Česká vláda připravila nová pravidla pro lobbing včetně zavedení veřejného registru lobbistů. Zákon teď po červencovém schválení kabinetem zamíří do sněmovny. O tom, jak přesně by měla nová úprava v praxi vypadat, mluví pro HlídacíPes.org ředitel odboru střetu zájmů Ministerstva spravedlnosti Jiří Kapras. Právě jeho lidé zákon připravovali.

• Navrhovatelé tvrdí, že zákon o lobbingu zlepší transparentnost a pomůže proti korupci. V čem konkrétně?

Klíčové je, že lobbování by mělo probíhat transparentně, pod veřejnou kontrolou. To by měl zajistit návrh zákona o lobbování. Veřejnost v současné době nemá přehled o lobbistech ani jejich činnosti, tedy o tom, kdo se snažil ovlivnit návrh zákona nebo koho v té souvislosti kontaktoval a čí zájmy tím sledoval. Pak je tu ještě doprovodný zákon, který novelizuje další zákony v souvislosti s přijetím nové regulace, přichází s několika instituty.

• Které instituty to jsou?

Za prvé jde o povinnost registrace lobbistů i lobbovaných do veřejného Registru lobbistů a lobbovaných a jejich povinnost podávat pravidelné zprávy o proběhlém lobbování – to veřejnosti zajistí základní přehled o této činnosti. Za druhé jde o zavedení tzv. lobbistické stopy, která bude přílohou návrhu právního předpisu podobně, jako je tomu v případě důvodové zprávy.

Půjde o jakýsi „rodný list legislativního návrhu“ obsahující informaci o tom, která osoba a v jaké věci lobbovala, a to včetně neregistrovaných lobbistů. Tato informace pak bude pro lepší orientaci v elektronické Sbírce zákonů spárována s konkrétním právním předpisem, kterého se týká. Informace uvedené ve zprávách o lobbistické činnosti bude pak možné porovnávat s informacemi uvedenými v lobbistické stopě a případné nesrovnalosti podrobit dalšímu zkoumání.

 

 

Dohlížet na plnění těchto povinností bude Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí. Bude prověřovat i pravdivost a úplnost údajů. Za porušení povinností lobbistů a lobbovaných hrozí sankce až do výše 100 000 Kč. Stejně bude možné postihnout také lobbing načerno – tedy bez předchozího ohlášení úřadu. Domnívám se, že to pomůže větší transparentnosti a že se tak sníží i riziko korupce.

• Jak ale bude zákon řešit dilema politiků, kteří se sami neorientují v tom, co je jen odborná konzultace a co už je lobbing? 

Lobbování je zákonem chápáno jako soustavná činnost, nezastřená snaha ovlivnit průběh legislativního procesu a konečnou podobu zákona či koncepčního dokumentu, a to ve prospěch konkrétních třetích osob. Komunikaci vybočující z tohoto rámce nelze za lobbování považovat.

• A budou ten rozdíl chápat politici?

Politikům a dalším lobbovaným osobám by v praxi měla pomoci povinnost lobbistů upozornit na to, že dotyčný vystupuje jako lobbista, a povinnost uvést, v čím zájmu lobbuje. Takové upozornění musí být učiněno vždy na počátku lobbingu, tedy komunikace, kterou lze považovat za lobbování. Pokud o to lobbovaný požádá, musí být poskytnuto písemně. Porušení těchto povinností bude taktéž zákonem považováno za přestupek s pokutou až do výše 50 000 Kč. Nemělo by tedy zásadně docházet k případům, že politik nebo jiná lobbovaná osoba bude vystavena lobbování náhodou, aniž by o tom věděla.

Cílem je primárně dostat pod kontrolu ten zákulisní, pokoutný lobbing, o kterém v současnosti nikdo s výjimkou jeho účastníků nemá přehled a který by v naší společnosti neměl mít místo.

• Jak ale zákon zaručí, že se lobbisté či lobbovaní nebudou odvolávat na svá práva ohledně ochrany osobnosti či GDPR?

Právo na ochranu osobnosti nepřichází v úvahu v případech, kdy je zpracování osobních údajů dané zákonem. Samozřejmě se může stát, že zákon o lobbování bude v tomto smyslu v budoucnu napaden u Ústavního soudu. Podobně je to s GDPR, to také připouští, aby zákon stanovil účel, rozsah a další náležitosti zpracování osobních údajů v případě, kdy je to nezbytné s ohledem na veřejný zájem nebo při výkonu veřejné moci. Navrhovaná úprava podle mého soudu těmto podmínkám odpovídá.

• Jak novela řeší lobbování třeba v rámci dvoustranných mezivládních jednání? Což je postup užívaný například u čínských firem…

Za lobbování podle příslušného návrhu zákona není považována mimo jiné komunikace s orgánem nebo představitelem cizího státu nebo mezinárodní organizace. Dá se tedy říci, že navrhovaná regulace na dvoustranná mezivládní jednání nijak nedopadá.

• Kritici návrhu zákona říkají, že tzv. lobbistická stopa by mohla být ve Sbírce publikována až nejdříve po čtyřech měsících od vydání zákona. Tedy nejdříve po čtyřech měsících si lobbisté i lobovaní budou moci přečíst, co o nich jejich „partneři“ ve zprávě vlastně sepsali a zprávu toho druhého napadnout. A pokud se tak stane, za jak dlouho se tedy veřejnost reálně může dozvědět, o čem vlastně jednali? Takto se zdá, že klidně s půlročním zpožděním.

Podle navrhované úpravy má být lobbistická stopa vedena v průběhu celého procesu přijímání zákona. A společně s právním předpisem se vyhlásí ve Sbírce zákonů. Není tedy pravda, že bude publikována nejdříve po čtyřech měsících od „vydání“ zákona. Něco jiného je, že údaje se do Registru lobbistů a lobbovaných budou vkládat čtvrtletně, tam skutečně určitý časový odstup je.

Mám ale za to, že čtvrtletní periodicita představuje vyvážené řešení, které stále ještě zajistí relativní aktuálnost zveřejňovaných údajů o lobbistické činnosti, a současně představuje únosnou administrativní zátěž. Navíc, kdo bude chtít může své kontakty vykazovat průběžně.

• Zbývá v  současné podobě zákona něco, k čemu máte jako předkladatelé nadále připomínky?

Chtěl bych zdůraznit, že lobbování je nejenom činnost legitimní, ale v moderní demokratické společnosti též činností potřebnou, ba dokonce nepostradatelnou. To ale platí pouze, když je vykonávána transparentně a pod veřejnou kontrolou. Není žádný důvod pro to, aby lobbisté, ať už jde o profesionální lobbisty a jejich klienty, nebo různé zájmové skupiny, svou činnost, která zásadním způsobem ovlivňuje veřejné záležitosti, skrývali či zastírali. Pokud by otevřenost v lobbování měla být určitým záměrům na obtíž, je zcela oprávněné se domnívat, že pak nejsou v souladu s veřejným zájmem. Jakkoliv se tedy předložená úprava nemusí líbit všem, je potřeba jí alespoň v obecné rovině vyjádřit podporu, diskutovat a případně měnit pouze její dílčí aspekty.