Spojené státy jsou největší spotřebitel energie a největší emitent skleníkových plynů. Jsou i představitelem systému, v němž rozhodují velké firmy. Je to pravda, ale v rámci tamního trhu existují i docela zajímavé výjimky.

Není příliš známá věc, že ve Spojených státech je stát, kde všichni obyvatelé i firmy odebírají elektřinu z komunitně vlastněných energetických společností, které nebyly založeny za účelem tvorby zisku.

Žádný motiv zisku

Nejedná se přitom o některý z výrazně liberálních států, jako je třeba Vermont nebo Massachusetts. Jedná se o konzervativní Nebrasku, která se – se svými dvěma republikánskými senátory a dvěma (ze tří) republikánskými členy Kongresu – chopila kompletní socializace výroby a distribuce elektřiny.

Elektrickou energii pro každého ze 1,8 milionu obyvatel zde zajišťuje 121 podniků ve veřejném vlastnictví, deset družstev a 30 veřejných regionálních podniků.

Veřejné a družstevní vlastnictví udržuje nízké náklady a obyvatelé Nebrasky platí jednu z nejnižších sazeb elektřiny v zemi a výnosy jsou reinvestovány do infrastruktury s cílem zajistit spolehlivé a levné služby pro nadcházející roky.

„Neexistují žádní akcionáři a tedy žádný motiv zisku,“ hrdě hlásá Nebraska Power Association. „Naše elektrické ceny nezahrnují zisk. Naše výnosy se tak mohou soustředit výhradně na udržení nízké elektrické sazby a vysokého pozáručního servisu.“ Platby ze strany státu překračují 30 milionů dolarů ročně a podporují řadu sociálních služeb v celém státě, včetně systému vzdělávání veřejnosti.

Peníze na venkovské projekty

Nebraska má dlouhou historii veřejného vlastnictví energetických systémů, která se datuje už do počátků elektrifikace.

Zpočátku koexistovaly s malými soukromými službami. Po první světové válce vstoupily na energetický trh velké korporátní holdingové společnosti podporované Wall Streetem a přebíraly menší soukromé a komunální podniky.

Postupem času se i v Nebrasce upevnilo postavení soukromé energetiky; více než jedna třetina státních a komunálních služeb byla prodána soukromým společnostem.

V roce 1930 ale přestalo obyvatele Nebrasky bavit zneužívání firemních postupů a obhájci veřejného vlastnictví přišli za voliči s jinou nabídkou financování. Opoziční návrh byl schválen drtivou většinou, která signalizovala všeobecnou podporu veřejného vlastnictví energetiky ve státě.

Byly přijaty zákony, jež na základě žádosti občanů rozbily a restrukturalizovaly firemní monopoly v oblasti elektřiny a zajistily financování venkovských projektů elektrifikace.

Socialistické plánování

Každý obyvatel Nebrasky se může zapojit do rozhodování. Místní řízení a možnost demokratické účasti jsou zde důležitými nástroji veřejného vlastnictví energetického systému. Od základní úrovně veřejných služeb a družstev až po volené okresní rady a městská zastupitelstva.

Tyto orgány určují rozpočty, stanovují standardy, zásady služeb a ceny. Když se v jednom energetickém obvodu, který zásobuje 600 tisíc osob, začalo jednat o stavbě více než 200 MW větrné energie, 96 procent účastníků jednání projekt podpořilo a valná většina souhlasila s velikostí projektu, případně i s jeho rozšířením. Pouze mizivé procento bylo pro omezení velikosti větrného parku.

V roce 2005 začala pracovat Ainsworth Wind Energy, druhá největší společnost ve veřejném vlastnictví provozující větrnou farmu s 36 elektrárnami o výkonu 59,5 MW. V roce 2011 energetický plán státu stanovil, že výroba energie z větru se od roku 2006 každé dva roky zdvojnásobuje, a že větrný potenciál země je schopen uspokojit celou poptávku státu Nebraska.

Veřejné vlastnictví výroby a distribuce elektrické energie v Nebrasce je doplněno o zdánlivě socialistický nápad – plánování.

Nebraska Power Review Board je státní agentura, která dohlíží na elektrizační soustavu ve veřejném vlastnictví. Kromě regulačních funkcí dozírá na přípravu a koordinaci dlouhodobého plánu výstavby nových zdrojů elektřiny.

Velká příležitost

Historie na mnoha příkladech ukázala, že společné rozhodování o veřejně vlastněných velkých celcích může vést k neefektivnosti, neodpovědnosti a byrokracii. Téměř stoletá zkušenost Nebrasky s veřejným a komunitním vlastnictví elektrizační soustavy naopak ukazuje, že toto pravidlo neplatí vždy.

Zásady subsidiarity a místního rozhodování mohou zachovat mix veřejně vlastněných institucí v různých měřítkách bez ztráty účinnosti nebo kvality služby.

Veřejné vlastnictví samo o sobě není všespasitelné řešení, je ale příležitostí pro občany, komunity, města i celý stát, aby se aktivně zapojily do ekonomického rozhodování o důležitých záležitostech, které ovlivňují jejich životy, jejich životní prostředí a budoucnost.

Decentralizace a demokratizace energetiky je při současných technologiích obnovitelných zdrojů pozoruhodnou cestou, kterou se ale zatím vydal jen málokdo.