Česko budoucnosti: Města 2.0, vesnice 2.0, občan 2.0…
1. DÍL SÉRIE JAK A KDE BUDEME ŽÍT V 21. STOLETÍ. Budoucnost se (po)nese ve znamení sdílení, Česko se má v tomto smyslu ještě co učit. Kupříkladu vnímání automobilu jako symbolu statutu má na kvalitu našich životů nesporné negativní dopady, přesto se jakékoli změně bráníme. Podobné je to pak s přístupem k bydlení, kde je člověk často brán v potaz až na posledním místě. Podrobnosti diskutovali ředitel Mendelova evropského centra Lubor Lacina a iniciátor projektu City:One David Bárta. Jako tradičně nabízíme jejich hlavní teze průběžně doplňované o expertní hlasy.
Teze 1:
Město 2.0. Některé věci je možné na Západě už vidět – a pokud půjdeme západním směrem, dočkáme se jich i tady. Jeden významný trend je dán tím, že žijeme v informační společnosti, kde jsme vystaveni obrovskému množství informací, kterým přestáváme rozumět. Na Západě na to odpovídají tak, že vytvářejí komunity, organizují se, často s pomocí sociálních sítí. V Holandsku tak na některých předměstích lidé žijí jako na vesnici: Je tam velká pospolitost, přijali digitální ekonomiku a její výhody, jsou schopni rychle zorganizovat kdo co má a umí, kdo může co půjčit, kdo vaří pro několik rodin, kdo vede všechny děti ze sousedství do školy a tak dále. My Češi jsme hodně závistiví a zaprdění, takže nám to bude chvilku trvat, než na podobnou otevřenost přistoupíme; až pochopíme, že nám to může ekonomicky hodně prospět, stane se tak.
[alter-eko-discussion thesis=“1″]
Teze 2:
Venkov 2.0. Budoucnost venkova závisí na naší schopnosti ho digitálně vzdělávat. Pokud se to bude dařit a zároveň města začnou zadávat zakázky, které bude možné dělat distančně, začne se práce koncentrovat – respektive přesouvat – i mimo velká města. To by pak přilákalo na venkov nové lidi, kteří si uvědomí, že tam najdou uplatnění a zároveň klidnější život a další výhody života mimo velké aglomerace; což dnes mnozí hledají. Stručně, to, co se děje mimo Evropu, typicky v Asii, kde vznikají megalopolis, nemusíme nutně kopírovat. Pochopitelně, bude to o politice daného místa, schopnosti jeho atraktivitu navýšit. Pohonem změny či přechodu do prostředí, v němž budeme žít zítra, tak budou odvážní politici – politici, kteří budou k věcem přistupovat s otevřenou myslí a budou investovat i do věcí, které se nemusí povést.
[alter-eko-discussion thesis=“2″]
Teze 3:
Občan 2.0. O tom, kdo žije životem zítřka – a napomáhá změně – nerozhoduje fyzický věk, ale věk mentální; záleží na tom, jak lidé přemýšlejí, jak jsou otevření novým věcem. Dnes na rozhodujících místech v českých městech často sedí lidé, kteří žijí v minulostí respektive myslí v kontextu minulosti. Jde o myšlení dejme tomu 70. let, kdy se stavěly vysokokapacitní komunikace, což odporuje současnému náhledu, podle kterého čím více silnic postavíme, tím více aut se na ně nacpe a situace se nikdy nezlepší. Na Západě to už pochopili, zjistili, že pokud chceme, aby alespoň některá auta z ulic zmizela a provoz byl plynulejší, je třeba řidiče přesvědčit, aby přesedli na kolo nebo třeba k někomu do auta; a že by sami řidiči měli mít zájem podpořit rozložení zátěže na různé dopravní prostředky dle ochoty a možností lidí a momentální situace.
[alter-eko-discussion thesis=“3″]
Celý rozhovor si můžete poslechnout ZDE.
Diskuze očima Lubora Laciny
V diskusi zazněla celá řada dobrých postřehů. Velká část se týkala především problematiky zvýšení atraktivnosti venkova jak z pohledu infrastruktury služeb, tak z pohledu pracovních příležitostí. Venkov by neměl být pouze noclehárnou a zásobárnou pracovní síly pro rostoucí velkoměsta. Je totiž skutečností, že ačkoliv život ve městě s sebou nese celou řadu negativ (hluk, prach, kriminalita, dopravní zácpy…), má oproti venkovu i nadstandardní infrastrukturu škol, zdravotnických zařízení, domovů pro péči o staré občany.
Neidealizujme si přitom dnešní venkov. Výhody historicky spojené s životem na venkově dávno zmizely v propadlišti dějin. Zemědělská činnost má převážně velkovýrobní charakter. Již neplatí, že člověk žijící na venkově má plnou kontrolu nad výrobou potravin a je tak především v krizových časech mnohem lépe chráněn před nedostatkem potravin než člověk žijící ve městě. Město se svou infrastrukturou služeb má především pro stárnoucí obyvatelstvo obrovskou přidanou hodnotu.
Co se týká mladé a střední generace, je fakt, že opravdu chybí věrohodné studie zmiňované v diskusi jako je seznam profesí s potenciálem pro distanční práci nebo dojezdová vzdálenost do nejbližší aglomerace s vhodnou strukturou pracovních míst.
Případná řešení je možné rozdělit do dvou kategorií – ta rychle proveditelná a dále pak opatření, která jsou během na velmi dlouhou trať. Mezi první patří například posílení daňových příjmů malých obcí na úkor velkých měst nebo posilování kvality vzdělávacího systému v malých obcích. Během na dlouhou trať je pak změna zemědělské výroby od masové k malým farmám nebo například budování rychlého spojení mezi regiony.
Skutečností ovšem je, že cokoliv bude uděláno, nezastaví to trend přesunu lidí z obcí do měst. Města jsou lákavá svým nočním životem pro mladé a zdravotnickou infrastrukturou a dalšími veřejnými službami pro stárnoucí. A to nezmění ani výlet na venkov například teď na jaře, kdy vše krásně kvete a vše vypadá jako idyla. Pamatuji si, jak mi jeden domorodec doporučil při mém rozjímání nad krásou venkova, ať se přijedu podívat v listopadu nebo lednu.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Více z HlídacíPes.org
Čtěte též
Architekt Pleskot: Cihla se nezmění, lidské vztahy by se zlepšit mohly
Matrix nebo lepší zítřky? Digitální revoluce právě začíná!
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
10 komentářů
Chvíli jsem se pokoušel formulovat konkrétní argumenty pro diskuzi s uvedenými tezemi, ale pak jsem si uvědomil, že je to naprosto zbytečné. Autoři ve svých fantaskně-magamaniálních tezích naprosto ignorují jak reálné podmínky života na našich vesnicích, tak ale i právní podmínky našeho státu.
Doporučoval bych jim pár měsíců v takové vesnici, městečku žít a seznámit se s jeho problémy. Nebo si alespoň přečíst zde publikovaný článek
http://hlidacipes.org/vsichni-do-mest-vesnice-zaniknou-nebo-je-mozne-tento-trend-jeste-nejak-zvratit/
Ovšem tedy nikoliv se závěrem „no vidíte že to jde“, ale naopak, až teprve (a pokud) se podaří tyto závažné problémy našich vesnic vyřešit, mohou nastoupit jejich vize 2.0. Napsal bych sice „bez toho ne“, ovšem kdo zná situaci ve vesnicích v okolí Prahy, tak ví že ten „přesun obyvatel do vesnic už dávno probíhá, ovšem tím jen se všemi možnými negetivními důsledky kopírujeme Zapad 70.let. Pusttě si někdy Volný pád s Michaelem Douglasem v hlavní roli a uvidíte své vize v plné realitě..
Nedá mi, abych v souvislosti s předloženými tezemi zároveň i na Vás zase trošičku nenavázal. Ono se to všechno zdá být složitější. Mám pocit, že vesnice či spíše městečka v těsném okolí Prahy, a v důsledku Vámi zmíněného přesunu, prakticky již splývají s Prahou v jednu aglomeraci, megalopoli (aniž bych vylučoval, že tam lidé nemohou jaksi „žít jako na vesnici“, což se píše v tezi 1 o Holandsku). Ale když tedy v tezi 2, možná jen jako protiklad západní Evropě dané za vzor, zase stojí doslova: „…to, co se děje mimo Evropu, typicky v Asii, kde vznikají megalopolis, nemusíme nutně kopírovat“… Co tedy na tom, že ty asijské (či jiné) megalopolis mohou být třeba i o dost lidnatější než celá ČR a že jejich vzrůst je většinou dosud podmíněn pohybem jednoznačně opačným, tedy z venkova do velkoměst? Taky je rozhodující, že může jít o země s o dost rychlejším nárůstem počtu obyvatel než ČR nebo jiné evropské země. – – – Jinak (a tedy mohu mít na mysli i region v rámci celé ČR také nikoliv přespříliš vzdálený konkrétně od Prahy), trend k vytváření „vesnic duchů“, tj. postupné opouštění a vymírání některých vesnic, osad, kde pak většina stavení slouží leda jako v podstatě rekreační, nikoliv trvale obydlené chalupy, je jistě vysledovatelný.
Jistě, můžeme se shodnout na tom že třeba Praha už je formou megapolis. Ovšem, bohužel tedy se všemi převzatými negativními jevy z minulých desetiletí v západním světě. Protože ten současný pozorovatelný trend u nás je najít si trvalé bydlení na venkově, ale ponechat si/resp.najít si dobře placenou a perspektivní práci v centru velkoměsta, což znamená nejen každodenně dojíždět několik hodin tam a zpátky, ale řadu dalších negativních jevů. Pokud dále uvažujete ony vesnice duchů, tam jde prakticky o většinu obcí, které nemají podmínky k tomu aby z nich mohli lidé denně dojíždět do těch velkých megacenter (kterých je po republice jen pár).
Možná by bylo dobré, kdyby si autoři těchto „vizí budoucnosti xx.xx) dali tu práci a udělali si několik analýz, aby seznali zda to co navrhují je vůbec reálné.
1) Aby si třeba vzali seznam profesí – a u každé si pověřili zda je možné je reálně vykonávat distančně. A pak to pronásobili počty pracující té které profesi. Zda tedy to co navrhují se týká procent, nebo spíše jen promile populace.
2 Vzali si třeba seznam obcí (je jich u nás asi 5 000), a u každé si zjistili zda je u ní vhodná dojezdová vzdálenost k nějakému megacentru -kde je dost práce a dobře se platí. Zase aby byla představa, jaký poměr obcí které sice postupně splynou v megapolis – ovšem se všemi přechodovými negativními dopady. A těch „ostatních“ které postupně zaniknou, protože se z nich aktově pracující lidé odstěhují za práci Ale současně pro ty zbývající místní nebudou moci poskytovat potřebné veřejné služby-
Tak, jak píšete – to, že se bydlí často spíše tam, co by se dalo nazvat předměstími (netvrdím, že přímo venkov) a centra či víceméně centra velkoměst slouží spíše jako místa lukrativních zaměstnání, to je trend připomínaný již dlouhodobě jako rozšířený ve světě (typicky i v USA atd.). A v případě Prahy, právě to určité srůstání s primárně víceméně venkovskými oblastmi již vně administrativní hranice hlavního města (jakkoliv samozřejmě, vzhledem i k administrativnímu rozšiřování Prahy v minulosti, původně takové oblasti najdeme i uvnitř této hranice) jí ten ráz megalopole dodává. – – – Tak nejobecněji pracovních příležitostí (a tady nemusím myslet jen nějaká hodně dobře placená zaměstnání) přímo na venkově, a míním opravdu vesnice, řekněme včetně těch, které dosáhly status městečka (městyse), bývá dost málo – tak sféra zemědělství či lesnictví, příp. práce v nějakém místním menším závodě či u drobného živnostníka, nějaké instituci (základní škola, event. nějaký sociální ústav, pokud v blízkosti zrovna něco takového je)… – – – Ale s ohledem k užitému termínu „vesnice duchů“, většinou bych to neviděl ještě tak úplně nekritičtěji třeba u vesnic či městeček, které, když už nemusí být jaksi střediskové v tom nejúplnějším smyslu slova, jsou přinejmenším centry samosprávných obcí. Jenže tady může jít o případy řady vesnic, které lze nazvat obcemi leda jako katastrální (samy administrativně tvoří součást větší samosprávné obce), v nichž počet stálých obyvatel v současnosti činí cca 10, + či i -. A z takového hodně dlouhodobého hlediska, když člověk zná tak nějak i historii dotyčných lokalit, ví, že ty vesnice tu existují už po dlouhá staletí, a k tomu má k dispozici přehled o vývoji počtu jejich obyvatel za posledních více než 150 let… Když v nějaké takové vesnici mohlo před 160-ti či 150-ti lety žít hodně přes 100 či skoro 200 lidí, před 60-ti či 50-ti lety již jen několik desítek a dnes méně než 10, vlastně leda několik jednotlivců…
Jasně, máte pravdu. Jen k tomu závěru, jak dramaticky klesají počty lidí na vesnicích. Jde zkrátka o to že život na vesnicích byl v delší minulosti (staletí) soběstačný. Ty rodiny si tam prostě téměř vše k živobytí produkovaly samotné. Od jídla, přes vodu, energie, dům co se předával přes řadu generací, a to málo co potřebovaly jiného si měnily za své drobné přebytky své produkce. Ten přelom nastal v 19.století, pak to završili komunisté s násilnou kolektivizací a po sametu už se to nevrátilo zpátky. Venkov už tu soběstačnost navždy ztratil – i tam se chodí někam do práce (i kdyby to byla zemědělská produkce) za tu práci dostaneš peníze – a za ty si zaplatíš vše co k životu potřebuješ. A když se v té obci žádná taková „sakra práce“ nenabízí, tak aktivní lidé odcházejí. Zbude tam pár důchodců a lidí na podpoře – ovšem i pro ty je potřeba zajistit nějaké veřejné služby, veřejnou dopravu, lékaře, místní obchůdek, poštu, bezpečnost, ulice, chodníky, odvoz odpadků, vodu, atd…
Ano. A dodal bych k té lokální soběstačnosti na venkově v minulosti třeba i roli místního zpracovatelského průmyslu. Vždyť si stačí vzít, jak byly na našem venkově rozšířeny mlýny nebo i pivovary (a ještě hluboko do 20.století, často právě až do počátků komunistické epochy, přičemž to mělo tradici dlouhou řadu staletí), a srovnat to s tím, jak je tahle výroba koncentrována dnes. Jistě, dnes už nejsou podmínky, aby se taková tradice plněji obnovila –
také, vždyť obecně svět, fyzické vzdálenosti jsou dnes samozřejmě daleko jaksi „menší“ (z hlediska možností dopravy, komunikace) než někdy dávno před průmyslovou revolucí, kdy se ta zmíněná tradice postupně vytvářela, rovněž i za přispění shora (z iniciativy vrchností). – – – Když jsem tu psal o těch malých vesnicích, jejichž počet obyvatel se dnes pohybuje třeba jen okolo deseti, tak ty, co vím, jsou v mnoha ohledech (obchůdek, poštovní úřad) závislé na centrálních obcích, třeba v několikakilometrové vzdálenosti, nebo dále, tak jako samy ty centrální obce, na obcích (městech) s rozšířenou působností – jaksi srovnáno s realitou v minulosti,
rozsah této působnosti se teritoriálně může víceméně krýt s rozsahem toho, co kdysi (cca pol. 19.-pol. 20.století) byly tzv. soudní okresy, resp. okresy do r. 1960. Jinak, co se mi zdá trendem v menších vesnicích v úplně posledních desetiletích a co ve svém důsledku také nepřispívá k nějakému rozvoji zdejšího života, je postupný zánik klasických vesnických hospod.
Podle me je to vsechno v tom mit politiky s vizi, kteri se nebudou bat delat odvazna rozhodnuti. Ad Mesto 2.0) Socialni site v podstate nic neresi. Stejne tak se lidi muzou domlouvat po telefonu. Ad Venkov 2.0) Stacilo by zastavit decimaci venkova nespravedlivym rozdelovanim dani. Momentalne jsou zvyhodnovana velka mesta. Taky je treba nezapomenout, ze nas veknov „zivi“. Ve mestech toho moc nevypestujete. Ad Obcan 2.0) Lidi nepresvedcite, ze nemaji jezdit po meste autem.A kazdy nemuze jezdit na kole. Reseni je MHD zdarma a mestsky mytny system.
„.. mit politiky s vizi, kteri se nebudou bat delat odvazna rozhodnuti.“? Toť otázka co se tím vlastně myslí. Protože když vezmeme do úvahy to co píšete dále „(změnit) nespravedlivé rozdelovanim dani. “ by ta odvaha politiků (kdyby těch peněz měli víc) spočívala v jediném, dotovat dotovat a zase jen dotovat.. Popřípadě to sice výjde nastejno, ale dá to víc úřední námahy !odvážně čerpat eu dotace“:)
Ale pokud chceme hovořit o skutečné odvaze – dejme tomu odvahu postavit se EU a vyjednat si více vyjímek z jejich předpisů, tak aby mohlo být třeba drobné podnikání (resp. vzájemná pomoc) (i na venkově) jednodušší a levnější..Nebo odvahu postavit se vládě v jejích nesmyslných byrokratických nařízeních a omezeních. (Zrovna pozastavení EET byla taková možnost).. Ale na to žádná koaliční strana (tedy strana jako taková, versus pár bossům ve vládě) odvahu nenašla..
Praha se snaží dopravní situaci zlepšit především výraznou podporou MHD. Největší změny zatím vidíme v posilování stávajících spojů a vytváření spojů nových. V budoucnosti by se v tomto trendu mělo pokračovat stavbou nové linky metra D, či lepším propojením středočeského kraje s Prahou pomocí spojů hromadné dopravy. Plánuje se i stavba vysokokapacitních parkovišť u některých zastávek MHD na krajích města, aby řidiči mohli část cesty jet autem a zbytek tramvají, autobusem, či metrem, čímž se vyhnou jízdě hektičtějšími částmi. Podpora MHD je celkově dobré rozhodnutí, které může dopravní situaci hodně ulevit. Motivovat lidi, aby více jezdili na kolech, je sice také dobré, ale těžko očekávat změnu, neboť česká města nejsou kolařům příliš přizpůsobená. Cestovat ve více lidech v jednom autě pak bezpochyby možné je, ale často může být složité najít člověka, který má ve stejnou dobu namířeno na stejné místo.
Přesouvat některé pracovní činnost, patrně kancelářské, do vesnic, nic nevyřeší. Ty tam nikdo kupovat nebude.
Pokud chceme vesnice nějakým způsobem udržet, či rozvíjet, tak je k tomu třeba několik věcí. Především možnost plného vyžití. Především mít v dosahu možnost nákup toho základního, co potřebuji k životu, možnost vyžití dětí a v neposlední řadě, možnost zábavy i pro dospělé. Jedině tak bude vesnice žít.
Jinak to bude opět jiná forma nocleháren/satelitů, jen s tím rozdílem, že někteří budou doma pracovat, ale za vším ostatním budou jezdit do měst. jak vozit děti, tak pořizovat nákupy, ale i za zábavou.
Jen pro zajímavost, současná vláda dělá vše proto, aby to dobré, co ve vesnicích ještě funguje, zlikvidovala. Musím, bohužel, potvrdit, že se jim to daří velice dobře.