PSÍ UŠI. Z volného cyklu „dočetli jsme se na Novinkách cé zet“: O post prezidenta Argentiny bojuje bývalý lektor tantrického sexu. A my tady naděláme s jedním bývalým estébákem, co pobíhá po náměstích a vykřikuje hanebná hesla. Doba je dneska různá a vždycky může být hůř. Přesto se u pokusu ukrást svátek 17. listopadu na chvíli zastavíme.

Svátek 17. listopadu, to není díra v zemi, ten vám nemůže nikdo vzít. Podržte mi láhev coca-coly s novým víčkem, řekl si ovšem Andrej Babiš a pronesl hezký projev, jehož jediný problém byl jako vždycky Andrej Babiš. Hlavní smysl projevu, v němž mluvil mimo jiné o zprivatizované demokracii, byla přirozeně kritika vlády.

Naši politici, kteří tehdy měli vládnout a dnes jsou znovu u moci, to nezvládli.

(Andrej Babiš na Národní třídě, Seznam Zprávy, 17. listopadu 2023)

Prostě když nevíš, jak vysvětlit, že vláda nezvládá, řekni, že vláda nezvládá. Tak prosté to je. Ale Babiš pokračoval:

Snaží se zprivatizovat demokracii, kterou přinesla revoluce v listopadu 1989.

A to zase ne. Demokracie není Lovochemie ani Mafra. Demokracie není ani hnutí ANO, které bylo zprivatizováno do svěřenských fondů. I o něm Babiš mluvil, prý je demokratické, protože když prohrálo volby, tak demokraticky předalo moc. A to zase jo, hnutí má už jistě i vnitrostranická pravidla, podle kterých o nejpodstatnějších otázkách rozhoduje členská základna, a ne majitel. Má? A mohli bychom je vidět?

Článek reflektuje dění uplynulého týdne v citátech a výrocích politiků.

Ty samy o sobě nestačí, proto je HlídacíPes.org s jemným odstupem usazuje do patřičného kontextu.

• K tématu odkazu demokracie se už o den dříve na stránkách Seznam Zpráv vyjádřili ti nejpovolanější, kterými jsou Babišovy surikaty. Prostě ti lidé, které protestní hnutí vyneslo na prominentní místa a teď jsou kvůli tomu pod tvrdým totalitním útlakem.

Nám začíná někdo diktovat, co si máme myslet, s kým máme mluvit, co můžeme jíst nebo v čem máme bydlet.

(poslankyně Klára Dostálová, Seznam Zprávy, 16. listopadu)

Kdo? Jména? Nebuďte slušná… Trochu to vypadá jako popis zmíněných vnitrostranických demokratických pravidel, ale to by asi byla ošklivá slovíčka. Starosti má i stínová ministryně vnitra, poslankyně Jana Vildumetzová Mračková, která se podělila o osobní zkušenost.

17. listopad je svátek demokracie, většina jde zapálit svíčku na Národní třídu. Ale dnes se také člověk dostává do situace, že se bojí říct v některých případech svůj názor.

(poslankyně Jana Vildumetzová Mračková, Seznam Zprávy, 16. listopadu)

Tomu rozumíme, prostě paní poslankyně s imunitou sedí obtýden v těch televizních diskusních pořadech, novináři jí volají a ona se sveřepě bojí říct názor. Na tom není nic moc složitého, viz výše.

KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG

• Projevit svůj názor se naopak nebál člen Socialistického svazu mládeže hnutí ANO Tomáš Gros, který spolu s marketérem hnutí Danielem Köpplem vnikl na středočeský krajský úřad, aby tam rozlepil pomlouvačné letáky na politickou konkurenci. To byl ale názor správný, zcela v souladu s vnitrostranickou linií špíny a hnoje podle směrnice AGF-XI/2023.

Neznáme se, tvrdí Babišův marketér o lepiči plakátů. Přitom byl z Mladého ANO.

“Zrovna včera jsme měli na přednášce téma letáky v politických kampaních. Dělali jsme si z Tomáše legraci, že to je dobrá náhoda. Nevadilo mu to, podporou AB se netají.” https://t.co/sVN5uvV6DC pic.twitter.com/363EdvRzSC

— NEOVLIVNICZ (@NEOVLIVNICZ) November 14, 2023

Když měl mladík vysvětlovat, řekl, že má zakázáno mluvit (asi zase ta totalita) a před otázkami utekl.

Neodpovídám na otázky. Jenom alternativním médiím.

(Tomáš Gros pro Seznam Zprávy, 14. listopadu)

Poslušný chlapec, dobrý žák.

• Naštěstí je tady ale starý dobrý fotbal, aby nám připomněl, že dialektika je jenom jedna. Záměrně nezmiňujeme víkendovou trachtaci s vyřazením reprezentantů Brabce, Coufala a Kuchty, kteří si před klíčovým zápasem vyrazili na noční tah městem Olomouc. Pro to máme pochopení, ostatně kdo si někdy před klíčovým deadline nevyrazil tak trochu vylít hlavu, je buď suchar, nebo lhář. Nás daleko víc zaujal výrok manažera reprezentace Tomáše Pešíra, který vysvětloval, proč nejprve nebyl pozván hráč Čvančara, a později hráč Čvančara už pozván byl:

Jsou dvě možnosti. Buď hráči nezavoláte, nebo zavoláte.

(Tomáš Pešír v pořadu Česká ulička, 14. listopadu)

A taky je třeba dát víc gólů než soupeř. Aristoteles by záviděl, a když ne on, tak aspoň Ivánek Horník.

Klidnou mysl.

Follow @malecak