KOMENTÁŘ. Administrativa Donalda Trumpa často označuje Evropskou unii jako ekonomicky zaostávající region a tato teze se mezi komentátory západního světa stala téměř módou. Fakta však ukazují pravý opak.

Evropská unie je ekonomicky silná, i když se o ní v posledních letech často mluví jako o „oslabeném“ nebo „zaostávajícím“ regionu. Tento obraz ale vychází spíše z politických zkratek než z reálných ekonomických ukazatelů.

Argument o ekonomické slabosti EU se dostává do přímého rozporu například s tím, že Spojené státy a zejména Donald Trump vnímají obchodní přebytek EU vůči USA jako vážný problém. Obchodní přebytek totiž není rétorická konstrukce ani ideologická nálepka, ale empirický výsledek fungování trhu.

Ratingové agentury mluví jasně

Pokud by byla evropská ekonomika skutečně neefektivní, přeregulovaná a strukturálně slabá, nebyla by schopna dlouhodobě vyvážet do USA více zboží a služeb, než kolik z nich dováží.

Přebytek EU znamená, že evropské výrobky nacházejí na americkém trhu uplatnění proto, že jsou konkurenceschopné a že je američtí spotřebitelé dobrovolně upřednostňují.

Rating nehodnotí politická hesla ani kulturní konflikty, ale schopnost dlužníka dostát svým závazkům v dlouhém časovém horizontu.

Zásadní také je, že velmoci se ekonomicky nemusí bránit proti slabým; slabé ekonomiky jsou ignorovány, případně pohlceny trhem bez nutnosti politického zásahu.

Použití cel, hrozeb a snah o rozbití jednotného evropského trhu prostřednictvím bilaterálních dohod, které aplikuje Donald Trump, je naopak typickou reakcí na soupeře, který je vnímán jako reálná výzva.

Trumpův strach z obchodního přebytku EU tedy sám o sobě potvrzuje, že evropská ekonomika není marginální ani bezvýznamná, ale naopak dostatečně silná, aby ovlivňovala americké hospodářské zájmy.

Pokud by byla Evropská unie skutečně tak ekonomicky slabá, jak Trump opakovaně tvrdí, nebylo by také možné vysvětlit jeden z nejtvrdších a nejméně ideologických ukazatelů ekonomické důvěry, a to skutečnost, že Evropská unie má v souhrnném pohledu mezinárodních ratingových agentur srovnatelný, a v některých hodnoceních dokonce lepší úvěrový rating než Spojené státy americké.

Rating totiž nehodnotí politická hesla ani kulturní konflikty, ale schopnost dlužníka dostát svým závazkům v dlouhém časovém horizontu.

Ratingové agentury posuzují především strukturální stabilitu ekonomiky, předvídatelnost fiskální politiky, institucionální kvalitu, právní jistotu, politickou kontinuitu a dlouhodobou udržitelnost veřejných financí.

Právě v těchto parametrech Evropská unie navzdory pomalejšímu růstu či vyšší regulaci vykazuje vysokou míru úspěšnosti. EU má diverzifikovanou ekonomickou základnu, silný vnitřní trh, relativně vyváženější veřejné finance, a především nižší míru politického a fiskálního voluntarismu.

Pokud by byla EU ekonomicky křehká, chaotická a strukturálně nefunkční, nebyla by vnímána jako bezpečnější nebo alespoň stejně bezpečný dlužník než Spojené státy.

Rozporné řeči o slabé Evropě

Z pohledu věřitele je klíčové, že evropské hospodářské řízení je méně náchylné k náhlým zvratům, rozpočtovým experimentům a politicky motivovaným krizím.

Naopak Spojené státy trpí strukturálním problémem chronických rozpočtových deficitů, rychle rostoucího veřejného dluhu a opakovaných politických krizí kolem dluhového stropu, které pravidelně zpochybňují schopnost federální vlády přijímat včas základní fiskální rozhodnutí.

Právě tato kombinace vysokého zadlužení a politické polarizace vedla v minulosti k faktickému snížení amerického ratingu, což je u globální supervelmoci výjimečný, ale z hlediska finanční racionality logický krok. Ratingové agentury zde nehodnotí vojenskou sílu ani geopolitický vliv, nýbrž institucionální spolehlivost.

Trumpova rétorika o „slabé Evropě“ tak naráží na zásadní rozpor. Pokud by byla EU ekonomicky křehká, chaotická a strukturálně nefunkční, nebyla by vnímána jako bezpečnější nebo alespoň stejně bezpečný dlužník než Spojené státy.

Trump kritizuje Evropu jazykem ideologického konfliktu, zatímco rating hodnotí svět jazykem rizika a důvěry. A právě v tomto jazyce se ukazuje, že skutečným problémem Spojených států není „slabá Evropa“, ale jejich vlastní rostoucí fiskální a politická nestabilita.

Dále je nutné zdůraznit samotnou velikost a diverzitu evropské ekonomiky. Evropská unie jako celek patří dlouhodobě mezi dvě až tři největší ekonomiky světa (v závislosti na použité metrice).

Její nominální hrubý domácí produkt dosahuje přibližně 20 bilionů amerických dolarů, čímž se jako celek řadí na druhé místo na světě hned za Spojené státy. V přepočtu podle parity kupní síly, která lépe vystihuje skutečný ekonomický objem, dosahuje ekonomika Evropské unie dokonce asi 24 bilionů až 25 bilionů dolarů.

Nejde přitom jen o absolutní HDP, ale o fakt, že EU představuje jeden z největších integrovaných vnitřních trhů na světě. Přibližně 450 milionů obyvatel vytváří stabilní a bohatou spotřebitelskou základnu s vysokou kupní silou.

To je zásadní výhoda, kterou nelze snadno nahradit, a to zejména v Číně či USA, kde je růst více závislý na geopolitice nebo vnitřních sociálních sporech.

Evropské firmy patří ke světové špičce v průmyslu, technologiích, chemii, strojírenství, farmacii, luxusním zboží i automobilovém sektoru.

Předvídatelné právní prostředí

Významným ukazatelem ekonomické vitality Evropské unie je její postavení v mezinárodním obchodě. Unie se podílí přibližně 15 procenty na celosvětovém vývozu zboží a služeb, čímž dlouhodobě soupeří s Čínou o první místo a výrazně předstihuje Spojené státy, jejichž podíl se pohybuje kolem 11 až 12 procent.

Hodnota evropského exportu přesahuje 2,6 bilionu eur ročně, z čehož zhruba 1,9 bilionu připadá na zboží a přibližně 700 miliard eur na služby. Evropská unie navíc jako celek dosahuje strukturálních obchodních přebytků v řádu 150 miliard až 300 miliard eur ročně, což je typický znak dlouhodobé průmyslové a technologické konkurenceschopnosti.

Evropské firmy patří ke světové špičce v průmyslu, technologiích, chemii, strojírenství, farmacii, luxusním zboží i automobilovém sektoru. Německo, Nizozemsko, Itálie či Francie dlouhodobě generují obchodní přebytky a EU jako celek patří k největším světovým vývozcům. Evropská ekonomika není postavena na jednom odvětví nebo jedné surovině a její síla spočívá v rozmanitosti a komplexnosti.

Průmysl zůstává jedním z pilířů evropské ekonomiky. Evropská unie vytváří přibližně 15 až 16 procent světové průmyslové produkce, což je srovnatelný podíl se Spojenými státy a výrazně více než v jakémkoli jiném regionu kromě Číny.

Evropská unie stojí na relativně předvídatelném právním prostředí, ochraně vlastnických práv, funkčních soudech a regulacích, které i přes svou složitost zajišťují vysokou míru právní jistoty.

Klíčové je přitom zaměření evropské výroby. Evropa dominuje v odvětvích s vysokou přidanou hodnotou, zejména ve strojírenství, automobilovém průmyslu, chemii, farmacii, letectví a v energetických technologiích. Evropské firmy patří mezi technologické lídry svých oborů a utvářejí globální standardy.

Dalším měřitelným pilířem ekonomické síly Evropské unie jsou investice do výzkumu a vývoje. Výdaje na vědu a inovace dosahují přibližně 2,2 až 2,3 procenta HDP, což v absolutních číslech představuje více než 350 miliard eur ročně. To řadí Evropskou unii mezi největší světové investory do výzkumu, opět srovnatelné se Spojenými státy i Čínou.

V oblasti základního výzkumu a průmyslových patentů si EU udržuje velmi silnou pozici, zejména v technických, chemických, energetických a zdravotnických oborech.

Ekonomická výkonnost se promítá i do produktivity práce. Přestože Spojené státy dosahují vyšších hodnot, není rozdíl mezi EU a USA dán nízkou efektivitou, ale spíše strukturou trhu práce, kratší pracovní dobou a silnějším důrazem na sociální rovnováhu.

Z hlediska kapitálu a finančních toků patří Evropská unie k nejvýznamnějším oblastem světa. Je největším příjemcem přímých zahraničních investic a zároveň jedním z největších globálních investorů.

Tržní kapitalizace evropských akciových trhů přesahuje 20 bilionů dolarů a evropské penzijní fondy spravují aktiva v řádech desítek bilionů eur. Evropská ekonomika tak disponuje hlubokým a stabilním kapitálovým zázemím.

Významnou roli hraje i institucionální stabilita. Evropská unie stojí na relativně předvídatelném právním prostředí, ochraně vlastnických práv, funkčních soudech a regulacích, které i přes svou složitost zajišťují vysokou míru právní jistoty.

Právě tato  stabilita je důvodem, proč Evropa zůstává atraktivním místem pro investice, a to i v době globální nejistoty. Zahraniční kapitál se v krizích obvykle stahuje do oblastí, kde ví, že pravidla nezmizí přes noc a tím EU stále je.

Makroekonomická stabilita Evropské unie představuje důležitý faktor její síly. Inflace se po energetických a pandemických krizích stabilizovala kolem 2 až 3 procent, veřejné zadlužení Unie jako celku se pohybuje kolem 85 až 90 procent HDP, tedy výrazně níže než ve Spojených státech, jejichž dluh přesahuje 120 procent HDP.

Euro je druhou nejvýznamnější rezervní měnou světa a drží přibližně 20 procent globálních devizových rezerv, což svědčí o vysoké důvěře finančních trhů v evropskou ekonomiku.

Ekonomický pilíř světa

Často opomíjeným zdrojem síly EU je kvalita lidského kapitálu. Evropské státy mají vysokou úroveň vzdělání, silné univerzity, technické školy i výzkumná centra. Evropa sice někdy prohrává souboj s americkými technologickými giganty, ale v oblasti základního výzkumu, průmyslových inovací, energetiky či zdravotnictví patří ke světové elitě.

Síla EU neleží v dynamických gestech, ale v dlouhodobé schopnosti udržet vysokou životní úroveň, produkovat hodnotné zboží a technologie a fungovat i v době, kdy se svět dostává do krizí.

Navíc disponuje robustním sociálním systémem, který snižuje sociální otřesy a udržuje dlouhodobou stabilitu společnosti, což je z ekonomického hlediska zásadní.

Ekonomickou sílu EU dokládá i skutečnost, že i v době krizí (finanční krize, pandemie covidu, energetický šok po ruské invazi na Ukrajinu) nezkolabovala.

Naopak dokázala mobilizovat společné zdroje, vytvořit společné dluhové nástroje, stabilizovat trh s energiemi a zachovat sociální smír. To ukazuje na vysokou míru systémové odolnosti, která je sama o sobě ekonomickou hodnotou.

Evropská unie je tedy ekonomicky silná nikoli proto, že by rostla nejrychleji na světě, ale proto, že je stabilní, bohatá, technologicky vyspělá a strukturálně hluboká.

Její síla neleží v dynamických gestech, ale v dlouhodobé schopnosti udržet vysokou životní úroveň, produkovat hodnotné zboží a technologie a fungovat i v době, kdy se svět dostává do krizí. Právě to z ní činí jednu z klíčových ekonomických mocností dneška.

Evropská unie zůstává ekonomicky silná nikoli díky rychlému růstu, ale díky své velikosti, bohatství, průmyslové hloubce, obchodní výkonnosti a institucionální stabilitě.

Čísla jednoznačně ukazují, že EU patří mezi klíčové ekonomické pilíře světa a její pozice je výrazně pevnější, než jak často zaznívá v politických či mediálních zkratkách.