Voliči se bojí rapidně se měnícího světa a hlasují pro politiky, kteří jim falešně slibují, že je bezbolestně vrátí do světa čitelných a bezpečných starých pořádků, říká honorární konzul České republiky v Bostonu a profesor historie a mezinárodních vztahů na Bostonské univerzitě Igor Lukeš.

Dá se podle vás nějak zobecnit vývoj ve světě: vztah volič – způsob vedení kampaně – populismus – a překvapivé výsledky voleb typu brexit, Trump, ale i Macron? Co to má vše společného?

Politické kampaně dnes mohou zjistit o každém voliči téměř vše. Kde bydlí, kolik vydělává, koho v minulosti volil, co dělá na internetu, zda vlastní zbraně, jakou má sexuální orientaci…. Tyhle a podobné vědomosti dnešní politiky tlačí nedělat nic, co by jim mohlo ubrat hlasy, a naopak udělat téměř cokoli, co hlasy získá. Politickou scénu postupně ovládli tichošlápci a oportunisté, kteří automaticky imitují hodnoty svých voličů a vlastní názory potlačují. Liberální demokracie bude muset v budoucnu najít v politice prostor pro osobnosti, které mají odvahu a jsou pro dobrou věc schopny riskovat dočasnou nepřízeň voličů.

Čím je podle vás ten pohyb v demokratickém světě způsoben?

Rozhovor s Igorem Lukešem vyšel v publikaci Babiš. Vůdce pro 21.století. ZÍSKEJTE JI CELOU.

Stojí za ním automatizace, robotizace a globalizace výroby, stejně jako vznik postfaktických médií a to, že dnes do politiky, v níž není místo pro velké a inspirující osobnosti, hromadně vstupují grázlové, zloději, lháři, podvodníci všeho typu, tajní agenti, televizní baviči a političtí amatéři.

Události v Charlottesville ze srpna 2017 ukazují, že dokonce i Ku-klux-klan, neonacisté a další extremisté tohoto typu mají tendenci vylézat z temných děr, kde desítky let přežívali. Žijeme v době velikých změn. Připomínají to, co se odehrálo na počátku 19. století: příchod textilních strojů vyvolal hnutí ludditů, na něž reagovali utopičtí socialisté jako Robert Owen, od něhož se kriticky odrazili na cestu ke Komunistickému manifestu Marx a Engels.

Přednost autoritářským způsobům

Často je jako příčina změny zmiňován úpadek tradičních médií, nástup sociálních sítí, demokratizace společenské diskuse a fenomén sociálních bublin nejen ve virtuálním, ale i reálném světě. Vidíte to také tak, nebo je příčina jiná?

Zánik tradičních médií je jistě jednou z příčin dnešní krize důvěry. Ve Spojených státech po dlouhá léta četl večerní zprávy Walter Cronkite, který vypadal jako ideální strýček, na jehož návštěvu se těšíte celý rok. Na konci každého segmentu se do kamery otcovsky usmál a řekl: „A tak to je“ (And that´s the way it is). Každý z nás cítil, že je to čestný člověk a že nám řekl pravdu. Národ mu věřil.

Dnes máme stovky tisíc zdrojů informací, ale nikdo neví, co je pravda, co je lež a zda na tom ještě vůbec záleží. Advokáti brexitu se ke svému těsnému vítězství vylhali tvrzením o sumě peněz, kterou Velká Británie posílá do pokladny Evropské unie, a v Bílém domě je teď prezident, který vstoupil do politiky pomocí lži o místě narození a náboženství Baracka Obamy

Vidíte nějaké spojovací znaky u současných lídrů – v USA Trump, v Turecku Erdoğan, v Maďarsku Orbán, v Polsku Kaczyński, v Česku Zeman a Babiš?

Všichni zmínění dávají přednost autoritářskému způsobu vládnutí, nenávidí Evropskou unii a jsou chladní vůči NATO. Tvrdí, že reprezentují autentické voliče, kterým nepokrytě pochlebují, ne elity. Nigel Farage oslavil brexit téměř sovětským prohlášením, že to bylo vítězství „opravdových lidí“. Recep Erdoğan rád svým oponentům klade řečnickou otázku: „My jsme národ. Kdo jste vy?“

Zeman sám sebe povýšil na krále „dolních deseti miliónů“. Jeho útoky na tzv. kavárnu jsou hloupé, ale zjevně fungují. Ve všem ostatním se populisté vzájemné liší. Zeman a Orban spolu závodí, koho rty budou blíže usměvavé tvářičce Putina, zatímco Kaczyński skoro otevřené viní Rusko z vraždy polské vládnoucí elity u Smolensku a otevřel v Polsku americkou vojenskou základnu.

Jobbik, druhá největší strana v Maďarsku, je antisemitský, ale Freedom Party Geerta Wilderse v Nizozemsku je na straně izraelských jestřábů. I ty dokáže uvést až do rozpaků Zeman, když jim veřejně radí, aby se s ničím moc nepárali a Palestince prostě ze svého území vypráskali, tak jako to udělali Češi po válce s Němci. Kdo se má v téhle džungli vyznat?

Dá se to ale vyložit tak, že lidé jsou nespokojeni a poptávají zkrátka nějakou změnu?

Voliči jsou velmi nespokojení. Bojí se rapidně se měnícího světa a hlasují pro politiky, kteří jim falešně slibují, že je bezbolestně vrátí do světa starých pořádků, který si pamatují jako čitelný, smysluplný a bezpečný.

Může za tím být ale i reálný strach – existenční, z uprchlíků, v USA se mluvilo v souvislosti s Trumpem o „naštvaném bílém muži“…

Nejméně od konce 70. let se pracovní příležitosti stěhují do rozvojového světa. Nepřekvapuje, že se s tím severní Amerika a Evropa už tehdy smiřovaly těžko. Když se zdálo, že se to skoro podařilo, začali se lidé z rozvojového světa masově stěhovat sem, do prostoru, z něhož už předtím jejich země vysály tradiční zaměstnání. Není divu, že to voliče štve a dávají své hlasy demagogům a podvodníkům. Nenávistní kritici muslimských utečenců zapomínají, že dnešní migrační vlny způsobily zejména vojenské intervence Západu na Blízkém východě, které právě oni nejhlasitěji podporovali.

Chtějí lidé vládu silné ruky?

Ano a ne. Jsme morálně nezakotvení a nestálí. Naše hodnoty se oportunisticky mění. Když žijeme v politickém kriminále, toužíme být svobodní. Když se svobodnými staneme, hned hledáme někoho, komu bychom svou těžce nabytou svobodu mohli odevzdat. A tak dokola.

Nejsou vlastně pak lidé překvapeni a zaskočeni výsledkem své protestní volby, jak jsme viděli v Británii po brexitu?

Autentičtí brexitáři a voliči Trumpa výsledky překvapeni nebyli. Ve svých sociálních bublinách nečekali nic jiného, tak jako my jsme v našich bublinách „věděli“, že Trump do Bílého domu nikdy nevstoupí. Byl bych jen rád, kdybych mohl věřit, že empirická realita dnes přiměla brexitáře a trumpovce kát se za své omyly. Taková víra by ale byla nepodložená. Trump v prezidentském úřadu vrší jednu chybu za druhou, což ale jeho velikost v očích jeho fanoušků jen zvyšuje.

Spasitel na bílém koni nepřijede

A co z toho všeho plyne? Oslabení demokracie, neschopnost dohlédnout dopady svých činů, intelektuální úpadek?

Společnost je dnes atomizována víc, než kdykoli v minulosti. Libertariáni věří jen v silné individuality, které jsou samy sobě zákonem. Národ je nezajímá a stát je překážkou. Občané 21. století dokážou žít, pracovat a vytvářet hodnoty kdekoli. Jsou multikulturní a zcela otevření podnětům odkudkoliv. Starají se ale jen o sebe a jejich jediným náboženstvím jsou pracovní výsledky.

Liberální demokraté mají pocit sociální a společenské zodpovědnosti. Trápí je chudoba a bezdomovci a snaží se s tím něco dělat. S ostatními kategoriemi ale postupně ztrácejí kontakt pro svou toleranci absolutně všech menšin bez výjimky.

A pak je tu zbývajících padesát procent voličů, kteří se na rozdíl od liberálních demokratů nezajímají o práva gayů nebo o to, kolik typů záchodů má být ve školách nebo na letišti. Mnohem víc si přejí, aby se znovu otevřela místní ocelárna nebo textilka.

Vidíte nějaké řešení pro budoucnost?

Zbavme se iluze, že přijede spasitel na bílém koní. Spíš budeme muset s Trumpem a jeho středoevropskými koryfeji doklopýtat k nějaké větší krizi, po níž se snad odrazíme ode dna zpět na cestu vzhůru.

Takže pro demokratický svět vidíte spíše černý scénář?

Demokracie není z cukru. Není to systém, který se rozpustí, protože začalo pršet. To ale neznamená, že můžeme sedět s rukama v klíně. Nesmíme si myslet, že je naše politická svoboda garantovaná navždy. Je zejména třeba bojovat proti lhaní ve veřejném prostoru a proti pokusům znovu východní Evropu zatáhnout do ruských sítí.