O tomhle webu sice není příliš slyšet, ale kdo se zajímá o aktuální dění na Ukrajině, ověřené zprávy opřené o zkušenosti relevantních znalců Ruska a psané i díky znalosti polštiny, ruštiny i ukrajinštiny, doménu Cenzor.cz by neměl minout. Pozoruhodné na ní je vedle netradičního designu a odpracovaného obsahu ještě něco – texty píše jeden jediný člověk jako svůj koníček i formu relaxace.

„Někdo luští sudoku nebo křížovky, já si programuji web a plním ho obsahem,“ vysvětluje Petr Nosálek, zkušený novinář, který v minulosti dlouhé roky pracoval jako editor české redakce BBC World Service, později například pro Český rozhlas.

Říct, že je dnes na odpočinku, by bylo hodně nepřesné. Jak sám říká, má teď dost starostí v rodině, a novinařina je pro něj jak celoživotní smysl, tak nyní i důvod, proč myslet na něco jiného. I proto bez nároku na odměnu často dlouhé hodiny poctivě plní web zprávami a informacemi, které se týkají Ukrajiny a války, které proti ní rozpoutal Vladimir Putin.

Přeběhlíci z KGB

Jako informační základ bere především důvěryhodné zpravodajské agentury, včetně otevřených zpráv domácí ČTK, s nimiž ale dále pracuje, edituje je a – jak sám říká – „dolešťuje“ je obsahově i stylisticky. Kromě anglicky psaných zdrojů jako jsou BBC, Reuters, AP, či New York Times má i široké portfolio ukrajinských a ruských médií – weby jako jsou Meduza, Mediazona, Novaja Gazeta, Ukrajinska pravda, Kyiv Post a další.

Repro cenzor.cz – se svolením Petra Nosálka

„Od každého je to asi deset zdrojů. Na těch jsem denně, kontroluji, co se tam špitne, ověřuji tam věci, křížově to doplňuji,“ vysvětluje Nosálek. Kromě toho si k psaní pouští do uší i různé podcasty a rozhovory se znalci Ruska. A ne ledajakými. Cenné informační zdroje jsou podle něj bývalí příslušníci sovětské a ruské KGB, kteří přeběhli „na druhou stranu“.

„Mnohdy se osobně znají s Putinem ještě z dob studií, i z pozdější doby. Znají strukturu a způsob práce KGB. Příkladem je rodák z ukrajinského Charkova Jurij Švec (v anglické verzi Yuri Shvets), který má denně skoro hodinový pořad, kde komentuje aktuální dění a to, co vyčetl v různých ruských, ale třeba i čínských zdrojích,“ přibližuje Nosálek jeden z pořadů, jež pravidelně sleduje.

Švec až do roku 1993 působil jako ruský agent pod krytím šéfa zpravodajů agentury TASS ve Washingtonu. Nyní je naopak zdrojem zajímavých informací o Rusku. Dalším je třeba Andrej Piontkovskij – známý ruský matematik a politický analytik, kterého kremelský režim v roce 2016 dohnal k emigraci; odešel do USA. „Byl součástí týmu, který vymýšlel sankce proti Rusku. Pravidelně vystupuje v mnoha zpravodajských médiích, dává rozhovory a je to vynikající zdroj,“ podotýká Nosálek.

„Mám při psaní vždy puštěný nějaký kanál, který monitoruje dění na bojišti. Je to tedy strašná schizofrenie psát a ještě u toho poslouchat, ale dělám to denně. Myslím, že v součtu jsem postupně získal vhled i do vojenského a strategického uvažování i do toho, co se na Ukrajině skutečně děje. Často se pousmívám nad našimi vojenskými analytiky a experty, kteří do značné míry kopírují zahraniční média a bojí se říct cokoli originálního,“ konstatuje.

Dalším ze zajímavých informačních zdrojů, který spíše zůstává stranou běžných médií, je třeba Sergej Pugačov – ruský podnikatel a miliardář přezdívaný Jelcinův a později Putinův bankéř, který oba prezidenty poznal z největší blízkosti jako jejich důvěrník.

Sám těží i z toho, že po polštině a ruštině ovládl i ukrajinštinu: „Moji prarodiče z matčiny strany byli takzvaní šlonzáci, mluvili na nás takovou hatmatilkou založenou na polštině a já pak v patnácti už uměl velmi dobře polsky. Šla mi pak ve škole i ruština. Tu jsem sice dlouho nepoužíval, jsem spíše anglofil, ale při poslechu různých protiputinovských kanálů jsem se nyní k ruštině vrátil. No a Ukrajinština je někde mezi oběma jazyky. Trvalo mi asi 14 dní, než jsem ji čtenářsky a poslechově zvládl.“

Svodky, rozborky a pozorky

Jeho web Cenzor.cz má už letitou tradici. Začínal původně jako zábava, kritika toho, jak překroucený, nesmyslný je svět komunismu. „Vycházel jsem z titulků bizarních médií jako je ruský Sputnik, severokorejská státní agentura nebo třeba české vysílání čínského státního rozhlasu. Skládal jsem z toho denně takový bizarní obraz, výsměch světu bolševika.“ Tomu odpovídá i podoba webu ve stylu starých zápisů na psacím stroji, podtitul „Odborný časopis pro štábní kulturu“, či dělení rubrik na svodky, rozborky a pozorky.

Postupem času ale Nosálek tuhle zábavu odložil a věnoval se autorsky své celoživotní vášni – fotbalu. Ne jako hráč, ale jako autor expertního webu (taktéž ve stylu one-man-show) o fotbale Plejer.cz. Tak to bylo až do loňského srpna, kdy, jak Nosálek říká, převážilo vědomí, že „fotbal je ve vztahu k dění na Ukrajině nedůležitý“. Navzdory tomu, že bylo před mistrovstvím světa v Kataru, se rozhodl „Plejera“ uspat a naopak obnovit práci na „Cenzorovi“.

Pro mne byl začátkem této války a v Rusku panujícího hnusného režimu už ten vylhaný výstřel z Aurory v roce 1917.

Připouští, že ve světě plném konspiračních teorií, přesvědčení, že „média nám lžou“ a skrývají pravdu, není název webu Cenzor.cz zrovna dokonalý: „Uznávám, že v tomto smyslu to není ideální název, mám registrováno asi deset dalších domén, které by možná byly lepší, ale zní to svižně a výhodou bylo, že tohle už bylo po grafické i technické stránce hotové, připravené.“

A pustil se do práce. Denně svůj web zásobuje novými informacemi. Málokterý den zveřejní méně než pět nových textů a kupříkladu při příležitosti prvního výročí války jich vydal celkem 27 a k tomu i fotogalerie. „Rodina včetně malé vnučky je stále na prvním místě, ale trávím tím denně včetně víkendů mnoho hodin, v součtu deset, někdy i dvanáct. Je to pro mne zároveň relax, trochu i únik… Zkoušel jsem dělat i svůj originální obsah, ale na to už mi čas nezbývá,“ podotýká Nosálek.

Vylhaný výstřel z Autory

Dalším ze zajímavých informačních zdrojů, který spíše zůstává stranou běžných médií, je podle Nosálka třeba Sergej Pugačov – ruský podnikatel a miliardář přezdívaný Jelcinův a později Putinův bankéř, který oba prezidenty poznal z největší blízkosti jako jejich důvěrník. Dnes se z exilu soudí s Ruskou federací o 15 miliard dolarů.

„Dostal se kdysi do nejvyšších kruhů a vlastnil banky a podniky v hodnotě miliard dolarů, ale už od první poloviny 90. let žije na Západě. S Putinem si tykal, měli vedle sebe dači u Moskvy, dobře se znali a společně slavili rodinné svátky,“ vysvětluje Nosálek a na jedné historce s Pugačovem ilustruje to, co ho i ve vztahu k současné válce na Ukrajině prý naplňuje jistým optimismem.

V kdysi bohatém podnikatelském portfoliu Sergeje Pugačova byly dříve i závody na opravy lodí. Jedna ze zakázek, která přišla, byla likvidace, rozřezání vyřazeného ruského křižníku, v přepočtu za 50 milionů dolarů. „A Pugačov spočítal, že by ta loď šla ještě docela dobře opravit a modernizovat, a to jen za 25 milionů. K tomu by ale potřeboval souhlas,“ pokračuje Nosálek.

„A tak zavolal přímo Putinovi, a ten mu to podepsal. Jenže mezitím to už v doku rozřezali. Tak tedy dopadl pokus o modernizaci ruského křižníku. A mne naplňuje optimismem právě toto – ty hlubinné znalosti dokazující doslova olbřímí bordel v ruské armádě.“

Nosálek i proto věří, že žádná velká ruská ofenziva se už konat nebude – tím spíše, že Ukrajina podle jeho informací od Západu postupně dostane všechny požadované zbraně včetně dalekonosných střel a letadel.

„Optimisticky odhaduji, že už letos se rozhodne o vítězství Ukrajiny, otázka je, zda to bude i s Krymem, který je pro Putina svatým grálem. Svou roli podle mne hraje i fakt, že v roce 2024 mají být prezidentské volby jak v USA, tak v Rusku,“ říká provozovatel webu Cenzor.cz s tím, že až se „Rusko rozvalí“, bude to završení dlouhé epochy. „Pro mne byl začátkem této války a v Rusku panujícího hnusného režimu už ten vylhaný výstřel z Aurory v roce 1917.“