Šéfredaktor čínského bulvárního deníku Global Times označovaný za „krále čínských trollů“ v polovině prosince oznámil, že v jedenašedesáti letech odchází do důchodu. Bude však dál pokračovat coby „mimořádný komentátor“, a přispívat tak k „vyprávění čínského příběhu“ se zvláštním důrazem na zahraniční publikum. Od čínských kritiků si Chu Si-ťin za svou blízkost komunistické straně vysloužil přízvisko fej-pchan – frisbee, podle věrného psíka, který majiteli znovu a znovu nosí hozený disk.

Silně polarizovaná debata o Číně už několik let rozděluje také českou veřejnost a má přesah i do tuzemské politiky. Do této debaty na globální úrovni začaly v posledních deseti letech s čím dál větší intenzitou zasahovat čínské prorežimní hlasy, které lze označit za součást rozsáhlé sítě částečně státem řízené a zpravidla silně nacionalistické propagandy.

V jejím čele stojí vlivné osobnosti někdy označované za „vlčí válečníky“, podle známého vlastenecky laděného čínského velkofilmu z roku 2017. Jednou z nejvýraznějších osobností tohoto typu je šéfredaktor Global Times Chu Si-ťin, který do debaty přispívá nejen coby autor pravidelných úvodníků „svých“ novin, ale také prostřednictvím komentářů na sociálních sítích, čínském Weibo a mezinárodním (v Číně blokovaném) Twitteru.

Global Times jsou komerční odnoží stranického listu Žen-min ž‘-pao, tedy Lidového deníku, známého pod anglickým názvem jako People’s Daily.

Mezi stranickou linií a byznysem

Chu Si-ťin již v minulosti budil pozornost celé řady zahraničních periodik, v poslední době však zájem o něj ještě vzrostl, když se objevily zprávy o jeho plánovaném odchodu do důchodu. Těsně před tím, než na svém účtu na Weibo 16. prosince skutečně potvrdil, že na pozici šéfredaktora Global Times končí, o něm ještě vyšel článek na platformě SupChina a také rozsáhlá reportáž v The Guardianu.

Chu Si-ťin, kterého komentátoři v západních médiích označují za „nejslavnějšího představitele čínské propagandy“ a „krále čínských internetových trollů“, bude podle vlastních slov i nadále pokračovat s komentováním aktuálních témat pro Global Times i na sociálních sítích. Novinář, který kdysi začínal jako válečný zpravodaj v Bosně, na sebe v uplynulých letech upozornil množstvím třaskavých výroků, ať už na adresu USA, Austrálie, nebo nedávno Tchaj-wanu.

Ty měly vesměs potenciál rozpoutat diplomatický skandál – kdyby je ovšem zahraniční politici a diplomaté brali zcela vážně. Háček je v tom, že Chu Si-ťin a Global Times, jež pomohl vybudovat, nejsou oficiálním hlasem čínské komunistické strany, nýbrž v duchu „socialismu s čínskými rysy“ zdařile spojují kapitál ekonomický a politický.

Jinými slovy, svým nacionalistickým laděním rezonují jak s oficiální linií strany, tak i s hlasem „čínského lidu“, což zároveň představuje úspěšný komerční model propojení bulváru a politického konzervatismu. Tento model komentátoři někdy ne zcela přesně přirovnávají k americkému Fox News, typu média, které se snaží publiku nabízet, co si žádá, a přitom představuje neobjektivní a názorově zaujatý přístup ke zpravodajství pohybující se na hraně novinářské etiky – pokud ji přímo nepřekračuje, jako v případě propagandistických Global Times.

Jak se ukazuje i na příkladu USA, tendenční zpravodajství, má-li dostatečný dosah, jednoznačně přispívá k názorové polarizaci a má potenciál rozdmýchávat ve společnosti negativní nálady. V případě Chu Si-ťina a Global Times lze sledovat dvojí účinek – na domácí scéně se Chu stal vůdčí osobností silně nacionalisticky a protizápadně orientované části čínské společnosti a věrným obhájcem stranické linie, zatímco v mezinárodním kontextu reprezentuje velmi asertivní až agresivní postoj Číny tváří v tvář kritice nebo domnělé křivdě.

Se svými ostře formulovanými názory Chu Si-ťin často balancuje na hraně, kde musí vyvažovat minimálně tři různé aspekty – politickou a ideologickou přijatelnost z pohledu stranického vedení, veřejné mínění reprezentované primárně čínskými sociálními sítěmi a ekonomický zájem.

Politický bulvár ve službách vlasti a strany

Coby jeden z nejvýraznějších čínských prorežimních influencerů má odcházející šéfredaktor listu ve zvyku se veřejně – prostřednictvím svých úvodníků a postů na Weibo a Twitteru – vyjadřovat k aktuálním tématům, zejména takovým, která hýbou západními médii a zároveň nějakým způsobem rezonují s čínským veřejným míněním.

Nedávno se například zviditelnil v souvislosti s nejdiskutovanější kauzou potlačovaného čínského hnutí MeToo, když se dočasně stal klíčovým aktérem případu tenistky Pcheng Šuaj. Ta zmizela z očí veřejnosti krátce poté, co 2. listopadu na svém účtu na Weibo zveřejnila závažné obvinění ze sexuálního zneužívání ze strany bývalého vice-premiéra Čang Kao-liho. Právě Chu Si-ťin více než dva týdny po jejím odhalení začal na Twitteru předkládat důkazy, že je Pcheng Šuaj v pořádku a vůbec nic se neděje.

O tom, že jeho „důkazy“ byly určeny primárně západnímu publiku (a tamním „mainstreamovým médiím“), svědčí nejen fakt, že se svými videi údajně zmizelé tenistky vystoupil na Twitteru, který je v Číně nepřístupný, ale také to, že v Číně samotné byla její kauza a posléze i její jméno přísně cenzurováno. Hned nato se Chu pustil do západních médií, která podle něj „věří jen příběhům o Číně, které si sama vymyslela“, čímž kauzu MeToo přerámoval do ideologického konfliktu založeného na předsudcích Západu vůči Číně.

Takový styl je obecně charakteristický pro to, jak Čína sama sebe prezentuje na mezinárodní scéně, zejména v konfrontaci s kritikou ze strany Západu. Dřívější „ublížené popírání“ pomalu přerostlo v mnohem asertivnější postoj, k němuž zemi vedou vládní a stranické špičky v čele s generálním tajemníkem Si Ťin-pchingem. A právě zde v zásadě bulvární médium, navíc se solidním mezinárodním dosahem, jako Global Times, mělo potenciál udávat zásadní tón.

Sám Chu Si-ťin šel vždy příkladem, například svými výroky o potenciálním vypuknutí konfliktu mezi Čínou a USA kvůli Tchaj-wanu, výhrůžkami Velké Británii kvůli sporům v Jihočínském moři nebo útoky na Austrálii kvůli jejím snahám bránit se narůstajícímu čínskému vlivu na vlastním území. Jednalo se o názory, které sice nikdo z nejvyšších míst v Pekingu nahlas nevyřkl, nebyly však rozhodně v rozporu s hlavní stranickou linií, a navíc souzněly s názory na internetu aktivní nacionalisticky nastavené části čínské populace.

Siao Čching, odborník na čínská média působící při Kalifornské univerzitě v Berkeley, pro Guardian zmínil, že Chu vytvořil „svébytný styl autoritářské, nacionalistické rétoriky“, jímž inspiroval řadu čtenářů Global Times a svých příznivců, dokonce i z řad politiků a diplomatů.

Jediný Číňan bez cenzury

V tomto smyslu Chu Si-ťin ovlivňuje debatu o mnoha tématech na domácí čínské internetové scéně a zároveň je jednou z nejcitovanějších čínských osobností v zahraničních médiích. Zde jeho výroky často vyvolávají pobouření, co je však hlavní, přilákají pozornost.

Částečně k tomu přispívá i to, že se tento „král trollů“ běžně vyjadřuje i k tématům, která jinak, jako kauza Pcheng Šuaj, v Číně podléhají cenzuře, a někteří jej proto označují za „jediného člověka se svobodou slova v Číně“. Je však nasnadě, že i u vysoce kontroverzních či citlivých témat vždy stojí na straně pekingského vedení, jako například v případě pravidelných připomínek výročí masakru na náměstí Tchien-an-men.

V nich mimo jiné vyzdvihl, že rozhodnutí o nasazení armády proti vlastním občanům bylo správné a masakr byl jako „očkování“, které zabránilo „chaosu“ a přivedlo Čínu na cestu ekonomické prosperity a společenské stability. Od čínských kritiků si tak Chu vysloužil přízvisko fej-pchan – frisbee, podle věrného psíka, který páníčkovi znovu a znovu nosí hozený disk.

On sám sice zdůrazňuje komerční aspekt úspěchu modelu, který přinesl do Global Times již v roce 2005, pravdou však je, že coby médium spadající pod stranický Lidový deník dostává list přímou státní podporu. O strategii, již Chu Si-ťin pro Global Times nastavil, se ostatně opakovaně pochvalně vyjádřil i sám Si Ťin-pching.

Vrtkavá štěstěna

Tato strategie vznikala postupně – pravděpodobně nešlo o jasný plán, nakonec se však vše spojilo do současného vlivného modelu. Prvním krokem bylo získání dostatečného potenciálu na domácím trhu psaním o atraktivních tématech ze zahraničí, mnohdy v duchu bulváru, v Číně do té doby prakticky neznámého. Druhým krokem bylo vybudování čtenářské základny v zahraničí, pro niž vznikla anglická verze, prezentující témata atraktivní pro publikum za hranicemi Číny.

Zpočátku některé články v anglické verzi měly dokonce jistý přídech disentu – v roce 2010 například list uveřejnil reportáž o jednom z nejslavnějších čínských disidentů, umělci Aj Wej-wejovi. Jejího autora však deník později propustil a Aj Wej-weje ostře odsoudil. Od nástupu Si Ťin-pchinga v roce 2013 však již Global Times plně využily získaný potenciál ke „správnému vyprávění čínského příběhu“ a vytrvalému hájení oficiálních pozic jak doma, tak i v zahraničí.

V čínském režimu si ani osobnosti typu Chu Si-ťina nikdy nemohou být jisté, zda se k nim štěstěna v podobě veřejného nebo stranického mínění neobrátí zády. Ostatně i Chu má na kontě několik „přešlapů“ – například jeho kritika nemístného srovnání indických pohřebních hranic na pálení obětí covidu se startem čínské rakety si letos na jaře vysloužila ostré útoky ze strany čínských nacionalistů. Zatím se však zdá, že coby šéfredaktor jednoho z nejsledovanějších médií v Číně reprezentoval domácí mainstream více než úspěšně a v roli vlivného komentátora v tom zřejmě ještě bude nějakou dobu pokračovat.