Covid v Číně upevnil kontrolu státu nad lidmi. Připomíná to návrat k Maovi i mnohem dál
Pandemie covidu v Číně urychlila trend digitalizované kontroly obyvatelstva zasahující až na úroveň domácností. Systém využívající nejmodernější technologie se inspiruje nástroji z feudální minulosti Číny. Sbíráním velkého množství dat stát propojuje informace o konkrétních uživatelích, složkách místní správy, záznamech kamer či bezpečnostních a záchranných systémech.
V době přísně uplatňované politiky „nulového covidu“ na podzim roku 2022 se na internetu objevily informace, že ve dvouapůlmilionovém městě C‘-kung v provincii S‘-čchuan byl zaveden systém místní správy na nejzákladnější úrovni, známý jako „velitel deseti domácností“. Podobné pokusy proběhly na lokální úrovni už v minulých letech, dokonce ještě před covidem.
Web China Digital Times před deseti měsíci zmapoval aktuální diskuse na toto téma v čínském online prostoru. Ty se nejčastěji točily kolem historických precedentů systému řízení delegovaného na nejnižší úroveň společnosti. Komentáře současné kroky často ironizují jako „návrat k feudální despocii“.
Autorkou textu je Kamila Hladíková. Text vznikl v rámci projektu Sinopsis, se kterým HlídacíPes.org spolupracuje.
Někteří v narážce na oblíbené historické telenovely rámované cestováním v čase hovoří o „návratu do zlaté doby císaře Čchien-lunga“, jednoho z nejvýznamnějších panovníků poslední dynastie Čching (1644–1911). Jiní vidí paralelu v době mongolské dynastie Jüan (1271–1368) a jejím „systému tisíce domácností“, nebo dokonce v díle legisty Šang Janga, který v polovině 3. století před naším letopočtem pomáhal s konsolidací říše budoucímu prvnímu císaři Čchinů, když zavedl systém registrace poddaných podle domácností.
První systémy kolektivní odpovědnosti na principu pao-ťia (ťia označuje deset domácností, deset ťia potom tvoří jedno pao) ale existovaly již od nejstarších dob dynastie Východní Čou (771–256 př. n. l.). Historici u těchto systémů efektivní kontroly obyvatelstva zpravidla zdůrazňují vzájemnou odpovědnost v rámci nejmenších jednotek hierarchické administrativy sestávajících z určitého počtu rodin. Trest za případné prohřešky jednoho člena tak nesli všichni členové této jednotky.
Rodina jako kontrolní jednotka
Srovnání současných administrativních systémů s těmi „feudálními“ jsou spíš nadsázkou typickou pro čínské uživatele internetu z řad vzdělanější městské populace. To ovšem nic nemění na faktu, že systém řízení čínské společnosti v posledních letech čím dál sofistikovaněji proniká až na úroveň rodin, podobně jako tomu bylo v dobách Mao Ce-tungových komun. K tomuto srovnání sáhl například lidskoprávní novinář Čchang Pching pro čínskou verzi zpravodajského serveru Deutsche Welle.
Studii oxfordské politoložky Patricie M. Thorntonové na toto téma začátkem června zveřejnil projekt China Leadership Monitor. V článku nazvaném „When Grid Meets Web“ (tedy když síť ve smyslu propojené struktury řízení potkává síť ve smyslu propojené online struktury) Thorntonová píše, že i přes výraznou centralizaci moci pod vedením prezidenta Si Ťin-pchinga v Číně pandemie posílila trend „delegování moci a autority na nižší úroveň organizace za účelem zajištění řízení společnosti a její kontroly zdola“.
Došlo tak k výraznému posílení pravomocí na úrovni nejnižších jednotek správy ve městech, jako jsou „ulice“ a „sousedství“. Ty pak s vlastními stranickými buňkami „operují na samém okraji oficiální státní moci“.
Pandemie covidu tento trend, který Si Ťin-pching začal prosazovat krátce po svém nástupu k moci, ještě zrychlila a posílila. Zároveň s tím probíhalo „rychlé budování high-tech kapacity“ a vytváření digitálních nástrojů pro kontrolu obyvatel a omezování pohybu jednotlivců v masovém měřítku.
Proti viru i demonstrantům
Nástroje, kombinující online kontrolu prostřednictvím mobilních aplikací s využitím analýzy velkých dat a „síťový management“ založený na husté síti pověřených odpovědných osob na nejnižší úrovni, mají v praxi mnohé využití.
Jedním z příkladů byly protesty v provincii Che-nan na jaře roku 2022, kdy banky zmrazily vklady klientů převážně z řad venkovského obyvatelstva. Lidem, kteří se sjížděli protestovat do hlavního města provincie Čeng-čou, náhle zčervenaly zdravotní kódy, kterými se měli prokazovat při využívání hromadné dopravy a pohybu na veřejných místech.
Jednalo se samozřejmě o kódy, které měly monitorovat riziko výskytu covidu, zjevně však zahrnovaly funkci omezení pohybu nežádoucích osob podle zadání autorit. Později se podobné případy vyskytly i v dalších provinciích, což vyvolalo vlnu kritiky zneužívání protiepidemických nástrojů k jiným – mimo jiné i politickým – účelům. Následně byl odvolán náměstek tajemníka politicko-právní komise v Čeng-čou a několik dalších úředníků.
Podle Thorntonové kauza naznačuje možný budoucí směr, jakým se čínský režim může ubírat ve svém úsilí o kontrolu obyvatelstva. Ten je charakterizován posilováním moci šedé zóny místních organizací komunistické strany na úrovni městských čtvrtí, které stojí mimo oficiální stranickou hierarchii a z velké míry obcházejí právní systém.
V praxi se tyto organizace těší značné autonomii a nejsou přímými orgány místních vlád. Spadají pod takzvaný systém síťového řízení, kde jsou některé pravomoci delegovány až na nejnižší úroveň typu „velitele deseti rodin“.
V síti velkých dat
První experimenty se zaváděním takových systémů řízení podle Thorntonové proběhly už v letech 2004 v distriktu Tung-čcheng v Pekingu a 2007 ve městě Čou-šan v provincii Če-ťiang. Na 18. plenárním zasedání ústředního výboru strany v listopadu roku 2013 pak Si Ťin-pching podpořil jejich plošné zavádění za účelem „koordinace společenských vztahů a řešení sociálních problémů“, včetně poskytování „sociálních služeb“.
To uvedl do praxe výnos z dubna 2015. Ten stanovoval, že do roku 2020 mají být vybudovány tři úrovně „síťové správy“ – od okresů až po „sousedství“ – na bázi řetězců velkých dat, integrujících vše do jednoho systému s mnoha funkcemi.
Součástí tohoto úsilí bylo právě i lokální (a zatím experimentální) zavádění systému „velitele deseti rodin“. Ten evokuje nejen podobné systémy využívané historickými čínskými dynastiemi, ale i sociální experimenty z dob Mao Ce-tunga provázející politické kampaně 50. a 60. let; v realitě 21. století je pak doplněn o digitální a high-tech nástroje.
Podstatou tohoto systému je sběr velkých objemů dat a digitalizace umožňující spojení všech agend pod „jednou střechou“. V provincii Če-ťiang nebo městě Fu-čou už v roce 2017 za tímto účelem vznikly oficiální aplikace zaměřené na „udržení bezpečnosti a pořádku“, které propojovaly data individuálních uživatelů, složek místní správy, záznamy kamer a bezpečnostní a záchranné systémy. V únoru 2019 ústřední výbor vyzval k plošnému zřízení „integrovaných informačních systémů a řídících platforem“, a tento proces se po vypuknutí pandemie ještě urychlil.
Mimo právní rámec
Jak však upozorňuje Patricie M. Thorntonová, řízení v době pandemie probíhalo převážně mimo oficiální právní rámec a jednotlivé složky „síťového managementu“ často neměly oprávnění k omezování osobních svobod občanů, k němuž běžně docházelo během lockdownů:
„Celostátní aktivace organizací na základní úrovni spolu se zavedením zdánlivě povinného digitálního monitoringu umožnily za stavu ohrožení rychlou expanzi státostranických kapacit v oblasti společenské kontroly.“
Aplikace umožňující tuto kontrolu vyvinuly státní orgány na různých úrovních ve spolupráci s velkými technologickými firmami, jako jsou Tencent nebo Alibaba, které vlastní masově využívané platformy WeChat a Alipay. Podobně jako v případě „Tečky“ u nás nebyly tyto aplikace ze striktně právního hlediska povinné, v praxi se bez nich ale nebylo možné volně pohybovat. Jejich kódy se musely skenovat při vstupu téměř kamkoli a kontrolovali je i fyzicky pracovníci covidového „grid managementu“.
Na rozdíl od aplikací vyvinutých například v Evropě nebo USA, které buď sloužily pouze jako doklad o očkování nebo měly prostřednictvím bluetoothu varovat jednotlivé uživatele, když se dostali do blízkosti rizikové osoby, čínský zdravotní kód fungoval na bázi analýzy velkých dat. Monitoroval tak pohyb uživatelů a vyhodnocoval potenciální riziko nikoli v momentě „přiblížení“ jako bluetooth, ale na základě zpracování vstupních dat z mnoha zdrojů. Kód zežloutl nebo zčervenal podle nastavených algoritmů, přičemž k tomu často stačilo jen vyskytnout se poblíž místa, kde se zhruba ve stejné době nacházel někdo, kdo byl později odhalen jako pozitivní.
Pomocí aplikace bylo pak možné omezit pohyb jednotlivců i celých komunit, případně je přesunout do karanténních zařízení. Zdokumentované případy navíc ukázaly, že s kódy vytipovaných obyvatel nebo „klíčových skupin obyvatelstva“ bylo možné na žádost autorit manipulovat.
Vyzkoušeno v Sin-ťiangu a Tibetu
Přestože i v Číně probíhala debata o ochraně osobních dat a magistrát města Wu-si dokonce letos v březnu demonstrativně smazal všechna data občanů z doby pandemie, většina místních vlád jeho příklad nenásledovala a aplikace i data hodlají dál využívat.
To, že kombinace delegování odpovědnosti na nejnižší úroveň a high-tech digitálních nástrojů je velmi účinným prostředkem kontroly obyvatelstva, již ukazují příklady ze Sin-ťiangu a Tibetu. Tam se vládě zapojením těchto mechanismů řízení již několik let daří velmi efektivně bránit individuálním aktům odporu i hromadným protestům.
Úřady se zaměřily na potenciálně problémovou „klíčovou populaci“, například migranty nebo vytipované jedince s vazbami na zahraničí, uživatele návykových látek či nábožensky založené osoby a mnichy a mnišky. Není vyloučeno, že tímto směrem v budoucnu zamíří i zbytek Čínské lidové republiky.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.
Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč
Platbu on-line zabezpečuje Darujme.cz
Recommended (5901)Čtěte též
Stárnoucí Čína začíná silně pociťovat následky své „politiky jednoho dítěte“
Mučení, sexuální vykořisťování, likvidace menšin. Čína chce „vyvážet“ lidská práva
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
8 komentářů
Je zřejmé. že Čína se vypracovala do velmocenske pozice, jak USA. Koho by napadlo, když byly k mání „rudé knizky“, blahe paměti, že tento lidnaty komunistický stát se tak vypracuje. A to ještě není ukončeny vývoj. Z té doby si pamatuji jedno přísloví, „východní vítr, je silnější, jak zapadni. Rusko od rozpadu SSSR, je na podivne trajektorii. To je zřejmé i na současném konfliktu na Ukrajině. Výraz obětní beránek, není ten nejpritazlivejsi, ale je Západem realizován. Co bude následovat je neodhadnutelne. Stahovat kalhoty před brodem je také přísloví, tomu se Západ chce svymi fintami vyhnout. Markantní je to s Indii, VB se o to nemůže pokusit i náhodou a tak to dělá prezidentUSA Biden s premiérem Mohdim, neuveritelne. Oni mají svou východní filozofii, je to neuvěřitelné průhledné. Chudáci mají pomáhat rozezranym kolonialistum a imperialistum, tak to neprojde. Jsou různá proroctví, cesty Boží jsou nevyzpytatelné. Trochu jsem zmaten českým příklonem nás plebejcu k těmto imperialstum a plutokratum.kteri nás už jednou prodali. Žijeme v turbulentni době a hledat cesty i v minulosti patří k věci.
Naštěstí jsou tu i další země, které si nenechají diktovat od Číny, co smí nebo nesmí dělat. Dobré je v tomhle Japonsko, které může vykázat vztekající se čínské komunisty do patřičných mezí, podobně i Jižní Korea a svým způsobem i Indie, která má z Čínou dlouholeté a nevyřešené územní spory (bohužel i díky čínskému ,,osvobození,,Tibetu), tuším že minulý rok se vzepřelo i malé Mongolsko a nenechalo se zastrašit otřesným a zavilým sousedem. Bohužel je jinak většina zemí světa bezzubá a strká hlavu do písku či dívá se jinam, když jde o poukázání na prokazatelné přehmaty čínského režimu. Jde totiž o peníze a obchod a to je u lidí na prvním místě, pak teprve možná v dálce nějaké hodnoty,důstojnost a hrdost. No a je jasné, že tam kde to voliči schvalují, tak tam pak vláda poklonkuje a plazí se před dračím trůnem rudého císaře Si Ping Ponga aby pustil nějaké ty dračí zlaťáky. Naše bývalá hradní skvadra včele s nejvyšším kolaborantem a ústavními poskoky z vlády i parlamentu se však opravdu strachy přímo třásla a poníženě se klaněla k rudému východu a na těch pár našich demonstrantů s tibetskými vlajkami si nechala poslat přímo čínskou etnickou rudou úderku, aby je zmlátila.
No on ten dopad války o Ukrajinu predikovatelný je. Jak Rusko, tak i Zapad se v té válce vyčerpavaji. Kdyż přidáme ještě energetickou krizi, tak je patrné že právě Čína dokáže profitovat nejlíp a z obou stran..
Mimochodem, už dnes docela nejistá otázka zní jakou skutečnou vojenskou pomoc od Západu by dostal Tchajwan kdyby ho dnes Čína napadla..
A co je to ta Čína ?? V podstatě shluk obyvatel chanského původu na pevnině, které spojuje čínské znakové písmo a možná tak ještě mandarínská forma čínského jazyka. V minulosti toto obyvatelstvo sjednocovali různé císařské dynastie např. Čchin, Chan, Suej, Tchang, Sung, Ming atd. do státního útvaru zvaného Čung Kuo – Říše Středu. A samozřejmě se císařství snažilo ovládat buď přímo nebo nepřímo politicky i kulturně sousední,,barbarské,, země a národy. Mongolsko, Turkestán a Tibet jsou naprosto odlišné a samostatné kulturní země, které imperiální Čína začala ovládat až poměrně pozdě v 17.-18.století a ještě k tomu za nečínské(nechanské) mandžuské dynastie Čching. Na Tchajwanu dokonce existoval dlouholetý odboj vedený představiteli původní čínské dynastie Ming proti Mandžuům (Koxinga). Po pádu této imperiální dynastie Čching, vyhlásilo nezávislost na nové republikánské Číně (dr.Sunjatsen) Vnější Mongolsko za podpory carského Ruska a Tibet za podpory britské koloniální vlády v Indii, zatímco Východní Turkestán a Vnitřní Mongolsko zůstaly více či méně pod určitým čínským vlivem (Vnitřní Mongolsko bylo samostatné v letech 1932-45 pod ochranou Japonska a Východní Turkestán v letech 1934-49 pod ochranou SSSR). V období republikánské Číny bylo Mandžusko osamostatněno jako loutkový stát pod protektorstvím Japonska a Tchajwan byl japonskou kolonií už od r.1898. Poslední občanská válka v letech 1947-49 způsobila nastolení kruté a barbarské maoistické diktatury na pevnině a útěk nacionalistické kuomintangské čínské vlády na Tchajwan. Od té doby máme vlastně dvě čínské vlády jedné Číny. Zatímco na pevnině drží moc odporná a zločinná CPC, na ostrově je od roku 1990 demokracie a politické strany se střídají (KMT, DPP a jiné). Je třeba však připomínat, že obě vlády jedné Číny si shodně nárokují bývalá imperiální území čínských císařských dynastií, která dnes nespadají pod čínskou vládu (Mongolsko, Korea, Barma, Nepál, Vietnam, Laos, Kambodža, části Indie, Ruska a Střední Asie). A co se týče toho vzletného sloganu čínských maoistů na pevnině : Jedna země, Dva systémy – všichni vidí jak špatně dopadl Hongkong a předtím ještě mnohem hůře Tibet, pro čínské odporné maoisty a vůbec pro komunisty mají smlouvy hodnotu cáru papíru na záchod.
Tibet byl napaden a obsazen čínskými komunisty pod stejnou záminkou pod jakou dnes napadají russáčtí nacisti Ukrajinu. Mírové osvobození od vlastní vlády a nezávislosti. Jak ubohé a odporné.
ČLR – NEJZRŮDNĚJŠÍ REŽIM VŠECH DOB !!!
Od roku 1949 systematické vraždění a asimilace všech nechanských národů nechtěně vtažených do systému čínské rudé komunistické říše
O roku 1949 okupace tradičních nečínských území Mongolů, Ujgurů a Kazachů, jejich systematická asimilace, vraždění až na hranici genocidy.
1950 – začátek kruté a bezprávné okupace Tibetu, ničení, vraždění, genocida, asimilace svébytného národa s tisíciletou kulturou
1962 – zákeřné vojenské napadení Indie
60.-70.léta vojenské přepady a zákeřné útoky na SSSR a další sousední země
50.-60.léta v celé čínské rudé říši maoistické šílené experimenty Velký Skok a Kulturní Revoluce které mají na svědomí desítky milionů mrtvých
70.léta – podpora šíleného bestiálního maoistického režimu Pol Pota v Kambodži s miliony mrtvých
1979 – zákeřné vojenské napadení Vietnamu
1989 – masakry vlastních neozbrojených občanů většinového chanského národa
90.léta – podpora maoistických guerill a teroristů ve světě ( Jihovýchodní Asie, Peru, Nepál, Afrika atd.)
a od konce 90.let také vydírání a vyhrožování svrchovaným zemím, neokoloniální zadlužovací politika vůči rozvojovému světu, uplácení režimů v Africe i v Asii, neustálé vyhrožování Tchajwanu a drtivé glajchšaltování Hongkongu.
2018-2019 – začátek absolutně totalitního orwellovského systému kreditů a všeobecného šmírování, udávání a špiclování po celé rudé říši, opětovné zavádění převýchovných táborů pro neposlušné nechanské uzurpované národy.
2019-2021 – bezostyšné a záměrné rozšíření koronaviru po celém světě a sprosté vydělávání peněz na potížích celého světa, které tento zvrácený, zrůdný a prolhaný režim neustále způsobuje. Nadále pokračující devastace svobod v Hongkongu, napadání indických vojáků na hranicích , otřesné vyhrožování všem státům ohledně morální podpory Tchajwanu, Tibetu, Mongolska a Turkestánu.
2022- podpora zločinné putinovské agrese proti Ukrajině
Xizang Zizhiqu a Protektorat Bohmen und Mahren – jaká podobnost !!
1. Rudý maoistický fýrer strýček Si se na návštěvě okupovaného Tibetu tak bál atentátu, že o jeho rychlonávštěvě informovala čínská státní média až po jeho odjezdu zpátky do Číny. Na setkání s pečlivě vybranými skupinkami vítačů a místních kolaborantů rozvedl znovu své maoistické myšlenky o definitivní asimilaci tibetského etnika do velkého čínského nadřazeného národa chanů. Krátce navštívil sídlo tibetských vládců a nechal se tam obskakovat místními kolaboranty. Hle, tady v čecháčkostánu má tento model mnoho příznivců, nejraději by nás kolaborantská pátá kolona připojila k buď rudé říši středu, nebo ještě hůře k moskalské barbarské říši.
2. Hnědý nacistický fýrer strýček Áda taky byl na podobné rychlonávštěvě okupovaných českých zemí s českou etnickou menšinou, přespal v sídle českých panovníků, jakožto vegetarián a abstinent si dal večer pražskou šunku a plzeňské pivo a rozvíjel své nacistické myšlenky před místními vítači a kolaboranty o asimilaci českého etnika do velkého německého nadřazeného národa. Jaká to velká podobnost tak jako dnes v Tibetu, nic se nezměnilo a plazivé kolaborantské čecháčstvo je stejné jako vždycky, chce žrát pokrmy od stolu mocných totalitních říší, ať jsou hnědé či rudé, to je jedno, hlavně mít plné pupky a nerušeně konzumovat a za to se klanět až k zemi hnědorudým světovládcům.
Veliký Chán Kublaj vládl přímo z obsazené Číny veliké a mocné mongolské říši. Jeho příbuzný Chán Batu vládl ze Zlaté Hordy celé rozlehlé bažinaté a zaostalé russácké zemi a russáčtí nevolníci a mužici odváděli chánovi daně, kdo řádně a včas nezaplatil, byl krutě mučen, odvlečen do otroctví nebo popraven. Mongolové už tehdy neměli pochopení pro nuzné russácké primitivní skřety. Zato ve vyspělé Číně využíval Veliký Chán veškeré politické a administrativní znalosti a pracovní návyky chanských obyvatel k zvelebení veliké mongolské říše a naopak ty neposlušné chanské poddané nechal utopit ve žlutém moři po desetitisících jako koťata.
Chlastoslovanské Russácko je prolezlé mongoloidními a tatarózními hordami dodnes. Zlatou Hordu nezrušila Čína, ale spolupráce krymských a nogajských tatarů. Poslední imperiální císařská vláda nad Čínou patřila tunguzským Mandžuům, kteří vládli porobenému chanskému nevolnickému obyvatelstvu a nařídili jim jako akt ponížení nosit copy. Barbarský a zločinný systém čínských dynastií ještě vylepšili k dokonalosti. Mandžuové vládli i Mongolsku, Tuvě, Turkestánu a Tibetu. Po pádu mandžuské dynastie Čching tyto země získali nezávislost, která byla posléze zničena nastupující maoistickou rudou diktaturou ČLR, takže dodnes jen část Mongolska si zachovala jakousi vratkou nezávislost a je tudíž ušetřena přímého chanského maoistického běsnění.
Zaostalé zemljankové russácko dobývali a ovládali nejen mongolové a tataři, ale kupodivu úspěch mělo i Polsko s Litvou, kdy se jim podařilo vypálit a zničit moskvu. Pak tam byl i Napoleon a wehrmacht stál 25km před moskvou, chanskou čínu dobyli mongolové i mandžuové, západní mocnosti vtrhli do pekingu a vydrancovali ho. Japonci dali číňanům taky pěkně na frak. Kdysi dávno i Tibeťané obsadili kus Číny a ovládli hlavní město chanské dynastie Tchang.
Nejen v Číně, nejen v Číně.