Dana Huňátová: České absolventy MGIMO pořád beru jako bezpečnostní riziko
KOMENTÁŘ. Čeští absolventi moskevské elitní školy MGIMO… Během let jsem sledovala, jak se vždy dokázali velmi rychle adaptovat na novou povolební situaci, snadno si uměli najít cestu k vedení ministerstva anebo ještě lépe rovnou se do vedení prosadit a v rámci své pevně semknuté skupiny se vzájemně vždy podporovali.
Krátce po pádu komunistického režimu v listopadu 1989 byla jmenována nová vláda, do čela ministerstva zahraničních věcí nastoupil Jiří Dienstbier, kandidát Občanského fóra.
Svého úřadu se ujal 11. prosince 1989. Ve stejný den jsem do Černínského paláce vstoupila také já, krátce na to jsem se stala ředitelkou kabinetu. Třetím v naší skupině byl Jaroslav Šedivý, poradce a pozdější velvyslanec a ministr zahraničí.
Ministr Dienstbier s okamžitou platností stanovil svůj první velký cíl: vyjednat odchod okupačních sovětských vojsk z našeho území, hned 20. prosince 1989 letěl do Moskvy oznámit svému protějšku, ministrovi zahraničních věcí Sovětského svazu Eduardu Ševardnadzemu, úmysl složitá jednání zahájit.
Koncepce Dienstbierovy zahraniční politiky byla jasná: obnovit suverenitu země a vrátit se mezi demokratické a prosperující evropské státy. Háček byl v tom, že řízení tak důležitého rezortu vyžadovalo zároveň velké personální změny. Svoji zahraniční politiku nemohl Dienstbier realizovat s aparátem, který převzal od komunistického ministra Johanese.
Spolupráce, která se neodmítá
Komunistickým režimem přísně střežené ministerstvo zaměstnávalo pouze prověřené pracovníky, ať šlo o diplomaty nebo administrativně technický personál. Základním požadavkem bylo členství v KSČ, souhlas s vpádem sovětských vojsk v srpnu 1968 a u vybraných kandidátů i ochota spolupracovat s bezpečnostními složkami.
Důležitou podmínkou studia byla spolupráce se sovětskou KGB, neboli Výborem státní bezpečnosti a bylo zcela nemožné nabídku spolupráce odmítnout.
Všichni se po celá léta navzájem hlídali, řidiči donášeli na velvyslance, velvyslanci na emigranty, hospodáři na ostatní diplomaty a ti zase opačně. Mezi zaměstnanci ministerstva zahraničí byli i zaměstnanci ministerstva vnitra, spolupracovníci StB, důstojníci vojenské rozvědky, spolupracovníci sovětské KGB.
Početný odbor spojovací techniky včetně speciálně vyškolených šifrérů pracoval ve zvláštním režimu a ministrovi zahraničí podléhal jen formálně.
Diplom z některé sovětské školy, třeba ekonomické, býval tehdy velkým plusem. Nejvyšší kvalifikací se pak pyšnili absolventi MGIMO (česky Státní institut mezinárodních vztahů v Moskvě).
Sovětská elitní univerzita založená Stalinem v roce 1944 byla jediná škola, kde mohli zájemci z východního bloku studovat mezinárodní vztahy a jazyky. Studovat zde mohli jen ti nejspolehlivější, zvláště vybraní a prověření, často děti prominentních členů KSČ.
Výborný posudek byl nezbytný, zájemci museli prokázat i svoji oddanost komunistické ideologii. Na této škole nešlo jen o získání znalostí z příslušných oborů, ale studentům zde byly vštěpovány zásady komunistického myšlení a přesné vzorce jednání.
Důležitou podmínkou studia byla spolupráce se sovětskou KGB, neboli Výborem státní bezpečnosti a bylo zcela nemožné nabídku spolupráce odmítnout. Absolventi MGIMO byli po nástupu na československé ministerstvo zahraničních věcí nebo zahraničního obchodu zařazení na výhodné pozice.
Dienstbier zahájil personální změny logicky shora, výměnou vedoucích pracovníků. Ihned byli odvoláni náměstci, sekční ředitelé, ředitelé odborů, mezi prvními bylo propuštěno také 140 zaměstnanců ministerstva vnitra.
V lednu, a v druhé vlně v březnu 1990, bylo ukončeno vyslání většině tehdejších velvyslanců, šlo sice o vysoce kvalifikované diplomaty, ale nové vedení je ze zřejmých důvodů nemohlo považovat za spolehlivé.
Většina odvolaných pochopila svoji situaci a zvolila dobrovolný odchod z ministerstva do soukromé sféry, popřípadě do penze. Několik propuštěných se obrátilo na soud, a museli jsme je přijmout zpět. Mladé absolventy MGIMO navrhl ministr ponechat, byl toho názoru, že ještě neměli příležitost napáchat velké škody, a že by měli dostat šanci.
Umět se přizpůsobit
V roce 1991 byl přijat lustrační zákon, který stanovil povinnost předložit lustrační osvědčení pro výkon některých funkcí a zastávání postů ve státní správě a v organizacích řízených státem.
Vždy jsem měla na paměti, že studovat v Sovětském svazu ideologicky silně zatížený obor bylo jejich vlastní rozhodnutí, ke kterému je nikdo násilím nenutil. Moje uznání jejich profesionality zkrátka mělo své limity.
Lustrační osvědčení potvrzuje, že lustrovaná osoba nebyla spolupracovníkem komunistického režimu (příslušníkem Sboru národní bezpečnosti anebo evidovaným spolupracovníkem StB).
Tento zákon umožnil propustit další skupinu pracovníků MZV, nikoliv však absolventy MGIMO, o jejichž spolupráci s KGB neměl náš Národní bezpečnostní úřad žádné záznamy a Sovětský svaz pochopitelně informace o svých spolupracovnících neposkytoval.
Potvrzení domněnky, že studium na MGIMO znamenalo přinejmenším kontakty, častěji však spolupráci s KGB, přišlo o mnoho let později.
Absolventi MGIMO tedy potřebné lustrační osvědčení obdrželi a mohli tak nerušeně stoupat ve své kariéře. Za pár let už působili jako velvyslanci, náměstci ministra, ředitelé sekcí či odborů.
Zajímavé bylo, že někteří absolventi MGIMO, kteří MZV sami na začátku 90. let opustili, se po pár letech opět vrátili, a to rovnou na vysoké pozice, záleželo na tom, kdo byl zrovna ministrem zahraničí.
Většinou jsem dokázala odhadnout, který z kolegů by mohl být „moskvičem“. Společným znakem byly vysoké ambice, urputná snaha dostat se do blízkosti ministra a předstíraná (i když možná v některých případech i skutečná) určitá loajalita novému režimu.
Vždy sledovali jen svůj cíl, bez ohledu na cenu k jeho dosažení. Na poradách i při jednáních měli vždy pohotově po ruce řadu argumentů, nikdy s nikým na poprvé nesouhlasili, a byli dobrými manipulátory. Někteří jedinci si v Moskvě osvojili i vřelý vztah k alkoholu.
Osobně jsem s těmito kolegy neměla problém spolupracovat, po pracovní stránce jim nebylo co vytknout, a rozhodně jsem si vážila jejich odborných znalostí.
Vždy jsem ale měla na paměti, že studovat v Sovětském svazu ideologicky silně zatížený obor bylo jejich vlastní rozhodnutí, ke kterému je nikdo násilím nenutil. Moje uznání jejich profesionality zkrátka mělo své limity.
Tuzemské absolventy MGIMO, ať už nyní zastávají jakoukoliv pozici, považuji i dnes za určité bezpečnostní riziko; předpokládám, že jejich ochota spolupracovat s cizí mocností by stále ještě mohla být pro jejich bývalé řídicí orgány hodně zajímavá.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Eskymácký pes a jeho včeličky. Ústecký kraj má jako poslední novou vládu
Spojenci pro kraj: po Kozí dráze ven ze zastupitelstva
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
17 komentářů
Pani Huňátová, co vidíte ráno při pohledu do zrcadla při raní hygieně? Pokud nevíte, tak Vám napovím. „Bezpečnostní riziko pro ČR“. A prodím, přidejte ještě nějakou další pohádku, ať si Vás národ užije.
Po více než 30 letech se dozvídáme, jak to v politice za „sametového“ osmašedesátníka a bývalého komunisty Dienstbiera chodilo. Zatímco spolupracovník naší české StB dostal padáka, jeho kolega, spolupracovník nadřízené ruské KGB zůstal a jakožto údajný nenahraditelný odborník dostal široký prostor pro další rozvoj svojí hvězdné kariéry. To jsou paradoxy, řešeno s klasikem. Bylo by zajímavé zjistit, kolik škody nám tito ruští krtci napáchali! A někteří z těchto kolaborantů pilně škodí ještě dnes. Jenom opravdový blbec mohl dopustit vyjmutí absolventů ruských škol z množiny státu nepřátelských osob podléhajících lustraci. A je velká škoda, že dotyčná paní diplomatka svoje varování před absolventy ruských škol nezveřejnila už tehdy, v r. 1990, na počátku svojí diplomatické kariéry, ale tutlala to v sobě dlouhých 34 let. Patrně se tehdy bála, že by jí to mohlo zničit slibně začínající kariéru vrcholné diplomatky, kdežto dneska v důchodu jí už o nic nejde.
Ono jeto asi složitější …Tzv.“lustrační zákon“ není vůbec lustrační a ke všemu i špatně napsaný -každý soudný právník to potvrdí. To je tak, když se do praktické politiky vloží idealisté …
No, stejně je to zajímavé, sice nejsem nejstarší – v r. 89 mi bylo 10, ale vždycky mi přišlo, že ti komouši si při revoluci prostě jenom rozdali největší fabriky a tak, aby si nechali faktickou moc ve svých rukách pod svou správou a čekali až se soudruzi v CCCP trochu zmátoří a znovu nás „osvobodí“. Já jenom doufám, že se o tom za pár (možná desítek) let jenom natočí nějaký dokument, a tím to skončí. Ps. opravdu NECHÁPU, jak někdo může podporovat, nebo i bojovat, za totalitní režim, kde si ani jeho příznivci nemůžou být jistí jestli třeba zítra „neuklouznou“ a nevypadnou z 10. patra z balkónu (což je dneska například v Rusku asi nejběžnější úraz).
Pěkně napsaný příspěvek, dobrý názor s rozumnými, smysl dávajícími závěry. 👍
… a máte to dozajista vyzkoumané a zjištěné, když tady uvádíte takové „pádné“ názory… Tehdy ve věku 10 let jste už měl jistě vytříbený rozum pro taková konstatování.. Ale zeptám se, že zda v té době jste nebyl jiskrou – nebo už pionýrem, protože pak by to dosvědčovalo českému pořekadlu, že „poturčenec horší turka…“.
nedavno, kdyz jsem byl pro svacinku, stal prede mnou u pultu Fialkou zbidacenej duchodce, kterej si poroucel vybrany lahudky.
trpelive jsem s uctou ke stari cekal, kdyz slysim, ze si porouci 3 koblihy s nutelou. to me prislo srandovni a tak jsem k prodavacce prones – to sem nevedel, ze neco takovyho je – jedno symbol StBaka a druhy symbol Fialky.
duchodce se to evidentne dotklo a tak StBaka branil – ze takovych StBaku byly stovky tisic a nechape, proc se navazim do babise. ja stih jen procedit, ze babis byl prece ten hodnej StBak, ale to uz duchodce rychle odchazel. kdyz jsem zaplatil a vylez ven, tak s vytocenym motorem a piskajicima gumama zrovna vyrazel nejspis za dalsima nakupama.
.
mozna to byl absolvent MGIMO nebo nejakej mistni hodnej StBacek
Prosím pěkně, jak velkým bezpečnostním rizikem je absolvent Zpravodajském institutu komunistické Zpravodajské správy generálního štábu, předseda ZO KSČ, který chválil invazi SSSR do Československa v roce 1968, krycího jména Pávek, občanského jména Petr Pavel ?
Protože to lustrační zákon umožňuje! „Pávek“ je jen odnož v sytému – zvyklý hlavně poslouchat, proto se dnes hodí a sedí tam jak zádel na hrnci!!!
tak to je ale davna minulost, dnes ho v Moskve evidentne nemaji radi, coz je pro PP velmi dobre vysvedceni, taky proto MOskva zkousela tlacit tu bezpaterni krysu agenta Burese, ale jaksi neuspeli a je to dobre
Mladé absolventy MGIMO navrhl ministr ponechat, byl toho názoru, že ještě neměli příležitost napáchat velké škody, a že by měli dostat šanci
Počkat. Členové Sboru národní bezpečnosti byli všichni (a po revoluci většina) policistů, ne?
Lustracni zakon byl k nicemu. Evidovani pracovnici Stb nemohli pracivat pro statni instituce. To jim zrejmne nevadilo. Zahadne prisli k penezum a pockali az si vsemoznymi zpusoby nahrabou miliardy a potom si koupili mista v nejvyssi politice. Bezpaternich sibru kterych je v teto zemi je vic nez dost za penize zaprou i svou matku. Pripomina Vam to nekoho z dnesni politiky??
Připomíná. Vystihl jste jej dokonale. Nevím, zda zapřel matku, ale syna ano.
Ruka ruku myje. Choďte k volbám, ať tam máte všechny.
Potvrzují v plném rozsahu článek paní Huňatové a jsem rád, že je zveřejněn.
Myslím, že je správné, když paní Huňátová, sice po létech, ale přesto, na tyto absolventy či odchovance MGIMO, následně působící v československé nebo české diplomacii, upozorňuje. Není tajemstvím, že celý resort zahraničních věcí včetně MGIMO byl v SSSR (RF) pod dozorčí rukou KGB (FSB). Vcelku i obstojí názor, že tento resort byl a je jenom jakousi fingovaně pojmenovanou správou či sekcí „proslulé“ moskevské Lubjanky (tradičního sídla NKVD, KGB, FSB).
Tyto československé studující a následně absolventy MGIMO bychom asi měli odlišovat od desítek a stovek všech mladých občanů ČSSR, kteří v SSSR studovali. Vědomosti tam získávali třeba i studující věd přírodních, exaktních, kteří se po návratu do ČSSR nemuseli zcela nutně nějak politicky či jinak kompromitovat. Avšak MGIMOváci, to bylo trochu jiné kafíčko… Mezi těmito studenty se ocitali i potomci pracovníků MinZahrV ČSSR, kteří již „sloužili“ na různých postech či misích tohoto resortu, takže jejich synek pak – jaksi podle rodinného plánu – pokračoval v jejich šlépějích.
Také není tajemstvím, že v SSSR tehdy působily rezidentury StB, jež pracovaly v souznění se svou rodnou sestrou či matkou KGB. Tyto rezidentury také na naše studenty dohlížely, což se dělo nejenom za pomoci donašečů (důvěrníků, ale i agentů) StB v řadách již tehdy horlivých (a angažovaných) čs.studentů v SSSR, ale i v součinnosti se „školskými útvary“ na našem velvyslanectví v Moskvě, resp. konzulátech v Kyjevě aj., takové „pracovníky“ též můžeme dohledat mezi agenty StB. Nutno dodat, že právě i někteří čs.občané studující v SSSR, jak již během studia v SSSR, tak i po návratu do ČSSR, tuto „péči“ StB (a KGB) mohli neblaze pocítit. Leccos se můžeme dovědět v archivech a pracích Ústavu pro studium totalitních režimů v Praze apod. Již ve druhé polovině 70.let Rádio Svobodná Evropa přenášela informaci o politicky motivovaném vyhazovu českého studenta Hanuše ze studií matematiky v Charkově, jehož případ tehdy skončil tragickou osobní dohrou.
Na rozdíl od takových i smutných případů si MGIMOváci cestičku ke kariéře zdárně prošlapávali, a že to někdo či někteří dotáhli i na posty velvyslanců ČR, zřejmě lze chápat jako selhání české polistopadové diplomacie. Ono také není divu, vezmeme-li v potaz, kdo všechno tam v „Černíně“ ještě i po Listopadu vládl…