla soustředit jen na ty oblasti, které dokáže dělat lépe než samy jednotlivé členské státy. Tenhle základní princip subsidiarity byl ale už dávno úplně hozený přes palubu. Zejména ve snaze zachránit společnou menu euro.

A právě euro může být pro budoucnost Evropské unie smrtící, protože dále nutí Brusel tlačit na stále větší centralizaci a na větší socializaci. V konečném důsledku je právě tohle skutečným důvodem, proč Británie opouští EU. Brexit je první velké zklamání, či spíše katastrofa EU. Z ekonomického hlediska to odpovídá zhruba tomu, jako by EU naráz opustilo jedenáct menších zemí EU včetně České republiky.

Osobně jste bojoval proti tomu, aby Británie EU opustila. Myslíte, že je ještě nějaká šance, že se podaří brexit zvrátit?

Myslím, že taková možnost stále existuje. Vím, že lidé říkají, že je to nereálné, ale rád bych svým kritikům připomněl, že v době, kdy jsem zahájil svou kampaň, téměř před dvěma lety, to vypadalo, že je s odchodem Británie vše jasné a podívejte se, kde jsme teď. V Británii teď budou volby.

Když bych měl vsadit své peníze, asi bych tipnul, že vyhraje Johnson a Británie z EU odejde v lednu. Na druhé straně je Británie jednou z posledních zemí EU, která ještě má common sense, zdravý rozum. A ten chaos, který nastal po referendu, je důkazem toho, že Britové ten rozum mají a pochopili, že s brexitem je něco špatně.

Neobáváte se naopak, že by příklad Británie mohly v budoucnu následovat další země EU?

Brusel prohlašuje, že právě ten chaos spojený s brexitem odrazuje kohokoli jiného, aby šel stejnou cestou. V krátkodobé perspektivě je to pravda. Ale nejsem si tak jistý, pokud jde o výhled řekněme deseti let, když se EU stává stále více homogenní, centralizovanou. Kvůli euru přichází o svou konkurenceschopnost. Je tu rozpor mezi konvergencí, která je pro záchranu eura nutná, a konkurenceschopností. Podle mne by se EU vedlo nejlépe, kdyby mezi sebou jednotlivé země soutěžily, konkurence vždy vede k lepším výsledkům.

Tím, že odchází Británie, jako poslední velký zastánce volné soutěže v Evropě, výhled je takový, že budeme mít spíše více státních intervencí podle vzoru Francie a méně konkurence mezi zeměmi. Více transferů od bohatých k chudším, což vede k tomu, že tyto země méně tlačí na reformy a spoléhají na dotace. Což opět činí celou EU méně konkurenceschopnou. Kupříkladu letošní růst HDP v EU je v porovnání se světem katastrofální. Mimochodem země, které nemají euro, rostou mnohem více než ty s eurem.

Jste známý kritik eura – je podle vás nějaká možnost, že EU jako celek někdy euro opustí?

Musím přiznat, že před nějakými osmi deseti lety jsem předpovídal, že euro nepřežije déle než pět let. A mýlil jsem se. Nyní mám za to, že euro může přežít, za předpokladu, že EU bude přijme svůj nedostatek konkurenceschopnosti jako fakt. Což ale ve střednědobém horizontu bude znamenat pro obyvatele méně bohatství.

A pak je otázka, jak dlouho lidé budou ochotni akceptovat, že ve srovnání s USA, Čínou a dalšími zeměmi světa chudnou. A pak je tu otázka, jak dlouho budou bohatší země EU ochotné podporovat finančně ty chudší. Mimochodem, Českou republiku bych už řadil do té bohatší poloviny. V poměru HDP na hlavu jste nyní na 14. místě v EU a máte dobře našlápnuto k tomu, abyste se posunuli ještě výše.

Z toho, co říkáte, jasně plyne, že vy byste České republice doporučil zůstat u koruny a nepřijímat euro.

Přesně tak. Euro nepřijímat. Přišli byste o svou Českou národní banku, o její nezávislost. Podívejte se na to, jak Evropská centrální banka musí balancovat, pořád hledat průměr. Na jedné straně máte ekonomický boom Německa, na straně druhé bídnou kondici Itálie, a co s tím má ECB dělat? Nemůže reflektovat ani situaci v Německu, ani v Itálii… Nezávislá centrální banka naopak může odrážet ekonomickou realitu své země.

Ekologové budou nejvíc křičet

Byl jste i prezidentem německého Svazu průmyslu. Jak se díváte na regulace ovlivňující hlavně evropský autoprůmysl a na směřování k elektromobilitě?

Automobilový průmysl zaměstnává v Německu 820 tisíc lidí přímo a další milion nepřímo. Německo udělalo několik kolosálních chyb. První plyne z kriminálního jednání Volkswagenu spojeného s falšováním údajů o dieselových motorech. Proto teď VW diesely opouští, což při vědomí toho, jak vyspělé jsou nové technologie, považuji za omyl – nejen ekonomický, ale i ekologický.

Když započítáte všechny vstupy, jsou elektrické automobily méně efektivní a méně ekologické než moderní dieselové motory. A vsadím se s vámi, že třeba Strana zelených v Německu, která teď elektromobilitu tak podporuje, bude za deset let nejvíce křičet proti, protože se ukáže, jaká zátěž pro životní prostředí jsou všechny ty vysloužilé baterie. Podobně jako začali bojovat proti jaderným elektrárnám kvůli jadernému odpadu. Rozhodně bych diesel neopouštěl a soustředil bych se také na vodíkový pohon, mnohem víc než na elektřinu.

Když jste narazil na jadernou energetiku, kterou se Německo rozhodlo zcela opustit: doporučil byste České republice u jaderné energetiky naopak setrvat?

Zcela jednoznačně a bez debat. Od Angely Merkelové to byla velká chyba. Když stanula v čele vlády, nejprve prodloužila platnost rozhodnutí prodloužit provoz německých jaderných elektráren, mimo jiné i v důsledku mé intervence jako prezidenta německého Svazu průmyslu. Jenže pak přišla vlna tsunami v Japonsku, havárie ve Fukušimě a řada Němců propadla dojmu, že se snad z Rýna zvedne jiná vlna tsunami a zničí naše elektrárny. Merkelová vyslyšela tlak veřejného mínění a rozhodla, že Německo jaderné elektrárny vypne. Důsledkem je, že už teď máme v Německu druhé nejvyšší ceny elektřiny v Evropě, a to je pro tak průmyslovou zemi velice problematické.

Německý růst už není nijak vysoký, naopak se země pohybuje na prahu recese. Myslíte, že potenciální problémy v ekonomice povedou k dalšímu posílení protestních stran jako je AfD?

Nemyslím, že podpora AfD souvisí jakkoli s ekonomikou. Ve skutečnosti mají úplně absurdní ekonomický program. Někdo by se měl zeptat Václava Klause, zda vůbec jejich ekonomický program četl. Pokud by to udělal, jsem přesvědčen, že by se s AfD musel okamžitě rozejít. Jsou proti dohodě o volném obchodu s USA, proti dohodě s Kanadou, chtěli by opustit společný evropský trh, je to šílené. AfD získává podporu v podstatě jen jako protestní strana a díky odmítání migrace.

Ale nesouhlasím s tím, že je Německo na prahu recese. Makroekonomicky se to blíží pravdě, ale situace je jiná než dříve, protože domácí spotřeba je na mnohem vyšší úrovni, náš pracovní trh je mnohem pružnější. Mnohem větší nebezpečí pro německý průmysl představuje Donald Trump s jeho nápady na zavedení cel na evropské automobily, což považuji skutečně za bláznivé. Nevím, jestli mu vůbec někdo řekl, že největším exportérem aut z USA je BMW.