Čína chce jednou provždy zlomit Tibeťany. Příští dalajlama by mohl být loutka komunistů
Fenomén převtělování, či „rozpoznaných znovuzrození“, je jedním z charakteristických rysů tibetské formy buddhismu. Je paradoxní, že reinkarnací se teď vážně zabývají i představitelé čínské komunistické strany, která se staví proti náboženství jako takovému. Čína však výběr příštího dalajlamy chápe jako jeden z klíčových státních zájmů v rámci udržení „stability a jednoty vlasti“.
Současný 14. dalajlama, žijící od roku 1959 v indickém exilu, je uznáván Tibeťany nejen v exilu, ale i v Tibetu, a to navzdory mnohaletým čínským snahám tyto vazby přetrhat. Zároveň je však významnou světovou osobností a vlivnou tváří tibetského boje za svobodu. Přestože ve vztahu k Číně pro Tibet prosazuje takzvanou politiku střední cesty, jež neusiluje o nezávislost, ale pouze skutečnou autonomii a dodržování základních lidských práv, pro čínskou vládu se stal symbolem „splittismu“, tedy snahy o „(násilné) odtržení“ Tibetu od „společné vlasti“ všech čínských „menšinových etnik“.
Jedná se o osobnost natolik významnou, že představitelé pekingského režimu nabyli přesvědčení, že klíčem ke „stabilitě“ v Tibetu a k ukončení již sedmdesát let trvajícího tibetského odporu vůči čínské nadvládě, může být právě dalajlama. Explicitně to pojmenovávají studie čínských odborníků na Tibet a národnostní politiku, například akademické články zmíněné v nové zprávě organizace International Tibet Network (ITN) v rámci zasedání Rady pro lidská práva. Podle nich se Peking na dobu po smrti současného dalajlamy připravuje již dlouho a vidí v ní „příležitost“ vypořádat se jednou provždy s „tibetskou otázkou“.
Čínský Tibet, čínský dalajlama
Zatím poslední zasedání Rady pro lidská práva OSN, které proběhlo od 12. září do 7. října 2022, doprovázely dvě akce věnované Tibetu. Jedna se konala přímo v Ženevě a organizovaly ji Spojené státy s podporou Kanady, Velké Británie, České republiky a Litvy, zatímco ta druhá proběhla dálkově v pekingském Výzkumném centru tibetských studií. Obě akce se – nikoli jen shodou náhod – věnovaly stejnému, na první pohled s lidskými právy nesouvisejícímu tématu, totiž otázce převtělování.
Zatímco na první ženevské akci prohlásila Uzra Zeya, zvláštní zmocněnkyně pro tibetské záležitosti ministerstva zahraničí Spojených států, že „tibetská komunita by si měla sama zvolit své vlastní náboženské vůdce“, na čínském „Mezinárodním webináři o náboženských obřadech a historických zvycích týkajících se reinkarnace živých buddhů“ (která se rovněž prezentovala jako součást zasedání Rady pro lidská práva) shrnul generální ředitel Čínského výzkumného centra tibetských studií Čeng Tuej oficiální stanovisko Pekingu:
Autorem textu je Kamila Hladíková. Text vznikl v rámci projektu Sinopsis, se kterým HlídacíPes.org spolupracuje.
„Záležitosti týkající se reinkarnace 14. dalajlamy náleží k vnitřním záležitostem tibetského buddhismu v Číně, které musí respektovat přání čínské komunity tibetského buddhismu a většiny věřících a podléhají řízení čínské vlády.“
Absurditu takového tvrzení ještě umocňuje nejasná gramatika v anglickém překladu, nicméně spojení „čínská komunita tibetského buddhismu“ působí v jakémkoli jazyce kromě čínštiny jako protimluv – pouze v čínštině lze Si-cang (v mezinárodním přepisu Xizang, čínský výraz pro Tibet, který většinou označuje jen území pod správou Tibetské autonomní oblasti) považovat za součást Číny a Tibeťany za součást velikého „čínského národa“.
Za pozornost pak stojí posilující snaha zavést v angličtině termín Xizang namísto „západního“ pojmenování Tibet, které v očích čínských autorit samo o sobě nese nepříznivé konotace odkazující k nezávislosti (například autor říjnového článku v propagandistickém čínském médiu Global Times systematicky nahrazuje Tibet Xizangem, kdekoli je to možné).
Cesta k sinizaci Tibetu
Autoři nové zprávy ITN na základě oficiálních prohlášení čínské strany potvrzují, že „geopolitický scénář vycházející z propracovaných plánů Číny dosadit na místo příštího dalajlamy loutku vybranou komunistickou stranou“ je stále pravděpodobnější.
„Komunistická strana vyvinula strategii k převzetí kontroly nad systémem reinkarnací v tibetském buddhismu. Patří k ní i trvání na tom, že Čína má výsadní právo uznat příštího dalajlamu, a cílí nejen na Tibeťany, ale i na širší mezinárodní komunitu, aby si zajistila nadvládu v Tibetu a vliv v rámci tibetského buddhismu po celém světě,“ uvádí zpráva.
Tento vliv by zasahoval i buddhistické komunity mimo Tibet, zejména tam, kde je vyznávána tibetská forma buddhismu, tedy v celé oblasti Himálaje od severní Indie přes Nepál až do Bhútánu a také v Mongolsku a kalmyckých a burjatských komunitách v Rusku.
Od roku 2007 přijala Čína takzvané. „nařízení č. 5“ a další legislativu, jež jí má zajistit právo na uznávání všech inkarnovaných lamů (tulku) v rámci tibetského buddhismu. Dalajlama, jako nejvyšší představitel školy tibetského buddhismu Gelug, který byl od doby 5. dalajlamy zároveň nejvyšším duchovním i politickým představitelem Tibetu, není totiž jediným rozpoznaným znovuzrozencem.
Vlivných tulkuů, kteří jsou v čínském slovníku označováni jako „živoucí buddhové“, jsou v rámci tibetských buddhistických komunit jen na území Číny stovky – téměř každý klášter má alespoň jednoho. Duchovní představitelé jsou však tímto způsobem vybíráni i mimo Tibet, například v Mongolsku, kde se Čína také pokouší volbu ovlivnit. V roce 2016 14. dalajlama uznal rozpoznání 10. Džecün Dhampa Chutuchtu, Čína jej však odmítá a vyvíjí na Mongolsko politické i ekonomické tlaky, aby jeho politické představitele získala na svoji stranu, proti dalajamovi.
Sám 14. dalajlama se k problému vlastního znovuzrození vyjádřil již v roce 2011, kdy vydal dokument, v němž prohlašuje: „Reinkarnace je jev, k němuž dochází buď dobrovolnou volbou dané osoby nebo alespoň díky síle jeho/její karmy, zásluh a modliteb. Proto osoba, jež se převtěluje, je jedinou legitimní autoritou rozhodující o tom kde a jak se znovuzrodí a jak tato reinkarnace bude rozpoznána.“
Na závěr pak uvádí: „Kromě reinkarnace rozpoznané výše popsanými legitimními metodami, by neměl být uznán žádný kandidát vybraný na základě politického rozhodnutí kohokoli, včetně Číny.“
Co bude po smrti dalajlamy?
Jak argumentuje zpráva ITN, otázka dalajlamovy budoucí reinkarnace se dotýká základních lidských práv Tibeťanů:
„Čínská ‚sinizace‘ tibetského buddhismu a její vměšování do systému reinkarnací má dalekosáhlé důsledky a usiluje o konečné zlomení Tibeťanů a změnu jejich identity. Sinizovaný tibetský buddhismus cílí na přerušení hlubokého spojení mezi tibetským lidem a dalajlamou a představuje dystopický systém high-tech dohledu a politické kontroly nad kláštery. V jeho rámci byly tisíce mnichů a mnišek vyhnány z náboženských institucí a někteří byli vystaveni extrémní ‚vlastenecké převýchově‘, jež zahrnovala i mučení či sexuální zneužívání.“
Hlavním motivem pro jednání Pekingu je „udržení stability“ a „jednoty vlasti“, tedy snaha zabránit jakýmkoli etnicky podmíněným protestům i debatám o nezávislosti. Vzhledem k významu náboženství v životě Tibeťanů si k tomu čínská vláda potřebuje především zajistit loajalitu duchovních, včetně tulkuů, jejichž výběr až donedávna neměla na rozdíl od managementu klášterů plně pod kontrolou.
Nyní již „živé buddhy“ působící na území Číny uznávají státní a stranické instituce a orgány, tím finálním cílem však je ovlivnit výběr příštího dalajlamy tak, aby nový nejvyšší představitel tibetského buddhismu byl Číně loajální. První kroky tímto směrem již Peking učinil v roce 1995, kdy zasáhl do výběru 11. pančhenlamy, druhého nejvyššího představitele školy Gelug, kterého tradičně potvrzovali dalajlamové.
14. dalajlama tehdy uznal za nového pančhenlamu chlapce jménem Gendün Čhökji Ňima, kterého však Číňané nechali „zmizet“ a na jeho místo ustavili vlastního kandidáta Gjalcchän Norbua. I když „čínského pančhenlamu“ Tibeťané neuznávají a musel se z tradičního sídla pančhelamů, kláštera Tašilhümpo v Žikace, přesunout do Pekingu, státní buddhistická asociace se jej snaží zapojovat do života buddhistické komunity v Číně i zahraničí a může to být právě on, kdo bude mít významné slovo při uznání příštího dalajlamy ze strany Číny.
Budoucí 15. dalajlama by v první řadě měl svou loajalitou k Číně „přesvědčit“ šest milionů Tibeťanů žijících v Tibetu k trvalé podpoře Tibetu jako „součásti Číny“ (tedy Čínské lidové republiky) v zájmu zajištění „společenské stability“ a „jednoty“. Tibetské exilové organizace i zastánci tibetské nezávislosti po celém světě se nyní obávají, že si Peking připravil potenciálně efektivní PR strategii k ukončení mezinárodní podpory Tibetu po smrti dalajlamy, protože zásadní část duchovní náklonnosti, ale zejména politické podpory, je vázaná právě na jeho osobu, která je zároveň pojítkem s Tibeťany v Tibetu.
Peking chce změnit pohled světa na Tibet
V čínských politických i akademických kruzích je budoucí výměna dalajlamy chápána jako „strategická příležitost“ zcela změnit diskurs o Tibetu v globálním měřítku, a tím ovlivnit postoje samotných Tibeťanů. Vláda proto neponechává nic náhodě a na tento „boj“ se už roky připravuje.
Pro uznání 15. dalajlamy má kromě zmíněného 11. pančhenlamy již v zásobě celou řadu kooptovaných nebo přímo režimem vychovaných „živých buddhů“. Důležitou osobností, která má historicky těsné vazby na dalajlamy, je 7. Radeng Rinpočhe, jehož předchůdce, 5. Radeng Rinpočhe, působil jako regent v prvních letech po smrti 13. dalajlamy (a zemřel ve vězení pod Potalou, kde skončil poté, co ho tehdejší tibetská vláda obvinila z protivládního spiknutí).
Další takovou osobností je Phagpalha Geleg Namgjäl, který se v domovském Čhamdu již v roce 1950 přidal na stranu Čínské lidově osvobozenecké armády a po tibetském povstání v roce 1959 se stal místopředsedou Přípravného výboru Tibetské autonomní oblasti. V současnosti zastává post předsedy Lidového politického poradního shromáždění TAO.
Přestože sám 14. dalajlama se označil za jedinou legitimní autoritu, jež má rozhodnout o případném budoucím znovuzrození, a Tibeťany spolu s dalšími komunitami vyznávajícími tibetskou formu buddhismu za ty, kdo mají rozhodnout o další existenci instituce dalajlamy, Čína argumentuje tím, že i jeho kdysi coby dalajlamu musela potvrdit čínská vláda (stalo se tak ještě za vlády Čankajškova Kuomintangu).
Čínské Global Times citují akademiky ze státních institucí, kteří považují za přirozené, aby čínská vláda rozhodla o příštím duchovním vůdci Tibeťanů, když přece „většina věřících tibetského buddhismu je v Číně“ a „lokalizace a sinizace tibetského buddhismu je nevyhnutelnou podmínkou přežití tohoto náboženství v globalizovaném světě“. Jinými slovy potvrzují to, co tvrdí autoři zmiňované zprávy ITN:
„Čína chápe kontrolu nad reinkarnacemi v tibetském buddhismu jako kritický bod vlastního úsilí o zajištění plné autority v Tibetu, eliminaci tibetské jazykové, kulturní a náboženské identity a vybudování vlivu a dominance napříč buddhistickým světem.“
V závěru zprávy ITN doporučuje vládám, aby po vzoru USA, které již v roce 2020 schválily tzv. „Tibet Policy and Support Act“, podpořily právo Tibeťanů ponechat si výběr příštího duchovního vůdce ve svých rukou. Podle ITN je otázka výběru dalajlamy klíčová i pro zachování samotné svébytné identity Tibeťanů, kterou se jim navzdory sedmdesátiletému úsilí čínské vlády o její eliminaci dosud dařilo udržovat.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.
Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 KčPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz
Recommended (5901)
Čtěte též
BIS a NÚKIB opět důrazně varují před Čínou. Obchod používá jako zbraň
Čína tlačí na zvýšení porodnosti. Začne komplikovat rozvody
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
13 komentářů
Současný dalajláma byl v mládí člen vrcholného výboru Komunistické strany Číny, takže nic nového. Faktem zůstává, že Čína Tibet ohromně ekonomicky pozvedla a vybudovala železniční trať až do Tibetu. Tibeťané už nejsou feudálními otroky ale svobodnými občany jedné Číny. Čína v Tibetu zavedla školy pro děti, lékařskou péči a dovoz potravin. Tibeťané se mají mnohem líp, než dříve.
Bohužel, Váš diskusní text je klasická ukázka propagandy jak na míru vystřižená z brožurek velvyslanectví ČLR v Praze a mnoho lidí tomu pořád slepě věří, jako všichni milovníci konspirací a dezinformací či obdivovatelé totalitních režimů. Tipoval bych Vás na i na zapáleného internetového zastánce tezí, jak se má Ukrajina vzdát Rusku, aby byl mír a klid, tezí o tom, jak se bez komunistické Číny neobejdeme a že se máme od ní učit. Za dob Protektorátu bych Vás tipoval za nadšeného podporovatele Říše a jejího klidu a pořádku na práci, za bolševika zase obdivovatele tábora míru a pokroku pod záštitou SSSR. A s prominutím, nazvat Tibeťany svobodnými občany v rámci Číny může jen naprostý a zmanipulovaný hlupák. Doporučil bych alespoň nějaké základní dovzdělání v problematice Tibetu a ne jen číst internet a dezinformace. Naše knihovny jsou plné hodnotných tibetologických studií. Pokud na to kapacitně nemáte, zůstaňte u četby slevových letáků a dezinformačních plakátů a přestaňte ze sebe dělat směšnou ostudu.
… nevím zda mladý Dalajláma byl v mládí člen vrcholného výboru KS Číny, vím ale bezpečně, protože samotný Dalajláma to řekl, že je marxista …. Proto nemohu pochopit, že samotný Václav Havel ho uznával, ctil a vyzdvihoval, protože marxistu by Havel – jako takový, nemohl vystát… Jediné čím si to vysvětluji, že mu to (Havlovi) nařídili, aby Dalajlámu propagoval (on podobných věcí pak dělal i více)… Tou podporou Dalajlámy se tak možná „svezla i tlupa“ jeho sveřepých zastánců, kteří by marxismus nejraději poslali do ….le… To jsou ty paradoxy (možná spíše „paradoksy“)…
Hmmm… a Vám bylo zřejmě nařízeno šířit dezinformační bludy patrně přímo z Kremlu a Čung Nan Chaje. Gratulujeme Vám a udělujeme známku č.1 za konspirační výtvor.
… no tak si najděte různé promluvy Dalajlámy o jeho víře v marxismus a budete se divit. Proto pro mě to bylo od té doby nepochopitelné, že zrovna Vácav Havel si ho vybral jako ikonu… Dospěl jsem tedy k názoru, že mu ta podpora Dalajlámy byla nařízena „světovými demokraty č.1…“. Někdo z umělecké branže by mohl říci, že „panečku, to jsou ale paradoksy..“. Skutečně paradoksy, protože paradoxy zde, by bylo příliš obyčejné slovo…
Mícháte páté přes deváté jako ten správný vrábelovský troll. Pokud není otázka Tibetu Vaší životní náplní, zůstaňte raději u sledování TV Prima a Nova, četní slevových letáků a webů typu aeronet a sputnik. To bude dostačující duševní činnost pro Vaší přirozenost.
… no ta to jste se trefil, ha ha… Já víceméně na televizi Prima sleduji jen v neděli CNN Prima News debatu u Tománkové a takovou Novu jsem nesledoval už několik let (kromě Nova sport), a jakéhosi Vrábela jsem v životě neslyšel a vůbec bych ho nepoznal, poznám toho „správného“ Vrábela Fandu z toho nějakého „pravdivého kolektivu “ – to je ale spíše kontrapravda… A ten Dalajláma a marxismus je skutečně pravda, že to Vy nechcete přijmout není můj problém… Na něm mě zaujalo to, že on řekl, že je marxista a Havel ho přesto uváděl jako vyjímečnou osobu – čili to mu muselo být nařízeno, že ho má propagovat…
Ano, nařídil to Havlovi světový výbor demokratů-iluminátů č.1 pod taktovkou Soros, Gates, kteří také celosvětovým očkováním změnili lidem DNA a umístili do nich čipy, země je placatá a leží na hřbetě velkého sumce a EU je totalitní diktatura neomarxistů, že ?? Co tam máte dál ?? Dalajláma by se Vám upřímně od srdce zasmál a ještě by Vás pohladil a obejmul.
Lžete. Je jen otázkou proč.
Bohuzel, jest to tak. Jenomze to pouceni z toho, ze ta strategie duchovnich ikon, ktere komunikuji se svetovymi celebritami a lidry a vysllaji tim nejake signaly, sama o sobe nefunguje. Sama o sobe. Pokud by chtel dalajlama pomoci svemu lidu se osvobodit, musel by udelat to co Ghandhi pro Indy, postavit se jim otevrene do cela, i treba jen s pasivnim odporem..Indie uz tu svobodu ma, pres pul stoleti, a to Britove ve svych koloniich nebyli o moc lepsi nez Cinane dnes..
To je bohužel velmi mylná představa. Kdyby byl Gándhí se svojí nenásilnou kampaní a hladovkami konfrontován s čínskou brutální mocí, byl by okamžitě popraven. A srovnávat britskou koloniální vládu v Indii s čínskou okupací Tibetu je taky dost mimo mísu. Čína se v Tibetu na rozdíl od Britů v Indii pokoušela a stále skrytě pokouší o genocidu starobylého národa a jeho tisícileté kultury. Dalším výmluvným důkazem je třeba srovnání britské vojenské expedice do Tibetu v roce 1904 se svými krutostmi, zároveň však s jistou dávkou diplomatičnosti po evropském způsobu a čínské vojenské invaze do Tibetu v letech 1908-1910, kdy docházelo k neskutečným masakrům a rabování zejména v Khamu a poté i ve Lhase. A chování příslušníků ČLOA, čínské lidové vojenské milice, rudých gard po okupaci Tibetu a hlavně potlačení povstání v roce 1959 je kapitolou neskutečných barbarských zločinů.
Ono to tak úplně není. Za prvé, a jak se dá dohledat, ani řada čínských disidentů není okamžitě popravena, ale jsou vězněni, a i z vězení mohou protesty svých lidí podporovat.
Ale za druhé jak se dá dohledat Gándhí vyhlásil hnutí občanské neposlušnosti, v roce 1921, čili o tu svobodu Indie bojoval, různými prostředky skoro 30 dalších let.
A že to připomínám, během té doby byl několikrát vězněn, mnohokrát mu mu skutečně hrozila smrt (krom bojů s Angličany se taky v Indii mezi sebou vraždili hinduisté a muslimové) , atd..
Ona ta svoboděnka skutečně nebyla zadarmo, a dalajláma jí určitě v exilu nevysedí, ale že ani západní velmoci ten Tibet nepříjdou vysvobodit..
Bohužel v tom máte zmatek a nepochopil jste příměr. Je naprosto zásadní rozdíl mezi chováním britských koloniálních úřadů v Indii a chováním čínských okupačních úřadů v Tibetu. Navíc Indie byla vždycky otevřená světu a byla tam určitá vzdělanost moderního střihu u vyšších a středních vrstev díky britskému systému. Původně nezávislý Tibet se svým středověkým teokratickým zřízením byl na hony vzdálen modernímu světu a byl mu navíc uzavřen. Po čínské anexi se v tomto ohledu nic nezměnilo a středověkou společnost se svými neměnnými pravidly začala požírat naprosto cizí a brutální komunistická (maoistická) ideologie navíc smíchaná s tradičním sinocentrickým šovinismem, což vedlo k brutálnímu násilí srovnatelnému s nacistickou, stalinistickou genocidou. Ano Gándhí, Néhrú, Patél, Džinnáh a mnoho dalších postav indického boje za nezávislost zakoušelo britská koloniální vězení, fyzické tresty apod. na druhou stranu na svobodě byla běžná komunikace, setkávání, jednání, hraní golfu, čaje atd. V okupovaném Tibetu bylo obyvatelstvo za jakýkoliv náznak odporu krutě masakrováno po desetitisících, brutálně mučeno a týráno při převýchovných kampaních a sebekritikách tzv.thamzingu a to bez rozdílu od nevolníka po nejvyšího lamu či knížete. A Ani po různých zvratech čínské okupační politiky ( tzv. politika liberalizace 1980-85) to není o moc lepší. Tibeťané jsou masově zatýkáni, mučeni, vyháněni a ponižováni za jakýkoliv projev nesouhlasu. Dalajláma byl a ještě je pořád hlasem svého znásilněného a zdeptaného národa na světových fórech a tak je to dobře.