Čína buduje v Šen-čenu vlastní „superdatabázi“ vědy a výzkumu na bázi umělé inteligence. Přístup k vlastním akademickým publikacím a vědecko-technologickým projektům ale badatelům ze zahraničí omezuje.

Magazín Newsweek koncem února publikoval článek naší bývalé spolupracovnice Didi Kirsten Tatlowové o nové čínské AI platformě sbírající data o vědeckých výzkumech a publikacích.

Hlavním cílem této nově budované platformy, označované v čínských médiích jako „vědecko-technologický supermozek“, je získání informací o milionech badatelů, výzkumů a publikovaných článků z různých oblastí vědy a technologií. Ty mají sloužit potřebám čínského průmyslu a případně i armády.

Autorkou textu je  Kamila Hladíková. Text vznikl v rámci projektu Sinopsis, se kterým HlídacíPes.org spolupracuje.

Specializovaná pracoviště sídlící v čínské technologické Mekce Šen-čenu nyní vyvíjejí AI nástroje na zpracování obrovských objemů dat za účelem vytipování špičkových výzkumů a předních vědců v některých klíčových oblastech.

Vzhledem k současné rivalitě mezi Spojenými státy a Čínou může takový nástroj poskytnout Pekingu prostor pro vytěžování volně dostupných západních zdrojů. Jak upozorňuje autorka článku:

„Vítězství v závodu o technologie, které mění svět, jako je umělá inteligence, kvantové počítačové inženýrství nebo polovodiče, může podle geopolitických analytiků a odborníků na technologie určit budoucí mezinárodní mocenskou rovnováhu.“

Nefungující výměna mezi Čínou a Západem

Problém je zde primárně v reciprocitě. Západní liberální demokracie po mnoho desetiletí umožňovaly zapojení čínských studentů a vědců do výzkumů na svých akademických institucích a vědecké publikace jsou prostřednictvím specializovaných databází přístupné všem.

Západní vzdělání, podíl na vývoji a výzkumu i dostupnost akademických zdrojů v posledních čtyřiceti letech značně přispěly k rozvoji Číny v současnou technologickou velmoc.

V opačném směru je však tato „výměna“ čím dál omezenější a v posledních letech je přístup zahraničních badatelů k datům z čínských výzkumů, publikacím, databázím, archivům apod. často zcela znemožněn.

To se týká i největší čínské akademické databáze China National Knowledge Infrastructure (CNKI), jež byla dříve na základě předplatného běžně dostupná na zahraničních akademických pracovištích.

Šenčenský supermozek

Zmiňovaná platforma vzniká se státní podporou v novém informačním a zpravodajském centru v Šen-čenu, který je sídlem velkých čínských firem jako Huawei, ZTE či Tencent.

Mezinárodní informační centrum pro vědu a technologie (ITIC), otevřené v listopadu 2022, je jádrem čínské „oblasti Velkého zálivu“ (Greater Bay Area), zahrnující provincii Kuang-tung, Hongkong a Macao. Ta má být obdobou americké San Francisco Bay Area, kde se nachází i Silicon Valley.

Platforma, která je zatím dostupná pouze uživatelům sídlícím v Šen-čenu, by měla poskytovat přístup k publikacím zhruba 130 milionů badatelů z celého světa.

Umělá inteligence dokáže data efektivně zpracovat a např. vyhledat vědce zabývající se konkrétním výzkumem ve vymezené oblasti. Projekt je podpořen ministerstvem pro vědu a technologie a lidovou vládou města Šen-čen, která do něj podle Newsweeku investovala 280 milionů dolarů.

Cílem platformy je přispívat k rozvoji Číny coby vědecko-technologické velmoci v souladu s dlouhodobým plánem nastíněným Si Ťin-pchingem během celostátního zasedání zástupců akademické obce, vědy a technologií v květnu 2021.

Omezování přístupu i cenzura

Tatlowová upozorňuje, že v rámci čínského „vědecko-technologického supermozku“ budou „západní databáze sloužit Číně“ (zatímco ty čínské se pro badatele mimo Čínu zavírají).

Šenčenské zdroje uvádějí, že tento „supermozek“ bude využívat šest největších „cizojazyčných akademických databází – ScienceDirect, Science Citation Index, incoPat, Springer, Nature a Wiley Online Library“.

Cílem je podle nich vybudovat „trojrozměrný vědecko-techologický informační a zpravodajský systém služeb pro podporu státní strategie posílení [Číny] v oblasti vědy a technologií“ a vytvoření „globální mapy lidských zdrojů ze všech oblastí vědy“.

Zatímco Čína buduje vlastní „superdatabázi“, počínaje 1. dubnem 2023 ztratily akademické instituce v USA, ale také v Hongkongu nebo na Tchaj-wanu, placený přístup k části obsahu ústřední čínské akademické databáze CNKI. Tyto kroky podnikl Peking v souladu s postupně zaváděnou legislativou ke kybernetické bezpečnosti a ochraně dat.

Není známo, kolika institucím, jejichž knihovny za přístup do databáze platily, byl přístup omezen a zda šlo o trvalé opatření. Je však zřejmé, že její obsah je i v případě obnoveného přístupu cenzurován.

CNKI je přitom pro většinu zahraničních badatelů klíčovým zdrojem čínských akademických publikací, zejména v době, kdy nemají přístup k čínským archivům a nemohou osobně navštívit knihovny, případně dokonce nemohou získat čínské vízum.

Provozovatel databáze byl podle zpravodajského týdeníku Nikkei Asia už od června 2022 vyšetřován čínským úřadem pro kybernetickou bezpečnost kvůli obavám z „ohrožení datové a státní bezpečnosti“.

V posledních letech je tak pro zahraniční akademiky čím dál obtížnější získat přístup k materiálům z Číny, ať už se jedná o statistiky nebo akademické publikace z oblasti humanitních i přírodních věd.

Závod o budoucnost

Podle informací Newsweeku určité AI nástroje ke sběru a zpracování volně dostupných informací včetně oblasti vědy a techniky vyvíjí i americká CIA, žádné zdroje k tomu však veřejnosti dosud neposkytla.

Zejména některé klíčové obory vyvíjející špičkové technologie, jako je např. genetické inženýrství, syntetická biologie, blockchainové technologie, vesmírný výzkum, neurověda a vývoj AI na bázi lidského mozku, hlubokomořský výzkum a výzkum zemského nitra, optická telekomunikace či kvantová fyzika, se stávají novodobým kolbištěm.

Na něm si světové velmoci v čele s USA na jedné a Čínou na druhé straně poměřují síly.

Zásadní kroky k zajištění „datové bezpečnosti“ podnikají v posledních letech i Spojené státy, ať už jsou to zákazy používání čínských technologií a platforem nebo zaváděná legislativa.

Například nově navrhovaný zákon o biologické bezpečnosti reaguje na čínské programy rozvoje biotechnologií a chce k nelibosti Pekingu zakázat působení některých čínských firem v USA.

O rizicích čínské hybridní ekonomiky, která stírá rozdíly mezi soukromým a státním, potažmo civilním a vojenským sektorem, nedávno psala Anna Puglisiová pro think tank Cset. Jako příklad uvedla čínskou biotechnologickou společnost BGI (Beijing Genomics Institute), která je mimochodem jedním z inzerovaných partnerů nové šenčenské superdatabáze:

„BGI úzce spolupracuje s orgány Komunistické strany Číny a ministerstvy na uskutečnění čínských biotechnologických ambicí. Tento systém deformuje trh a podkopává mezinárodní vědecké normy využíváním badatelů, akademiků i komerčních subjektů k prosazování státních cílů. Brání tak otevřené spolupráci, prospěšné pro obě strany, i férové komerční konkurenci bez státních zásahů, omezení a dotací. Ty (v případě ČLR, pozn. red.) zahrnují nejen podporu výzkumu a vývoje, ale také dotace exportu, diplomatickou podporu a pravidla garantovaného přístupu na čínský trh (pro domácí firmy), což vytlačuje zahraniční konkurenci.“

BGI, která mimo jiné spravuje čínskou genovou banku, se tak rychle stala předním globálním hráčem v oblasti genového inženýrství a sekvenování a díky státním iniciativám, včetně např. Pásu a stezky (BRI), má snadný přístup na globální trh.

Kvůli napojení na stát a potažmo armádu může navenek „komerční firma“ aktivní v citlivé oblasti biotechnologií představovat pro USA a západní státy bezpečnostní riziko.

Řada amerických odborníků tak sleduje vývoj nové databáze i další kroky ČLR s obavami. Čínský „supermozek“ může dále narušovat fungování globální akademické obce a zvětšovat jednostrannou výhodu Číny oproti USA a Západu.