Česko si přístupem ke koronaviru správně kupuje čas. Strategii ale bude nutné změnit, tvrdí ekonom

Napsal/a Josef Montag 25. března 2020
FacebookTwitterPocketE-mail

KOMENTÁŘ. Česká veřejná diskuse ohledně epidemie koronaviru je chaotická, emotivní a neinformovaná současnou vědou. Věci se na nás teď valí a zdá se, že nikdo neví, co bude. Jaký je náš výhled na další rok? A máme teď vůbec nějakou volbu?

Ve světle nejnovějších poznatků epidemiologů je postup české vlády v tuto chvíli v zásadě správný. Má v sobě však značná rizika a bude nutné jej korigovat, tak aby byl udržitelný. První náznaky této korekce už existují.

Hlavní strategie boje s koronavirovou pandemií analyzuje aktuální studie epidemiologa profesora Fergusona a třiceti jeho kolegů profesorů z Imperial College v Londýně. Studie byla publikována před týdnem, ale nejde o nějakou rychlou analýzu, nýbrž aplikaci modelů chřipkových pandemií, na kterých tito vědci pracují dlouhodobě a které byly dříve publikovány v nejlepších vědeckých časopisech.

Fergusonův tým nyní modely aktualizoval o poslední dostupné poznatky o koronaviru.

Protože se koronavirus neřídí mezinárodními hranicemi, jsou nálezy Fergusona a jeho kolegů významné i pro jiné země, včetně České republiky.

Strategie 1: hlavou proti zdi

První strategie, které můžeme říkat „brzdící“, má za cíl zpomalení, nikoli však zastavení epidemie. To vyžaduje implementaci účinných, ale ještě relativně mírných opatření, zejména jde o domácí izolaci možných nakažených jednotlivců a členů jejich domácností a sociální oddělení starší populace a dalších ohrožených skupin. To vše by bylo v platnosti po dobu tří až čtyř měsíců.

Oproti základnímu (nerealistickému) scénáři, kdy by epidemie měla úplně volný průběh, jsou odhadované dopady brzdící strategie tyto: redukuje nároky na zdravotní systém o 2/3 a počet úmrtí na koronavirus o 50%. Její výhodou je, že by populaci umožnila vybudování imunity a následně vedla k rychlému a trvalému konci epidemie. To byla vskutku původní strategie britské vlády.

Fergusonova studie však odhaduje, že brzdící strategie by i tak vedla k počtu úmrtí v řádu stovek tisíc Britů a mnohonásobnému přehlcení zdravotního systému. Potřebný počet lůžek JIP by byl až třicetinásobkem toho, co má Británie k dispozici.

Dopady brzdící strategie se ukázaly jako nepřijatelné a ten samý den vedly britskou vládu k jejímu opuštění. Ano, takto promptně tamní vláda reaguje na aktuální vědecké poznatky! A to může i vláda naše. V Česku pozorujeme obdobu druhé strategie, kterou Fergusonův tým analyzuje. I ta má ale zásadní nevýhody.

Strategie 2: hlavu do písku

Cílem této, říkejme jí „potlačovací“, strategie je přijmout opatření, která epidemii zastaví a postupně potlačí. Aby toho bylo dosaženo, je třeba, kromě již zmíněných opatření, trvale uzavřít školy a univerzity (ale ne nutně zavést všeobecnou karanténu, ta je dle Fergusonova týmu nejspíše méně účinná než samotné uzavření škol).

Nevýhodou této potlačovací strategie je, že neumožňuje vybudování imunity, a proto by tato opatření musela být v platnosti, než nebude vyvinuta účinná vakcína a bude dostupná v potřebném množství. To může dle dosavadních poznatků trvat 18 měsíců i déle.

Klíčový problém této strategie je, že zmíněná opatření jsou velmi nákladná a hrozí, že budou uvolněna dříve, než se objeví vakcína.

Pro ilustraci, představme si, že během léta dojde k úspěšnému potlačení epidemie koronaviru. Lze realisticky očekávat, že budou platit stejná omezení, jaká akceptujeme nyní? Právě to ale potlačovací strategie vyžaduje, neboť koronavirus tu stále bude a naše populace nebude imunní.

Tato strategie nám tedy kupuje čas a teď je to skutečně ta správná. Není však udržitelná tak dlouho, jak by to pro její úspěšnost bylo třeba.

Strategie 3: dívat se dopředu

Jak z toho tedy ven? Asi největší přínos studie Fergusona a jeho týmu je právě třetí strategie, kterou navrhují. Jde o strategii „dávkovací“. Ta má také za cíl potlačení epidemie, ale současně by měla nechat společnost a ekonomiku dýchat – tedy spíše jí občas dovolit  se nadechnout.

Dávkovací strategie je vlastně kombinací předchozích dvou, neboť „zapíná“ a „vypíná“ preventivní opatření tak, aby nedošlo k přehlcení zdravotního systému, zejména kapacit JIP. V britském kontextu by to znamenalo spuštění potlačovacích opatření ve chvíli, kdy by počet případů koronaviru vyžadujících intenzivní péči překročil 100 až 200.

Tím by došlo k potlačení epidemie dříve, než by byl zdravotní systém přehlcen. Ve chvíli, kdy by počet těžkých případů naopak klesl pod 50, byla by potlačovací opatření uvolněna.

Fergusonův tým odhaduje, že po potlačení první vlny epidemie, by preventivní opatření musela být zapnutá vždy po dva měsíce a jeden měsíc by si lidé oddechli. To by trvalo, dokud by nebyla dostupná účinná vakcína proti koronaviru.

Dávkovací strategie by navíc umožnila průběžné ověřování a revizi, toho, co je, a co není účinné a alespoň částečné vybudování imunity v populaci.

Co z toho plyne pro Česko?

Oproti Británii máme pravděpodobně dvě výhody. První je přibližně dvojnásobný počet JIP lůžek na obyvatele. Druhou je nižší hustota populace, což by mohlo zpomalovat dynamiku epidemie. Máme tedy o něco lepší manévrovací prostor.

Přesně to však nevíme, neboť vláda zřejmě dosud nemá k dispozici epidemiologický model, na kterém by to bylo možné vyhodnotit. Naštěstí na něm čeští výzkumníci již pracují a doufejme, že bude brzy zveřejněn. Nikdy není pozdě.

Co potřebujeme, abychom náš prostor a poznatky využili? Podle mého názoru je nejvíce potřeba, aby česká vláda jasně deklarovala, že koronavirus nemůžeme eliminovat. Nemůžeme, a musíme počítat s tím, že tu stále bude. A i když na chvíli zmizí, přijde si klidně zpět. Je tedy třeba, aby vláda lidem nalila čistého vína a představila první udržitelnou strategii boje s touto nebezpečnou nemocí.

Zásadní však je, aby zvolená opatření a jejich cíle byly do takové strategie jasně zasazeny, byly transparentní a měly oporu ve vědeckých poznatcích. Tak tomu teď vždy není a to jen zhoršuje nejistotu, které jako společnost čelíme.

Samozřejmě, žádná strategie nebude dokonalá, a s postupujícím vývojem a novými vědeckými poznatky o dosud neznámém viru bude třeba ji korigovat. Tak je to ale správně.

Bez ní však světlo na konci tunelu neuvidíme. Nebudeme pak vědět kam a kudy jít.


Autor je ekonom a v současnosti pracuje a přednáší na Katedře národního hospodářství Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Právo a ekonomii studoval na univerzitách v Praze, Turíně, Hamburku a na Cornellově univerzitě v USA. Publikoval řadu vědeckých prací v mezinárodních vědeckých časopisech, zejména na témata v oblastech veřejného zdraví, ekonomie kriminality, či ekonomie životního prostředí.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)