Robbie Wroblewski on Foter.com, zdroj

Čínská cenzura proniká do ciziny, pociťují to vydavatelé knih. Vadit může i školní atlas

Napsal/a Sinopsis 6. března 2019

Mnohá západní nakladatelství nechávají své knihy již mnoho let tisknout v Číně – z finančních důvodů. Jejich byznys se však v posledních měsících nečekaně zkomplikoval: čínská vláda vydala pokyny k cenzuře cizojazyčných publikací určených pro zahraniční trh, které se v Číně pouze produkují. Někteří vydavatelé kvůli tomu raději sahají k autocenzuře.

Australský The Age přinesl nedávno reportáž o zkušenostech australských nakladatelů z posledních týdnů. Čínská Ústřední správa pro tisk, publikace, rozhlasové a televizní vysílání a film údajně již zamítla povolení k tisku pro řadu australských publikací v angličtině, určených pro australský, nikoli čínský trh.

Čínské úřady totiž vydaly nejen seznam disidentů, ale i výrazů, které jsou naprostým tabu. Zveřejnily také tabulku citlivých témat, která podléhají povinnému prověření publikace cenzory. To údajně způsobuje zdržení výroby od dvou týdnů do třiceti dnů s rizikem zamítavého stanoviska.

Tabu jsou disidenti i Dalajláma

V listopadu loňského roku dokonce jedna čínská tiskárna rozeslala britským nakladatelům varování, že pokud během roku dojde třikrát a více k zamítnutí publikace k tisku ze strany čínských úřadů, rozváže s nimi tiskárna spolupráci.

Australský akademik Clive Hamilton, který je autorem známé knihy o prorůstání čínského vlivu do australské politiky a společnosti Tichá invaze (Silent Invasion), na svém Twitteru zveřejnil seznam jmen disidentů a dále témata a oblasti, které figurují na seznamu zaslaném čínskými úřady australským klientům čínských tiskáren.

Z disidentů jsou na seznamu jména mnoha známých osobností, od těch spojených s čínským demokratizačním hnutím od konce 70. let, jako byl např. Wej Ťing-šeng, přes aktivisty kolem demonstrací na náměstí Nebeského klidu v roce 1989, jako je Wang Tan nebo Čchaj Ling, až po novější vlnu disentu zastoupenou osobnostmi, jako je nositel Nobelovy ceny míru Liou Siao-po (zemřel ve vězení v roce 2017) nebo ujgurský intelektuál Ilham Tohti (odsouzen v roce 2014 na doživotí).

Tabu jsou samozřejmě i jakékoli zmínky o Dalajlámovi a trochu nečekaně je v seznamu i prominentní disident a aktivista Aj Wej-wej nebo autor někdejšího čínského bestselleru Totem vlka známý pod pseudonymem Ťiang Žung.

Vadit může i školní atlas

Mezi dalšími tabuizovanými výrazy jsou veškerá povstání, demonstrace či občanské protesty v ČLR od jejího založení v roce 1949, různá sporná území od Aksai Chin až po ostrovy Senkaku, všechna hnutí za nezávislost či práva obyvatel od Sin-ťiangu po Tchaj-wan, ale také mnohá v Číně pronásledovaná náboženství a postavy čínských politických dějin druhé poloviny dvacátého století.


MAPA ČESKÉ JUSTICE od HlídacíPes.org

ZEMAN útočí na nezávislost soudů. Je justice připravená na podobné ataky?


Ústřední správa pro tisk, publikace, rozhlasové a televizní vysílání a film také vydala informace týkající se procesu schválení tisku cizojazyčných publikací na různá další témata, která sice nejsou přímo zakázaná, ale podléhají kontrole a případné cenzuře.

Zvláštní bod představují mapy, které musejí za všech okolností odpovídat oficiálnímu čínskému stanovisku. To znamená, že v ČLR nyní nelze nechat v jakékoli publikaci (např. školním atlasu) vytisknout mapu, v níž Tchaj-wan nebo sporná území ve Východočínském moři, v Indii či Pákistánu nejsou vyznačeny jako nedílná součást území ČLR.

Další citlivé oblasti podléhající kontrole jsou všechna náboženství, jejichž praktikování je v ČLR ze zákona povolené, zejména buddhismus, islám, konfucianismus a taoismus. Poslední cenzurovanou oblastí je pak sex, jmenovitě pornografický či erotický obsah, tedy popis sexu, a jakákoli nahota.

Probuďte svého vnitřního cenzora

Jde o další krok, kterým pekingská vláda efektivně vyváží cenzuru za hranice Číny. Čím dál větší roli zde totiž hraje také autocenzura, kdy se sami autoři snaží filtrovat „citlivá témata“, aby mohli v Číně publikovat a prodávat – nebo nyní dokonce jen tisknout.

Tuto skutečnost nicméně nelze nijak dokázat, natož kvantifikovat, stejně jako to, zda např. australští vydavatelé nyní sami cenzurují své autory. O tom, že taková autocenzura již i mimo samotnou Čínu funguje, však svědčí např. zmíněná Hamiltonova kniha, kterou mu z obavy z reakce Pekingu nechtěl vydat ani jeho nakladatel v Austrálii.

Na prorůstání čínské cenzury do ciziny upozorňují také relativně nedávné případy autocenzury akademických článků nebo celých časopisů nabízených v čínských databázích, nebo skandální případy autocenzury nadnárodních firem, jako jsou např. aerolinie nebo hotelové řetězce, které mívají občas problém s „politikou jedné Číny“ a pak se snaží problémy rychle žehlit.

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější. A zabere vám to maximálně jednu minutu...Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1 000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Čtěte též

Reklama

2 komentáře

  1. bolek.vala napsal:

    Zkouška cenzury na HP :
    Důsledky Havlovy amnestie

    Připomeňme si některé případy, jež nám zachytil Jan Bauer nebo duo Stach – Kučera…

    Případ Bulovka – V rámci amnestie se dostal z vězení i muž odsouzený za pohlavní delikty. Měl ještě před sebou čtyři roky – byly mu odpuštěny. Bez prověření ho přijali na dětském oddělení na pražské Bulovce jako saniťáka. Když sestry v noci nebyly v dohledu, sebral vyhlédnutou osmiměsíční holčičku a odnesl si ji do svého pokoje na ubytovně. Tady ji zneužil, a když ho později kriminalisté zatýkali, bylo dítě skryté pod polštářem mrtvé…

    Případ zahrabaných žen – Muž, o něhož jde, byl propuštěn, ač mu zbývaly ještě čtyři roky do ukončení trestu za vraždu jugoslávské mladé dívky. Během krátké doby se z něj však stal několikanásobný vrah. Vraždil pro peníze i pro umlčení znásilněné či jinak poškozené oběti. Důvěřivé velmi mladé ženy, někdy zklamané, někdy hledající něco vzrušujícího, se mu svěřily, někdy prožily s ním také krátký románek, aby nakonec skončily polozakopány v lese. Jeho působištěm byla celá tehdejší republika – Konopiště, Záhorská Bystrica, Železná studánka u Bratislavy, Strmá lyžařská louka tamtéž…

    Případ rumburského zabijáka – Tentokrát násilníku Havel slevil sedm let z dvanáctiletého trestu vyřčeného za pokus o vraždu. Jeho násilnická povaha se brzy měla opět projevit. Napřed vůči děvčeti, s nímž chodil. Ač byla znásilněna a bita, neohlásila to. Později si u překupníka koupil pistoli. Cítil se hrdinou. První dívku, kterou náhodně potkal, když šla na diskotéku, pod pohrůžkou střelby donutil opustit město, znásilnil ji a poté třemi výstřely zastřelil. Nezemřela hned, nepomohl jí však. O několik dnů později se pokusil stejně naložit se sousedkou v jejím vlastním bytě. Tady čin naštěstí nedokonal.

    Případ frýdeckomísteckého psychopata – Byl Silvestr. Samotná žena z Frýdku Místku si ho chtěla užít napřed v Ostravě a pak se rozhodla vrátit domů. I tady se zastavila v místních podnicích. Pila málo a zklamána nezajímavou zábavou se rozhodla jít domů. Přilepil se však na ni muž, jehož také z vězení vysvobodila amnestie. Když žena jeho zájem odmítla, začal ji bít. Dokonce tak intenzivně, že omdlela.

    A tehdy udělal něco nepředstavitelného. Otevřel si dveře místní školy, vtáhl ji dovnitř, svlékl jí spodní prádlo a do pochvy jí zasunul patronu pyrotechniky a přivedl k výbuchu. Žena nepřežila. Muž poté odešel do města a tady klidně odpaloval další rakety. Byl zadržen rychle. Amnestie mu sice umožnila se dostat na svobodu, ale nikdo v době propouštění nezaznamenal do jeho dokladů, že je povinen se léčit. Neléčil se tedy. Proto mohl i vraždit.

    • anobudelíp napsal:

      Co jste si tím dokázal?
      Že se Václav Havel mýlil nebo že byl od přírody zlý člověk?
      A že nejlepší režim na světě je v ČLR?
      Proč je v Rusku desetkrát vyšší homicide rate než třeba v Británii a třikrát vyšší než v USA ?
      Přitom v Rusku je nejvyšší počet policie na milion obyvatel na světě?
      Z toho také něco vyvozujete?

Přidávání komentářů není povoleno
Reklama