Nedávno zveřejněná zpráva Human Rights Watch (HRW) o situaci v Tibetu ukazuje, že v posledních letech připravovaná a nyní plošně zaváděná opatření zaměřená na „potírání organizovaného zločinu a terorismu“, jsou v některých oblastech, zejména Tibetu a Sin-ťiangu, nástrojem k brutálnímu popření veškerých občanských práv a svobod, jež by mohlo v dlouhodobé perspektivě vést k úplné eliminaci kultury nečínského obyvatelstva v Číně.

V Tibetu je kampaň proti „organizovanému zločinu“ zaměřená na potlačování náboženských svobod, občanských dobročinných aktivit nebo činností spojených např. s propagací výuky mateřského jazyka nebo s ochranou životního prostředí.

Organizace HRW zprávu zveřejnila krátce po nevídané osobní návštěvě čínského premiéra v Tibetské autonomní oblasti (TAO) a těsně před začátkem hodnocení OSN, jež má posoudit, jak ČLR dodržuje Mezinárodní dohodu o odstranění rasové diskriminace. HRW také pro nadcházející zasedání Výboru pro odstranění rasové diskriminace (CERD) zveřejnila řadu doporučení týkajících se čínské politiky v Tibetu a Sin-ťiangu.

Zase ty neziskovky

Již v únoru letošního roku vláda TAO vydala seznam forem „organizovaného zločinu“, jež bude v Tibetu přísně potírat a trestat. Tento dokument znemožňuje prakticky jakékoli občanské i náboženské aktivity už jen tím, že zakazuje neohlášená shromáždění více než pěti osob.

Vzhledem k tomu, že neziskové organizace, ať už zahraniční nebo místní, byly v tibetských oblastech de facto zlikvidovány již po nepokojích z roku 2008, nahradily jejich roli v Tibetu do značné míry různé neoficiální soukromé a občanské spolky nebo lokální dobrovolnické organizace. Tyto spolky v posledních letech musely čelit opakované perzekuci ze strany čínských úřadů a mnohé již byly zrušeny, další však v boji s úřady stále přežívaly.

O postoji čínských autorit vůči takovým spolkům svědčí právě dlouholeté urputné snahy o jejich postavení mimo zákon. V některých tibetských oblastech již podobná nařízení zapovídající shromažďování a většinu náboženských a občanských aktivit byla vydána dříve.

Nyní zakázané aktivity zahrnují veškeré iniciativy zaměřené na propagaci místního jazyka a kultury a ochranu místního životního prostředí. Zakázány jsou rovněž tradiční formy společenské organizace, například mediace sporů v rámci klanu či komunity nebo lokální charitativní organizace, které také spadají do kategorie organizovaného zločinu.

Místo Sorose dalajlama

Tato opatření čínských úřadů nejsou náhodná a jsou součástí dlouhodobých kroků v Tibetu směrem k naprosté kontrole nad místním obyvatelstvem a zamezení jakýmkoli formám odporu, nesouhlasu či protestu.

Zdůvodněním je boj proti „separatismu“ a „terorismu“, což jsou myšlenky, které podle čínské vlády mezi tibetským obyvatelstvem rozsívá „dalajlamova klika“ a „nepřátelské zahraniční síly“. Opatření cílí hlavně na nechvalně proslulý fenomén sebeupalování, kdy některá z nařízení explicitně zapovídají informovat o sebeupálených, jejich oslavování či jakékoli náboženské obřady spojené s těmito oběťmi.

K vyjmenovaným aktivitám, které souvisejí se „separatismem“, patří mimo jiné organizování místních protestů a petic, často zaměřených proti otevírání dolů v tibetských oblastech a proti velkým státním stavbám na půdě, kterou vesničané považují tradičně za svoji a chápou ji jako posvátnou. (Jeden z dokumentů dokonce explicitně zakazuje používat výrazy jako „posvátná hora“ či „posvátné jezero“).

Další „separatistické“ aktivity souvisí s praktikováním tibetského buddhismu. Do budoucna jsou zakázána jakákoli shromáždění, včetně tradičního učení místních lamů a veškerých hromadných obřadů, které se běžně konají na venkově při významných životních událostech a o svátcích.

Soucit zakázaný zákonem

Zakázány jsou také soukromé (státem neregistrované) školy, které často poskytují tibetské vzdělání v oblastech s velkou negramotností tam, kde je vzdělání těžko dostupné (např. v pasteveckých oblastech) nebo tam, kde převažuje výuka v čínštině.

Dokumenty specificky zmiňují také jakékoli svépomocné organizace či kolektivní aktivity zaměřené na ochranu životního prostředí a dokonce jim vadí i šíření vegetariánství, které je v Tibetu v posledních letech módní s ohledem na buddhistické učení o soucitu a neubližování.

Zakázány jsou také některé obřady, které se s učením o soucitu přímo pojí, např. rituál zvaný „cchethar“, při němž věřící během svátku vykupují zvířata určená na porážku a vypouštějí je na svobodu. Potírána jsou např. i krajanská sdružení či dobročinné spolky zajišťující stravu poutníkům a žebrákům nebo starající se potulné psy.

Jeden z informantů HRW situaci v Tibetu popsal těmito slovy: „Problém, kterému nyní tibetské komunity v Tibetu čelí je, že čínská vláda nás nenechá žít jako Tibeťany. A netýká se to jen tibetských dětí, které se ve státních školách učí o čínské kultuře a historii, takže zbývá jen malý prostor, aby se mohly naučit tibetský jazyk a tibetské hodnoty. Cokoli děláme, naše názory a postoje, musí být nejprve schváleno vládou a Stranou.“

Což je přesně to, co posunují téměř k dokonalosti nová nařízení, jejichž plamenný slovník místy děsivě připomíná období Kulturní revoluce:

„Vymýcení organizovaného zločinu a eliminace zla je lidová válka, která se musí opírat o aktivní participaci široké veřejnosti. Masy jsou vítány, aby aktivně podávaly hlášení a odhalovaly náznaky porušování zákona a zločiny páchané mafiánskými podzemními organizacemi, a aby odhodlaně bojovaly proti nelegálnímu chování řízenému podsvětím.“

Ceník pro udavače

V okrese Nagčhu v TAO dokonce vydali „ceník“, v němž za udavačství slibují konkrétně specifikované odměny do výše stovek tisíc korun.

HRW zdokumentovala konkrétní případy pronásledování výše popsaných aktivit, což bylo ještě před zavedením uvedených nařízení. Boj čínských úřadů proti tibetskému separatismu a terorismu tak bude nyní nepochybně ještě efektivnější než dříve. V závěru zprávy jsou také zaznamenány případy zatčení, uvěznění či dokonce umučení osob, které se některých těchto „zločinů“ dopustily. Jak se zdá, represe však teprve začínají.

Není dosud jasné, proč se premiér Li Kche-čchiang coby první úřadující čínský vrcholný politik vydal do Tibetu, ale potvrzuje to váhu, jakou Čína této oblasti přikládá. Premiér zde mimo jiné navštívil hlavní chrám Džokhang, kde sice nepadla ani zmínka o nedávném požáru, ale zato před „buddhistickými vůdci“ Li Kche-čchiang zdůraznil jejich roli v upevňování „jednoty všech národností“.

V podobnému duchu se pak nechal slyšet i u bývalého dalajlamova paláce Potaly, aby se nato přesunul do kraje Lhoka, kde se staví tunel na nově budované trati z Čcheng-tu v S‘-čchuanu do Lhasy. Na tomto místě premiér přislíbil další investice a budování infrastruktury v Tibetu.

Tato významná státní návštěva svědčí o čínské snaze udržet Tibet plně pod kontrolou za každou cenu, což bylo symbolicky vyjádřeno také zastávkou premiérovy delegace u stély před Džokhangem na paměť uzavření míru mezi čínskou dynastií Tchang a Tibetskou říší v roce 821, před níž premiér prohlásil, že „již od dávných dob je Tibet neoddělitelnou součástí posvátného území naší vlasti“.