Víme, že vás reklamy otravují, můžete nezávislou žurnalistiku podpořit i jinak, například prostřednictvím systému Darujeme.cz.
Foto: Profimedia
,

Doma bez internetu, v bance bez účtu. Jak se žije lidem, kteří odmítají být online

Neplatí platební kartou, nevyužívají sociální sítě nebo vůbec doma nemají internet. Buď jde o jejich vlastní dobrovolné rozhodnutí, nebo je k tomu přinutily okolnosti. Lidé, kteří žijí analogově, museli zvládnout i covidovou pandemii, kdy se svět naopak překotně měnil opačným, digitálním směrem.

Hynek Trojánek pochází z rodiny, která internet v Česku využívala asi mezi prvními. K digitálním technologiím měl vždy blízko a sám sebe, jak přiznává, považoval za technooptimistu – člověka, který věří, že technologický pokrok povede k lepšímu a spravedlivějšímu světu.

Dnes působí v neziskové organizaci Iuridicum Remedium zabývající se digitálními svobodami. Nemá chytrý telefon ani sociální sítě. Donedávna neměl Trojánek ve svém bytě ani připojení k internetu.

Propíchnout bubliny? Vypněte Facebook

Jeho postoj k digitální sféře se změnil s příchodem velkých sociálních sítí. Sám Trojánek nikdy neměl třeba čistě osobní facebookový profil. Dříve měl na sociální síti jen společný účet se svým kamarádem, jehož prostřednictvím sledoval témata spojená s digitální bezpečností; společně pak upozorňovali na to, že lidé často nekriticky sdílí své soukromé a citlivé informace se zbytkem světa a nedávají si pozor na osobní data, která lze snadno zneužít.


KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG


Dnes již nemá ani tento profil. Snaží se nepoužívat ani vyhledávač Google a další nástroje technologických gigantů, které ve velké míře právě s osobními daty internetových uživatelů pracují.

Vedle digitální bezpečnosti jako důvod zmiňuje i to, že nechce žít v rozdělené společnosti. „Personalizovaný obsah na internetu nás uzavírá do sociálních bublin. Je běžné, že v případě nějaké události dostaneme každý naservírovanou jinou verzi příběhu podle toho, jak to odpovídá našemu profilu,“ říká Trojánek v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

To podle něj vede k tomu, že každý žije v jiné mediální realitě, což vylučuje jakoukoli možnost diskuze. „Nemusí se vyjednávat, dělat kompromisy ani pochopit rozdílné názory, protože každý máme vlastní pravdu,“ dodává.

Mluví přitom z vlastní zkušenosti: „Když jsem byl na Facebooku, konzumoval jsem informace tak, že někdo sdílel článek a já si ho přečetl. Vždy ho ale doplnil o nějaký komentář a já postupně zjistil, že mě to ovlivňuje, že už si na základě toho o tom textu něco myslím.“

To, že opustil sociální sítě, ho přinutilo se nad každým textem více zamyslet. „Začal jsem číst i jiné zdroje, kterým bych před tím vůbec nevěnoval pozornost. Čtu je kriticky a snažím se pochopit i to publikum, pro které je daný text určený. Pomáhá to nabourat sociální bubliny,“ vysvětluje.

Život bez platební karty

Zatímco Hynek Trojánek vliv digitálních technologií na svůj život omezil dobrovolně, existuje i řada lidí, které k tomu přinutily okolnosti. To je případ sociální pracovnice Terezy (příjmení na přání respondentky nezveřejňujeme, pozn. red.), která nemá bankovní účet.

Tereza vyrůstala v chudém prostředí a po dovršení dospělosti si vzala úvěr, aby se mohla postavit na vlastní nohy – zaplatit kauci za byt a pořídit si jeho vybavení. Pak se ale začaly množit výdaje, které její výplata sotva pokryla. To vedlo k tomu, že se opozdila se splátkou a začaly naskakovat úroky.

Jak sama říká, její vlastní naivita, nedostatek finanční gramotnosti a neúprosný bankovní systém, ji uvrhly do dluhových problémů. Skončilo to exekucemi a dluhy u několika různých věřitelů. V takové situaci by vlastnictví bankovního účtu znamenalo, že jí po výplatě zůstane jen životní minimum. Aby tedy nad financemi měla kontrolu, účet zrušila.

Dnes je bez bankovního účtu přes osm let a dluhy má splacené. V životě bez platební karty se naučila téměř plnohodnotně fungovat a údajně dokáže i lépe hospodařit, protože má peníze stále pod kontrolou. Přesto ale ve srovnání s majiteli platebních karet musí v některých věcech dělat jisté ústupky a řešit někdy i nepříjemné situace.

V současné práci dostává výplatu v hotovosti a nikdo v tom nevidí problém, protože na to má ze zákona právo. Dříve se však styděla o tuto možnost platby požádat, a tak si od bývalého zaměstnavatele nechala peníze složitě posílat na účet kamaráda.

Výzvou pro ni byla i koronavirová pandemie, kdy začala využívat nákupy přes internet. Téměř všechny větší e-shopy sice stále nabízejí aspoň nějakou možnost platby hotově, ta ale může být o něco dražší než bezhotovostní platba. Problém navíc nastává, když se rozhodne daný produkt vrátit – tam už hotovostní platba většinou možná není.

I v tom jí ale pomáhají přátelé. Když onemocněla covidem-19, nemohla si z karanténních důvodů zajít nakoupit potraviny do obchodu, a nákup přes internet ze zmíněných důvodů nepřipadal v úvahu, kamarádi jí nákup tehdy přivezli před dveře.

„Bez sociálního kapitálu by to asi nešlo. Neumím si představit, jak to dělají senioři, kteří třeba nikoho nemají. Ti se museli v těchto situacích asi spolehnout na nějaké organizace, třeba Skaut, které jim s těmi základními potřebami pomáhaly,“ říká.

Tereza se kvůli chybějícímu účtu nepodívá třeba ani na seriál na Netflixu či jiných online streamovacích službách, tedy pokud s ní někdo nesdílí svůj účet. „Oni v první vlně vytvořili několikaměsíční verzi zdarma, tak jsem se těšila, že si to na chvíli zprovozním. Pak se ukázalo, že musím zadat údaje k platební kartě, takže jsem si nakonec filmy obstarala ‚starým způsobem‘. Přesto mám pocit, že o nic extra nepřicházím,“ dodává.

Právo na analog

Jak Tereza, tak Hynek Trojánek jsou mladí lidé s dostatečným společenským kapitálem a sítí kontaktů. To, že se v jistých oblastech života vyhýbají „digitálu“, pro ně není výrazná překážka a dokáží žít plnohodnotný život. To se však netýká všech.

Podle sociologa Petra Lupače z Karlovy univerzity je v České republice zhruba patnáct až dvacet procent dospělé populace zcela bez internetu. „Osm procent pak je těch, kteří se zároveň nemají na koho obrátit o pomoc. Ti mají průměrně vyšší věk a jsou pak poměrně izolovaní,“ říká pro HlídacíPes.org.

To může být problém především v souvislosti se státní správou, kdy těmto lidem stát nenabídne na vyřízení některých záležitostí jinou než digitální cestu. K tomu došlo například v lednu, kdy se na očkování proti koronaviru museli senioři registrovat přes online formulář.

„Stát musí počítat s tím, že tady vždy tato skupina bude. Stejně tak tady vždy bude skupina lidí, kteří z nějakého důvodu nebudou ochotni řešit některé věci digitálním způsobem, třeba kvůli jejich životnímu stylu nebo protože nebudou mít tak rozvinuté potřebné dovednosti,“ říká Lupač.

Proto by mělo podle něj být integrální součástí státní správy i právo každého občana vyřídit nutné záležitosti nedigitální formou. Toto právo je již dnes součástí zákona nazývaného „digitální ústava“. Ta je sice základem pro digitalizaci státní správy, ale nejde obecný princip u všech služeb státu.


Text vznikl v rámci spolupráce HlídacíPes.org a organizací Digitální svobody, která v průběhu září pořádá filmový festival Big Brother Film Festival. Letos se mimo jiné bude věnovat právě i tématu „právo na analog“.

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

11 komentářů

  1. Štefan Tomič napsal:

    Dobrý den,dá se žít bez jakéhokoliv účtu ale v zápětí jste na druhé koleji,jsem starobní důchodce který má malý důchod to znamená do 10000 Kč to znamená po zaplacení nájmu a poplatků které souvisí z nájmem mě zbyde 3000 Kč na jídlo,tím pádem si hledám práci takovou která mě vyplácí hotově,stalo se mě že mi vyhodili proto že jsem neměl účet,rád bych podotkl že od července měl fungovat chráněný účet před exekutorem a najednou se o tom přestalo mluvit,jakmyle nemáte účet všude narážíte na problémy.

  2. Manitius napsal:

    Před mnoha lety jsem odešel ze sociálních sítí a začal znovu číst knihy. Chytrý telefon jsem vyměnil za obyčejný tlačítkový. Jezdím starým autem bez moderních elektronických vymožeností. Přestal jsem se dívat na televizi a zprávám na internetu věnuji jen pět minut denně. Můj život je jednodušší a bohatší, protože všechny ty moderní hlouposti vůbec nepotřebuji. A přeji každému, aby si to zkusil.

    • Jožin napsal:

      A v rámci těch 5 minut najdete čas jen na takové důležité věci jako okomentovat tento článek.

  3. Varda napsal:

    Super že se tím někdo zabývá,člověk ,,chycený,, v digitální síti to nepochopí vnímá to jako skvělou věc, nicméně právo na život bez elektroniky (umělé inteligence) by mělo být přidané do základní listiny lidských práv. V.

  4. petrph napsal:

    O tom právu každého občana vyřídit nutné záležitosti nedigitální formou.“ samozřejmě nikdo nepochybuje, a ani ho nikdo občanům neupírá. Ale už teď začínají být trochu rozdíly v tom „nutné “ (tedy nikoliv všechny), a za druhé a to je to zásadní, bohužel nikoliv v takové rychlosti, ani jednoduchosti jako to jde digitální formou.

    Ono je to nakrásně vidět i na tom zmíněném případu v lednu, kdy se na očkování proti koronaviru museli senioři registrovat přes online formuláři“.
    Oni ani tenkrát, přece nemuseli, „jen touto cestou“. Už tehdy, od začátku nabízela řada institucí, že s tou registrací seniorům pomohou, když nemají ten interńét, města, obce, příspěvkové, pak taky řada obvodních doktiorů, atd. Jistě že ne všude , všichni, ale dalo se, jenže to by si to ten senior musel zjistit kde, musel (by) se s nimi spojit. dohodnout se , asi jim nadiktovat svoje osobní údaje a nebo k nim s těmi doklady zajet.. Taky musel počítat s tím, že to bude trvat déle, takže ty brzké termíny na očkování si mezitím ti informačně zdatnější rozeberou, Ale šlo to a půjde to takhle ještě nějakou dobu dál..
    Jenomže, tehdy se dělo, pro připomenutí něco jiného – že totiž bylo poměrně obvyklé že vláda jednala dlouho do večera a pak tedy vyhlašovala pro všechny platná právní opatření, která platila už od rána. A to už tedy bez rychlého přístupu k internetu – a nebo tedy alespoň k TV či rozhlasu nešlo…S tím, ale že s tím souvisela řada dalších požadavků , různá vyžadovaná potvrzení, atd.. A to už pak byl opravdu složitější…

  5. Sam napsal:

    Pořízení počítače a jeho provoz, programů, a připojení není levná záležitost, to si každý nemůže dovolit.

    • petrph napsal:

      Ale on taky nemusí. Jde to i přes tablet nebo smartphone – i přes levnější modely, kolem 2 000 Kč. Ale ani to není z tohoto důvodu potřeba, když potřebuje čas od času takto něco poslat úředně, tak si může zajít třeba do knihovny, kde k těm počítačům je obvykle přístup..

  6. MadTrader napsal:

    Na Netflix se lze dostat jednoduše díky kuponum za hotovost.

  7. Zezima napsal:

    Dlouhou dobu jsem se snažil fungovat bez banky s takzvanou anonymní předplacenou kartou (provázanou jen s telefonním číslem na předplacené kartě).
    Bohužel pak mi do toho hodila EU vidle (omezený stop na 10000 Kč, nemožnost platby v zahraničí). A tyto předplacené karty tak ztratili smysl.

  8. wenkovan napsal:

    Bezohledný tlak na online existenci, zrušení hotovosti atd. se bude jenom stupňovat. Je to nutná podmínka totálního (a totalitního) dohledu nad každým jedincem (záměrně neříkám občanem, občan v původním významu je někdo úplně jiný). Lidová Čína, náš velký vzor.

  9. Marek Loucký napsal:

    Krásný článek k nedávnému, tuším, 20. výročí výroku paní Pohlové: „Tyhle aféry stejně jenom všechny otravují. Já bych všechny ty Internety zakázala!“
    Jako vše na světě, má i digitál rub a líc. Záleží na každém z nás, jak k tomu přistoupí, co si z něj vezme, zda bude vnímat spíše jeho negativa a omezení, nebo dříve netušené možnosti a pozitivní věci. Adorace ani odsouzení není na místě.

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *