Sociální demokracie slíbila voličům v posledních volbách prosazení dobře fungujícího státu. Rok od sestavení vlády by si toto volební heslo měl připomenout především současný ministr průmyslu Jan Mládek. A prozatím by úplně stačilo, kdyby dokázal prosadit alespoň dobře fungující Ministerstvo průmyslu a obchodu.

PRO A PROTI. Vláda stále ještě neschválila aktualizovanou Státní energetickou koncepci. Přesto – jak se dlouhodobá vize budoucnosti české energetiky líbí (nebo nelíbí) profesionálům v oboru? Včerejší příspěvek Zuzany Šolcové, výkonné ředitelky Asociace energetických manažerů, vyzněl pro energetickou koncepci pozitivně. Opačný pohled na věc má Martin Sedlák z Aliance pro energetickou soběstačnost. 

Martin Sedlák, Aliance pro energetickou soběstačnost

V loňském září například ministr na prestižní energetické konferenci loboval za výstavbu dalších jaderných reaktorů. Jako podpůrný argument využil vojenský konflikt na Ukrajině a uvedl jej jako možný spouštěč zimní plynové krize.

Hrozba plynové krize byla přitom ministrovým důvodem pro podporu rozšíření Temelína a Dukovan. Má to však háček – samotný ministrův úřad v návrhu aktualizace Státní energetické koncepce počítá s tím, že i přes rozšíření podílu jádra, klesne spotřeba zemního plynu v domácnostech o pouhou třetinu, ale u celkové konečné spotřeby dokonce o 10 % vzroste.

V případě prosazování scénáře pro výstavbu dalších jaderných reaktorů nečekalo ministerstvo průmyslu na schválení aktualizace Státní energetické koncepce a rovnou připravilo Národní akční plán pro rozvoj jaderné energetiky v ČR.

Přitom například vynechalo aktualizaci jiného akčního plánu pro obnovitelné zdroje – zelená strategie musí počkat, až si na ni najdou úředníci čas po schválení energetické koncepce nebo novel energetických zákonů. Tento dvojí přístup ministerstva dobře ilustruje, že tomuto úřadu, v historii vedenému různými ministry, nikdy moc nešlo o objektivní posouzení možností jednotlivých energetických zdrojů.

Cílem ministerské energetické koncepce bylo vždy buď prosazení prolomení územních limitů těžby hnědého uhlí (například pokus za úřednického ministra průmyslu Tošovského), nebo masivní rozšíření jádra (například pokus za ministra průmyslu Kocourka). Mládek teď otevírá cestu pro obě konzervativní vize: k výstavbě minimálně dvou dalších reaktorů i prvními krůčky k prolomení limitů těžby uhlí.

Opomenuté šance energetické nezávislosti

Jenže právě kvůli pozornosti soustředěné na atom minulo Mládkův ministerstvo v návrhu aktualizace Státní energetické koncepce jiný, mnohonásobně důležitější, zdroj. Překvapivě to nejsou žádné další elektrárny nebo doly, ale naopak úspory energie. Právě ty mohou snížit dovozní závislost České republiky na ruském plynu, ale také vyřešit problém s hnědým uhlím pro teplárenství.

V domech, které jsou vytápěny hnědým uhlím, lze snížit spotřebu energie pomocí úsporných opatření až na polovinu: postupným zateplením domů, výměnou oken za kvalitní s izolačními skly a pomocí dalších technologií (řízené větrání apod.).

Už v roce 2008 spočítala vládní Pačesova komise, že součet možností k zateplování českých domů a výrobě tepla z obnovitelných zdrojů je větší než kompletní spotřeba uhlí a plynu k vytápění.

Pokud ministerstvo nevěří, že lze skutečně snížit spotřebu tepla například v panelových domech, může vyrazit do brněnské městské části Nový Lískovec. Tam totiž již před lety díky kvalitnímu projektu zateplení domů snížili spotřebu tepla o 60 %. S dobře nastavenou podporou programů pro energetické rekonstrukce budov lze jít dnes i na úspornější pasivní standard.

Další slabé místo návrhu koncepce je údajně slabý potenciál obnovitelných zdrojů. Přitom ministerský návrh s využití šetrné energetiky počítá až o čtvrtinu méně, než jak možnosti obnovitelných zdrojů zmapovala již před sedmi lety Nezávislá energetická komise (NEK) při vládě ČR.

Možnosti stále levnější solární energetiky jsou dokonce až o polovinu nižší, než jaký může být její výhledový potenciál. Přitom například respektovaná Mezinárodní energetická agentura (IEA) ve studii z konce loňského roku předpovídá, že náklady na elektřinu z fotovoltaických modulů budou v průměru klesat o 25 % do roku 2020, o 45 % do roku 2030 a 65 % do roku 2050.

Dalším zajímavým oborem, který má šanci podstatně proměnit energetiku, je očekávaný nástup systémů pro ukládání energie. Zde lze citovat švýcarskou banku UBS, podle které se dostanou střešní solární elektrárny a baterie do roku 2030 na návratnost tří až čtyř let v běžném provozu.

Nebojme se zahraniční šetrné inspirace

Ministr Mládek by se měl pořádně rozhlédnout po světě. Pokud stále nedůvěřuje německé proměně energetiky, můžeme ho uklidnit: obnovitelné zdroje staly loni největším německým zdrojem energie a zdá se, že od letošního roku spotřebitelům neporoste příspěvek na podporu zelené energetiky.

Ministrovi průmyslu také můžeme připomenout krok, ke kterému se rozhodl minulý rok prezident Obama v USA. Ve spolupráci s Agenturou pro životní prostředí představil plán, který povede k redukci emisí z uhelných elektráren o 30 % do roku 2030.

Když prezident Obama zdůvodňoval potřebu úspor fosilních paliv, zmínil také zdravotní aspekt: s odkazem na práce vědců z Harvardu a Syracuse uvedl, že snížení znečištění pomůže jen v prvním roce platnosti opatření odvrátit 100 tisíc astmatických záchvatů a 2100 infarktů.

Ekologická organizace NRDC pak vidí ve snižování emisí příležitost pro ekonomiku a vytváření nových pracovních míst. Výhody investic do zelených řešení pak i držitel Nobelovy ceny za ekonomii Paul Krugman ve svých komentářích pro The New York Times odkazem na to, že jde vlastně o levnou investici.

Během své loňské návštěvy se ministr Mládek také mohl inspirovat například v Číně. Již dnes čínské větrné turbíny vyrobí více elektřiny než tamní atomové zdroje a čínský trh loni nainstaloval nejvíce solárních panelů na světě.

Ministerstvo průmyslu pracovalo na aktualizaci Státní energetické koncepce (ASEK) od roku 2009 a je načase, aby úřad přestal zkoušet stále stejné triky na prosazení tu více jádra tu rozšíření uhelné těžby.

Zajímavým přínosem by pro českou energetickou debatu mohlo mít využití zahraničních expertů (Fraunhofer institut IWES, E3G, Ecofys apod.). Ministerstvo by jim mohlo dát prostor při oponentuře výše zmíněných jaderných plánů.