Dodávky elektřiny bez ohledu na zisk? Funkční „utopie“ z lůna tržní ekonomiky
Spojené státy jsou největší spotřebitel energie a největší emitent skleníkových plynů. Jsou i představitelem systému, v němž rozhodují velké firmy. Je to pravda, ale v rámci tamního trhu existují i docela zajímavé výjimky.
Není příliš známá věc, že ve Spojených státech je stát, kde všichni obyvatelé i firmy odebírají elektřinu z komunitně vlastněných energetických společností, které nebyly založeny za účelem tvorby zisku.
Žádný motiv zisku
Nejedná se přitom o některý z výrazně liberálních států, jako je třeba Vermont nebo Massachusetts. Jedná se o konzervativní Nebrasku, která se – se svými dvěma republikánskými senátory a dvěma (ze tří) republikánskými členy Kongresu – chopila kompletní socializace výroby a distribuce elektřiny.
Elektrickou energii pro každého ze 1,8 milionu obyvatel zde zajišťuje 121 podniků ve veřejném vlastnictví, deset družstev a 30 veřejných regionálních podniků.
Veřejné a družstevní vlastnictví udržuje nízké náklady a obyvatelé Nebrasky platí jednu z nejnižších sazeb elektřiny v zemi a výnosy jsou reinvestovány do infrastruktury s cílem zajistit spolehlivé a levné služby pro nadcházející roky.
„Neexistují žádní akcionáři a tedy žádný motiv zisku,“ hrdě hlásá Nebraska Power Association. „Naše elektrické ceny nezahrnují zisk. Naše výnosy se tak mohou soustředit výhradně na udržení nízké elektrické sazby a vysokého pozáručního servisu.“ Platby ze strany státu překračují 30 milionů dolarů ročně a podporují řadu sociálních služeb v celém státě, včetně systému vzdělávání veřejnosti.
Peníze na venkovské projekty
Nebraska má dlouhou historii veřejného vlastnictví energetických systémů, která se datuje už do počátků elektrifikace.
Zpočátku koexistovaly s malými soukromými službami. Po první světové válce vstoupily na energetický trh velké korporátní holdingové společnosti podporované Wall Streetem a přebíraly menší soukromé a komunální podniky.
Postupem času se i v Nebrasce upevnilo postavení soukromé energetiky; více než jedna třetina státních a komunálních služeb byla prodána soukromým společnostem.
V roce 1930 ale přestalo obyvatele Nebrasky bavit zneužívání firemních postupů a obhájci veřejného vlastnictví přišli za voliči s jinou nabídkou financování. Opoziční návrh byl schválen drtivou většinou, která signalizovala všeobecnou podporu veřejného vlastnictví energetiky ve státě.
Byly přijaty zákony, jež na základě žádosti občanů rozbily a restrukturalizovaly firemní monopoly v oblasti elektřiny a zajistily financování venkovských projektů elektrifikace.
Socialistické plánování
Každý obyvatel Nebrasky se může zapojit do rozhodování. Místní řízení a možnost demokratické účasti jsou zde důležitými nástroji veřejného vlastnictví energetického systému. Od základní úrovně veřejných služeb a družstev až po volené okresní rady a městská zastupitelstva.
Tyto orgány určují rozpočty, stanovují standardy, zásady služeb a ceny. Když se v jednom energetickém obvodu, který zásobuje 600 tisíc osob, začalo jednat o stavbě více než 200 MW větrné energie, 96 procent účastníků jednání projekt podpořilo a valná většina souhlasila s velikostí projektu, případně i s jeho rozšířením. Pouze mizivé procento bylo pro omezení velikosti větrného parku.
V roce 2005 začala pracovat Ainsworth Wind Energy, druhá největší společnost ve veřejném vlastnictví provozující větrnou farmu s 36 elektrárnami o výkonu 59,5 MW. V roce 2011 energetický plán státu stanovil, že výroba energie z větru se od roku 2006 každé dva roky zdvojnásobuje, a že větrný potenciál země je schopen uspokojit celou poptávku státu Nebraska.
Veřejné vlastnictví výroby a distribuce elektrické energie v Nebrasce je doplněno o zdánlivě socialistický nápad – plánování.
Nebraska Power Review Board je státní agentura, která dohlíží na elektrizační soustavu ve veřejném vlastnictví. Kromě regulačních funkcí dozírá na přípravu a koordinaci dlouhodobého plánu výstavby nových zdrojů elektřiny.
Velká příležitost
Historie na mnoha příkladech ukázala, že společné rozhodování o veřejně vlastněných velkých celcích může vést k neefektivnosti, neodpovědnosti a byrokracii. Téměř stoletá zkušenost Nebrasky s veřejným a komunitním vlastnictví elektrizační soustavy naopak ukazuje, že toto pravidlo neplatí vždy.
Zásady subsidiarity a místního rozhodování mohou zachovat mix veřejně vlastněných institucí v různých měřítkách bez ztráty účinnosti nebo kvality služby.
Veřejné vlastnictví samo o sobě není všespasitelné řešení, je ale příležitostí pro občany, komunity, města i celý stát, aby se aktivně zapojily do ekonomického rozhodování o důležitých záležitostech, které ovlivňují jejich životy, jejich životní prostředí a budoucnost.
Decentralizace a demokratizace energetiky je při současných technologiích obnovitelných zdrojů pozoruhodnou cestou, kterou se ale zatím vydal jen málokdo.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
8 komentářů
Je ovšem třeba dodat, že v roce 2015 vyrobilo v Nebrasce 2/3 elektřiny uhlí a 1/4 pak jádro. Pouze 10 % vyrobily všechny obnovitelné zdroje. Nebraska si odpustila vysoké dotace do rychlého zavádění fotovoltaiky a větru. I proto má nejnižší náklady a sazby v USA, jak uvádí pan Smrž. Uvidíme, jestli rozumnou skladbu mixu, která vede k efektivní elektroenergetice s nízkými náklady udrží, nebo se jako některé jiné státy pustí do experimentování s vysokými dotacemi do obnovitelných zdrojů a náklady budou také eskalovat.
Ovšem představa, kterou uvádí pan Smrž, že na počasí závislé větrníky nahradí všechny uhelné, jaderné a vodní zdroje a budou zajišťovat splně potřeby tohoto státu jsou opravdu naivní.
Ještě dodatek. Podíl jádra se sníží, protože na konci loňského roku byl odstaven po 43 letech činnosti blok Fort Calhoun s výkonem 478 MWe a v činnosti tak zůstal blok Cooper s výkonem 768 MWe. Do jaké míry nahradí nízkoemisní elektřinu z Fort Calhoun fosilní a do jaké míry obnovitelné zdroje je otázkou. V každém případě ke snížení emisí to nepovede. Podrobněji se o současném stavu jaderné energetiky i v USA můžete dočíst zde: http://www.osel.cz/9174-jadern-energetika-na-prahu-roku-2017.html .
Myslím že jde spíše o ten koncept, který je dost zajímavý a dost rozdílný i od našeho polostátního ČEZu.
Je ale nutné se na energetiku Nebrasky také dívat v souvislostech, Nebraska i s vodstvem má asi 200 300km^2, (cca 3x tolik co ČR) a obyvatel pouze asi 1 890 000, to je 1/5. největší město pak má asi 200 tisíc obyvatel, to je cca tolik co Brno. V takové situaci může být jaderná energetika nerentabilní, respektive se nevyplatí proud rozvádět. Ze dvou elektráren byla loni uzavřena jednobloková u Fort Calhoun s výkonem 476MW, ovšem pro ekonomické důvody. Druhá, Cooper Nuclear Station, s výkonem 770MW je stále v provozu.
V dnešní době už nemá asi smysl, mimo opravdu malé instalace zavádět dotované výkupní ceny, ale větší smysl mají asi aukce.
BN800 reaktor IV. generace nabízí řešení municipalitám+krajům: teplo + elektřinu, jednoduchá stavba, vysoká účinnost, kompaktní reaktor chlazený sodíkem, vysoká jaderná bezpečnost, I.O.+II.O.+III.O = klasické turbíny na ostrou páru, 800MWe pro každý kraj a pro okolí elektrárny levné teplo, zbytek kraje topí levnou elektřinou, tímto směrem se musí orientovat energetika a teplárenství, neemisní zdroje a spolehlivé dodávky. Život v 21. století nesmí škodit přírodě, jinak nás čeká katastrofa a vymírání!!!
Jenže to by se muselo změnit neskutečným způsobem uvažování, místo toho se to dělá tak jak se dělá a plánuje několik obrovských výrobních celků, ze kterých se teplo nedá rozumě využívat.
V demokratickém světě není zakázáno plánování nebo třeba zakládání JZD. To jenom komunisti něco zakazovali nebo nařizovali a současná vláda se k nim přibližuje. To, že někdo z FVE udělal zlodějnu ještě neznamená, že FVE je špatné řešení. Jen co budou dokonalejší panely a akumulátory se to plně ukáže.
Nebo ještě jinak, i státní podniky řídí najmutí manažeři. Liší se jenom zadání. Nikoliv maximální zisk, ale efektivní poskytování služby za mininální nutné náklady..
Ale to je stejná utopie, jako třeba „politika, jako, služba veřejnosti“. Klasický příklad ja Česká pošta s.p. Kvůli neziskovosti (nerentabilitě) hodlá zavírat pošty v menších obcích. Že by snad pošta byla především služba státu občanům, o tom její vedení nikde nemluví. I stát sám je občanům především k tomu, aby pro ně vykonával to, co občané k životu potřebují, ale jako jednotlivci si zajistit nemohou. Na to ovšem v podmínkách ekonomiky „trhu bez přívlastků“, není jaksi politická vůle.