Víme, že vás reklamy otravují, můžete nezávislou žurnalistiku podpořit i jinak, například prostřednictvím systému Darujeme.cz.
Mojmir Churavy, Wikimedia/CC, Čestné pohřebiště na Ďáblickém hřbitově.

Člověk jako věc, kterou totalita odhodila. Chystá se identifikace obětí odboje z masových hrobů

V hromadných hrobech na několika místech v Česku se nacházejí stovky obětí druhého a třetího odboje, které dosud nebyly identifikovány. Skupina historiků, archeologů a genetiků teď spouští projekt, který má po desetiletích obětem přiřadit jména a umožnit jejich důstojné pohřbení. Jedním z míst, kde by měl výzkum začít, je Ďáblický hřbitov v Praze, který se od 1. července stává národní kulturní památkou.

„Tyto masové hroby jsou znamením vztahu totalitních režimů k člověku, že člověk byl věc, která se zahodí, odhodí. A člověk vlastně v určitých situacích neměl žádnou důstojnost. A k důstojnosti člověka také patří mít právo na důstojný pohřeb, mít své místo, kde budu pohřben a kde budou ti moji blízcí chodit vzpomínat, modlit se. Těm lidem byla tato důstojnost vzata.“

Tato slova pronesl dnes už zesnulý kardinál Miloslav Vlk, když se na konci roku 2015 o hromadných pohřebištích mluvilo na konferenci v Senátu. Dodal, že totalitní režimy byly založeny na nenávisti.

Praha, Brno, Ostrava, Valdice…

Skutečnost je taková, že i téměř třicet let po pádu komunistického režimu stále existují masové hroby, kde se nacházejí tajně uložené ostatky obětí a odpůrců totalitních režimů 20. století. Většinou jde o neoznačené hroby.

Hromadná pohřebiště jsou v Praze, v Brně, v Ostravě, ale třeba i na vězeňském hřbitově ve Valdicích nebo u Jáchymova.

„Cílem našeho projektu je identifikace těchto kosterních pozůstatků. Tímto způsobem chceme naplnit základní civilizační povinnost zacházet s lidskými ostatky pietně,“ říká genetik Daniel Vaněk, který se na projektu podílí.

Hledají se příbuzní

Nejznámějším pohřebištěm, kde se také nachází největší množství ostatků, je Ďáblický hřbitov v Praze. Ten byl s platností od letošního července vyhlášen národní kulturní památkou.

Ostatky obětí nacismu a komunismu zde byly ukládány v letech 1943 až 1961. Podle archivního výzkumu, který nedávno publikoval vedoucí Kabinetu dokumentace a historie Akademie Vězeňské služby Aleš Kýr, jsou zde ostatky 137 popravených či zemřelých politických vězňů z poúnorového období. Na tomto místě se patrně nachází i ostatky československých vojáků padlých v Resslově ulici dne 18. června 1942.


Veškeré informace o projektu Jména mrtvým najdete na webových stránkách
Centra pro dokumentaci totalitních režimů.


„Máme dnes k dispozici portréty popravených, víme, odkud pocházeli, zda měli, či neměli příbuzné,“ říká historik Petr Blažek. Právě poznatky o místu původu a rodinách by měly historikům a genetikům pomoci získat genetický materiál od žijících osob pro genetické srovnávání. „Často šlo ovšem o mladé lidi, u nichž může být problém s přímou linií, neboť byli popraveni v době, kdy ještě neměli rodiny,“ říká Petr Blažek.

Moderní genetika si ale umí poradit i s případy, kdy je k dispozici vzorek mimo přímou linii. Bylo tomu tak i v případě identifikace ostatků pátera Josefa Toufara, kterého komunisté umučili v roce 1950. V jeho případě byl ke srovnání použit vzorek od jeho neteře.

Aby nebylo pozdě…

Projekt by měl probíhat v několika etapách. Tou první bude právě vytvoření seznamu zemřelých z období totalitních režimů uložených na neznámém místě nebo v neoznačených hrobech a zajištění vzorků od jejich žijících příbuzných.

Následovat budou archeologické výzkumy, antropologické ohledání ostatků a jejich genetická identifikace.

Petr Blažek soudí, že vhodným místem pro začátek projektu by mohl být zrušený vězeňský hřbitov ve Valdicích, kde je z „technického“ hlediska situace snadnější. „Narozdíl od Ďáblic nejsou ve Valdicích ostatky uloženy v šachtách. Byl tam klasický hřbitov, kde každý vězeň měl jeden hrob, které byly číslované, máme plány i knihu mrtvých,“ říká Petr Blažek s tím, že na valdickém hřbitově by se měly nacházet ostatky několika desítek politických vězňů.

Genetik Vaněk připomíná, že s první etapou je třeba začít co nejdříve, neboť postupně umírají pamětníci, očití svědci a také dárci srovnávacího biologického materiálu. „K zahájení projektu jsme přistoupili z důvodu nedostatečné aktivity státních institucí zajistit důstojné uložení ostatků obětí totalitních režimů. Jakákoli další časová prodleva ztíží nebo dokonce znemožní budoucí identifikaci ostatků z důvodu nedosažitelnosti srovnávacích biologických materiálů,“ varuje Vaněk.

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

2 komentáře

  1. petrph napsal:

    Jenom tak mimochodem, o formách této činnosti se zmiňuje už Česko-německá deklarace o vzájemných vztazích a jejich budoucím rozvoji už z roku 1997, kde se v bodu VII píše „..Obě strany zřídí česko-německý fond budoucnosti..(který) bude sloužit k financování projektů společného zájmu jako (mj.) péče o hroby (obětí) a jejich obnova.
    Tudíž, jestli se k této akci u nás přístupuje až nyní, po dalších 20 letech, a navíc s kritikou „.. nedostatečné aktivity státních institucí“, naskýtá se oprávněná otázka co se vlastně s tím dohodnutým fondem stalo a kde skončily jeho finanční prostředky.

    • Josef původní napsal:

      Pokud máte tak dobré informace, mohl byste najít odpovědi na své otázky sám. Nebo snad už odpovědi znáte? Pak je uveřejněte.

Přidávání komentářů není povoleno