ROZHOVOR. Na letošní lyžovačku v Tyrolsku řada Evropanů rozhodně nezapomene: při zimní dovolené v Alpách se totiž mnozí nakazili koronavirem. K hromadné stížnosti, která by měla vyústit v hromadnou žalobu a žádost o odškodné, se přidalo zatím sedm Čechů. Ve hře je minimálně pět milionů eur, odhaduje iniciátor stížnosti, rakouský právník Peter Kolba, v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

Jeho Sdružení pro ochranu spotřebitelů (VSV) zveřejnilo na webových stránkách výzvu pro všechny, kdo byli po 5. březnu na dovolené v tyrolském údolí Paznauntal či v letoviscích St. Anton, Sölden nebo Zillertal a po návratu domů zjistili, že se nakazili koronavirem.

„Máte nárok na odškodné od tyrolských úřadů i od rakouského státu“, stojí u webového formuláře, který od konce března vyplnilo už přes 4500 lidí z celého světa. Jasně převažují Němci, v seznamu je ale už i sedm Čechů, osm Slováků či čtrnáct Poláků. Peter Kolba v rozhovoru pro HlídacíPes.org tvrdí, že tyrolské úřady nebezpečí nákazy podcenily a daly přednost pokračování lyžařské sezóny a lukrativního byznysu, který je s ní spojený.

Co byl pro vás ten rozhodující moment, že jste se nakonec rozhodl začít sbírat svědectví nakažených? Zprávy o tom, že se v Ischglu nakazila řada lidí na dovolené, prosakovaly prakticky celý březen.

Dne 24. března jsme podali trestní oznámení, rozhodnutí padlo o víkendu předtím. Byli jsme v kontaktu s platformami semiosis.at a tiwag.org, které už v té době měly nějakou rešerši a dělaly rozhovory s poškozenými. Společně jsme došli k závěru, že tohle je klasický případ, kdy je potřeba začít „sbírat“ poškozené už teď, a ne až za půl roku.

Státní zástupce zatím nevyšetřuje

K polovině dubna se na vaši výzvu přihlásilo přes 4500 lidí, jejich vyplněné dotazníky máte ale zatím vyhodnocené jen částečně…

Trvá to dlouho, vzhledem k tomu počtu. Leccos se dá vyhodnotit statisticky, ale důležité jsou také individuální popisy situace na místě, popisy průběhu nemoci a všech situací, které zkrátka vedly k tomu, že dotyčným vznikla nějaká škoda.

Jak se k té věci zatím staví státní zastupitelství v Innsbrucku, které má věc prošetřit?

Normálně by mělo státní zastupitelství začít věc vyšetřovat třeba i jen na základě mediálních zpráv. To ale zatím tvrdí, že „nemá počáteční podezření“, čili nevyšetřuje. To má samozřejmě nějaký kontext – když nezačnou vyšetřovat vůbec, nedá se proti tomu vznést stížnost, zatímco když vyšetřování začnou, ale posléze zastaví, mohou to poškození nechat přezkoumat u soudu.

Proto tedy chcete před samotnou hromadnou žalobou svědectví části poškozených, kteří se vám přihlásili, poskytnout státnímu zastupitelství? U padesátky z nich už jste to udělali a stovky dalších mají následovat.

Doporučili jsme poškozeným, aby se k tomu oznámení připojili jako soukromí účastníci, protože to jednak ukáže rozsah celé věci a jednak vyjdou na světlo další okolnosti – třeba, co jim řekli v hotelu. Někteří se totiž třeba ještě 6. března ptali, jestli je všechno v pořádku a bylo jim řečeno, že žádný problém není.

Těch 4500 poškozených, kteří reagovali na vaši výzvu – je to konečné číslo, nebo stále přibývají noví?

Přibývají noví, i když ne tak masově jako na začátku. Ale vždy, když se ta věc znovu někde objeví v médiích, ozvou se i další lidé.

Lanovkářská lobby

Z vyhodnocování dotazníků zatím vyplynulo i to, že se přihlásilo sedm Čechů a například osm Slováků či čtrnáct Poláků. Vaše iniciativa je známá hlavně v Rakousku a – vzhledem k tomu, že mezi nakaženými v Ischglu jednoznačně dominují Němci – také v Německu. Jak si vysvětlujete zájem z postkomunistických států?

Ty české dotazníky jsem podrobněji nestudoval, ale z ostatních dotazníků vyplynulo, že mezi poškozenými byli i sezónní pracovníci, kteří v oblasti dočasně pracovali. Tohle by mohly být i ty české případy.

V geografickém rozvrstvení poškozených určitě zaujme i relativně nízké číslo domácích Rakušanů (188) a především Italů, kteří se vám přihlásili pouze tři. Itálie je přitom od Ischglu doslova „za kopcem“ a v pandemii patří k nejhůře postiženým zemím.

Ischgl je drahý, cenová úroveň je tam prostě vysoko. A navíc, v Rakousku v březnu nebyly školní prázdniny, je tu spíš tradice jezdit na lyže v únoru. Pokud jde o Itálii, ta byla oproti Rakousku napřed – v nákaze i protiopatřeních. Samozřejmě, že do Tyrolska mohl koronavirus přeskočit právě z Itálie. První případ v Rakousku byla 24. února číšnice, která se vrátila do hotelu v Innsbrucku z Lombardie a byla pozitivně testovaná na koronavirus. Hotel následně hermeticky uzavřeli obrovskými policejními manévry. Takže o tom nebezpečí se vědělo, jen k tomu v Innsbrucku přistoupili úplně jinak než potom v lyžařských resortech.

Odhadujete, že odškodné může přesáhnout výši pěti milionů eur. Objevila se už ale i srovnání vaší iniciativy s odškodněním pozůstalých po obětech tragického požáru v Kaprunu před 20 lety, kdy zemřelo 155 lidí, ale proces skončil osvobozujícími rozsudky. Nebojíte se, že to teď dopadne podobně?

To se klidně může stát. Existuje podezření, že vlivné a ekonomicky silné společnosti provozovatelů lanovek v Tyrolsku jsou tak těsně napojené na politiky, že na ně mají vliv. A proto si myslím, že by se ta věc neměla vyšetřovat v Tyrolsku, ale u specializovaného státního zastupitelství pro korupci a hospodářskou kriminalitu ve Vídni. To teď ale zatím není na stole.