PSÍ UŠI. Stejně jako existuje pravidlo, že do každého sebenarvanějšího autobusu se ještě jeden člověk vejde, platí také, že žádná laťka politického hnoje není tak nízko, aby se nedala podlézt. Je to princip matematické indukce a v praxi znamená, že až se konečně dohrabeme v předvolební kampani na úplné dno, z druhé strany se ozve klepání: Haló, tady Andrej Babiš. Pojďme se podívat, co nám zase přinesl právě končící týden.

• Vláda ustála hlasování o nedůvěře, takže se všichni z nedostatku jiné kratochvíle vrhli zpátky do předvolební kampaně. K hlasování samotnému už není třeba se nějak zdlouhavě vracet, opozice se prostě spolehla na komunisty a dopadlo to jako vždycky, když se někdo spolehne na komunisty. Snad s jedinou odlišností, způsobenou jistou kultivovaností prostoru, v němž žijeme – komunistická proradnost se výjimečně obešla bez poprav a vraždění, jinak vše při starém. Čili zpátky ke kampani.

Migrační karta je to poslední, co nám tu zatím chybělo. Komerční fašisty nepočítáme, ti to mají v popisu práce a v notičkách z Kremlu. Tady ale kydá politický hnůj samotný předseda vlády. Prostě jak radí Babica politického marketingu: když máš na krku třicet tisíc mrtvých, tak tam vraž migranta. Tahle kampaň bude ještě dlouhá a v alejích bude nablito.

Článek reflektuje dění uplynulého týdne v citátech a výrocích politiků.

Ty samy o sobě nestačí, proto je HlídacíPes.org s jemným odstupem usazuje do patřičného kontextu.

• Když jsme u pouček politického marketingu: existuje jich celá řada, některé fungují, jiné méně. A pak je jedna zcela fundamentální. Nikdy, za žádných okolností, i kdyby tě popadla jakákoli múza nebo záchvat sebeopěvování, nikdy se nepokoušej veršovat. Ale říkejte to Aleně Schillerové ve vrcholné formě.

Zde celý text:

Tak jako vířník zmrzlý na bajkalském ledu,
který si ještě pamatuje jak voněla rána
v době mladého paleolitu –
Skrývat se před životem nechci, nedovedu!
Chci měnit, bojovat
protože TEĎ jsme tu.

Ministryni financí k výronu veršotepectví pravděpodobně inspiroval článek na Novinkách cé zet, který popisuje objev podivného mikroskopického mnohobuněčného organismu z kmene vířníků. Ten se probral k životu poté, co strávil 24 tisíc let zmrzlý pod půdou na Sibiři. K rozboru básně:

Tak jako vířník zmrzlý na bajkalském ledu – autorka se přirovnává k pijavici, která už se nadále nedokáže schovávat pod ledem.

Chci měnit, bojovat – organismus se stal aktivním a také se nepohlavně rozmnožil. Jak upozorňuje odborný server New Scientist, rozmrazený vířník se dokáže sám klonovat bez potřeby sexuálního partnera.

Protože TEĎ jsme tu –  autorka oznamuje útok nezdolné armády, jejíž je sama součástí. Třída pijavenek je známá svou vysokou odolností. Vědci byli dosud přesvědčeni, že podobné organismy zvládnou strávit v zamrzlém stavu kolem 10 let, nyní se ale domnívají, že je jejich schopnost přežít v podstatě neomezená. ANO, přátelé, jsme v řiti.

• Ono by se snadno mohlo zdát, že výjevy na Instagramu paní ministryně už prostě opustily zdejší galaxii a žijí si vlastním životem. Jenže v tom bohužel není sama. Veršování popadlo nedávno třeba našeho velkého oblíbence, muže, který na koupališti v Litoměřicích zakázal burkini, aniž by je tam historicky někdo nosil. Ano, představujeme Karla Krejzu, nositele velkých máchovských tradic.

Vždycky si v podobných případech říkáme, že záchvat nepříčetnosti může postihnout kohokoli. Není na tom v dnešní složité době nic zvláštního, netřeba oběť stigmatizovat, koneckonců v době lexaurinu a xanaxu se dá leccos řešit. Je nám ale divné, že se v okolí pana poslance nenajde nikdo, kdo zrovna postižený není a kdo mu prostě tak nějak lidsky, teple neřekne: Hele, Karle, takhle asi ne.

Tak klidnou mysl,
Ať má to smysl.

Follow @malecak