"My se nechceme připravovat na válku, my chceme žít v míru,“ prohlásila 8. ledna pro podcast Czech Crunch Alena Schillerová. Foto: MICHAL SVÁČEK / MAFRA / Profimedia

Jan Urban: Chceme mír! Pryč s Bruselem! Nová hesla podle tradičního čecháčkovství

Napsal/a Jan Urban 16. ledna 2024
FacebookTwitterPocketE-mail

KOMENTÁŘ. Současné rozdvojení českého společenství není nic nového. Je to spíše tradiční, zvláště od dob národního obrození opakovaný projev neschopnosti důstojné a konstruktivní diskuze, znovu a znovu propukající v každé jen trochu napjatější situaci. A stejně nemůže chybět odlesk salónního vlastenčení devatenáctého století a připomínky toho, že česká intelektuální a později i politická elita se celých sto let od svého příchodu na svět vyhýbala zodpovědnosti za stát.

Pohybovat se v slavjanofilských snech a domněle hrdinském odéru rukopisných lží bylo, samozřejmě, salónnější a módnější než informovaná žurnalistika Karla Havlíčka Borovského, výzvy k „drobné práci“ Tomáše Garrigua Masaryka nebo brutálně poctivé a „národu neuctivé“ otázky Huberta Gordona Schauera.

Dnešní hesla jako „Chceme mír“, „Pryč s diktátem Bruselu!“ a „Braňme suverenitu“ jsou jen aktuálním odvarem trvání na korunovaci císaře českým králem nebo bojkotování vídeňského parlamentu.

Odsud ona snadnost a neživotná naivita, která později dala vzniknout české formě komunismu, fašismu a národnímu socialismu, stejně jako uctívání prezidentů, z nichž někteří, jako Edvard Beneš, Klement Gottwald a Ludvík Svoboda, byli i válečnými zločinci, anebo jako Gustáv Husák či Milouš Jakeš vlastizrádci.

Dokud české společenství a jeho média nedorostou k poznání, že politiky nelze posuzovat podle jejich řečí, ale podle důstojnosti jejich práce v zájmu státu, lepší to nebude.

Stejné kořeny měla nedůstojnost a hloupost českého postkomunistického populismu včetně jeho dnešní podoby. Všechny tyto historické neduhy národnické nebo chcete-li moderně čecháčkovské nezodpovědnosti spojuje jedna nebezpečná zkušenost. Na jejich konci na ně vždy tvrdě doplácela celá země a její společenství.

A dokud české společenství a jeho média nedorostou k poznání, že politiky nelze posuzovat podle jejich řečí, ale podle důstojnosti jejich práce v zájmu státu, lepší to nebude. V poslední době se znovu, jako už několikrát v českých moderních dějinách, vyhrocuje rozdíl a vztah mezi občanem a lůzou. Pro lepší orientaci v této chvíli možná rozčileného čtenáře dovolím si nabídnout definici těchto dvou pojmů.

Občan vs. lůza

Občan přemýšlí a jedná v dlouhodobé projekci toho, co považuje za nejlepší zájem společenství. Má ke státu či vlasti kritický vztah vlastníka. Považuje za povinnost starat se o lidi kolem sebe a pomáhat jim.

Vrcholnými hodnotami jsou pro něj důstojnost, pravdivost a právě zájem o společenství. Osobní zájem a úspěch jsou pro občana až na druhém místě. Pokud je to jen trochu možné, jeho snahou není najít a vlastnit jedinou možnou pravdu, ale hledat ve společenství nejmenší společný jmenovatel.

V českém kontextu takoví lidé občas končili ve vyhnanství (Karel Havlíček Borovský), v exilu (Pavel Tigrid, Jiří Gruša, František Janouch, Karel Schwarzenberg – o některých z nich bude ještě řeč) nebo ve vězení. Takoví lidé bývají oceňováni většinou až po smrti, protože za života jdou proti proudu a moci, a navíc kladou nepříjemné otázky po osobní statečnosti a důstojnosti ostatních.

Symbolem lůzy je mnohomluvný sobec, který k tomu, aby byl, potřebuje strašidlo nepřítele. Pro jeho schopnost bez uzardění lhát, vytvářet ideologické zkratky a ukazovat všudypřítomnost představ nepřítele je jeho obliba nadčasová.

Demokracii a svobodu slova ovšem nikdy nechápe jako závazek k diskuzi a toleranci, natož aby uvažoval o nejlepším zájmu země či společenství. Touží po moci pro sebe, jen aby umlčel všechny nesouhlasné názory.

Je doma v roli domnělé oběti a pokud se dostane k moci, bude za všech okolností k řešení problémů preferovat politiku tvrdé ruky. Je to ideální materiál pro kolaboraci s totalitní okupací. Člověk bez charakteru, paměti i svědomí. Ale aby nebylo mýlky, i lůza je součástí demokracie. To, že jí nerozumí a umí ji jenom zneužívat, ji z nikdy nekončící diskuze nevylučuje.

Jednoho dne vyhrajeme

Snad tedy jeden příklad za všechny. Před pár dny zemřel František Janouch, jeden z posledních velkých osobností československého disentu.

Světoznámý jaderný fyzik, který si po vyhnání do exilu mohl snadno ve Švédsku zařídit pohodlný život mezinárodně uznávané vědecké hvězdy. Namísto toho se stal jedním z nejdůležitějších organizátorů pomoci československému disentu a mezinárodní politiky obrany lidských práv.

Pro západní novináře byl jedním z mála skvělých informačních zdrojů o dění v Československu, podporoval rodiny vězněných stejně jako publikační činnost disidentů, dokázal jim zasílat technické vybavení i zajišťovat výměnu informací. Zemřel prakticky zapomenut ve dvaadevadesáti letech.

Patřil po zásluze do hvězdné sestavy československého exilu, vedle Karla Schwarzenberga, Pavla Tigrida, Jiřího Gruši, pátera Opaska či Jiřího Pelikána. Osobností nejrůznějšího politického zaměření, schopných za všech okolností důstojně a přátelsky hovořit o čemkoliv, na co mohli mít rozdílný názor.

Všichni navíc měli smysl pro humor a zcela přirozeně a bez váhání pomáhali ostatním. To, co je spojovalo ze všeho nejvíc, byla jejich nekonečná loajalita ke snu o demokratické vlasti. Věřili, že demokracie jednou doma vyhraje, ale ta cesta a možnost na té cestě sloužit pro ně byla přes všechna osobní rizika a nesnáze vším.

Dnešní česká diskuze podobné hodnoty příliš nevnímá nebo nepovažuje za přínosné, přestože jsou pro prospěch společenství tak důležité. Sarkasmus, bolestínství a naschvály obstrukcí jsou, obzvláště v politice, populárnější. Málokomu vadí, že taková připomínka nezralého devatenáctého století je pro nový svět století jednadvacátého jen málo použitelná.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)