Globální průzkumy veřejného mínění se v posledních letech shodují, že vnímání Číny a tamního režimu se ve většině zemí výrazně zhoršilo. Může za to především potlačování lidských práv v zemi, snahy Pekingu ovlivňovat politiku cizích států, sbližování s Ruskem, nárůst čínské vojenské síly a výrazně také vznik pandemie covidu. Česko společně se zeměmi západní a severní Evropy patří ke státům s nejvíce negativním postojem vůči Číně.

Trend zhoršujícího se globálního obrazu Číny byl patrný již od nástupu současného prezidenta Si Ťin-pchinga k moci v letech 2012-2013, vzhledem k posilování autoritářství a centralizaci moci v rukou nejvyššího představitele režimu. Během dosavadních dvou pětiletých období jeho vlády byl v Číně vybudován systém téměř absolutní kontroly nad obyvatelstvem za použití moderních sledovacích technologií na internetu i v reálném životě a zpřísnila se cenzura.

Zároveň režim dokončil svéráznou „stabilizaci“ situace v Sin-ťiangu, kde bylo muslimské obyvatelstvo ve jménu boje proti islámskému extremismu a terorismu hromadně internováno v převýchovných táborech, i v Hongkongu, kde se po přijetí zákona o státní bezpečnosti podařilo zlikvidovat demokratické hnutí.

Kdo fandí Číně? Rusko a Srbsko

K nárůstu negativního vnímání Číny dále přispěla čínská asertivní zahraniční politika a ostrá veřejná diplomacie spolu s posilováním vojenské síly. Razantní zlom pak přinesla pandemie covidu-19, která se z Číny rozšířila do celého světa a samotnou zemi na mnoho měsíců téměř hermeticky uzavřela.

Autorem textu je Kamila Hladíková. Text vznikl v rámci projektu Sinopsis, se kterým HlídacíPes.org spolupracuje.

Největší nárůst negativního vnímání Číny byl zaznamenán ve vyspělých zemích světa, v západní a střední Evropě a u jejích dvou východoasijských sousedů, v Japonsku a Jižní Koreji.

Podle dlouhodobých globálních průzkumů Pew Research Center, které probíhají nepřetržitě od roku 2002, k tomu přispěla řada faktorů počínaje čínským využíváním ekonomických bojkotů coby svérázného nástroje „vlčí diplomacie“ přes otevřeně protičínskou rétoriku bývalého amerického prezidenta Donalda Trumpa a jeho „obchodní válku“ mezi Čínou a USA a konče čínským postojem k pandemii.

K podobným závěrům dochází i další průzkumy, například rozsáhlá studie provedená v roce 2020 partnerskými organizacemi ve třinácti evropských zemích. Ta potvrdila, že vnímání Číny v těchto zemích je, s výjimkou Srbska a Ruska, „převážně negativní“. Ve výzkumu je těsně následovalo Lotyšsko, kde žije početná ruská menšina.

Po diplomatické roztržce mezi Číně a Litvou v roce 2021 se však situace s velkou pravděpodobností změnila, protože Lotyšsko letos společně s Estonskem po vzoru Litvy vystoupily z čínské platformy pro střední a východní Evropu 16+1.

Obraz Číny ve světě

V USA po roce 2000 podle průzkumů Pew Research Center většinou mírně převažovalo příznivé vnímání Číny, situace se však začala měnit po nástupu Si Ťin-pchinga. Kromě krátkého období na začátku Trumpovy administrativy, kdy se tehdejší americký prezident o svém čínském protějšku vyjadřoval pochvalně, setrvale stoupalo procento Američanů, kteří Čínu vnímali negativně. V roce 2021 dosáhlo toto procento rekordní výše 82 %, zatímco pozitivní pohled klesl na pouhých 16 %.

Nejnovější průzkumy ukazují, že naprostá většina Američanů nyní vidí Čínu jako skutečnou supervelmoc a zároveň i hrozbu pro Spojené státy. Přispívá k tomu několik problematických faktorů, z nichž jako nejzávažnější je hodnoceno posilující čínské partnerství s Ruskem (62 %), dále čínské snahy o vměšování se do americké politiky (47 %), rostoucí vojenská síla (43 %), potlačování lidských práv (42 %), ekonomické soupeření mezi Čínou a USA (35 %) či narůstající napětí ve vztahu k Tchaj-wanu (35 %) a politika v Hongkongu (26 %).

V celosvětovém měřítku je dlouhodobě negativní vnímání Číny patrné zejména v Japonsku. Tradiční napětí v bilaterálních vztazích mezi oběma zeměmi od roku 2000 nadále rostlo a v Číně vedlo k opakovaným bojkotům japonského zboží. Situace vygradovala v roce 2013, kdy průzkumy v souvislosti s územními spory ve Východočínském moři zaznamenaly negativní či spíše negativní náhled na Čínu u rekordních 93 % Japonců. Po roce 2020 mělo tento názor stále hodně přes polovinu dotázaných.

Podobný vývoj byl s malým zpožděním zaznamenán i v Jižní Koreji, která byla v roce 2017 zasažena čínským bojkotem s citelnými důsledky pro vzájemné obchodní vztahy.

Další zemí, kde se obraz Číny v posledních pěti letech radikálně zhoršil, byla Austrálie. V roce 2017 australské bezpečnostní složky varovaly před čínskými snahami o ovlivnění místní politiky a země poté přijala zákon o zahraničním vměšování, na nějž Čína reagovala omezením dovozu australských surovin i zboží.

Zásadní zhoršení ve vnímání Číny průzkumy zaznamenaly kromě Spojených států rovněž v Kanadě, v Evropě byl pak nejvýznamnější posun ve Švédsku, které se v tomto období také stalo terčem čínských bojkotů. Ve všech uvedených případech byl trend zhoršujícího se obrazu Číny spojen s napětím v bilaterálních vztazích a čínským zastrašováním, pro něž se ujal název „vlčí diplomacie“.

Posilování vlivu jako hrozba

Vnímání Číny se zhoršilo prakticky ve všech ekonomicky rozvinutých zemích a podobný trend podle výzkumů Pew Research Center vykazují i některé z nastupujících ekonomik, zejména Indie, Turecko a Filipíny. V některých zemích nebylo od roku 2019 možné průzkum kvůli proticovidovým opatřením uskutečnit. Před nástupem covidu však platilo, že spíše pozitivně Čínu vnímali lidé zejména v Jižní Americe a Africe. V jihovýchodní Asii k ní mají nejvřelejší vztah v Singapuru a Malajsii, tedy v zemích s početným (v Singapuru většinovým) obyvatelstvem čínského původu.

Tento trend je spojen mimo jiné i s vnímáním osobnosti Si Ťin-pchinga coby silného, ale v mnoha ohledech kontroverzního vůdce. Po vypršení jeho druhého mandátu se během tohoto měsíce očekává, že bude na základě změn v ústavě zvolen do čela strany i celé země potřetí a natrvalo.

Během uplynulých dvou období Čína intenzivně pracovala na posílení své velmocenské pozice, především v rámci Si Ťin-pchingovy klíčové iniciativy Pás a cesta zaštiťující velké infrastrukturní projekty po celém světě. K vylepšení image země coby světové velmoci měly přispět také nákladné a mediálně atraktivní domácí projekty, zejména úspěšně se rozvíjející čínský vesmírný program nebo impozantní zimní olympijské hry konané letos v Pekingu.

Na velmocenské ambice Číny a jejího vůdce však čím dál víc padá stín posilujícího autoritářství. Si Ťin-pching sám je od svého nástupu vnímán spíše negativně, pouze s výjimkou některých zemí Afriky a jihovýchodní Asie. Jen menšina respondentů v celosvětovém měřítku vyjádřila důvěru, že dokáže napomoci řešení globálních problémů. Naopak, respondenti často vyjadřovali obavy z jeho narůstající moci v globálním měřítku.

V tomto roce výzkumy ukazují, že 66 % respondentů z celkem devatenácti zemí věří, že čínský vliv ve světě v posledních letech posiluje. To je mnohem vyšší procento než u ostatních zemí včetně USA, Ruska či Indie. Už v roce 2015 se přibližně polovina lidí v rozvinutých zemích (západní Evropa, Austrálie, Japonsko, Korea) domnívala, že Čína v následujících letech předstihne USA na pozici největší globální velmoci.

Zároveň však většina z nich vnímala tuto věc jako hrozbu. To platí nejen v USA, kde v letošním roce považovalo růst čínské moci za hrozbu 67 % dotázaných, ale také u sousedů Číny, Koreje a Japonska a Austrálie, kde panují obavy z ovlivňování domácí politiky.

V posledních letech sílí i obavy ze vzestupu čínské vojenské síly. Od nástupu Si Ťin-pchinga země svoji „lidově osvobozeneckou armádu“ s více než 2,8 miliony členů výrazně posílila, například vybudováním největší námořní flotily a budováním umělých ostrovů pro vojenské účely v Jihočínském moři.

V indopacifickém regionu tak roste strach z ozbrojeného konfliktu – kromě respondentů v Japonsku a Koreji, s nimiž má Čína spory o ostrůvky ve Východočínském moři – se to týká zejména Filipín a Vietnamu, o něco méně pak Indie, Malajsie a Bangladéše. Více než polovina dotázaných ve Vietnamu a Koreji si dokonce myslí, že vyřešení územních sporů by mělo být větší prioritou než ekonomické vztahy s Čínou.

Otázka lidských práv

Už v roce 2018 nezanedbatelné procento lidí po celém světě souhlasilo s tvrzením, že Čína nerespektuje základní lidská práva svých občanů a toto číslo do roku 2021 znatelně narostlo v souvislosti s vývojem situace v Sin-ťiangu a Hongkongu a v souvislosti s tvrdými proticovidovými opatřeními.

Problém ochrany lidských práv byl zároveň jedním z těch, které se nejvíce podílely na celkově negativním vnímání Číny a jejího režimu. To bylo patrné opět zejména v USA a Austrálii, kde se dotazovaní také nejčastěji domnívali, že je třeba ve vztahu k Číně zmiňovat otázku lidských práv i za cenu zhoršených ekonomických vztahů. To platí v menší míře i v Kanadě, Japonsku a téměř všech evropských zemích. Naopak v Izraeli, Malajsii, Singapuru a Jižní Koreji se většina domnívá, že udržení dobrých ekonomických vztahů je důležitější než apel na dodržování lidských práv.

Zároveň však lidé v rozvinutých zemích mají tendenci považovat Číně za ekonomickou konkurenci. Za vážný problém to označují zejména občané Jižní Koreje, Japonska, USA a Austrálie. Export z těchto zemí do Číny byl v uplynulých letech poznamenán ekonomickými bojkoty a sankcemi, jež na ně čínská strana uvalila v reakci na kritiku či snahy o omezování čínského vlivu.

V Evropě vidí Čínu jako ekonomického konkurenta v některých zemích až třetina dotázaných. V předchozích letech, dokonce ještě v roce 2019, přitom v severní Americe i západní Evropě lidé hodnotili čínský ekonomický růst jako spíše pozitivní. podobně jako respondenti ze zemí Blízkého východu, Jižní Ameriky a Afriky, kde také vítali čínské investice v jejich regionu.

V loňském roce většina dotázaných v rozvinutých zemích dávala přednost prohlubování ekonomické spolupráce s USA před Čínou. Na opačném konci škály pak byl Singapur a některé země globálního Jihu, které naopak upřednostňovaly rozvíjení ekonomických vztahů s Čínou. Zároveň se však občané ve většině zemí, kde průzkum probíhal, domnívali, že právě Čína je nejsilnější ekonomikou. Například v Německu přisoudilo ekonomické prvenství Číně 55 % dotázaných, zatímco USA jen 17 %.

Covid a zhoršení image Číny

Jedním ze zásadních faktorů pro posun ve vnímání Číny ke spíše negativnímu byl vznik pandemie covid-19. Ve vyspělých zemích byl tento posun v roce 2020 nejvíc markantní, často o dvacet i více procent. Podobně negativně pandemie ovlivnila i vnímání samotného Si Ťin-pchinga. V prvním roce pandemie se většina občanů těchto zemí domnívala, že Čína nástup pandemie nezvládla. Těch, kteří uvedli, že Čína se s pandemií vypořádala dobře, však stále bylo vyšší procento než těch, kteří si totéž mysleli o Spojených státech.

Lidé často Čínu spojovali s původem pandemie, nicméně názory na její zvládnutí byly o něco pozitivnější – průzkumy však proběhly ještě před letošní vlnou covidu v Číně a rozsáhlými lockdowny.

Výzkum zaznamenal také vlnu sinofobie a negativního sentimentu vůči lidem čínského nebo asijského původu, přičemž část Američanů asijského původu tyto útoky spojovala s protičínskou rétorikou bývalého prezidenta Trumpa a jeho narážkami na negativní stereotypy o hygieně a stravovacích návycích Asiatů.

Mnozí respondenti však jasně oddělovali negativní vnímání Číny a jejího režimu od hodnocení Číňanů. V amerických výzkumech bylo nejčastější hodnocení Číňanů jako „pracovitých, invenčních a moderních“. Negativní atributy zahrnovaly například soupeřivost a nacionalistické smýšlení. Nejhůře samotné Číňany hodnotí jejich východoasijští sousedé, zejména Japonci, kteří se nejčastěji domnívají, že tito lidé jsou arogantní, nacionalističtí a agresivní.

Konec vzhlížení k Západu

Stejnou měrou se ovšem zhoršuje i vnímání západních zemí ze strany hlavně mladých Číňanů, což koreluje s masivními kampaněmi vládní propagandy. V průzkumech se obyvatelé Číny nejvíc negativně staví vůči USA, v závěsu s Indií, Japonskem, Vietnamem a Jižní Koreou, tedy zeměmi, s nimiž jsou antipatie vzájemné a tradiční. Hned za nimi následuje Ukrajina, a naopak zemí, jejíž hodnocení v očích mladých Číňanů posiluje, je Rusko, které na první příčce předstihlo Pákistán, Singapur a Severní Koreu.

To, že lidé v Číně tolik nevzhlížejí k Západu, jako tomu bylo od konce 19. až do počátku 21. století, naznačují jak oficiální, tak i ojedinělé nezávislé průzkumy, u nichž je však vždy třeba vzít v úvahu nutný souhlas úřadů s provedením takového výzkumu a další faktory, které v nedemokratické zemi mohou výsledky ovlivňovat, jak upozorňuje například China Media Project.

Paradoxně však ještě před pandemií studovalo v zahraničí na tři čtvrtě milionu čínských studentů, většina v USA, Velké Británii a Austrálii. Masivní vliv státní propagandy na veřejně deklarované názory dokazuje průzkum stranického média Global Times, který se na jaře 2021 zaměřil na zkoumání postojů mladých Číňanů k „Západu“ (ve skutečnosti primárně k USA).

Výsledky ukazují na širokou podporu vládních narativů, zejména ve vztahu ke zvládnutí pandemie covidu-19, iniciativě Pás a cesta, čínskému ekonomickému růstu a „vítězství v eliminaci chudoby“ v Číně. Podle tohoto průzkumu jsou Číňané nejvíce pyšní na domácí „veřejnou bezpečnost“ (85 %), „historii a kulturu“ (80 %), a také „respekt k lidským právům“ (72 %).

Negativní vnímání „Západu“ oproti tomu vycházelo primárně ze „znevýhodňování čínských technologických firem“ (65 %), „humbuku kolem Sin-ťiangu a Tibetu“ (63 %), „vměšování se do záležitostí Hongkongu a Tchaj-wanu“ (63 %), „rasové diskriminace a nepokojů“ (60 %) a „neefektivní kontroly šíření covidu-19“ (52 %).