Víme, že vás reklamy otravují, můžete nezávislou žurnalistiku podpořit i jinak, například prostřednictvím systému Darujeme.cz.
Foto: Profimedia
,

Zapomenuté děti, hladovějící pečovatelky. Projekty sociální pomoci ukazují, co se děje pod povrchem

Život na turnusy, spaní v kuchyni, k jídlu jen malé porce a hlavně žádné zastání a právní ochrana. Práce domácích pečovatelek v Rakousku, na níž stojí tamní systém péče o seniory a která dříve výdělky lákala i desetitisíce Češek, má i svou odvrácenou stranu. Bojovnice za práva pečovatelek teď vyhrály prestižní hlavní cenu SozialMarie za sociální inovace; bodovalo v ní i několik projektů z Česka.

Pečovatelky z Česka už sice v rakouských domácnostech do značné míry vystřídaly hlavně ženy z Balkánu, Maďarska či ze Slovenska. Problémy se ale nemění – ne vždy ideální zacházení ze strany klienta či jeho rodiny, které je pečovatelka de facto zcela k dispozici. A nefér jsou leckdy i praktiky agentur, které ženám práci v Rakousku zprostředkovávají.

Covid a zavřené hranice vše ještě zkomplikovaly – část žen zůstala ve východní Evropě bez příjmů, část v Rakousku bez šance na návrat. Dohromady takto v rodinách rakouských seniorů či klientů, kteří potřebují domácí péči, žije a pracuje zhruba 60 tisíc pečovatelů či pečovatelek. Zhruba šestina se už zapojila do projektu, který jim má pomoci k férovým podmínkám.

Držím se zdi a kradu chleba…

„Všechno to začalo jídlem, jinak bych všechno vydržela, každé ponížení. Ale v domácnosti jsem nesměla nic jíst. Včera večer jsem ukradla kousek chleba. Motám se, musím se držet zdi, když jdu, jak jsem slabá,“ cituje web iniciativy za práva pečovatelek ženu jménem Rodica, která jako desítky tisíc dalších žije v domácnosti klienta, o kterého se stará 24 hodin denně.

„Kontaktovala jsem pracovní agenturu. Ale řekli, že mi nevěří a už mi dál nebrali telefon,“ říká žena. Kromě samotných leckdy tristních pracovních podmínek jsou domácí pečovatelky v Rakousku po odchodu do důchodu navíc ohrožené chudobou. I na to iniciativa za jejich práva upozorňuje. Dva příklady z jejího webu za všechny:

Melanie pracovala šest let jako 24hodinová pečovatelka v Rakousku. Pak šla do důchodu a zůstala s rodinou v Rumunsku. Za šest odpracovaných let v Rakousku dostává teď měsíčně penzi 38 eur, v přepočtu tedy asi tisíc korun.


KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG


Adrianě je 63 let a v Rakousku v domácí péči pracovala deset let. Celou dobu přitom platila sociální pojištění. Kvůli nízkému výdělku pečovatelky byly ale nízké i odvody a za deset odpracovaných let dostává Adriana v Rakousku penzi 105 eur (zhruba 2700 Kč).

Iniciativa IG24, ke které se zatím připojilo asi 11 tisíc pečovatelů a pečovatelek, nabízí právní poradenství či zastupuje pečovatelky v jednáních se státem v problémech typu: kdo mi zaplatí PCR test, jak dosáhnu na státní podporu v době covidu apod. Platí přitom, že pečovatelky v Rakousku pocházejí z jazykově naprosto odlišných zemí, platforma tedy odstraňuje i jazykovou bariéru.

Nápady nejen z Brna

Kromě hlavní ceny se ale letos ocenění za sociální inovace dočkaly i čtyři projekty z Česka. Zvlášť silnou stopu má přitom mezi nimi Brno, které v ceně bodovalo i v uplynulých letech.

Uspěl například projekt Symbios, který mladým lidem po odchodu z dětských domovů nabízí sdílené bydlení se studenty vysokých škol. Žijí společně v bytech 2+1, získávají jistotu bydlení na čtyři roky a šanci začít novou etapu v bezpečném prostředí komunity obyvatel domu.

Z Brna pochází i další oceněný projekt – interkulturní práce v samosprávě. V Brně žije přes 36 tisíc cizinců a stoupá počet kontaktů cizinců s úřady i občany, to však komplikují jazykové a kulturní bariéry: „Chybí podpora cizincům i zaměstnancům veřejných institucí, jako jsou úřady, zdravotnická a školská zařízení, kulturní instituce, sociální služby a další. To vede k nedorozuměním a konfliktům,“ stojí v popisu projektu.

Brněnský magistrát proto zaměstnal „interkulturní pracovníky“, kteří mluví rusky, ukrajinsky, rumunsky, vietnamsky či arabsky. Ti pomáhají zajišťovat klientům služby jako tlumočení, překlady, terénní práce či poradenství. Nejde přitom jen o cizince – pomoc ve zmíněných oblastech potřebují i veřejné instituce, které musí reagovat na to, že se město mění a přibývá v něm cizinců.

Na prevenci duševních nemocí u náctiletých, tentokrát již po celém Česku, se zaměřuje další z oceněných projektů „Duševní zdravověda pro středoškoláky“ (Nevypusť duši), i v této oblasti se během covidu kvůli uzavřeným školám situace zhoršila.

„Náš program jsme kvůli dopadům pandemie upravili na webinář, čímž jsme se skrz distanční výuku dostali k ještě více dětem a mladistvým po celé ČR. Dodali jsme potřebné informace pro zvládání duševních obtíží v náročných situacích jak jim, tak jejich učitelům,“ popisují autoři.

U poroty zabodoval i další celostátní český projekt Zapomenuté děti, který se věnuje dětem a rodinám vězňů. „Jsou ve velmi závažné situaci, citově deprivované, stigmatizované, odsuzované, trpí odloučením od rodiče, většina z nich žije ve velké chudobě. Děti jsou ohrožené ve svém psychickém i fyzickém vývoji,“ popisují autoři projektu, v jaké situaci dnes v Česku žije asi 40 tisíc dětí, jejichž rodič je vězení.

Líbil se vám tento text?

Podpořte nás prostřednictvím Darujme nebo převodem pomocí QR kódu

Moc děkujeme za podporu!

QR kód
Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Podpořte novináře