Česká slepá ulička: Němce jen tak nepřechytračíme – 3. díl Energetické série
Českou energetickou koncepci dlouhodobě diktuje úzká skupina lidí, kteří se zapomněli v minulosti. Zásadním změnám probíhajícím kolem nás se vysmívají, v důsledku čehož tu chybí seriózní diskuze o alternativách k cestě, kterou razí. Čím déle tento stav trvá, tím větší šok způsobí potřebné přizpůsobení se okolním standardům. Podrobnosti diskutovali zakladatel Helgi Library Jiří Staník a analytik J&T Banky, menšinový akcionář ČEZu Michal Šnobr. Nabízíme vám základní teze doplněné o expertní debatu.
Teze 1:
Poslední bitva vzplála. Nastává okamžik, kdy by si čeští politici a úředníci měli po dlouhých letech uvědomit, že pokud budeme energetickou koncepci státu dělat nadále tak, jako před deseti, dvaceti lety (tehdy v energetice nastala jedna změna za deset let, teď je to jedna za měsíc), tak budeme úplně mimo. My se musíme co nejrychleji podívat na situaci v okolních státech a té co nejrychleji přizpůsobit nejenom energetickou politiku státu, ale i politiku největších energetických firem. Nepřipravujeme žádné seriózní alternativní varianty; zde se dlouhá léta – a přes všechno, co se v energetice stalo – sází na jednu a tu samou kartu. Zároveň není jasné, což je třeba napravit, co vláda a politici očekávají od ČEZu.
[alter-eko-discussion thesis=“1″]
Teze 2:
Koncepce slepé ulice. České energetické koncepce vznikají v uzavřeném kruhu. Troufám si přitom tvrdit, že to platí i personálně. Jde o lidi, kteří kolují mezi ministerstvem průmyslu a obchodu, ČEPSem a ČEZem. Jsou to lidé, kteří tyto koncepce historicky tvoří a velmi těžko přistupují na změny, které se na energetickém trhu dějí. Ještě před pěti lety se německé energiewende vysmívali; ještě před třemi lety říkali, že se to zlomí, že Německo přechytračíme, že budou Němci rádi za naši energii; ještě před rokem říkali, že není možné, aby například spotřeba elektřiny klesala když roste HDP. Přitom se děje pravý opak, vývoj jde proti koncepcím, které se u nás vytvářejí. Chce to tak radikální změnu a to jak v politice ČEZu, tak na ministerstvu průmyslu a obchodu.
[alter-eko-discussion thesis=“2″]
Teze 3:
ČEZ na rozcestí. ČEZ chce dělat novou energetiku, revoluční, decentralizovanou, mikrokogenerace a tak dále.
Na druhou stranu má hnědouhelné, černouhelné a jaderné elektrárny. Přitom ta revoluční část má za úkol sebrat staré energetice co největší podíl na trhu. Ta stará tak musí stavět hradby a snažit se udržet svůj výkon co nejdéle v provozu. Jde o dvě zcela odlišné strategie, které potřebují jiný přístup vedení, jiný přístup k investicím a tak dále. Německé společnosti to řeší tak, že se dělí. I ČEZ je k tomu odsouzen. Buď to udělá dobrovolně a včas, nebo k tomu bude donucen. Zapomenout nesmíme ani na třetí část ČEZu, jádro. Jadernou elektrárnu nikdy nepostaví ve veřejně obchodované společnosti.
[alter-eko-discussion thesis=“3″]
Předchozí díly energetické série:
Revoluce je v plném proudu. (Ne)bojte se! – 1. díl
ČEZká republika versus zbytek světa: Přizpůsobit se nebo zemřít(?) – 2. díl
Diskuze očima Jiřího Staníka
„Němce jen tak nepřechytračíme“ je možná trochu zavádějící název, protože u nás žádná pořádná politická debata o aktualizaci energetické koncepce v závislosti na tom, co se děje ve světě ani neprobíhá. Tak trochu to může připomínat současnou uprchlickou krizi, u které je Německo také předním hybatelem událostí. Na jednu stranu představuje ohromné riziko a náklady, ale také příležitost, do budoucna a to vše s těžko předvídatelným výsledkem. Na druhou stranu je vidět, že opět nevíme co chceme a můžeme Němcům závidět jejich jasnou koncepci, politickou vizi a podporu obyvatelstva pro tyto změny.
Debata k tématu potvrzuje, že najít to správné řešení ať už obecně, tak i pro Českou republiku je obtížné. Koncepce se tvoří na desítky let zatímco změny na trhu se dnes dějí na měsíční bázi. Otázkou ale je, jestli jsou naši politici v současném personálním propojení s firmou ČEZ vůbec schopni a ochotni udělat to, co by se mělo. Zazněly i hlasy o potřebě snižovat energetickou náročnost země a zaměřit se více na úspory a podporu efektivnějších a levnějších zdrojů energie.
Jestli bych měl formulovat doporučení, které mi po této diskuzi zůstalo v uších, pak je to asi následující: „Energetická koncepce by se měla změnit, aby lépe reagovala na rychlejší změny probíhající na globálním energetickém trhu. Zároveň by se mělo hledat nejlevnější řešení pro celou zemi a ne jen pro vybrané zájmové skupiny“.
Celý rozhovor zakladatel Helgi Library Jiřího Staníka s analytikem J&T Banky a menšinovým akcionářem ČEZu Michalem Šnobrem si můžete poslechnout zde.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)
11 komentářů
Je dobré účastnit se konferencí a debat energetických praktiků, například plynařů. V případě energetické bezpečnosti mimo jiné zjistíte, že si němečtí plynaři nemohou stěžovat na spolupráci s ruskými firmami (trvá už přibližně 45 let), a nebo že staré české plynaře děsí, že naši páteřní plynovou síť – nyní NET4GAS – vlastní pojišťovna Allianz a „nějaká“ kanadská investiční skupina Borelias (vláda na zpětný odkup neměla peníze). Společný evropský trh s energiemi reálně zdvojnásobuje kapacitu Nord Streamu, tedy spolupráci s Ruskou federací, a přitom se mluví o záměru snižovat závislost na Kremlu. Tím chci říci, že nesprávně vnímaná realita může dovést politiky k nesprávným rozhodnutím.
Souhlasím s tím, že dochází k personálnímu „kolování“ mezi MPO a ČEPs a také k nadsazování spotřeby elektřiny, což má opodstatnit výstavbu jaderných bloků. Jen bych dodal, že koncepce Česka je nejdražší na světě. Je založena na OZE a jádru. Tragikomické je, že Česko s dotacemi do fotovoltaiky ve výši 1 bilion korun vyrobí 2% elektřiny a ke zlepšení životního prostředí nedochází (nejde o emise CO2). Patříme totiž mezi nejvíce znečištěné státy v Evropě a ten bilion se mohl ušetřit díky klesající spotřebě elektřiny bez jakýchkoliv nákladů. MPO hájí zájmy 20.000 majitelů FVE proti zájmům 10 milionů obyvatel. A také nechce řešit úrok 9%, který inkasují banky za půjčky pro majitele FVE (kdo takový úrok dnes má?). Otázkou je, co se stane, až stoupnou ceny ropy a fosilních paliv obecně a k tomu třeba vyrobíme další dotace ve výši 100 miliard korun a více pro jádro? Na koho ty náklady přeneseme, uděláme nekonkurenceschopný průmysl, zhoršíme životní úroveň, a nebo prohloubíme schodek státního rozpočtu? Dotace jednoho bilionu korun podle mě neumožní podporu jádra, ale uměl bych si představit určitou podporu jádra za předpokladu, že se dotace v této výši zruší – a to v zájmu udržení vyváženého mixu energií.
Světová energetika se rychle mění a polostátní ČEZ nepatří mezi ty pružnější. Neschopnost politiků, respektive vedení ČEZu, reagovat na nové technologie a trendy ale nakonec nemusí znamenat katastrofu. Celá situace může být analogií k příběhu jedné české firmy. Vedení loděnické GZ media bylo líto zlikvidovat staré lisy vinylů a po desetiletí nechalo přebytečné stroje ležet ladem. S návratem zašlé slávy “LPček” na světě nebyl nikdo, kdo by uměl desky lisovat. Díky lenosti se GZ media stala přes noc největším producentem desek na světě… Třeba podobný příběh čeká i ČEZ. Až skončí hon na čarodějnice, uhlí a jádro v „civilizovaném světě“ vyhasne, ČEZ bude pořád pálit uhlí a stavět nový Temelín. Možná pak chytré hlavy přijdou na to, jak kompletně ozelenit uhlí a zjistí, že jádro není rizikové. Pak svět zaplaví ČEZ levným uhlím a Američani se přijedou učit, jak se staví jaderná elektrárna.
Neshodneme-li se na jediném přípustném zdroji energie – vzhledem k odlišným preferencím (cena, stabilita dodávek, riziko a tak dále) těžko – nejsou různé druhy v rozporu, nýbrž jsou komplementy. Proč by také nemohly být pod jednou střechou? Je to jako kdyby Coca-Cola nemohla vyrábět zároveň ovocné džusy (což dělá). Pokud vím, E.ON nebyl schopen vysvětlit, v čem budou dvě firmy efektivnější než jedna (dva noví CEO asi nepřistoupí na půlku platu), a od rozdělení ustoupil. Pokud by ČEZ budoval JE se státními garancemi (jako Hinkley v UK), změní to způsob jeho ocenění. Akcie by nabyly spíše charakter opce (výkupní cena produkce, časová hodnota, atd.), ale z veřejného obchodování by staženy být nemusely, není důvod.
Kdo se stal vítězem revoluce v chlazení potravin? Tradiční ledařské firmy nebo noví hráči (GE)? Kdo se stal vítězem revoluce ve fotografování? Tradiční výrobci fotografických papírů nebo noví hráči (výrobci mobilních telefonů)? Kdo se stal vítězem revoluce v telefonování? Tradiční výrobci pevných telefonních přístrojů nebo noví hráči (dříve Nokia, nyní Apple a Samsung)? A kdo se stane vítězem revoluce v energetice? Tradiční energetičtí giganti nebo noví hráči? Obávám se, že tradiční ČEZ to bude mít těžké…
Když se dnes dívám na mé ekonomické pasáže v takzvané Pačesově komisi II, tak bych je asi také mírně poupravil. Na druhou stranu, vždycky jsem to bral tak, že energetika má strašně dlouhou investiční periodou a koncepce v této oblasti má alespoň částečně utvrzovat potenciální investory v tom, že jdou správným směrem, který navíc následně nebude vláda bojkotovat. Když koukám v EGAPu na první informaci od klienta, že hodlá stavět elektrárnu, a následně na poslední zaplacenou splátku, vidím, že se pohybujeme silně nad horizontem 10 let, spíše u 15 let. (To nemluvím o jádru.) V tomto horizontu nejde koukat na krátkodobé trendy. Když už stavím, musím mít poptávku. Pak musím tržní výkyvy vydržet a nejlépe se nespoléhal na garance státu. Ale je fakt, že za poslední roky se svět opravdu velice výrazně změnil.
Jo, jo, když jsem před lety psal, že celý ten kabaret různých energetických „koncepcí“ (bez nějaké filozofické vize hlubší povahy, než je lití dalších a dalších zdrojů chamtivým monopolům a oligopolům do jejich nenasytných chřtánů) skončí nakonec tak, že se pouze budeme musit přizpůsobit (de facto je nám to tedy nařízeno zvenčí !!! )Německu…tak se mi buď smáli nebo mi spílali.
Nicméně ukázalo se, že i Neviditelná ruka je chromá.
Aktualně jde cena silovky někam k 20 euro, jasně že šibalové chtějí jističovou daň. Co jiného by tak asi dokázali vymyslet ? Smart grid a prosociální synergický efekt spravedlivějšího a efektivnějšího sdílení energetických toků ? Cha, cha, cha – pohleďte na ty jejich vykutálené a kulaťoučké ksichtíky a tyhlety naděje vás hned přejdou.
Záporná cena elektřiny, to je bomba. To se přechytračit nedá.
Co to je za hloupost, „, že pokud budeme energetickou koncepci státu dělat nadále tak, jako před deseti, dvaceti lety (tehdy v energetice nastala jedna změna za deset let, teď je to jedna za měsíc), tak budeme úplně mimo“ ?
Dá se snad jaderná elektrárna přestavět za měsíc na solárko? Nebo jinak, během měsíce rozhodnout že se odepíší investice stovek miliard z „minulé koncepce“,které měly pokrývat produkci energie na další desetiletí. A chtít vydat další stovky miliard na další koncepci která se zase bude za pár let měnit třeba podle toho kdo příště vyhraje v Německu volby?
Předpoklady, za kterých energetická koncepce vznikala, se zásadě mění – ceny elektřiny tehdy byla 60-80 Euro/MWh, cena ropy 80 USD/barel a tak dále, teď jsme na polovině. MPO přitom odmítá koncepci aktualizovat. Paradoxem je, že motorem růstu ekonomiky Česka je pokles cen fosilních paliv. A takto vytvořené zdroje se používají na podporu buď vysoceemisních nebo extrémně drahých obnovitelných zdrojů. Koncepce by se měla upravit, nemusí se hledat alternativy. Neobhajuji fosilní paliva, ale vysoce účinné zdroje s nízkými emisemi.
V rámci Pačesovy komise jsme změnili koncepci z podpory domácích zdrojů (uhlí, jádro) na vyvážený energetický mix všech druhů paliv. Měly by se podporovat vysoce účinné zdroje, zejména malé a střední, bez ohledu na palivo a rozumně podporovat úspora energie. To jediné povede ke zlepšení životního prostředí. Německá koncepce podporuje nekriticky obnovitelné zdroje, přitom dnes už je jasné, že emise rakovinotvorného prachu jsou u biomasy včetně spalování dřeva a biopaliv dokonce vyšší než při spalování uhlí. Důkazem je zhoršování životního prostředí v Německu, kde je kolísání výroby z obnovitelných zdrojů vyrovnáváno výrobou v zastaralých uhelných elektrárnách.