Čeští trollové často čelí exekuci, pracují i v „maminkovských“ diskusích

Napsal/a Tereza Engelová 1. května 2018
FacebookTwitterPocketE-mail

„Nemůžeme být stále a za každou cenu objektivní. V časech informační války si musíte vybrat stranu,“ říká Alexandra Alvarová, autorka knihy Průmysl lži. V pokračování rozhovoru pro HlídacíPes.org rozebíráme, proč je propaganda v dnešní době tak účinný a levný nástroj vedení války a proč se v České republice proruskému trollování věnuje dobrovolně tolik lidí.

O fake news se mluví na konferencích, v médiích, skoro by se zdálo, že až se naučíme s nimi náležitě zacházet, bude vyřešen i problém informační války. Před tím vy ale varujete.

Stále se zabýváme izolovanými jevy hybridní války. Mluvíme o tom, že v médiích se lže, jsou fake news, dezinformace, ale to jsou jen dílčí, drobné dílky informační války, která se skládá z celé řady informačních operací. Akcí, které v médiích ani nevidíme, ale které komplementárně doplňují celé propagandistické působení tak, aby populace změnila své mínění, aby jednala pudově a udělala, co vy chcete.

Působení propagandy přirovnávám k seriálu Křeček v noční košili, jestli si na něj vzpomínáte. Děti se dostaly do hlavy inženýra Křečka, kde tloukly kladívky na různá nervová spojení, a pana Křečka tak ovládaly.

To je zjednodušeně hybridní válka. Vy se dostanete do hlavy lidí, kteří v podstatě netuší, že konzumují opakovaně nějaké obsahy, které v nich vyvolávají reakce, a ty reakce někdo potřebuje, proto je vyvolává.

Přimluvte se u exekutora

Používání propagandy jako válečného nástroje se u nás hodně dává do souvislosti s Ruskem, ale využívají ji obratně i Američané a další. Současná válka v Sýrii je toho nejlepším příkladem. Propagandu používají všechny strany konfliktu; tak účinně, že už ani novináři si často netroufají posuzovat, co se kde skutečně stalo nebo kdo je oběť a kdo vyvrhel.   

Od té doby, co existuje válčení, existuje i propaganda. Až doteď ale fungovala pouze jako komplementární doplněk válčení. S výjimkou starých čínských stratégů ještě nikdy nikdo v historii nevyužíval propagandu jako samostatný válečný nástroj. A já myslím, že někdo, speciálně v Rusku, a z Gerasimovy doktríny to vyplývá, se vrátil k tomu starému válečnickému umění, které říká, že nejvyšším stupněm umění válečníka je dobýt nepřátelské území bez jediného výstřelu.

Takže hybridní války jsou vlastně velmi levné.

Úspornost takové války je mimořádná. Novodobé technologie sociálních sítí mají tu výhodu, že poměr cena-výkon je fantasticky příznivý.

My se tady například bavíme o pouhých desítkách tisíc dolarů za ruskou placenou reklamu na sociálních sítích v amerických volbách, která vyprodukovala zhruba 140 miliónů zhlédnutí. To je obrovský dopad.

Reklama placená v rublech měla za úkol pomoci jedné straně proti druhé a přitom ji na počátku šířil jen malý okruh ruských účtů. Když vezmete celkové částky vynakládané na volební kampaně, je to naprosto za babku.

Jak jsme na tom s ruskou propagandou v České republice?

Na našem území je působení ruské propagandy ještě efektivnější, protože ji pomáhá šířit celá řada lidí, kteří to dělají zdarma, jen za společenské uznání. Za to, že se s nimi někdo baví, že někam patří nebo že se za ně někdo přimluví u exekutora. Protože na šíření ruských toxických obsahů se podílí velké množství lidí, kteří mají problémy s exekucemi nebo ztrátou svého sociálního statusu.

To je nějak statisticky prokázané?

Není, ale je to empirická zkušenost lidí, kteří se dlouhodobě zabývají sledováním trollí scény a šíření ruské propagandy u nás. Všichni potvrzují, že v diskuzích na sociálních sítích a ve skupinách jako je například „Konec Kalouska v Česku“ a dalších aktivně působí nápadně vysoký počet lidí, jejichž životním problémem je exekuční řízení nebo sociální vyčlenění.

Co je tedy podle vás cílem ruské propagandy u nás?

Cílem propagandy je vždy primárně rozdělit společnost. Čím víc bude znepřátelených politických stran, neziskovek, občanských táborů, čím bude společnost fragmentovanější, víc spolu soupeřící a na své spory soustředěná, tím menší práce bude s ovládnutím našeho teritoria.

Pak už nebudeme mít dostatek kapacity věnovat se skutečné hrozbě. Budeme příliš zaměstnaní tím, že „ti lumpové ve městech nám sem chtějí natáhnout čmoudy a platí to cizí miliardáři; a my musíme chránit své rodiny, protože jinak nám sem přijdou muslimové.“

Když tímto zaměstnáte svou hlavu, nemáte už kapacitu řešit nějakou ruskou hybridní hrozbu. A my si navzájem nakonec ta ústa rozbijeme, čili už nebude třeba dobývat naše území za použití zbraní.

Takže podle toho, co říkáte, chce Rusko dobýt zpět své „staré“ državy. Nikoliv pomocí zbraní, ale pomocí vlivu na veřejné mínění.

Rusové se s tímto svým úmyslem nijak netají. Teoretici, kteří sledují vývoj ruské zahraniční politiky už od cara, se shodují v tom, že Rusko trpí hlubokou nejistotou o svém statutu uvnitř světa a ve vztahu s ostatními státy a jedinou obranou proti této hluboké nejistotě je doktrína o velkém, neporazitelném Rusku, jehož hranice jsou elastické a pokud možno posouvatelné směrem ven. To Rusům poskytuje pocit bezpečí. Vladimír Putin to jen správně pochopil a zpracoval.

Pořád bych ale ráda zjistila, jaké konkrétní způsoby „boje“ tedy podle vás na našem území Rusko používá?

Rusko je velmi kreativní a využívá dvojí technologie. První je ryze humanitně-sociálně-vědní.

Nejprve museli poznat, jací my Češi jsme. Jaké máme chování, jaké máme rádi pohádky, jakým historickým mýtům věříme, jaké historické osobnosti uznáváme, jak důležitý symbol je pro nás prezident a Pražský hrad, jaký máme vztah k českým králům. Jak moc spoléháme na toho jednoho nahoře. Toto všechno jsou vojensky důležité sociální poznatky.

A pak jsou poznatky z IT, protože vy musíte vědět, jak se sociální sítě programují a jak dostatečně dobře šířit příspěvky.

To ve sloučené podobě obsluhují ruské tzv. trollí farmy, kde za plat sedí lidé, kteří ovládají náš jazyk a vytvářejí si falešné profily na internetu. Běžný troll musí za den obsloužit čtyři pět profilů, kde vystupuje pod změněnou identitou, napsat zhruba 150 příspěvků do různých diskuzních fór. Mají na to normy, jako v továrně na boty.

Mám známou na vládě!

Vy jste ve vaší knize rozdělila trolly do několika kategorií. Trochu to připomíná jména Šmoulů – Pěšák, Bijec, Analytik, Sestra…

Nejčastěji vídáme tzv. „whataboutisty“. Jejich cílem je rozmělnit diskusi. Odvést pozornost. Naskakují pod posty tzv. „opinion makerů“, tedy lidí, kteří zajímavě píší a můžou ovlivňovat veřejné mínění v kontradikci k tomu, co Kreml chce.

Dám příklad. Když sociálně aktivní herec Jan Hrušínský dá post, okamžitě pod něj naskáčou trollové, kteří začnou zpochybňovat třeba morální integritu pana Hrušínského.

Napíší třeba: „Já vás mám moc rád, pane Hrušínský, vy jste takový dobrý herec, ale neměl byste se plést do té politiky, víte. Ty vaše politické názory jsou takové nezralé.“ Přidá se další troll, který mu přihrává: „Nechte pana Hrušínského na pokoji, on politice nerozumí, ale je hodnej.“ A pak další trollové sprostě nadávají: „Co si to dovoluje ty haj… herecká.“ Takto se doplňují, krásně spolupracují a postupně odvedou diskusi úplně jinam. Lidé zapomenou, co napsal Hrušínský, ale hádají se mezi sebou a s trolly. A protože ti jsou placení od hodiny a od postu, jsou zcela k neutahání.

Pak jste definovala takzvané „Honitrapky“. Co to je? 

Ty jsem si pojmenovala podle anglického spojení „honey trap“ – medová past. Pojem, který kdysi vymyslel šéf komunistické tajné služby ve východním Německu Marcus Wolf. Honitrapky jsou trollky ženy, ale často i muži, kteří mají na profilové fotce prsatou ženu v plavkách nebo nějaké vyzývavé foto a jsou fantastické na nalákání mužů do diskusí.

Ženy sexuálního trolla nemají, ale na ně zas funguje takzvaná „sestra“.  Zdržuje se hlavně na maminkovských stránkách a serverech. Tam, kde ženy řeší děti a starosti kolem nich, totiž vypínají „poplašný“ systém a důvěřují si. Žádnou z maminek nenapadne, že se mezi nimi vyskytuje troll, kterému se říká sestra a který kromě receptu na brokolicové přesnídávky plynule předá i informace typu: „Holky, známá dělá na vládě a říkala, že se teď k nám tajně budou brát stovky uprchlíků, ale nesmí se o tom prej mluvit, v ČT se tohle nedozvíte.“ Je to velmi propracované.

Je způsobem obrany před propagandou například nezapojovat se do facebookových debat? A nakolik má být člověk ostražitý ohledně sdílení informací na svých sociálních profilech?

Každý zkušený hacker vám řekne, že soukromí na internetu neexistuje. Není. Je pošetilé myslet si, že, když mám profil chráněný heslem, že to pro někoho znamená překážku. Vůbec. Vlády to vědí a kybernetická bezpečnost je v současnosti jedním z největších témat informační války. Data mají dnes obrovskou cenu.

Mnoho lidí si možná řekne, k čemu může někomu být informace, že zrovna já mám rád tuhle kapelu nebo že jsem chodil na tuhle školu. Vždyť to není důležité.

Pokud jsou data granulovaná v malých dávkách, tak skoro žádnou cenu nemají. Cenu zlata ale začínají mít, když jsou v miliónových vzorcích. Protože moderní systémy umělé inteligence už umí samostatně z velkého objemu dat rozeznávat a vyhodnocovat třeba pravděpodobnost, jestli jste nebo nejste homosexuál, máte nebo nemáte cukrovku, trpíte depresí atd. Jak to umělá inteligence dělá, už často nevědí ani programátoři. Zkrátka z různých bočních indikátorů a indicií vyhodnotí váš profil. A pokud máte dostatečně velký vzorek dat podobných lidí, tak už se s tím dá statisticky pracovat.

Vy tím, že poskytnete svá data, přispíváte malou kapičkou do moře učení systému umělé inteligence, který je využitelný v tom, že umí zas zpětně až na granulaci jediné hlavy zacílit například volební reklamu.

Ignorantům, těm je tu hej

Jak moc si Západ, nejen Česká republika, uvědomuje nebezpečí politické propagandy a jak se může ruské informační válce účinně bránit?

Zaspali jsme. Těžce. Reálný důkaz, jak reagujeme zpětně, je, že americký senát a justice se zabývají pojmenovanou a prokázanou možností ovlivnění jejich voleb ze strany cizího státu. Fakt, že se to vůbec stalo, dokazuje, jak jsme byli nepřipravení.

Poměrně dobře si to uvědomuje NATO a některé jeho členské státy už mají ve své interní obranné strategii začleněn i obor strategické komunikace.

Ne ovšem Česká republika. I to je důvod, proč jsme na tom tak zle. My jsme si ještě ani nepřipustili, že v nějaké informační válce jsme. Lidé si tu pořád myslí, že to primární, co nám hrozí, jsou hordy muslimů, kteří se k nám ženou s mobily v zubech. To, že nepřipouštíme riziko neuvěřitelně propracovaných a chytrých ruských hybridních operací a celé mašinerie informační války, je jen odrazem toho, že jsme zaspali.

Vy jste ve své knize popsala, jak důležitou roli hrají v hybridní válce humanitně vzdělaní lidé. Historici, sociologové, psychologové, zkrátka lidé z oborů, které jsou v době překotného technologického rozvoje často podceňované. V čem tedy tkví přínos humanitních věd v boji s propagandou?

Například psychologie je velmi zatracovaná věda z hlediska techniků, ale nebýt psychologie, tak jsme se nikdy nedozvěděli, že moderní marketing, tudíž i moderní hybridní válka, používá tzv. techniku persuaze, tedy schopnosti přesvědčit člověka, aby o 180 stupňů otočil své mínění.

Nebo psychologové popsali tzv. Dunning-Krugerův efekt. Teorii, která říká, že čím méně toho o nějaké věci víte, tím jistější si v dané problematice jste a čím větší jste odborník, tím jste ve svých soudech opatrnější. A ten rozdíl mezi ignorantem a odborníkem, Dunning-Krugerův efekt, je velice dobře využitelný v propagandě.

Protože ignorant, a říkám to bez jakékoliv negativní konotace, je člověk, který neví, že neví. Jemu stačí mít takzvaně silný názor, on nepotřebuje důkazy, stačí mu tvrzení.

Tvrzení, která nějakým způsobem navazují na jeho předsudky, emocionální postoje a sympatie. S minimem informací se ignorant cítí dobře a bezpečně a o to agresivněji bude svůj názor prosazovat. Bez Dunning-Krugerova efektu by například nebylo možné zvednout tak silnou vlnu odporu proti příliš složité a těžko uchopitelné Evropské unii.

A ještě na jeden, pro propagandu velmi podstatný jev, nás psychologie upozorňuje. A sice propastnou asymetrii mezi šířením pravdy a lži. Protože sexy lež nasdílí miliony lidí v mžiku, kdežto fakta a pravdu musíte potěžkávat, převracet, argumentovat, takže se šíří pomalu.

Fakta bývají nudná, chybí jim emocionální náboj, nejsou za nimi žádné předsudky, skandály, lechtivost. Čili šíření pravdy a lži je velmi asymetrické, stejně jako šíření názoru ignorantova a odborníkova.

Začátkem boje s propagandou tedy musí podle vás být, že si vyberete stranu…

Z komunistických médií jsme se naučili jednu argumentační techniku, které já říkám „whataboutismus“, protože v angličtině začíná vždycky slovy „what about?“ A co vy?

Odmítnutí bavit se o podstatě problému a převedení pozornosti na problémy soupeře nebo někoho jiného je stará argumentační propagandistická praktika, Rusové jsou v ní naprostí mistři. V komunistických médiích se objevovala pořád a my jsme si na ni tak zvykli, že vlastně ani nevíme, odkud se to v nás bere.

Vždycky, když řeknete o Rusku něco špatného, polovina lidí, kteří žili v komunismu, řekne: Ale vždyť ona Amerika taky. To je ten uklidňující standard, že jsme někde uprostřed a že jsme se nevychýlili ani na jednu, ani na druhou stranu a jsme tudíž objektivní.

Jenže to je problém. Kdo v časech války zachovává neutralitu, pomáhá zlu. Objektivita nespočívá v tom, že řeknu Rusové jsou špatní, Američané jsou špatní, Hitler je špatný, Židi jsou špatní, všichni lžou. V časech informační války si musíte vybrat stranu. Chci demokracii nebo nechci, neexistuje, já jsem někde uprostřed.

 

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)