Čeští Němci mezi smířením a předsudky. „Přístup fuj, Sudeťáci“ se v Česku dědí
Zpráva o tom, že příští sudetoněmecký sjezd proběhne v Brně, vyvolala podle očekávání řadu protichůdných reakcí. Symbolické uspořádání tradičního srazu vyhnaných Němců v jejich někdejší vlasti je však i šance připomenout, že malá část německého obyvatelstva na českém území i po válce zůstala a žije tu dodnes. „Myslím si, že hůř jsme na tom byli my zůstavší,“ říká pro leckoho překvapivě o odsunu a poválečných letech dlouholetý zástupce „českých“ Němců Martin Dzingel.
Martin Dzingel, bývalý prezident Shromáždění německých spolků v České republice a zástupce německé menšiny v Radě vlády pro národnostní menšiny. Foto: se souhlasem Martina Dzingela.
O finančním vyrovnání už příslušníci německé menšiny v Česku nemluví, myšlenky na rehabilitaci se ale nevzdávají: „Památník tragicky zemřelým nebo zavražděným v masakrech po druhé světové válce by byl hezké gesto,“ říká Martin Dzingel.
Řadu let vedl Shromáždění německých spolků v České republice zastupující zdejší zhruba 25tisícovou německou menšinu. Ti Němci, kteří po 2. světové válce z různých důvodů nemuseli opustit Československo, zažili desítky let trvající diskriminaci ze strany společnosti i komunistického státu.
Následující rozhovor vznikl v únoru 2025, v listopadu pak Sudetoněmecké krajanské sdružení oznámilo, že se jeho každoroční sjezd uskuteční poprvé v Česku – v Brně.
„Dodnes jsme v podstatě občany druhé kategorie,“ řekl jste před pěti lety v jednom z rozhovorů o německé menšině v Česku. To jde hodně proti proudu všech superlativních výroků o česko-německých vztazích, které slýcháme posledních řekněme deset let…
Jsem si toho vědom. Německá menšina, pokud se jí nějak extra nezabýváte, vlastně není ani moc známá. Tedy to, že tady ještě nějací Němci vůbec zůstali. My se neoznačujeme a priori jako sudetští Němci, protože veřejnost celou tu materii vnímá pod pojmy Sudeťáci, sudetští Němci, rozbití republiky… To jsou klišé, která německá menšina musí snášet. Takže pokud se v každodenním životě neprofiluju nějak hodně jako Němec, tak vlastně nejsem diskriminován, ani to nepociťuju.
Takže ta „druhá kategorie“ spočívá v čem?
Podívejme se na legislativu. Domy našich prarodičů byly zabaveny na základě Benešových dekretů. Znal jsem také spoustu lidí, kteří studovali ve třicátých čtyřicátých letech a po válce jim nebyly uznány vysokoškolské diplomy. Moje babička trpěla tím, že měla důchod tři stovky kvůli povinné dvacetiprocentní srážce z platu pro Němce. A když se podíváme do důsledku, jestli jsme my, čeští Němci, byli nějakým způsobem rehabilitováni, v tom okamžiku se skutečně cítím jako člověk druhé kategorie. Protože se nestalo nic.
Někdo říká, že česká společnost je velice tolerantní. Ve skutečnosti je spíš ignorantská, čili když o nic nejde a nejste vidět, tak je všechno v pořádku. Ticho po pěšině. Ale pokud se něco stane, tak tam ta klišé vyvstávají.
Na druhou stranu, co se týká postoje správních orgánů vůči německé menšině a našim dalším požadavkům, jako byla iniciativa, aby se stát zasadil o péči o německé hroby nebo posílil ochranu němčiny podle Evropské charty regionálních či menšinových jazyků, k těm se vláda i úřady staví pozitivně. Kapacity vůči národnostním menšinám jsou na straně České republiky personálně i finančně poddimenzované, ale ideově máme velkou podporu politiků i úředníků a můžeme v tom být spokojeni.
Mimochodem, vy ale na rozdíl od vyhnaných sudetských Němců proti Benešovým dekretům aktivně nebojujete, minimálně zdaleka ne se stejnou intenzitou.
Ne, nebojujeme. Sudetští Němci už se toho také vzdali, tím, že změnili své stanovy (v roce 2015 Sudetoněmecké krajanské sdružení vyškrtlo ze svých stanov věty o právním nároku na domovinu a o vrácení zkonfiskovaného majetku, pozn. red.). My se tedy spíš pohybujeme v té rovině občanské, usilujeme o to, aby se změnil pohled širší veřejnosti na Němce, na tu v uvozovkách „sudetoněmeckou otázku“.
České ticho po pěšině
Co jste po českém státu za posledních 35 let jako německá menšina chtěli?
V roce 2001 jsme podávali petici do parlamentu požadující naši rehabilitaci, ta ovšem byla odmítnuta. Od té doby proběhlo několik politických okamžiků, například volba prezidenta Zemana a výroky kolem Karla Schwarzenberga, kdy ta německá karta zase byla vynesena v negativním smyslu.
A zafungovala…
Ano, což na nás působí znovu tak, že jsme občané druhé kategorie, čili v té společnosti stále není náprava, satisfakce nebo nějaké vyrovnání. Někdo říká, že česká společnost je velice tolerantní. Ve skutečnosti je spíš ignorantská, čili když o nic nejde a nejste vidět, tak je všechno v pořádku. Ticho po pěšině. Ale pokud se něco stane, tak tam ta klišé vyvstávají.
Zůstavší Němci v Československu sice zůstali doma, „in der Heimat“. Ale co to znamená? Oni zůstali v cizím prostředí, kde je moc neměli rádi, všichni se na ně koukali skrz prsty.
V petici z roku 2001 šlo ještě o navrácení majetku a finanční odškodné. Jaké gesto od českého státu byste si představoval dnes?
Například by to mohl být nějaký památník tragicky zemřelým nebo zavražděným v masakrech po druhé světové válce. O tom už jsme jednali. Tohle by bylo hezké gesto.
Vy jste se narodil v roce 1975 na Bruntálsku. Zažil jste jako dítě, někdy v osmdesátých letech, že by vám někdo dal jasně najevo „ty jsi Němec“, a že to nebylo úplně příjemné?
Ovšem. Byla to spousta takových drobných situací. Například nám vozili příbuzní z Německa oblečení, takže jsem na sobě měl nějaký nápis New Yorker, a vím, že matka musela jít do školy a že prý to nesmím nosit. Jindy jsme běželi závod o „partyzánský samopal“ a byl tam spolužák, který byl trošku robustnější a nemohl utíkat. Tak já jsem s ním šel, abych držel basu. A pak jsem dostal od ředitele školy obrovskou facku, že to sabotuju. Bylo mi tehdy asi deset let a úplně jsem to tenkrát nechápal. Nebo jsem byl vyvolaný na hodině dějepisu k obléhání Stalingradu, že to jako Němec budu nejlépe vědět. Tenkrát jsem si to nedával do souvislosti, u nás doma se o politice nemluvilo. Těch věcí byla spousta.
„Fuj, Sudeťáci“
Jaký je ve vašem rodném kraji vztah k Němcům dnes?
Především už jich tam moc nezůstalo, myslím takových těch aktivních. Obecně ten vztah je lepší, ale záleží zase na konkrétním jedinci, jak byl doma vychováván. Dovolím si říct, že postoj k sudetským Němcům je stále negativní, někdy méně, ale spíš více. Už jenom proto, že rodiny při dosídlení pohraničí přišly každá odjinud, tam dodnes chybí soudržnost. Teď už se to řekněme čtvrtou pátou generací stmeluje. Ale kdybyste tam dneska řekl „Co si myslíte o sudetských Němcích? Že jsou to naši kamarádi!“, řekl bych, že jeden z deseti řekne „Ale jo, už je to dobrý“ a devět řekne „Fuj, Sudeťáci“. Protože se to pořád v rodinách dědí.
A obecně – jak se dívají dnes Češi na Němce? Nemáte někdy pocit, že to zmíněné „fuj, Sudeťáci“ v české veřejné debatě i médiích směrem k Německu jenom nahradila jiná „fuj“? „Fuj, migrace“ , „Fuj, nedotažená zelená revoluce v energetice“ atd.?
Ano, bohužel německý živel tady má negativní konotace vlastně už od bitvy na Bílé hoře. A bohužel se to v každém století něčím posilovalo. Potlačováním češtiny a podobně. A samozřejmě to „dorazil“ nacismus. Pořád jsou tu tedy předpoklady dívat se na Německo a na Němce, že jsou takoví a takoví. Bývalá kancléřka Angela Merkelová tohle chtěla změnit. Byl jsem u ní nejenom sám, ale byli jsme tam i jako zástupci německé menšiny, a ona nám říkala, že tou „otevřenou náručí“ chce definitivně změnit pohled zvenčí na Německo. Aby to nebyl pořád antisemitismus, holokaust a podobně. Že prostě Německo konečně bude bráno jinak. Což se ale nepovedlo.
Jak moc české vnímání Německa souvisí s tím, kolik Čechů umí, respektive neumí německy, a jaké postavení tu vůbec němčina jako cizí jazyk má?
Bohužel české ministerstvo školství už od přelomu tisíciletí de facto likviduje druhý cizí jazyk ve výuce a říká, že nám stačí vlastně jenom angličtina. Přitom němčina je opravdu důležitá z mnoha ohledů, směrem k našim sousedům, německým, rakouským, ale i ke Švýcarsku, to by mělo velký pozitivní přínos. A nejenom z historického hlediska. Když umíte ten jazyk, otevírá vám to obzory.
Kdo jsou čeští Němci
Když se bavíme o německé menšině v Česku, je řeč o zhruba 25 tisících lidí, kteří se v roce 2021 při sčítání lidu přihlásili buď čistě k německé národnosti, nebo k více národnostem včetně té německé. Dá se tahle skupina nějak popsat – geograficky, socioekonomicky? Kdo jsou dnes čeští Němci?
Z těch zhruba 25 tisíc je devět tisíc někde ve věku třeba mé matky a starších, kteří se ještě ve škole naučili mluvit německy, doma mluvili jenom německy a německá národnost je pro ně jediná a žádná jiná nepřichází v úvahu. A tahle skupina se každých deset let zmenší o polovinu. Dnes je to tedy zhruba devět tisíc. A to jsou ti, kteří pomalu vymírají a říkají „Ano, já jsem Němec“. Těch dalších šestnáct tisíc, to jsou lidé jako třeba moje neteř, která má matku Řekyni. U nich už se ta identita rozděluje a nemůžeme od nich chtít, aby řekli „jsem Němec“. Protože tomu vůbec neodpovídá determinace okolí. Těch prvních devět tisíc lidí, co se označují jako Němci, postupně asi téměř úplně vymizí.
Bavili jsme se jak o Němcích vyhnaných po 2. světové válce z Československa, tak o těch, kteří tu zůstali – ať už jako antifašisté, nepostradatelné pracovní síly nebo v rámci smíšených rodin. Ti první přišli o všechno, o majetek i o kořeny, ti druzí tu čelili desítky let diskriminaci. Dá se říct, kdo na tom byl nakonec hůř? Dá se ta otázka vůbec takhle postavit?
Myslím si, že hůř jsme na tom byli my zůstavší, ze spousty hledisek. Jednak masakry německého obyvatelstva se děly řekněme do roku 1946, takže do toho jsme byli zahrnuti taky. Zůstavší Němci také trpěli vnitřním odsunem, ženy musely na práci na jižní Moravu a podobně. Sudetští Němci byli v Německu vykořenění, ale přece jen byli integrováni do německého života. Měli německý jazyk, kulturu, scházeli se, nemluvě o materiálním blahobytu. Takže myslím, že trpěli méně. Zůstavší Němci v Československu sice zůstali doma, „in der Heimat“. Ale co to znamená? Oni zůstali v cizím prostředí, kde je moc neměli rádi, všichni se na ně koukali skrz prsty.
Tento rozhovor byl již jednou na HlídacíPes.org publikován. Autor jej zvolil do svého best of a k připomenutí čtenářům ku příležitosti konce roku 2025.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Více z HlídacíPes.org
Čtěte též
Církev rituály vyprázdnila. Pro dnešní dobu jsou ale nutností, říká mnich Glogar
Kdy je člověk „oficiálně“ starý? Kolem 63 let. Pracovat se ale bude o dost déle
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
30 komentářů
Tohle patří k věcem, jaké se nemají zapomenout. Stále žijí nejen ve vzpomínkách německých obyvatel, ale i ve vzpomínkách dosídlenců.
Starám se již mnoho let o starý německý hřbitov, zapomenutý a v sedmdesátých letech nedolikvidovaný. Pravda, prošlo tudy velké zemětřesení, opilá mládež, drbaly se tu ve stínu krávy, chodili sem zlatokopové. Jenže je snad jediný s dochovanými cca 200 hroby a různým stylem řešení hrobu. S rámem, bez, bezúdržbový, s církví zaplacenými tumbami (včetně Čecha z 30.let), na jednom rámu snad runy… Dnes je to pozitivní místo, i když potřebuje odborně opravit náhrobky. Lidé hlavně dětem nosí sošky, zapalují se svíčky, jezdí sem už i Němci. Blíží se čas velkých oprav… Studánka u Aše 🙂
Paní je mi 74let .Břeclav.Říše.V rodině pár příbuzných u wermachtu.Malinkovič,Kuriál atd.Špaček.Kamáradi bez problémů.Jo kamarádka mojí matky manžel taky na východní frontě p.Punčochář.Děkuji Vám že se o ty hroby staráte.Mohl bych psát dlouze.
Doposud oboustranné! Odsunutí Němci i potomci cítí velké příkoří a nespravedlivost. Naopak převážná většina se hlásila k nacistům a Čechy vyháněla! To je příkoří, které se nedá zapomenout. Jak z toho ven? No, nijak.
Otupět se dá, ale zapomenout nikdy!
My máme velkou neřešenou vinu, že jsme neocenili ty, kteří za války zůstali věrní a hrozila jim smrt. To se musí napravit i když to bude stát pár miliard. Jednou provždy se zbavit viny.
Neotálelejme, snad i bohaté Německo pochopí svou vinu !
Odstoupené území bylo o rozloze 28 680 km čtverečních. Podle sčítání zde žilo 3 653 292 osob a z toho 726 416 Čechů. Před Mnichovem ze Sudet odešlo 25 000 lidí. Po Mnichovu odešlo 125 425 Čechů, 11 647 Němců, 14 925 Židů. Při sčítání z roku 1939 žilo v Sudetech 291 000 Čechů . Měli zde svá hospodářství, živnosti a žili až na malé výjimky ve shodě s Němci, jako rodiče mého zetě, kteří do konce války jako jediná česká rodina v činžovním domě .Měli živnost krejčovstvím Do konce roku 1944 jich zde bylo 400 000 Čechů
Odstoupené území bylo o rozloze 28 680 km čtverečních. Podle sčítání zde žilo 3 653 292 osob a z toho 726 416 Čechů. Před Mnichovem ze Sudet odešlo 25 000 lidí. Po Mnichovu odešlo 125 425 Čechů, 11 647 Němců, 14 925 Židů. Při sčítání z roku 1939 žilo v Sudetech 291 000 Čechů. Měli zde svá hospodářství, své živnosti, jako rodiče mého zetě , kteří žili s Němci v činžovním domě ve shodě, měli zde krejčovství a do konce roku 1944 jich zde bylo 400 000 Čechů
Bohaté Německo,že pochopí svou vinnu,proberte se! Naopak,je třeba připomínat, že 95proc. Němců zradilo svou vlast.Kdyby nebyl odsun,museli by býti souzeni pro vlastizradu!
Češi po vzniku ČSR neudělali nic proto aby si získali loajálnost místních Němců. Vždy se stavěli do falešné pozice my vítězové, vy poražení a dávali to Němcům “ sežrat“. K tomu ještě incidenty jako Kadaň nebo Duchcov a na nepřátelství bylo zaděláno.
Tedy, myslím že se mýlíte.
1) Jak je to i v Benešových dekretech přímo uvedeno. ty osoby německé národnosti u nás, „..které prokázaly , že zůstaly věrny Československé republice, nikdy se neprovinily proti národům českému a slovenskému a buď se činně zúčastnily boje za její osvobození, nebo trpěly pod nacistickým nebo fašistickým terorem“ se žádné přikoří nedělo, a mohly zde zůstat. Takže – a proč ne, ty tehdy mohly být za svou činnosti i vyznamenány a podobně.
2) Pak tedy zapomínáte, že krátce po 2.světové válce ze Sověty obsazené části Německa vznikla NDR, socialistický stát a náš spojenec. Takže a zase bylo i propagandisticky poměrně snaží, prokázat. že občan německé národnosti, který za 2. světové války zúčastnil boje za osvobození naší republiky , nebo trpěly pod nacistickým nebo fašistickým terorem, ale po válce žil v NDR, mohl tehdy takové ocenění získat. (resp. pokud zemřel, byla oceněna jeho památka). Btw- zrovna nedávno jsem o jednom takovém případu i četl v našich dnešních médií.
3) No a pak když se v devadesátkách otevřely hranice, tak se se vzájemným poklepáváním po ramenou a rozdávání ocenění a metálů doslova roztrhl pytel. Druhý odboj, třetí odboj, pak už jsme měli další nové hrdiny ze společných misí NATO,…
Čili – tehdá se i těm Němcům kteří se „zúčastnili boje za osvobození naší republiky , nebo trpěli pod nacistickým nebo fašistickým terorem“… mohlo něco přiznat – ono taky bylo z čeho, když se tehdá porcoval státní (komunistický) majetek. Havel byl tehdy dost velká morální autorita, aby to u těhle lidí obhájil.
4) Zatímco nyní, po dalších 35 letech, už mi to připadá zbytečné. Z tehdejších hrdinů už málokdo zůstal naživu, a než by sehnali potřebná svědectví a bumážky, umřou i další. No a hlavně náš stát už ani ty peníze na rozdávání tehdejším hrdinům nemá, a půjčuje si i na své nezbytné, mandatorní výdaje. Ostatně, ne všecho se dá zaplatit penězi. zrovna tenhle hořký celoživotní pocit příkoří , pokud ho někdo cítí, se tím smazat nedá.
Tak to si budete muset stěžovat u bývalých soudruhů komunistů. Dnes už pláčete na špatném hrobě!
Před měsícem jsme pracovali na rekonstrukci kostela v Jindřichovicích pod Smrkem. Nejsmutnější hrob na hřbitově, který ho obklopoval, byl hromadný ostatkový rov, jehož náhrobek nesl prostý nápis v češtině a němčině- „Jindřichovice byly naším domovem“…
Které archivy
1/drží jmenné seznamy českých Němců vyznamenaných Hilterovou medailí oceňující osobní úsilí cca 1,5 milionů osob při rozbití státnosti Československa v r. 1938 s 1939 a
2/ zda jsou seznamy zpřístupněny online?
Proč současným generacím smlčováno rozhodnutí Vlády Polska z 12/1939 ( vydané po zmasakrování 60 000 civilních neozbrojených osob v době od 1.9 do 28.10 1939 Wehrmachtem, a vykonané vrahy z Himlertových Einsatzgruppen), to podle Hitlerova plánu Ineligence- likvidavce polské státnosti a představitelů polské inteligence, kdy Vláda Polska utíkající z Varšavy do Paříže pro dobu po válce naznačila potřebu-odvetu a to vymístit Němce ze střední Evropy ,… “ aby tu byl po válce klid“.
4/ Proč není průběžně a naplno ozřejmováno NOVÝM ČESKÝM GENERACÍM rozhodnutí vítězu II. sv. války, které plně akceptovalo přání Polské exilové vlády sídlící v Londýně a mající přímý dopad na odsun Němců z ČSR po r. 1945.
Jeden malinkatý historický okamžik, paní učitelka našeho syna se zeptala dětí jaký národ žijící kolem nás mají nejraději, většina říkala Slováky , ale náš syn řekl, že Němce, pohrdavá reakce paní učitelky byla “ no, dobře” .
Často jezdíme do Bavorska a musím tady napsat, že tam jsou velmi hodní a obětaví lidé.
Celkově máme rádi Němce v současnosti jsou těmi našimi skutečnými přáteli ❤️
Naprosto správně. V Brně se příště bude konat, sjezd zahraničního elitářského spolku z Německa, Sudetendeutsche Landsmannschaft.
Ten nemá s prachobyčejnými občany německé národnosti, žijícími v našem státu nic společného. A jejich zástupci na tento sjezd nebudou vpuštěni. Oni by tam stejně neměli ani na útratu..
Pozor změna! Sjezd Sudetoněmeckého Landsmannschaftu se bude příští rok konat na Pražském hradu. Němečtí fašisté už to tam znají, Adolf Hitler už tam měl přehlídku Německé branné moci a Wehrmacht tam byl jako doma. Berndt Posselt dostane od Prezidenta republiky medaili za zásluhy o výstavbu a udělí Prezidentu republiky čestné občanství Spolkové země Bavorsko. Tohle je naštěstí fikce, nicméně akceptovatelná Pražskou kavárnou a stranou KDU ČSL která pravidelně vysílá svoje legitimní zástupce na sjezdy revanšistu.
Ale Sudety jsou v srdcích mnohých Čechů stále – jen se koukněte třeba na facebook a i jinde, všude se o Sudetech neustále mluví a nazývá se tak naše pohraničí. Na druhé straně my v pohraničních krajích nic takového neříkáme, jako neříkáme Pražákům, že žijí v Protektorátu. Nebo bychom měli?
Když on ten pojem Sudety je hluboce historický, používal ho už Klaudios Ptolemaios, krátce po Kristu stejně jako že se přičítá třeba Keltům. A dá se předpokládat, že tím označovali celé to horstvo, obklopující naší českou kotlinu. (to co my dnes rozdělujeme od Krušných hor, k Jizerským..)
A toto označení pak začali v 19-století Němci, kteří v této horské oblasti žili. Tedy – rozuměno, občané německé národnosti , žijící v této západní pohraniční oblasti rakouské říše. Nic proti tomu, protože se stejně pro většinu lokálních subjektů v rakouské říši používala jak německá, tak i místní národní (tedy u nás česká) jména.
Ten problém se pak zvětšil až ve třicátých letech , a hlavně tedy během jistého „summitu evropských velmocí“ v září 1938 v Mnichově, na kterém se toto „sudetské území“ připojilo k německé říši.
Bohužel.
Každopádně, jestli dneska někdo i mluví o Sudetech, tak aspoň vím o jaké geografické lokaci mluví. Pokud to je čistě geografická lokace. Jak do toho někde značně zase tahat politické degrety a summity, tak je hned vidět, že je zle…
Doporučuji film CRISIS z roku 1938 – https://www.europeanjusticeorganization.com/cs/news/doplneni-prvniho-clanku-skryta-sila-za-filmem-crisis-filmove-ateliery-jana-a-bati-a-filmovy-odpor-roku-1939 – 90% německých Čechů bylo pro Československo. Hitler je převálcoval jako nás později komunisté. Právě byla zcizena pamětní deska na nádraží ve Vrchlabí, na památku 40 000 odsunutých krajanů. Média mlčí. Nepochybně bude drzost a agresivita do Krajanského dne v Brně narůstat. Kdo stojí v pozadí nemusím připomínat, Rusko nevyjímaje…
Překrucuje se zde historie a to pořádně! To co tu prováděl Henlein a jeho strana před válkou, bylo jedno velké svinstvo. 90 % Němců žijících v pohraničí bylo zfanatizováno. Máme zapomenout na to, že 6 let tento stát pracoval na Němce a na mrtvé, které Říše zabila? Chcete revidovat výsledky 2. sv. války? Sudeťáci jen provokují a mladí hlupáci o historii vědí žalostně málo! Ať si své sjezdy pořádají v Německu, ale u nás je to urážka všech vězňů v německých koncentrácích, všech aktivních bojovníků proti fašismu, ale i obyčejných lidí.
Otázka stojí co víte o historii Vy a co jenom z doslechu a nebo komunistické propagandy? Jestli jste ročník 50 – 60, tak je vymalováno.
Podobný problém je v českých zemích náš královský rod, tedy Habsburkové. Tady stát nějaké usmíření také neřeší. Všichni Habsburkové na českém trůnu nebyli špatní, udělali i mnoho dobrého pro naši zem.
Až Vám naši přátelé popraví oba prarodiče možná budete všichni jednat a mluvit jinak. Co bylo na začátku už nikdo nezmiňuje. Co se dělo po nástupu Adolfa v našem pohraničí také ne. To se nehodí. Ty brněšnské německé paniřky se chodily ma popravu našich občanů fívat jako na slavnost. Prezident Beneš nas po válce varoval, že ta dnešní doba bude chtít všechna příkoří svést na nás, a je to tady. Mimochodem. Ty jeho dekrety byly vydány na záladě rohodnutí vítězných mocností. Taky nic o tom nečtu. A ty reparace co nám měli po válce zaplatit, taky klid po pěšině. Poláci je také vyhostili, zabrali kus území a chtělí reparace. To my jim raději dodáváme naši elektřinu a oni nám ji přeprodávají. Slušný kšeft. Je toho víc na vzájemné vyrovnání.
Až Vám “ osvoboditelé“ pošlou polovinu rodiny do koncentráků a na uran, tak budete juchat “ ať žije KSČ , mávat praporkem a budovat socializmus.
To ovšem tak úplně _nevyvrací_ argument předřečníka, že?
Spíš je to _úplně ten samý_ argument, jen zaměřený na jiné „dobroděje“…
Trochu se mýlíte. Argument předřečníka byl v rovině “ my- Němci“. To znamená cizí. Kdežto rovina moje je“ naši proti našim“. Komunisté provedli puč a násilím se zmocnili vlády a vyhlásili třídní boj všem slušným lidem a nastolili teror. To je podstatný rozdíl. To, že to byli kolaboranti se SSSR není podstatné.
1. „Mezinárodní organizace, především
Společnost národů, obecně považovaly Československo ve 20. a na počátku 30. let za příkladný stát v oblasti ochrany práv menšin v Evropě.
Situace se změnila až v druhé polovině 30. let s rostoucím tlakem nacistického Německa a eskalací požadavků Sudetoněmecké strany (SdP) Konrada Henleina, která již neusilovala o zlepšení menšinových práv, ale o rozbití Československa. V tomto období začala Británie a Francie, v rámci politiky usmiřování, vyvíjet tlak na Československo a poukazovat na údajné křivdy páchané na německé menšině, což nakonec vyústilo v Mnichovskou dohodu v září 1938.
Z historického hlediska však Němci v meziválečném Československu skutečně požívali jedny z největších práv, která byla v té době menšinám v Evropě poskytována.“
2. Za protektorátu Sudeťáci vyhnali Čechy ze Sudet a čekali na konec války, až dle plánu Heydricha uvolní Češi prostor pro Árijce většina zplynováním a zbytek odsunem na Sibiř..
Lžete nebo šíříte rusko- bóševickou propagandu. Mladým doporučuji knihu Mary Heimann: Československo-stát, který zklamal.
Jo, takhle Vám to vykládala soudružka učitelka?
Normálně nepřispívám pod články s jakýmkoliv tématem, ale tady se musím vyjádřit. Můj děda byl totálně nasazen v Německu a domů se dostal jen náhodou a pěšky po nocích koncem války, když spojenci vybombardovali továrnu i s ubikací, ve které zahynula spousta jeho spolupracovníků. Němci mu vzali 2 roky života v nejlepších letech a nikdy se mu ani neomluvili, ani nedostal žádnou náhradu, jelikož zemřel dřív, než vypláceli odškodné. Když se Němci dověděli, že je doma, poslali pro něho policii. Naštěstí Čecha. Ten ho po domluvě, když ho vedl k výslechu, nechal utéct. Jinak jsem tady nebyl. Nesnáším to oplakávání Němců, protože oni by s námi v rukavičkách nejednali a uvidíte, že jednat nebudou, pokud se prolomí dekrety prezidenta Beneše.
Ty statisíce Cˇechů, které Němci za války povraždili a umučili nehrají roli.
Jediný kdo trpěl byli přece Němci při odsunu…
Nepřehánějte. Těch popravených bylo cca 8000 a v koncentrácích skončilo cca 70 000. Zbytek byl vlivem válečných událostí obecně. Oběti bombardování , padlí na frontě ( I Slováci na východní např.) Každý výpočet je velice obtížný a značně nepřesný. Takže neomlouvám ale nehysterčím.