Čínský exilový umělec známý pouze pod pseudonymem Badiucao v posledních letech provokoval (nejen) Peking svými karikaturami, satirickými kresbami a uměleckými performancemi. Teď se Badiucao po letech vystupování v masce rozhodl odhalit svou totožnost.

Badiucao dlouhodobě upozorňoval na aktuální kauzy týkající se zejména otázky porušování lidských práv a sílící cenzury v Číně. V zásadě se však nevyhýbá žádnému tématu, které právě hýbe médii a světem.

Před šesti měsíci zmizel z veřejného života poté, co mu začátkem listopadu zrušili výstavu v Hongkongu. Na ní měl vystoupit po boku ruských aktivistek z Pussy Riot a hongkongského vůdce „deštníkového hnutí“ Joshuy Wonga.

Čas na rozmyšlenou

Jeden z nejaktivnějších odpůrců pekingského režimu si na západních (v ČLR blokovaných) sociálních sítích, hlavně Twitteru a Instagramu, získal značnou oblibu a svými karikaturami brnkal na nervy i samotnému prezidentu Si Ťin-pchingovi, jehož si bral často na mušku.

Po listopadových hrozbách od čínských úřadů si vzal nezbytný čas na rozmyšlenou, zda a jak bude ve svých aktivitách pokračovat. Mnoho let se mu totiž dařilo skrývat identitu, nicméně v předvečer hongkongské výstavy konané v rámci „týdne svobody slova“ se ukázalo, že čínské úřady jeho totožnost už znají.

Badiucao se po několika měsících rozhodl, že se čínskému nátlaku nepodvolí – a usoudil, že nejlepší ochranou pro něj i pro jeho rodinu bude odkrýt všechny karty. Umělec se po letech vystupování v masce rozhodl odhalit svou totožnost.

Svůj návrat symbolicky naplánoval na den třicátého výročí masakru studentů na náměstí Nebeského klidu. O tom se mladý čínský umělec mimochodem dozvěděl až v roce 2006, když s přáteli sledoval nelegálně stažený film, kam kdosi z Tchaj-wanu propašoval dokument o masakru v roce 1989.

Muž se zakrytou tváří

Badiucao, který pochází z Šanghaje, kde studoval práva, žije od roku 2009 v australském Melbourne. V místní uličce Hosier Lane proslulé pouličním uměním také formou graffiti a velkoformátových plakátů zveřejnil v minulosti některá ze svých provokativních děl.

Poslední z nich, inspirované slavnou fotografií muže snažícího se 4. června 1989 zastavit tanky, v uličce často navštěvované i čínskými turisty vylepil právě letos v předvečer kulatého výročí. V průběhu celé své dosavadní umělecké kariéry nikdy nezveřejnil své skutečné jméno ani neodhalil svoji tvář.

Během veřejných happeningů a při práci na ulici či před kamerou měl tvář vždy zahalenou. Svou identitu plánoval utajit i v dokumentu Dannyho Ben-Mosheho China’s Artful Dissident, který 4. června odvysílala australská televize ABC1. Během natáčení se však těsně před chystanou výstavou v Hongkongu Badiucao dozvěděl, že policie navštívila některé z jeho příbuzných, kteří stále žijí v ČLR a podrobila je několikahodinových výslechům.

Nakonec po nich poslala varování, že pokud výstava opravdu začne, nebudou čínské úřady jeho aktivity už dále tolerovat. Organizátoři, mezi nimiž byly i organizace jako Hong Kong Free Press a Reportéři bez hranic, tehdy nečekali na jeho vlastní rozhodnutí a výstavu zrušili.

I když motivaci organizátorů vedla snaha chránit umělce a jeho blízké, je celá situace především projevem sílících tlaků z Pekingu, které se v Hongkongu v posledních letech projevují čím dál častěji (o čemž svědčí např. soudní proces s organizátory tzv. „deštníkového hnutí“, ale i rušení pro ČLR nepohodlných akcí, o milionových protestech kolem extradičního zákona nemluvě).

Tak či tak, atmosféra strachu a nesvobody je zcela patrná, a to nejen v Hongkongu, ale i v Austrálii, kde nyní Badiucao žije, a ve vztahu k ČLR vlastně kdekoli na světě.

Budu pitomcem, co vystoupí z davu

I proto se karikaturista rozhodl ve svých aktivitách pokračovat, přičemž doufá, že po vystoupení z anonymity jej budou do jisté míry chránit lidskoprávní organizace a pozornost západních médií. Pro CNN k tomu řekl:

„Chci jít cestou odvahy. Potřebujeme pitomce, co vystoupí z davu, aby se přesvědčili, že je ve světě stále ještě nějaká naděje. Já chci být tím pitomcem.“

Pro The Intercept prohlásil: „Pro spoustu lidí to byla veliká rána zasazená lidským právům a svobodě slova, když byla moje výstava zrušena. Chtěl bych, aby všichni věděli, že tohle není konec. Nezmizel jsem. Jsem zpět. Jsem zpátky u vás. A budeme bojovat společně.“

Své skutečné jméno však zveřejnit nehodlá, přestože je již několik let australským občanem a svého čínského pasu se vzdal.

V minulosti na sebe upozornil zejména krásnými symbolickými portréty čínského disidenta a nositele Nobelovy ceny míru Liou Siao-poa, který v roce 2017 zemřel v čínském vězení, a jeho manželky Liou Sia.

Další jeho díla jsou inspirována averzí čínského vůdce k medvídkovi Pú, k němuž jej z nějakého důvodu uživatelé internetu začali přirovnávat, za což slavná kreslená postavička dostala na čínském internetu stopku.

Proti Twitteru i Googlu

V posledních letech se však Badiucao pustil také do kritiky zahraničních společností, které s ČLR a její komunistickou vládou nenápadně spolupracují, jako např. Google, který se chystal spustit vlastní cenzurovaný čínský vyhledávač (od plánu však prozatím upustil). Právě loňská zrušená výstava v Hongkongu měla být satirickým upozorněním na „opěvování komunistické strany“ ze strany amerického technologického gigantu. (více např. zde)

Nedávno se terčem umělcovy kritiky stal i Twitter, platforma, na níž sám s úspěchem šíří vlastní díla. Před červnovým výročím pekingského masakru společnosti nabídl, že by vytvořil speciální emoji, které by události připomínalo. Od Twitteru se mu však dostalo zamítavé odpovědi – což si sám vyložil jako výsledek nepřímého tlaku z Číny, kde má firma nezanedbatelný byznys, i přesto, že sociální síť je v ČLR zablokovaná.

Čínské firmy i státní média a agentury však mají zájem na Twitteru inzerovat a právě letos 23. května se v Pekingu konala konference „Twitter for Marketers“. Je zřejmé, že společnost nechtěla riskovat její zrušení a případný bojkot ze strany čínských inzerentů.

Možná i proto den před výročím masakru Twitter pod záminkou „údržby“ dočasně zablokoval účty stovek uživatelů, kteří o výročí tweetovali.

Jak upozorňuje Ryan Gallanger z The Intercept, Twitter (stejně jako další západní technologické firmy) přijímá obrovské finanční částky od čínské vlády a jejích propagandistických plátků a hlásných trub, jako jsou např. agentura Xinhua či Global Times. Jejich materiály se tak efektivně dostávají k milionům uživatelů po celém světě.

Právě na takové věci se chystá Badiucao upozorňovat, i přes hrozby z Číny. V rozhovorech mimo jiné prohlásil: „Nejsem naivní. Očekávám pomstu ze strany čínské vlády. Nicméně, ideje někdy vyžadují oběti a je potřeba, aby se za ně lidé postavili. Mám pocit, že to musím udělat. Když nebudu mluvit a bránit svobodu vyjadřování, nebude pro mě mít smysl být dál umělcem.“