Czexit přijít může. Nechci žít s pocitem, že jsem proti tomu nic nedělal, říká Radek Špicar
Nechuť k Bruselu a skepse k Evropské unii je mezi lidmi pevně zakořeněná, zjišťuje viceprezident Svazu průmyslu a dopravy Radek Špicar. Už řadu měsíců objíždí republiku a tam, kde o to lidé stojí, debatuje o tom, k čemu je Evropská unie, jak funguje a jaký smysl má pro Česko.
„Vidím, že největší vliv na společnost, na to, jak lidi uvažují a čemu věří, mají politici. Žijeme v zemi, kde dlouhá léta v těch nejdůležitějších ústavních funkcích byli lidé velmi euroskepticky naladění, a to se ve společnosti a na názorech lidí nemohlo nepodepsat,” říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org. „Odchod z Česka z EU by byla hloupost,“ zdůrazňuje.
Už neumíme číst mezi řádky
Jak vážně berete možnost, že se tu bude někdy hlasovat o vystoupení z EU, o czexitu?
Beru to velmi vážně, a to z několika důvodů. Přestože jsme na Evropské unii a přístupu našich exportérů na vnitřní trh téměř nejzávislejší země z celé EU, jsme zároveň jedna z nejeuroskeptičtějších zemí v celé unii. To jde ruku v ruce s tím, že jsou tu strany, které si myslí, že by bylo pro Českou republiku výhodné Evropskou unii opustit; a nejsou to úplně nevýznamné strany. V parlamentu je ostatně legislativa, jejíž finální podoba by mohla umožnit i referendum o vystoupení z EU. To mne vede k tomu, že je to téma vážné a že je potřeba se jím zabývat a také proti tomu něco dělat – vysvětlovat, že by to nebyl dobrý nápad.
Radek Špicar
Koho identifikujete jako hlavního zastánce těchto snah – je to Tomio Okamura?
Jezdím hodně po České republice, potkávám se s lidmi, kteří mne zvou na diskuse, protože si o Evropě chtějí povídat, a pochopil jsem, že se vytratila jistá ostražitost vůči politikům a médiím, kterou jsme měli před rokem 1989. Tehdy jsme uměli číst mezi řádky a věděli jsme, že ne vše, co nám politici říkají, je pravda. Vidím, že největší vliv na společnost, na to, jak lidi uvažují a čemu věří, mají politici. Žijeme v zemi, kde dlouhá léta v těch nejdůležitějších ústavních funkcích byli lidé velmi euroskepticky naladění, a to se ve společnosti a na názorech lidí nemohlo nepodepsat. Důsledkem toho je ten obrovský euroskepticismus mezi lidmi. Do značné míry je to ale dáno i objektivními problémy, které EU měla a má – hodně k tomu přispěla dluhová krize, nebo to, že eurozóna dlouhá léta porušovala svoje vlastní pravidla.
Plus oblíbené teze o tom, co nám to zlý Brusel zase diktuje.
Plus euromýty, tedy kritika EU za něco, za co ve skutečnosti vůbec nemůže. Výsledkem je situace, kterou tu teď máme. Jsem třeba rád, že hnutí ANO takto euroskeptické není a že od premiéra Babiše neslyšíme, že odchod z EU je dobrým nápadem a refrendum správná věc, což by byl velký problém. Ale v jiných důležitých tradičních stranách znějí i silně euroskeptické hlasy. Přímo v parlamentu máme strany, které říkají, že odchod České republiky z EU by pro nás byl výhodný. To vše je koktejl, který může do budoucna působit dosti nebezpečně na celou zemi.
Takže jen na Okamuru, který si z czexitu udělal jedno z hlavních témat, byste to neshazoval?
Je to mnohem širší. Kdyby to byla pouze SPD, nebyl by ten dopad takový. Je to mozaika mnoha aktérů a mnoha vlivů.
Jak se leknou Japonci
Jak by na ten potenciální czexit, nebo i jen na vážnou prohlubující se debatu o něm, reagovali zahraniční investoři, tedy velcí tuzemští zaměstnavatelé?
Máme tu výhodu, že o tom nemusíme teoretizovat. Probíhá brexit, sledujeme to v přímém přenosu a vidíme, jak na to investoři reagují. Ještě předtím, než proběhlo hlasování, reagovali velmi nervózně. I od českých podniků, nejen od zahraničních, víme, že když se téma brexitu dostalo na politickou agendu, začali pozastavovat investice. To není nic překvapivého. Rozmyslíte si, zda investovat miliardu v zemi, o níž nevíte, zda bude zanedlouho ještě součástí vnitřního trhu.
Podívejme se třeba na velmi konzervativní japonské investory, kteří absolutně nikdy nic nekritizují veřejně. Přesto se japonský velvyslanec po schůzce s premiérkou Mayovou postavil před kamery a řekl, že pokud by se byznys zkomplikoval tak, že by to přestalo dávat ekonomický smysl, tak se japonští investoři budou stěhovat pryč. Je tedy naprosto jasné, co se bude dít a co už se u některých sektorů děje – banky stěhují svá sídla do kontinentální Evropy. A to se bavíme o Británii, která je důležitá a velká. Co by se asi stalo, kdyby z unie vystoupila Česká republika? Země, která je ve středu Evropy, která neplatí eurem, kde zahraniční investoři mají často pobočky v dalších zemích střední a východní Evropy. Nebylo by pro ně složité utlumit své aktivity v Česku a přenést je třeba na Slovensko.
Dá se tedy říct, že na potenciální czexit by doplatili nakonec ti, kteří proti EU často horují, voliči krajních stran ať již zprava či zleva?
Nevím, koho ti lidé volí. Ale obecně by to dopadlo na nízkokvalifikované, nízkopříjmové vrstvy obyvatel, protože ty pracují ve firmách, u nichž existuje poměrně vysoká míra pravděpodobnosti, že by odtud odešli. Ve Velké Británie vidíme, že na politiky, kteří brexit způsobili, kteří pro něj horovali, to nedopadne vůbec. Protože si již požádali o občanství v EU, své děti díky tomu pošlou na vysoké školy v rámci EU, takže ti jsou v pohodě (britský politik a velký zastánce brexitu Nigel Farage požádal díky rodinné historii o německé pasy pro své děti, pozn. red.). Ale je tu mnohem více lidí, kteří takovou možnost nemají a ti na to nejvíce doplatí.
Jak se už na tu samotnou debatu, která se rozběhla po parlamentních volbách 2017, dívají podnikatelské komory? Lobbují třeba aktivně u českých politiků, aby to vlastně vůbec nebylo téma?
Ne na všem se zaměstnavatelské svazy shodnou, ale s tím, že opouštět Evropskou unii není dobrý nápad, souhlasí úplně všichni. A co považuji za možná ještě důležitější, je, že se na tom shodneme s odboráři a Josefem Středulou, se kterým se teď často potkávám na debách o prospěšnosti našeho členství v EU, které absolvujeme po celé republice. Ale i britské zaměstnavatelské svazy se snažily vysvětlovat v poslední fázi před hlasováním, že by Británie EU opouštět neměla, ale bohužel jim to nebylo nic platné. Takže i když se my všichni v zaměstnavatelských svazech shodneme, že EU je důležitá pro prosperitu našich zemí, pro zaměstnanost, pro konkurenceschopnost, tak my nehrajeme hlavní roli. Není to totiž pouze ekonomické téma, lidé nehlasují pouze podle své peněženky, hlasují podle mnoha emocionálních důvodů či podnětů. To je bohužel mimo naši kontrolu.
Když jsme u emocí, co od lidí zaznívá nejčastěji při debatách o EU, na něž jezdíte po celém Česku, do hospod, do okrajových částí, kam často ani politik nezavítá?
Argumenty se neustále opakují. Je to do značné míry to, co slyší od politiků, jejich vliv je naprosto jasný. Jsou to výroky typu, že členství v EU pro nás není důležité, protože tam stejně nic nezmůžeme, že je to diktát Bruselu, který my musíme pasivně přijímat. Velmi rezonuje migrační krize – Evropa může za migrační krizi, otevřené hranice způsobují, že se sem dostávají zlí migranti a dostanou se i k nám… Bojíme se eura, nechceme platit řecké dluhy, nejsme tak bohatí, abychom mohli pomáhat ostatním. Velmi široce rozšířené jsou euromýty, řada lidí jim stále věří.
Eurohujeři mezi námi nejsou
Odcházíte z těch setkání s pocitem, že jste někoho přesvědčil?
Já nejezdím nikoho přesvědčovat, jezdím na pozvání lidí, kteří si o tom chtějí povídat. Musím upřímně říct, že si mne úplně nezvou euroskeptici, které by nešlo přesvědčit. Spíše si mne zvou lidé, kteří si chtějí udělat názor na základě diskuse, nebo tam chodí eurooptimisté, co se chtějí utvrdit v tom, že v tom nejsou sami a chtějí získat nějaké argumenty pro své okolí.
Pro mne osobně to má smysl bez ohledu na to, zda někoho přesvědčím, nebo ne. Já prostě nechci být v situaci některých mých přátel ve Velké Británii, kde jsem studoval, kteří si teď strašně vyčítají, že před brexitem neudělali víc. Obviňují se, že za to tak trochu mohou, protože si mysleli, že to nemůže špatně dopadnout. Já prostě tu možnost, že tady budeme mít referendum o vystoupení z EU, vidím. Obávám se toho a chci mít minimálně sám pro sebe dobrý pocit v tom, že kdyby k tomu došlo, tak jsem udělal něco proto, aby to nedopadlo špatně.
Jste na to pořád sám, nebo se k vám připojují další podobně smýšlející lidé?
Už na to nejsem sám. Hlásí se spousta lidí, kteří mají asi stejné pocity, že je potřeba něco dělat a chtějí něco dělat. Přišli jsme s konkrétními projekty, které budou širší než individuální výjezdy do měst a vesniček, i když i v tom budeme pokračovat (Do debat o EU v českých regionech se má zapojit třeba herec Jiří Mádl nebo Youtuber Martin Carev, Špicar jedná i s dalšími známými herci a sportovci a hledá pro tyto aktivity sponzory v byznysové sféře, pozn. red.).
Jste připraven žít s nálepkou eurohujera?
Nemám rád nálepky, je to hloupé někoho takto označit. Jsem především zástupce českého průmyslu a tam žádní eurohujeři nejsou. Tam jsou lidé, kteří jsou velmi racionální a pragmatičtí, kteří mimochodem nedostatky Evropské unie pociťují víc než kterýkoli jiný občan. Protože ty nedostatky každý rok platí ze své vlastní kapsy. Ale navzdory tomu vidí, že pozitiva dramaticky převažují. To je to, co se lidem snažím vysvětlovat. To, že EU v něčem nefunguje, neznamená, že ji máme celou hodit přes palubu. Je to jako ono masarykovské: To, že má demokracie nějaké nedostatky neznamená, že se máme zbavit demokracie, ale znamená, že máme řešit ty nedostatky.
Tento text vznikl díky podpoře Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Jan Ruml o svém těžkém úraze: Život jsem nevzdal. A taky o Česku a politice
Takhle to dál nejde. Německý starosta kritizuje nečinnost Berlína v migrační politice
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
22 komentářů
EU vznikla ne proto aby se Německo, Franci , Anglie a další milovali. Ale z nutnosti světových trhů a ekonomie. Kdo toto nechápe, tak je s prominutím hloupý . Až bude v Rusku demokracie, tak se může připojit.
No… Kdybychom šli ke kořenům, po druhé světové válce (Společenství uhlí a oceli v roce 1951, pak v roce 1957 EHS a EURATOM), tak to taky souviselo s tím, aby se hlavně Němci a Francouzi trochu víc milovali – po tom, co si předtím vzájemně dělali, za první a druhé světové války a třeba i za válek ještě stovky let předtím… A právě ta ekonomika měla sloužit také jako takový prostředek sblížení.
Jistě, taky tady kvůli tomu vznikla ještě Rada Evropy. Ale tam jsou dneska skoro úplně všechny evropské státy, včetně toho Ruska.
Pane Špicare, nemyslím si, že by u nás lidé nečetli mezi řádky, dobře porovnávají řeči a skutky, nemyslím si, že by volali po vystoupení z unie, to nevidím. Spíš je to „unie ano, ale ne za každou cenu“.
Podle mnohých unie nabrala z jejich pohledu nesprávný směr a bylo by třeba ho opravit. Politici musí přání svých voličů respektovat a tuto agendu vážně prosazovat, jinak budou voliči hledat alternativu. Přesně na „nevážné prosazování této agendy“ dojela soc, dem. Pokud chtějí ale, aby je bral někdo vážně, musí si budovat k EU alternativu a referendum musí mít v záloze.
Souhlasím. Nechci nikam utíkat, nejsem však vazal a nebudu. Svoboda by měla být tou nejdůležitější metou. Ne kus žvance. A to jsem v životě měl i hlad. Pokud se však někdo na něčem shodne s tou středulou, zaslouží napráskat na p…l! howg ….
V knize Alexandry Alvarové Průmysl lži, jsem narazil na velmi výstižné přirovnání ohledně případného czexitu: Plujeme na jedné lodi, která se jmenuje Evropská unie. Loď pluje celkem dobře a správným směrem. Občas vpluje do bouře, která s ní zahoupe a zacloumá, ale protože je solidně stavěná, houpání a cloumání vydrží, z bouře opět vypluje a pokračuje v plavbě. Někdy se stane, že lodní kuchař v lodní kuchyni převaří špagety. Češi, místo toho, aby si šli anglicky postěžovat do lodní kuchyně lodnímu kuchaři, protože anglicky příliš neumějí, si začnou oblékat záchranné vesty a začnou přelézat zábradlí. Při tom jim vůbec nevadí, že tam dole pod lodí není žádný záchranný člun, ale jen smradlavá ruská džunka, ze které na nás ještě volají, abychom si nezapomněli vzít sebou peněženku, protože ji budeme moc potřebovat. Toto přirovnání spisovatelky Alvarové myslím zcela přesně vystihuje situaci okolo našeho případného czexitu.
Skeptiku, Anličani z toho Alvarové šífu skočili šipku, to je to anglické stěžování si?
Paní Alvarová měla čuch.
Admirále, Angličané sice skočili šipku ale ještě před dopadem do vody jim začíná docházet, že nejspíš neudělali dobře. Začínají silně přemýšlet o tom, zda by nebylo možné se nějakým způsobem opět vyškrábat na palubu, nebo se alespoň držet nějakého lana, které jim z lodi hodí.
Výplody paní Alvarové od jisté doby moc nečtu, stejně jako opačně laděné proruské weby. Je to dost primitivní propaganda z obou stran. To Vámi popsané „velmi výstižné přirovnání ohledně případného czexitu“ jsem v originále nečetl, ale tak, jak je Vámi popsané, je velmi hloupé, až pitomé; a pro Čechy je přímo urážkou – blbí Češi, neumí ani anglicky a chtěli by proto skákat z honosné lodi EU do smradlvé ruské džunky…
To skutěčně může vymyslet jen duševní gigant, čti žižant!
Když jsem se Oskare před několika měsíci o knize Alexandry Alvarové na Hlídacím psu zmínil poprvé, bylo to už dost pozdě večer, tak jste měl k mému příspěvku dost kritický komentář, přestože jste podle svého tehdejšího vyjádření knihu nečetl. Ovšem během noci jste si tehdy onu knihu nějakým záhadným způsobem sehnal, (tehdy jsem se vás také zeptal, které že to knihkupectví mělo tu noc otevřeno, což zůstalo z vaší strany bez odpovědi) a hned ráno jste pak tehdy knihu Alexandry Alvarové silně zkritizoval s tím, že jste něco tak hloupého už dlouho nečetl. Tak tedy nevím Oskare (hanáku z Hané), co si mám o vašich tvrzeních vlastně myslet. Vypadá to, že si poněkud šlapete na jazyk.
Na jazyk si nešlapu, nekoktám, asi jste nepochopil, že jsem tehdy stále ještě zřejmě mluvil o Vaší „zmínce“ o Alvarové, tedy snad o ukázce. Od té doby se článek od Alvarové objevil možná i vícekrát, ale můj názor na její výplody jejich přečtení nezměnilo. To, že nečtu výplody paní Alvarové, znamená že jsem nečetl žádnou její knížku, ale jen ukázky. To mně stačilo k tomu, abych nabyl přesvědčení žádnou si ani nekoupit, ba ani nepůjčit v knihovně.
Ještě bych chtěl se omluvit, že jsem Vás, co se týká Alvarové a jejích publikací, tak zklamal.
S pozdravem
Oskar
Neomlouvejte se Oskare, vůbec jste mě nezklamal. Mám s vámi už určité zkušenosti, tak že mě vůbec nepřekvapilo, že jste něco jiného tvrdil tehdy a něco jiného tvrdíte teď.
Ještě bych si dovolil dodat, že na naši peněžence, by se Rusové opravdu spravili, zejména na peněžence toho skoro milionu Čechů v exekuci.
A já bych si Oskare dovolil poznamenat, že peněženka běžného a průměrného Rusa je na tom ještě mnohem hůře, než průměrného Čecha. To, co k nám jezdí do Karlových Varů, ani zdaleka průměrní Rusové nejsou. Byl jsem v Rusku a není to tak dávno.
Peněženka Čechů, ve srovnání s peněženkou třeba Švýcarů (tam jezdím zase já), je na to mnohem, mnohem lépe než peněženka „běžného a průměrného“ Čecha, o Rusech ani nemluvě. Tak už to ve světě chodí. Důležité je, že Rusové ani Češi, kvůli stavu své peněženky houfně neumírají. Také jsem při té příležitosti všiml, že Švýcaři nejsou o nic víc spokojeni či nespokojeni než Češi a možná i než ti „běžní a průměrní“ Rusové.
Obávám se, že stav ruského zdravotnictví je v rozporu s vaším tvrzením. Ruské zdravotnictví je na tom tak špatně, že tam za naše občany musí jezdit orodovat předseda Poslanecké sněmovny.. (jestli teda nelhal). A ti Rusové, kteří se dožijí důchodu, vzápětí zemřou (viz posunutý věk odchodu do důchodu a průměrný věk dožití).
Ale to je samozřejmě off-topic.
Oskare, Oskare, porovnával jste Čechy a Rusy. O nějakých Švýcarech jste se ve svém příspěvku vůbec nezmínil. A jak houfně umírají nebo neumírají Rusové? Vím jen, že mají nejnižší průměrný věk dožití v Evropě, v přepočtu na 100000 obyvatel desetkrát vyšší počet vražd než v České republice (v Rusku 9, u nás 0,9) a v přepočtu na 100000 obyvatel tam připadá 19,5 sebevražd, zatím co u nás je těch sebevražd v přepočtu na 100000 obyvatel 9. O nejvyšší míře onemocnění na AIDS v Evropě už ani nehovořím.
Víte, bohužel to přirovnání je trochu jiné, Především je vůbec dost složité (krom politických frází) vysvětlit „kam ten parník EU vlastně jede, co je jeho účelem, atd..“ Pokud by se toto poctivě řeklo a zjistilo by se že naše zájmy jsou diametrálně odlišné tak samozřejmě že si budeme muset vystoupit a přestoupit na jinou loď
Jenže naši vládnoucí politici už bohužel na vlastní samostatnou zahraniční politiku dávno zapomněli, a ani se nedokáží sami rozhodnout kam plujeme a čeho chceme dosáhnout. Takže proto je pro většinu našich politiků ten „okružní parník EU“tak výhodný, že ani o tom ani přemýšlet ani na vlastní riziko dělat nemusí. .Prostě jen splnit co z Brusele nařídí.
Jsou v pozici stewardů, kteří pasažérům tlumočí rozkazy kapitána, o tom kdy smějí na palubu, a kdy se naopak zavřít v kabině protože prý bude buřina, a taky je pak v bouři ukliďnovat že tento parník ani tolik záchranných člunů nepotřebuje, protože je nepotopitelný… A pokud se snad někdo z té houpavé plavby, či zkaženého guláše pozvrací , tak je na nich aby to svinstvo rychle zametli pod stůl, jinak pak sami dostanou od kapitána výtku za nepořádek na lodi..
Z toho důvodu bych zase referendem nestrašil, většina politiků ani politických stran ho nechce a občanů se nikdo ptát nebude. Ostatně, když už tedy mluvíme o těch zkažených špagetách , spousta právě úspěšných lidí, kteří se ty cizí jazyky
naučili to udělali ne proto aby si šli stěžovat bruselskému kuchaři, ale protože se pak mohou sami svobodně rozhodnout kam se půjdou najíst a žít kdekoliv jinde na světě.. Jsou země kde vaří i něco lepšího než bruselské špagety
Všemu co uvádí pan Špicar rozumím a chápu. Ale pan Špicar asi nechápe některé spoluobčany. To dilema totiž je : okamžitá prosperita nebo suverenita za cenu poklesu životní úrovně ?! Na neznámo dlouhou dobu …. Ale je to i o tom, abychom mohli být zase jednou hrdí na to co tento národ dokázal SÁM . Bez spoléhání na někoho , kdo se o nás postará. Dotacemi, zaměstnáním lidí ve svých fabrikách apod. Na takovou hrdou a suverénní Republiku bych jednou chtěl být pyšný. Ono je totiž strašně pohodlné se spoléhat na někoho, kdo se postará. Ale chápu, že to spoustě lidí vyhovuje. Je to ale nízké, nedospělé .
Lepší být chudý pán než bohatý sluha !!
Cílem je být někdy v budoucnu bohatým pánem. Dosažení tohoto cíle při členství v EU je prakticky vyloučeno. O tom to celé je, alespoň pro mne.
EU je projekt.který stále víc naráží při prosazování směrnic ,které omezují suverenitu jednotlivých států.Tyto směrnice vyvolávají rozpory i u velkých členských států Unie. VB referendem o odchodu z EU si zvolila složitou cestu a není ji možné ještě vyhodnotit.EU je dočasný projekt ,nemůže vydržet a zajistit budoucnost členským státům je to přechodný projekt,který narazí při nějaké velké válečné situaci ,která dojde k hranicím Evropy.
Lisabonská smlouva je protektorát jinými prostředky.
Nejde už o to, zda nám vyhovuje, ale jestli je větší zlo ho trpět, nebo nést rizika a obtíže odchodu. Obrazně řečeno: Jestli zůstat v pasti, nebo si ukousat nohu.
Během vyjednávání o Brexitu Britové vidí, jak „dobře“ to s nimi Brusel(čti politici prosazující zájmy některých zemí) myslí. Ano. Bude to bolestivější, než čekali(a nemuselo být). Ale až to bude za nimi, většina bude ráda, že je z EU.