Ekonomické zájmy nad lidskými právy. Sdílené pokrytectví Turků i Západu
Jen v prvním čtvrtletí letošního roku přesunulo do Saúdské Arábie své regionální sídlo 127 mezinárodních firem. Saúdský program Vize 2030 na přilákání světových firem a diverzifikaci ekonomiky zjevně funguje. A saúdské království kvůli tomu nijak zásadně nemuselo měnit postoj k dodržování lidských práv. Pragmatický přístup ukazuje také Turecko. To oznámilo, že se příští týden zúčastní schůzky BRICS+ v ruském Nižním Novgorodu. Navíc při současné návštěvě Číny turecký ministr zahraničí v podstatě vypustil kritiku potlačování práv muslimské menšiny.
Byly časy, kdy turecký prezident Recep Tayyip Erdogan byl hlasitým zastáncem čínské muslimské menšiny. V roce 2009 dokonce obvinil čínské úřady z páchání genocidy na Ujgurech.
Současná návštěva tureckého ministra zahraničí Hakana Fidana v Číně ale ukazuje, že tahle doba je dávno pryč. Má to své pragmatické důvody: Turecko se už několik let potýká se závažnými ekonomickými problémy. Minulý měsíc překročila meziroční míra spotřebitelské inflace 75 %, což je nejvíc za poslední rok a půl.
Nové možnosti spolupráce
Objem čínsko-tureckého obchodu dosáhl v loňském roce 47 miliard dolarů a Ankara si svého největšího asijského obchodního partnera nechce rozhněvat.
Takže i když se Fidan vydal do ujgurské oblasti na návštěvu, na společné tiskové konferenci s čínským protějškem Wangem neváhal zdůraznit, že Turecko respektuje územní a politickou celistvost Číny.
Současně oznámil, že se příští týden zúčastní setkání BRICS+, které se pod vedením Číny bude konat v ruském Nižním Novgorodu.
Blok zemí, který tvoří Čína, Rusko, Indie, Brazílie, Jihoafrická republika, Egypt, Spojené arabské emiráty, Etiopie a Írán tam bude jednat o politické a ekonomické spolupráci. Turecko, jako členský stát NATO a stále ještě aspirant na připojení k Evropské unii dal jasně najevo, že chce zkoumat „nové možnosti spolupráce“.
„I když máme celní unii s Evropskou unií, zkoumáme také nové možnosti spolupráce s několika partnery v rámci různých platforem, jako je BRICS,“ řekl Fidan v pondělí v Pekingu s tím, že se do Ruska těší.
Tento krok jen potvrzuje pragmatický přístup, který Erdoğan volí ve svém vztahu nejen k Severoatlantické alianci, ale i k Rusku: kritizuje sankce, které na Rusko uvalila Evropská unie a Spojené státy.
Turecko se k nim nepřipojilo a obchoduje s Ruskem dál, i když mu to zároveň nebrání ani ve vojenské i politické podpoře Ukrajiny. Turci Kyjevu dodávají svá bezpilotní letadla Bayraktar a oficiálně podporují územní celistvost Ukrajiny.
Saúdové se v rámci strategie Vize 2030 rozhodli, že promění svou ekonomiku i mezinárodní postavení tak, aby nebyli ekonomicky závislí pouze na těžbě ropy a aby se více otevřeli světu.
Podobný přístup teď Erdogan zaujal i k Číně. Na adresu čínských partnerů zněla během Fidanovy návštěvy jen slova o přátelství a vzájemné úctě.
Symbolicky v den 35. výročí potlačení protestů na náměstí Nebeského klidu, kde čínské bezpečnostní síly v roce 1989 zabily a zranily tisíce protivládních demonstrantů.
Mějte nás rádi, obchodujte s námi
Ukazuje se, že lidská práva už zkrátka nejsou tak „trendy“, zejména, když jde o byznys. Netýká se to jen Turků, ale jak dokládá vývoj vztahů se Saúdskou Arábií, ani i některých západních zemí.
Zatímco před několika lety se o této konzervativní islámské monarchii mluvilo ve většině západních médií především ve spojení s ropou, potlačováním ženských práv, popravami nezletilých či vězněním politických oponentů, v posledním roce tato témata zcela vytlačily „podnikatelské příležitosti“ v modernizované monarchii.
Jak v pondělí informoval deník Saudi Gazette, jen v prvním čtvrtletí roku 2024 přesunulo do Saúdské Arábie své regionální sídlo 127 mezinárodních společností. Jedná se třeba o americké společnosti typu Starbucks, Mc Donald’s, Amazon či Microsoft, ale také o britské a francouzské firmy.
„Saúdská Arábie již nechce být ropnou zemí a chce diverzifikovanou a inovativní ekonomiku a Francie chce s touto zemí Perského zálivu spolupracovat na dosažení svých cílů,“ komentoval vývoj v oblasti ve svém nejnovějším projevu na summitu Vision Golfe v Paříži bývalý francouzský ministr zahraničí Jean-Yves Le Drian. Ostatně sám teď vede turistický projekt v saúdskoarabské provincii Medina.
Saúdové se v rámci strategie nazvané „Vize 2030“ rozhodli, že promění svou ekonomiku i postavení na mezinárodním poli tak, aby nebyli ekonomicky závislí pouze na těžbě ropy a aby se více otevřeli světu.
„Vizi 2030“ představil v roce 2016 korunní princ Mohammed bin Salmán, kterému ji pomáhala vytvořit globální konzultační firma McKinsey.
Součástí pobídek pro nadnárodní společnosti je například třicetileté osvobození od daně z příjmu právnických osob a srážkové daně související s činností centrály. Současně manželé a manželky vedoucích pracovníků firem mají zajištěno pracovní povolení a další výhody.
Fakt, že Saúdská Arábie je poslední zemí na světě, kde se popravuje stětím hlavy, a to i za zločiny jako je čarodějnictví nebo rouhání, se řeší v podstatě už jen na úrovni lidskoprávních organizací.
Saúdská Arábie za to vyžaduje, aby společnosti měly v jejich království regionální základnu s nejméně patnácti zaměstnanci, včetně vedoucích pracovníků dohlížejících na jiné země. Zároveň Rijád před čtyřmi lety uvedl, že do roku 2024 přestane spolupracovat s mezinárodními společnostmi, které v jejich zemi regionální ústředí nemají.
Popravy stětím hlavy
Metoda cukru a biče zjevně zapůsobila. Saúdský ministr investic Khalid Al-Falih v květnu uvedl, že na regionální ústředí v království získalo licenci více než čtyři sta mezinárodních společností. Včetně banky Goldman Sachs, která v Saúdské Arábii jako „první banka z Wall Streetu“ otevřela v květnu.
Rijád chce jako finanční centrum předehnat Dubaj a jako takový se snaží svou zemi prezentovat i v médiích. Ta informují například o rapidním nárustu pracovních míst pro ženy, které už podle oficiálních saúdskoarabských zdrojů mají tvořit 30 % sil na pracovním trhu.
Uvolnil také kdysi přísnou vízovou politiku. Do saúdského království můžou od roku 2019 turisté z několika evropských zemí, včetně Česka, ve zjednodušeném vízovém režimu, kdy se o víza dá zažádat online nebo při příjezdu do země.
Informace o tom, že v zemi bylo v roce 2022 popraveno nejvíce vězňů za posledních několik let, tedy 196, že někteří z nich spáchali své zločiny ještě jako nezletilí a že Saúdská Arábie je například poslední zemí na světě, kde se popravuje stětím hlavy, a to i za zločiny jako je čarodějnictví nebo rouhání, se objevují v podstatě už jen na úrovni lidskoprávních organizací.
Amnesty International například opakovaně vyzvala k propuštění Salmy Shebabové, čtyřiatřicetileté matky dvou dětí, která byla před dvěma lety odsouzena ke 34 letům žaláře za to, že retweetovala prohlášení disidentů a aktivistů.
Jejich výzvy před dvěma lety otiskl britský Guardian nebo americká CNN. Letos to udělal už jen jeden server zabývající se děním na Blízkém východě: Middle East Eye.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
Čtěte též
Babiš se chlubil, že dal Ukrajincům „62 tisíc eur v keši“. Porušil tím zákon
Jan Urban: Buďme na politiky nároční. Tak jako kdysi v Listopadu
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
8 komentářů
To je fakt překvapenï Podnikání je založené na dosažení zisku. A proč se pak někdo diví že firmy odcházejí do jiných států kde k tomu mají lepší podminky?
Není spíš pokrytectvi u těch firem co zvostavaji v EU omezují svou produkci dle direktiv z Brusele a snažívě sepisuji nesmyslné ESG reporty?
Pokrytectví Hlídacího psa spočívá v tom, že nepovažuje za pokrytectví, když Turecko zabere část Sýrie, vyžene nebo vystřílí místní obyvatele a usadí tam islamisty. Je to přece náš gauner. Pokrytectví je, když tento agresor se začne kamarádit s agresorem, který není naším, ale cizím gaunerem.
V době, kdy EU a Spojené státy úzce spolupracují nejen s Tureckem, ale i s okupačním státem Izraelem je údiv nad spoluprací se Saúdy poněkud naivní.
Lidskými právy se nenajíte. Ekonomika je důležitá, lidská práva jsou k ničemu. Saudové mají svou zemi, svůj systém, svá pravidla. Když je porušíš, následuje trest. To je v pořádku. Kapitalismus je systém, který vykořisťuje lidi, tak zrušme kapitalismus a bude to.
Lidská práva se zvrhla v něco neskutečného … až ke špíně. Poněvadž platí jen jednostranně, tak jak to zrovna komisařům z tohoto spolku vyhovuje. Přitom je to většinou obráceně, stejně jako s přehnanou diskriminací u zločinců, ale vše v neprospěch těch slušných
… chybí mi tam alespoň zmínka o našem Václavu Havlovi, – jako celosvětovém kalibru lidských práv, který už v roce 2001 navštívil se svoji suitou Saúdskou Arábii ( a také tehdy i Kuvajt) a výsledkem krátké návštěvy té oblasti (z důvodu ochoření) bylo to, že jak ČR a i Saudská Arábie si vzájemně otevřely velvyslanectví… On tedy ve smyslu tohoto článku byl vlastně průkopníkem nových poznání, že – ač měl plná ústa lidských práv, tak tam se o nich ani nezmínil…
Mimochodem, to co popisujete v závěru „průkopníkem“, spíše naopak stal se z disidenta profesionálním politikem, který už věděl že a to hlavně v mezinárodních diplomatických jednáních se takové poučovani, natož vynucování lidských práv nedělá.
To si i z těch velkých západních politiků dovolí otevřeně málokdo.
Když už, na tohle jsou speciální političtí vyjednavačí, kteři o tom dovedou neveřejně vyjednávat na zcela jiné úrovni a schopnosti velkých kompromisů na obou stranách – (a taky co jako za to) jako byl třeba Henry Kissinger. No – snad to dokázala v Evropě ještě před pár lety Mutti Merkell, ale na otevření jejích pamětí je ještě tak půl století brzo..
Turecko je lokální mocnost s přesahem svého vlivu.I bývalé státy ,které byly pod jeho vlivem, např.Bulharsko a další státy ,stále respektují mocenský vliv Turecka.Řecko a Turecko soupeří a trvá to staletí,obě země jsou v NATO.Kurdové jsou součástí Turecka a situace v této oblasti na pomezí Evropy a Asie je podobná spícímu vulkánu. Rozumní lidé si nepřejí výbuch vulkánu,stači jen záchvěvy a padající domy i tak je v této oblasti dost neštěstí. Z těchto důvodů mluvit o lidských právech v Turecku ,není dobrým argumentem. Je to zahrávaní si s ohněm u sudu střelného prachu,je to varující.