Tento příběh připomíná černou noční můru. Skutečně se ale v poválečných Českých Budějovicích stal. Je důkazem krutostí, které Češi byli schopni páchat po válce na Němcích. Vypráví o člověku, který vždy „šel s dobou“. V tom nejhorším slova smyslu.

„Já jsem šel první, dveře byly normálně zavřené, když jsem je otevíral, šlo to poměrně těžce, neboť těsně za nimi, jak jsem potom zjistil, ležela jedna holčička, která nebyla ještě mrtvá a která se pravděpodobně zmítáním dostala až ke dveřím. Když jsem vešel, spatřil jsem, jak ostatní tři děti ležely hlavou dolů, v jedné řadě vedle sebe, a sice kolmo ke kamnům. Všechny byly střeleny do týla. Každé dítě mělo v týle jednu ránu. Holčička u dveří byla ještě živá, neustále plakala a zmítala se na zemi celá v krvi. Kam tato byla střelena, nevím, neboť na tu jsem nesahal, protože byla celá zalepena krví. Z kuchyně jsme vyšli zpět na chodbu a po dřevěných schodech do 3. poschodí, kde byly dva pokoje a koupelna. Nejprve jsme vešli do koupelny a z koupelny přímo do dětské ložnice. V tomto pokoji byla úplná tma, byla totiž stažena žaluzie, a když jsem rozsvítil, uviděli jsme v pravém rohu kolébku a v ní zastřelenou malou holčičku. Tato ležela na zádech a měla střelnou ránu v ústech. Z této dětské ložnice jsme prošli dveřmi do další místnosti – ložnice. V tomto pokoji byla opět úplná tma, neboť byly zase staženy žaluzie. Přecházel jsem pokojem k oknu, abych tyto vytáhl, a zavadil jsem o jednu ze zastřelených žen. Když jsem žaluzie vytáhl a otevřel hned okno, spatřili jsme u protější stěny ležeti proti sobě obě střelené ženy. Byla to Cunová a druhou ženu jsem neznal. Cunová během chvilky přišla k sobě, pravděpodobně následkem čerstvého vzduchu. Sedl jsem si k ní a ptal jsem se jí německy, kdo to udělal. Nato ona mně zcela zřetelně, což také slyšeli i přítomní příslušníci bezpečnostního sboru, odpověděla: ‚Das hat Professor Malý gemacht.‘“

„Schöne Karli Cuno“

Funkcionalistická budova městské spořitelny v rohu českobudějovického náměstí byla v roce 1942 zabavena okupačními úřady a upravena na byty pro německé úředníky a jejich rodiny.

Největší byt s terasou získal SS-Obersturmführer Karl Cuno. Rodák z Mnichova byl příslušníkem SS už od roku 1930 a v srpnu 1939 byl přidělen k budějovické služebně Sicherheitsdienstu (SD) jako zástupce velitele.

Vzhledem ke zpravodajské povaze SD se po válce nepodařilo proti Cunovi získat důkazy o konkrétních zločinech. Podle všeho si budoval vlastní síť konfidentů a získané poznatky o hospodářské situaci, náladách obyvatel i činnosti odboje sdílel s místním gestapem.

Na jaře 1942 byl zapojen do zákulisních machinací o ovládnutí pivovaru Budvar. Jeho tehdejší ředitel Ing. Miškovský byl zatčen na základě podvržených důkazů a Cuno byl 15. března 1942 – v den výročí vzniku protektorátu – jmenován komisařským správcem pivovaru s neomezenými pravomocemi.

Poválečný zatykač na Karla Cuna. Zdroj: Archiv bezpečnostních složek, se souhlasem Paměť národa

Ve druhé polovině okupace byl „schöne Karli“ stále více frustrován tím, že nebyl jmenován velitelem služebny SD, a zůstal tak jen zástupcem. Množily se konflikty s nadřízenými, které vyústily v jeho odchod na frontu, kde na konci války upadl do amerického zajetí. V budějovickém bytě ale zůstala jeho manželka Paula (34 let) s dětmi Uthou (6 let), Hansem (5 let) a Karolou (15 měsíců).

Problémový pan profesor

Bývalá městská spořitelna – dějiště sedminásobné vraždy. Foto: se souhlasem Paměť národa

Sedminásobný vrah Vladimír Malý se narodil roku 1903 v Jičíně. Ve 20. letech získal doktorát z přírodních věd na Karlově univerzitě a nastoupil jako profesor přírodopisu a zeměpisu.

Gymnázia, kde působil, střídal téměř každý rok – Smíchov, Most, Náchod, Dejvice… Důvodem bylo jeho výbušné chování a také časté konflikty s kolegy a rodiči studentů, kterým vadily jeho „výchovné“ metody.

V roce 1931 se s manželkou přestěhoval do Českých Budějovic, kde až do okupace vystřídal většinu středních škol. Jeho zálibou byl tenis, ačkoliv jako pozdější „němcobijec“ měl podivuhodné přátele – například špeditéra Rudolfa Feruse (po válce bez soudu zastřelen), majitele smaltovny Hanse Westena (krajský vedoucí SdP, Sudetendeutsche Partei) nebo učitele tělocviku Karla Noska (pozdějšího příslušníka gestapa).

Začátek okupace zastihl Malého v Jindřichově Hradci, kde vstoupil do Českého svazu pro spolupráci s Němci. V roce 1940 byl přeložen do Frýdku-Místku, kde byl v říjnu 1941 zatčen gestapem v souvislosti s nálezem ilegálních tiskovin.

Po několikatýdenním věznění již nevyučoval, ale čerpal zdravotní dovolenou s plným platem. V roce 1943 nastoupil do továrny Jikov, po třech týdnech byl jmenován vedoucím montáže. V březnu 1944 přešel do laboratoří firmy Baťa, kde se zapojil do odboje. Od března 1945 pobýval v Českých Budějovicích.

České Budějovice 9. května 1945. V pozadí funkcionalistická budova městské spořitelny, kde o šest dní později dojde k sedminásobné vraždě. Zdroj: archiv autora, se souhlasem Paměť národa

Revoluční dny

Malý později tvrdil, že se na boj proti nacistům připravoval již od jara 1945 – opatřil si zbraň a kbelík barvy, kterou chtěl značit domy kolaborantů. „Jednat“ však skutečně začal až po příchodu Rudé armády 9. května. Se skupinkou pochybných osob prohledával německé byty a raboval pod záminkou hledání gestapáků.

Své „akce“ se pokusil legitimizovat nabídkou služeb bezpečnostnímu referátu RNV (Revoluční národní výbor), ale byl odmítnut. Až kontakt s nadporučíkem SNB Václavem Hrnečkem mu otevřel dveře… Dne 15. května 1945 vešel do bytu Karla Cuna, ve kterém byla jeho žena Paula s dětmi a také Anna Henschelová s dětmi Horstem (4 roky) a Franzinou (3 roky), která jako známá pobývala u Cunových.

Zavraždění Utha Cunová a Horst Henschl Zdroj: Archiv bezpečnostních složek, se souhlasem Paměť národa

Co se tehdy v bytě odehrálo? Víme to jen zprostředkovaně – nikdo krom Malého totiž návštěvu nepřežil. I když tehdejší násilnosti vůči Němcům nebyly výjimkou, vražda dvou žen a pěti dětí šokovala i tehdejší českou veřejnost. Policie čin řádně vyšetřila a znala i pachatele – ten však nebyl zatčen. Chránil ho totiž Hrneček, jedna z hlavních postav internačního tábora u Malše.

Plánek místa činu zhotovený den po vraždě. Zdroj: Státní oblastní archiv v Třeboni. Foto: se souhlasem Paměť národa

Léta mlčení

RNDr. Vladimír Malý po válce vstoupil do KSČ, spoluzakládal Svaz osvobozených politických vězňů, působil jako soudce z lidu u retribučních procesů a v roce 1945 odešel učit do Prahy. Konflikty s kolegy a žáky se opakovaly.

Původně tábor RAD (Reichsarbeitsdienst), po válce internační lágr pro Němce u řeky Malše, kde byli neomezenými pány Hrneček, Malý a další. Foto: se souhlasem Paměť národa

V roce 1951 jeho ochránce Hrneček uprchl do Západního Německa, kde ho poznali odsunutí Němci, a stal se jedním z mála Čechoslováků souzených za poválečné násilnosti. Krátce nato byl zatčen i Malý. Prokuratura měla zato, že v bytě Cuna hledal kartotéku konfidentů. Podle svědků taková kartotéka skutečně existovala, ale nikdy se nenašla.

Malý byl odsouzen k trestu smrti, po odvolání mu byl trest zmírněn na doživotí a amnestií následně na 20 let. Po 11 letech byl propuštěn a jako agent StB „Velký“ žil v Praze. Jeho svazek byl skartován po jeho smrti v roce 1984.