Probíhá brexit, sledujeme to v přímém přenosu a vidíme, jak na to investoři reagují, říká Radek Špicar.

Czexit přijít může. Nechci žít s pocitem, že jsem proti tomu nic nedělal, říká Radek Špicar

Napsal/a Robert Břešťan 7. listopadu 2018
FacebookTwitterPocketE-mail

Nechuť k Bruselu a skepse k Evropské unii je mezi lidmi pevně zakořeněná, zjišťuje viceprezident Svazu průmyslu a dopravy Radek Špicar. Už řadu měsíců objíždí republiku a tam, kde o to lidé stojí, debatuje o tom, k čemu je Evropská unie, jak funguje a jaký smysl má pro Česko. 

„Vidím, že největší vliv na společnost, na to, jak lidi uvažují a čemu věří, mají politici. Žijeme v zemi, kde dlouhá léta v těch nejdůležitějších ústavních funkcích byli lidé velmi euroskepticky naladění, a to se ve společnosti a na názorech lidí nemohlo nepodepsat,” říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org. „Odchod z Česka z EU by byla hloupost,“ zdůrazňuje.

Už neumíme číst mezi řádky

Jak vážně berete možnost, že se tu bude někdy hlasovat o vystoupení z EU, o czexitu?

Beru to velmi vážně, a to z několika důvodů. Přestože jsme na Evropské unii a přístupu našich exportérů na vnitřní trh téměř nejzávislejší země z celé EU, jsme zároveň jedna z nejeuroskeptičtějších zemí v celé unii. To jde ruku v ruce s tím, že jsou tu strany, které si myslí, že by bylo pro Českou republiku výhodné Evropskou unii opustit; a nejsou to úplně nevýznamné strany. V parlamentu je ostatně legislativa, jejíž finální podoba by mohla umožnit i referendum o vystoupení z EU. To mne vede k tomu, že je to téma vážné a že je potřeba se jím zabývat a také proti tomu něco dělat – vysvětlovat, že by to nebyl dobrý nápad.

Radek Špicar

Koho identifikujete jako hlavního zastánce těchto snah – je to Tomio Okamura?

Jezdím hodně po České republice, potkávám se s lidmi, kteří mne zvou na diskuse, protože si o Evropě chtějí povídat, a pochopil jsem, že se vytratila jistá ostražitost vůči politikům a médiím, kterou jsme měli před rokem 1989. Tehdy jsme uměli číst mezi řádky a věděli jsme, že ne vše, co nám politici říkají, je pravda. Vidím, že největší vliv na společnost, na to, jak lidi uvažují a čemu věří, mají politici. Žijeme v zemi, kde dlouhá léta v těch nejdůležitějších ústavních funkcích byli lidé velmi euroskepticky naladění, a to se ve společnosti a na názorech lidí nemohlo nepodepsat. Důsledkem toho je ten obrovský euroskepticismus mezi lidmi. Do značné míry je to ale dáno i objektivními problémy, které EU měla a má – hodně k tomu přispěla dluhová krize, nebo to, že eurozóna dlouhá léta porušovala svoje vlastní pravidla.

Plus oblíbené teze o tom, co nám to zlý Brusel zase diktuje.

Plus euromýty, tedy kritika EU za něco, za co ve skutečnosti vůbec nemůže. Výsledkem je situace, kterou tu teď máme. Jsem třeba rád, že hnutí ANO takto euroskeptické není a že od premiéra Babiše neslyšíme, že odchod z EU je dobrým nápadem a refrendum správná věc, což by byl velký problém. Ale v jiných důležitých tradičních stranách znějí i silně euroskeptické hlasy. Přímo v parlamentu máme strany, které říkají, že odchod České republiky z EU by pro nás byl výhodný. To vše je koktejl, který může do budoucna působit dosti nebezpečně na celou zemi.

Takže jen na Okamuru, který si z czexitu udělal jedno z hlavních témat, byste to neshazoval?

Je to mnohem širší. Kdyby to byla pouze SPD, nebyl by ten dopad takový. Je to mozaika mnoha aktérů a mnoha vlivů.

Jak se leknou Japonci

Jak by na ten potenciální czexit, nebo i jen na vážnou prohlubující se debatu o něm, reagovali zahraniční investoři, tedy velcí tuzemští zaměstnavatelé?

Máme tu výhodu, že o tom nemusíme teoretizovat. Probíhá brexit, sledujeme to v přímém přenosu a vidíme, jak na to investoři reagují. Ještě předtím, než proběhlo hlasování, reagovali velmi nervózně. I od českých podniků, nejen od zahraničních, víme, že když se téma brexitu dostalo na politickou agendu, začali pozastavovat investice. To není nic překvapivého. Rozmyslíte si, zda investovat miliardu v zemi, o níž nevíte, zda bude zanedlouho ještě součástí vnitřního trhu.

Podívejme se třeba na velmi konzervativní japonské investory, kteří absolutně nikdy nic nekritizují veřejně. Přesto se japonský velvyslanec po schůzce s premiérkou Mayovou postavil před kamery a řekl, že pokud by se byznys zkomplikoval tak, že by to přestalo dávat ekonomický smysl, tak se japonští investoři budou stěhovat pryč. Je tedy naprosto jasné, co se bude dít a co už se u některých sektorů děje – banky stěhují svá sídla do kontinentální Evropy. A to se bavíme o Británii, která je důležitá a velká. Co by se asi stalo, kdyby z unie vystoupila Česká republika? Země, která je ve středu Evropy, která neplatí eurem, kde zahraniční investoři mají často pobočky v dalších zemích střední a východní Evropy. Nebylo by pro ně složité utlumit své aktivity v Česku a přenést je třeba na Slovensko.

Dá se tedy říct, že na potenciální czexit by doplatili nakonec ti, kteří proti EU často horují, voliči krajních stran ať již zprava či zleva?

Nevím, koho ti lidé volí. Ale obecně by to dopadlo na nízkokvalifikované, nízkopříjmové vrstvy obyvatel, protože ty pracují ve firmách, u nichž existuje poměrně vysoká míra pravděpodobnosti, že by odtud odešli. Ve Velké Británie vidíme, že na politiky, kteří brexit způsobili, kteří pro něj horovali, to nedopadne vůbec. Protože si již požádali o občanství v EU, své děti díky tomu pošlou na vysoké školy v rámci EU, takže ti jsou v pohodě (britský politik a velký zastánce brexitu Nigel Farage požádal díky rodinné historii o německé pasy pro své děti, pozn. red.). Ale je tu mnohem více lidí, kteří takovou možnost nemají a ti na to nejvíce doplatí.

 

 

Jak se už na tu samotnou debatu, která se rozběhla po parlamentních volbách 2017, dívají podnikatelské komory? Lobbují třeba aktivně u českých politiků, aby to vlastně vůbec nebylo téma?

Ne na všem se zaměstnavatelské svazy shodnou, ale s tím, že opouštět Evropskou unii není dobrý nápad, souhlasí úplně všichni. A co považuji za možná ještě důležitější, je, že se na tom shodneme s odboráři a Josefem Středulou, se kterým se teď často potkávám na debách o prospěšnosti našeho členství v EU, které absolvujeme po celé republice. Ale i britské zaměstnavatelské svazy se snažily vysvětlovat v poslední fázi před hlasováním, že by Británie EU opouštět neměla, ale bohužel jim to nebylo nic platné. Takže i když se my všichni v zaměstnavatelských svazech shodneme, že EU je důležitá pro prosperitu našich zemí, pro zaměstnanost, pro konkurenceschopnost, tak my nehrajeme hlavní roli. Není to totiž pouze ekonomické téma, lidé nehlasují pouze podle své peněženky, hlasují podle mnoha emocionálních důvodů či podnětů. To je bohužel mimo naši kontrolu.

Když jsme u emocí, co od lidí zaznívá nejčastěji při debatách o EU, na něž jezdíte po celém Česku, do hospod, do okrajových částí, kam často ani politik nezavítá?

Argumenty se neustále opakují. Je to do značné míry to, co slyší od politiků, jejich vliv je naprosto jasný. Jsou to výroky typu, že členství v EU pro nás není důležité, protože tam stejně nic nezmůžeme, že je to diktát Bruselu, který my musíme pasivně přijímat. Velmi rezonuje migrační krize – Evropa může za migrační krizi, otevřené hranice způsobují, že se sem dostávají zlí migranti a dostanou se i k nám… Bojíme se eura, nechceme platit řecké dluhy, nejsme tak bohatí, abychom mohli pomáhat ostatním. Velmi široce rozšířené jsou euromýty, řada lidí jim stále věří.

Eurohujeři mezi námi nejsou

Odcházíte z těch setkání s pocitem, že jste někoho přesvědčil?

Já nejezdím nikoho přesvědčovat, jezdím na pozvání lidí, kteří si o tom chtějí povídat. Musím upřímně říct, že si mne úplně nezvou euroskeptici, které by nešlo přesvědčit. Spíše si mne zvou lidé, kteří si chtějí udělat názor na základě diskuse, nebo tam chodí eurooptimisté, co se chtějí utvrdit v tom, že v tom nejsou sami a chtějí získat nějaké argumenty pro své okolí.

Pro mne osobně to má smysl bez ohledu na to, zda někoho přesvědčím, nebo ne. Já prostě nechci být v situaci některých mých přátel ve Velké Británii, kde jsem studoval, kteří si teď strašně vyčítají, že před brexitem neudělali víc. Obviňují se, že za to tak trochu mohou, protože si mysleli, že to nemůže špatně dopadnout. Já prostě tu možnost, že tady budeme mít referendum o vystoupení z EU, vidím. Obávám se toho a chci mít minimálně sám pro sebe dobrý pocit v tom, že kdyby k tomu došlo, tak jsem udělal něco proto, aby to nedopadlo špatně.

Jste na to pořád sám, nebo se k vám připojují další podobně smýšlející lidé?

Už na to nejsem sám. Hlásí se spousta lidí, kteří mají asi stejné pocity, že je potřeba něco dělat a chtějí něco dělat. Přišli jsme s konkrétními projekty, které budou širší než individuální výjezdy do měst a vesniček, i když i v tom budeme pokračovat (Do debat o EU v českých regionech se má zapojit třeba herec Jiří Mádl nebo Youtuber Martin Carev, Špicar jedná i s dalšími známými herci a sportovci a hledá pro tyto aktivity sponzory v byznysové sféře, pozn. red.).

Jste připraven žít s nálepkou eurohujera?

Nemám rád nálepky, je to hloupé někoho takto označit. Jsem především zástupce českého průmyslu a tam žádní eurohujeři nejsou. Tam jsou lidé, kteří jsou velmi racionální a pragmatičtí, kteří mimochodem nedostatky Evropské unie pociťují víc než kterýkoli jiný občan. Protože ty nedostatky každý rok platí ze své vlastní kapsy. Ale navzdory tomu vidí, že pozitiva dramaticky převažují. To je to, co se lidem snažím vysvětlovat. To, že EU v něčem nefunguje, neznamená, že ji máme celou hodit přes palubu. Je to jako ono masarykovské: To, že má demokracie nějaké nedostatky neznamená, že se máme zbavit demokracie, ale znamená, že máme řešit ty nedostatky.


Tento text vznikl díky podpoře Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)