Ekonomické zájmy nad lidskými právy. Sdílené pokrytectví Turků i Západu
Jen v prvním čtvrtletí letošního roku přesunulo do Saúdské Arábie své regionální sídlo 127 mezinárodních firem. Saúdský program Vize 2030 na přilákání světových firem a diverzifikaci ekonomiky zjevně funguje. A saúdské království kvůli tomu nijak zásadně nemuselo měnit postoj k dodržování lidských práv. Pragmatický přístup ukazuje také Turecko. To oznámilo, že se příští týden zúčastní schůzky BRICS+ v ruském Nižním Novgorodu. Navíc při současné návštěvě Číny turecký ministr zahraničí v podstatě vypustil kritiku potlačování práv muslimské menšiny.
Byly časy, kdy turecký prezident Recep Tayyip Erdogan byl hlasitým zastáncem čínské muslimské menšiny. V roce 2009 dokonce obvinil čínské úřady z páchání genocidy na Ujgurech.
Současná návštěva tureckého ministra zahraničí Hakana Fidana v Číně ale ukazuje, že tahle doba je dávno pryč. Má to své pragmatické důvody: Turecko se už několik let potýká se závažnými ekonomickými problémy. Minulý měsíc překročila meziroční míra spotřebitelské inflace 75 %, což je nejvíc za poslední rok a půl.
Nové možnosti spolupráce
Objem čínsko-tureckého obchodu dosáhl v loňském roce 47 miliard dolarů a Ankara si svého největšího asijského obchodního partnera nechce rozhněvat.
Takže i když se Fidan vydal do ujgurské oblasti na návštěvu, na společné tiskové konferenci s čínským protějškem Wangem neváhal zdůraznit, že Turecko respektuje územní a politickou celistvost Číny.
Současně oznámil, že se příští týden zúčastní setkání BRICS+, které se pod vedením Číny bude konat v ruském Nižním Novgorodu.
Blok zemí, který tvoří Čína, Rusko, Indie, Brazílie, Jihoafrická republika, Egypt, Spojené arabské emiráty, Etiopie a Írán tam bude jednat o politické a ekonomické spolupráci. Turecko, jako členský stát NATO a stále ještě aspirant na připojení k Evropské unii dal jasně najevo, že chce zkoumat „nové možnosti spolupráce“.
„I když máme celní unii s Evropskou unií, zkoumáme také nové možnosti spolupráce s několika partnery v rámci různých platforem, jako je BRICS,“ řekl Fidan v pondělí v Pekingu s tím, že se do Ruska těší.
Tento krok jen potvrzuje pragmatický přístup, který Erdoğan volí ve svém vztahu nejen k Severoatlantické alianci, ale i k Rusku: kritizuje sankce, které na Rusko uvalila Evropská unie a Spojené státy.
Turecko se k nim nepřipojilo a obchoduje s Ruskem dál, i když mu to zároveň nebrání ani ve vojenské i politické podpoře Ukrajiny. Turci Kyjevu dodávají svá bezpilotní letadla Bayraktar a oficiálně podporují územní celistvost Ukrajiny.
Saúdové se v rámci strategie Vize 2030 rozhodli, že promění svou ekonomiku i mezinárodní postavení tak, aby nebyli ekonomicky závislí pouze na těžbě ropy a aby se více otevřeli světu.
Podobný přístup teď Erdogan zaujal i k Číně. Na adresu čínských partnerů zněla během Fidanovy návštěvy jen slova o přátelství a vzájemné úctě.
Symbolicky v den 35. výročí potlačení protestů na náměstí Nebeského klidu, kde čínské bezpečnostní síly v roce 1989 zabily a zranily tisíce protivládních demonstrantů.
Mějte nás rádi, obchodujte s námi
Ukazuje se, že lidská práva už zkrátka nejsou tak „trendy“, zejména, když jde o byznys. Netýká se to jen Turků, ale jak dokládá vývoj vztahů se Saúdskou Arábií, ani i některých západních zemí.
Zatímco před několika lety se o této konzervativní islámské monarchii mluvilo ve většině západních médií především ve spojení s ropou, potlačováním ženských práv, popravami nezletilých či vězněním politických oponentů, v posledním roce tato témata zcela vytlačily „podnikatelské příležitosti“ v modernizované monarchii.
Jak v pondělí informoval deník Saudi Gazette, jen v prvním čtvrtletí roku 2024 přesunulo do Saúdské Arábie své regionální sídlo 127 mezinárodních společností. Jedná se třeba o americké společnosti typu Starbucks, Mc Donald’s, Amazon či Microsoft, ale také o britské a francouzské firmy.
„Saúdská Arábie již nechce být ropnou zemí a chce diverzifikovanou a inovativní ekonomiku a Francie chce s touto zemí Perského zálivu spolupracovat na dosažení svých cílů,“ komentoval vývoj v oblasti ve svém nejnovějším projevu na summitu Vision Golfe v Paříži bývalý francouzský ministr zahraničí Jean-Yves Le Drian. Ostatně sám teď vede turistický projekt v saúdskoarabské provincii Medina.
Saúdové se v rámci strategie nazvané „Vize 2030“ rozhodli, že promění svou ekonomiku i postavení na mezinárodním poli tak, aby nebyli ekonomicky závislí pouze na těžbě ropy a aby se více otevřeli světu.
„Vizi 2030“ představil v roce 2016 korunní princ Mohammed bin Salmán, kterému ji pomáhala vytvořit globální konzultační firma McKinsey.
Součástí pobídek pro nadnárodní společnosti je například třicetileté osvobození od daně z příjmu právnických osob a srážkové daně související s činností centrály. Současně manželé a manželky vedoucích pracovníků firem mají zajištěno pracovní povolení a další výhody.
Fakt, že Saúdská Arábie je poslední zemí na světě, kde se popravuje stětím hlavy, a to i za zločiny jako je čarodějnictví nebo rouhání, se řeší v podstatě už jen na úrovni lidskoprávních organizací.
Saúdská Arábie za to vyžaduje, aby společnosti měly v jejich království regionální základnu s nejméně patnácti zaměstnanci, včetně vedoucích pracovníků dohlížejících na jiné země. Zároveň Rijád před čtyřmi lety uvedl, že do roku 2024 přestane spolupracovat s mezinárodními společnostmi, které v jejich zemi regionální ústředí nemají.
Popravy stětím hlavy
Metoda cukru a biče zjevně zapůsobila. Saúdský ministr investic Khalid Al-Falih v květnu uvedl, že na regionální ústředí v království získalo licenci více než čtyři sta mezinárodních společností. Včetně banky Goldman Sachs, která v Saúdské Arábii jako „první banka z Wall Streetu“ otevřela v květnu.
Rijád chce jako finanční centrum předehnat Dubaj a jako takový se snaží svou zemi prezentovat i v médiích. Ta informují například o rapidním nárustu pracovních míst pro ženy, které už podle oficiálních saúdskoarabských zdrojů mají tvořit 30 % sil na pracovním trhu.
Uvolnil také kdysi přísnou vízovou politiku. Do saúdského království můžou od roku 2019 turisté z několika evropských zemí, včetně Česka, ve zjednodušeném vízovém režimu, kdy se o víza dá zažádat online nebo při příjezdu do země.
Informace o tom, že v zemi bylo v roce 2022 popraveno nejvíce vězňů za posledních několik let, tedy 196, že někteří z nich spáchali své zločiny ještě jako nezletilí a že Saúdská Arábie je například poslední zemí na světě, kde se popravuje stětím hlavy, a to i za zločiny jako je čarodějnictví nebo rouhání, se objevují v podstatě už jen na úrovni lidskoprávních organizací.
Amnesty International například opakovaně vyzvala k propuštění Salmy Shebabové, čtyřiatřicetileté matky dvou dětí, která byla před dvěma lety odsouzena ke 34 letům žaláře za to, že retweetovala prohlášení disidentů a aktivistů.
Jejich výzvy před dvěma lety otiskl britský Guardian nebo americká CNN. Letos to udělal už jen jeden server zabývající se děním na Blízkém východě: Middle East Eye.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.
Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 KčPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz
Recommended (5901)
Čtěte též
Když výbušný prostor nezaplní Evropa, udělá to Rusko. Frustrace na Balkáně roste
Ústecký kraj zakázal Lesům ČR kácet staré krušnohorské lesy
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
8 komentářů
To je fakt překvapenï Podnikání je založené na dosažení zisku. A proč se pak někdo diví že firmy odcházejí do jiných států kde k tomu mají lepší podminky?
Není spíš pokrytectvi u těch firem co zvostavaji v EU omezují svou produkci dle direktiv z Brusele a snažívě sepisuji nesmyslné ESG reporty?
Pokrytectví Hlídacího psa spočívá v tom, že nepovažuje za pokrytectví, když Turecko zabere část Sýrie, vyžene nebo vystřílí místní obyvatele a usadí tam islamisty. Je to přece náš gauner. Pokrytectví je, když tento agresor se začne kamarádit s agresorem, který není naším, ale cizím gaunerem.
V době, kdy EU a Spojené státy úzce spolupracují nejen s Tureckem, ale i s okupačním státem Izraelem je údiv nad spoluprací se Saúdy poněkud naivní.
Lidskými právy se nenajíte. Ekonomika je důležitá, lidská práva jsou k ničemu. Saudové mají svou zemi, svůj systém, svá pravidla. Když je porušíš, následuje trest. To je v pořádku. Kapitalismus je systém, který vykořisťuje lidi, tak zrušme kapitalismus a bude to.
Lidská práva se zvrhla v něco neskutečného … až ke špíně. Poněvadž platí jen jednostranně, tak jak to zrovna komisařům z tohoto spolku vyhovuje. Přitom je to většinou obráceně, stejně jako s přehnanou diskriminací u zločinců, ale vše v neprospěch těch slušných
… chybí mi tam alespoň zmínka o našem Václavu Havlovi, – jako celosvětovém kalibru lidských práv, který už v roce 2001 navštívil se svoji suitou Saúdskou Arábii ( a také tehdy i Kuvajt) a výsledkem krátké návštěvy té oblasti (z důvodu ochoření) bylo to, že jak ČR a i Saudská Arábie si vzájemně otevřely velvyslanectví… On tedy ve smyslu tohoto článku byl vlastně průkopníkem nových poznání, že – ač měl plná ústa lidských práv, tak tam se o nich ani nezmínil…
Mimochodem, to co popisujete v závěru „průkopníkem“, spíše naopak stal se z disidenta profesionálním politikem, který už věděl že a to hlavně v mezinárodních diplomatických jednáních se takové poučovani, natož vynucování lidských práv nedělá.
To si i z těch velkých západních politiků dovolí otevřeně málokdo.
Když už, na tohle jsou speciální političtí vyjednavačí, kteři o tom dovedou neveřejně vyjednávat na zcela jiné úrovni a schopnosti velkých kompromisů na obou stranách – (a taky co jako za to) jako byl třeba Henry Kissinger. No – snad to dokázala v Evropě ještě před pár lety Mutti Merkell, ale na otevření jejích pamětí je ještě tak půl století brzo..
Turecko je lokální mocnost s přesahem svého vlivu.I bývalé státy ,které byly pod jeho vlivem, např.Bulharsko a další státy ,stále respektují mocenský vliv Turecka.Řecko a Turecko soupeří a trvá to staletí,obě země jsou v NATO.Kurdové jsou součástí Turecka a situace v této oblasti na pomezí Evropy a Asie je podobná spícímu vulkánu. Rozumní lidé si nepřejí výbuch vulkánu,stači jen záchvěvy a padající domy i tak je v této oblasti dost neštěstí. Z těchto důvodů mluvit o lidských právech v Turecku ,není dobrým argumentem. Je to zahrávaní si s ohněm u sudu střelného prachu,je to varující.