„Buržoazní pavědy“ se režimu nehodily. Oslím můstkem k sociologii byl vědecký komunismus
Výraz „buržoazní pavěda“ k nám doputoval ze Sovětského svazu, jde o přesný překlad ruského „buržuaznaja lženauka“. Označoval vědní obory, které se marxistům-leninistům z různých důvodů nehodily do krámu. Na černou listinu byla zařazena třeba sociologie, kybernetika, srovnávací lingvistika nebo geopolitika.
Pěstování pomerančů na Sibiři, proměna jarní pšenice v pšenici ozimou, nebo dokonce v žito, skokové zvyšování tučnosti mléka. Tyto a mnohé další zázraky na počkání sliboval ústřednímu výboru sovětské komunistické strany šarlatánský agronom a podvodný biolog Trofim Lysenko. Původně syn chudých ukrajinských rolníků, který do třinácti let neuměl číst a psát, se ve 30. a 40. letech stal jednou z nejuznávanějších osobností sovětské Akademie věd.
Kromě toho, že jeho amatérské zemědělské experimenty odsoudily miliony lidí k hladovění, protože předsedové kolchozů se jeho metodám neodvažovali vzepřít, mělo jeho působení ještě jeden tragický důsledek. Přispělo k sovětskému zavržení genetiky, jednoho z vědních oborů, které byly v SSSR považovány za takzvané buržoazní pavědy. Způsobilo to nesmyslná omezení vědeckého výzkumu v zemích sovětského bloku včetně Československa. Zákazy vyvrcholily v padesátých letech, ale jejich následky zasahovaly vědu až do roku 1989.
Nedotknutelný Lysenko
Trofim Lysenko genetiku odmítal z čistě ideologických důvodů. Myšlenka, že jednotlivé generace si předávají své vlastnosti prostřednictvím genů, se mu zdála nemarxistická. Věřil, že rostliny i zvířata je možno „vychovat“ k novým vlastnostem změnou prostředí, třeba namáčením semen do studené vody.
Trofim Lysenko, 1948. Foto: Profimedia
„Mendelovská genetika měla být vymazána, Lysenko proti ní postavil mičurinskou genetiku a tvrdil, že je aplikací marxismu-leninismu na biologii,“ říká Vladimír Vonka, který v padesátých letech studoval na lékařské fakultě. V té době se zúčastnil odborné diskuse na toto téma netuše, že může ohrozit jeho další studium. Krátce poté mu ideová vedoucí studijního kroužku doporučila, aby se přihlásil na fakultu zubního lékařství, o kterou v té době nebyl velký zájem: „Prý o mně jednal výbor Svazu mládeže a navrhli moje vyloučení z fakulty, protože propaguji ‚mendelismus‘.“
Vladimír Vonka se nakonec zachránil díky tomu, že o prázdninách absolvoval měsíční brigádu na stavbě mládeže v Nové huti Klementa Gottwalda v Ostravě. Mnohem hůře dopadl zemědělský inženýr Prokop Domorázek. Po návratu z exkurze v Sovětském svazu, kde se s Lysenkem a jeho experimenty osobně seznámil, vystoupil proti politizaci vědy: „Napsal, že Lysenko je podvodník a že za vědecký výzkum vydává úplné nesmysly,“ říká jeho dcera Dagmar Váchová. „Takže okamžitě vyletěl z akademie, nesměl už ani přednášet na Vysoké škole zemědělské.“
Prokop Domorázek s manželkou Stellou. Foto: archiv pamětnice, se souhlasem Paměť národa
Oslí můstek vědeckého komunismu
Na černou listinu buržoazních pavěd byla zařazena také kybernetika, srovnávací lingvistika nebo geopolitika. Patřila k nim též sociologie. Obor, za jehož zakladatele v Čechách je považován Tomáš Garrigue Masaryk, byl prohlášen za „ideologickou službu imperialismu“. Od roku 1949 se u nás sociologie nesměla vyučovat, opatrné krůčky k jejímu obnovení začaly až ve druhé polovině šedesátých let.
Jedním z těch, kteří se na obnově podíleli, byl pozdější sociolog, politik a odborník na management Ivan Fišera, původně student filozofie.
Ivan Fišera. Foto: se souhlasem Paměť národa
„Při studiu filozofie jsem působil trošku nepřiměřeně prakticky,“ uvádí Ivan Fišera vyprávění o tom, jak se dostal ke svému oboru. Během studií nastoupil na praxi do redakce novin a byl vyslán do kladenských oceláren, aby napsal reportáž o zdejších těžkých pracovních podmínkách v letních vedrech, „jak se v létě v Poldovce vaří pivo ve sklenici“.
„Začal jsem se zajímat o to, jak zde lidé pracují a žijí. Potom jsem šel ještě do Tatrovky a napsal jsem v podstatě sociologicky orientovanou práci. Nazval jsem to Vztahy mezi dělníky a technickou inteligencí.“
V rámci vojenské služby byl poslán jako vyučující na Vojenskou akademii Antonína Zápotockého v Brně, kde měl budoucím důstojníkům přednášet vědecký komunismus. Právě tento obor se podle něj v Československu 60. let stal oslím můstkem ke skutečné sociologii.
Od roku 1965 potom působil v nově založeném Sociologickém ústavu, který se výrazně podílel na společenském dění během Pražského jara. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy provedl s kolegy průzkum veřejného mínění, z něhož jednoznačně vyplynulo, že přibližně 95 procent Pražanů podporuje Alexandera Dubčeka. Brzy nato ovšem do řad pracovníků Sociologického ústavu výrazně zasáhly normalizační prověrky a Ivan Fišera byl jedním z těch, kteří dostali výpověď.
Tajná psychoanalýza na venkově
Speciální postavení mezi buržoazními pavědami má psychoanalýza, kterou ještě před komunisty zakazovali nacisté. Ti ji pro změnu nazývali „židobolševickou pavědou“. Pamětní deska Sigmunda Freuda zmizela z jeho rodného Příbora hned v říjnu 1938, kdy se město jako součást moravských Sudet ocitlo v německé říši.
Hana Junová, druhá promoce. Foto: archiv pamětnice, se souhlasem Paměť národa
Po osvobození se vrátila na své místo, ale komunisté ji brzy po únoru 1948 odstranili znovu. Stoupenci psychoanalýzy, k nimž patřil například ruský emigrant Bohodar Theodor Dosužkov, tak působili a vzdělávali své následovníky převážně v ilegalitě.
O psychoanalýzu se už během studií zajímala také Hana Junová, která ve druhé polovině padesátých let vystudovala psychologii na Filozofické fakultě. Po absolutoriu nastoupila na odloučené pracoviště Psychiatrické kliniky pražské Všeobecné fakultní nemocnice v Lobči u Mšena. Mělo sice nenápadný název Odbočka pro rehabilitaci neuróz, ale tajně se zde pěstovala právě psychoanalýza.
Krycí jméno zdejšího přístupu znělo „integrativní psychoterapie“. Aby se zamaskovalo, že hlavní používanou metodou je psychoanalýza, pacienti podstupovali také pracovní terapii, skupinová sezení, věnovali se psychogymnastice, muzikoterapii i psychodramatu. Léčili se tu neurotici, lidé s depresemi nebo nespavostí: „Nebylo tam ústřední topení, pacienti si sami topili v kamnech. Koupelna byla jen jedna, na dveřích vždycky visela cedulka, jestli jsou tam zrovna chlapi nebo ženské.“
„Oidipovský komplex? Raději ne.“
Každý psychoanalytik by měl sám projít vlastní psychoanalýzou, a tak si i Hana Junová musela takzvaně „lehnout na gauč“. Každý den místo oběda tak dojížděla na tajnou hodinu psychoanalýzy v bytě doktora Ladislava Haase:
„Byly to úplně atypické poměry, protože správná analýza má být šestkrát denně, extra místnost, žádný kontakt s rodinou a tak dále.“
„No a já? Jednou tam paní doktorka Haasová, která výborně vařila, smažila řízky. Celou hodinu jsem měla potíže asociovat,“ usmívá se Hana Junová.
Ve druhé polovině šedesátých let měla možnost dojíždět do výcvikové terapeutické skupiny v západoněmeckém Lindau, kterou vedl profesor Helmut Stolze. Časem k návštěvě Lindau dopomohla i svému kolegovi Jaroslavu Skálovi, který vedl legendární terapeutickou skupinu u Apolináře.
Za normalizace ale psychoanalýza znovu upadla v nemilost a Hana Junová ji mohla praktikovat jenom v utajení. Odborné pojmy z Freudova slovníku, jako například „oidipovský komplex“, raději nepoužívala a při práci s klienty je různě opisovala. Psychoanalytická literatura byla znovu stažena z veřejných knihoven a žádná nová nevycházela. Teprve ve druhé polovině osmdesátých let začali psychoanalytici pozvolna vystupovat z ilegality a v roce 1988 uspořádali sympozium přátel psychoanalýzy.
Autorka textu Barbora Šťastná působí v projektu 
Paměť národa – jedinečné rozsáhlé sbírce vzpomínek pamětníků, kterou řadu let buduje nezisková organizace Post Bellum se svými partnery – Českým rozhlasem, Českou televizí a Ústavem pro studium totalitních režimů. Ve sbírce je shromážděno víc než pět tisíc výpovědí. Z Paměti národa vznikají každý týden rozhlasové dokumenty Příběhy 20. století. Jde o subjektivní vzpomínky pamětníků, které nemusejí vždy zcela odpovídat skutečnému průběhu historických událostí.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Když Krkonoše připomínaly polomrtvou ještěrku bez ocásku a přežily svou smrt
„Underground pro mě znamená žít mimo struktury,“ říká fotograf Jan Ságl
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
18 komentářů
Hlavní pavědou mezi všemi byla PAVÉDA jménem komunismus ! To byl přímo hnus.
Hlavní pavědou dnes je politologie. Ten, kdo ji absolvuje nic neumí, ničemu nerozumí, umí jen blbě kecat, lhát, vysílat signály a zradit republiku. Obvykle je to narcis, pitomec, hovado, vlastizrádce, sobec, zkurvysyn, vlastizrádce, lokaj a slouha USA. Viz: ukrajinský premiér Fiala, který zradil svou vlast a zničil, zadlužil a zbídačil republiku. Taková bída nebyla ani za protektorátu, jak říkají pamětníci.
1. T.D. Lysenko se na začátku své kariéry setkal s jevy, které tehdejší genetika neznala a ignorovala, jako např. populační genetika či epigenetika (dnes se to velice intenzívně studuje). To vedlo k jeho tragickému střetu s genetiky, kteří si počínali jako inkvizitoři, soudící Galilea. Pak se Lysenko obrátil na politické autority s jasným výsledkem, skončilo to špatně pro genetiky i (v podstatě, dostal „Černého Petra“) pro Lysenka.
2. Psychoanalýza je současnými psychiatry více-méně odmítána a je konstatováno, že víc pacientů poškodila, než jim pomohla. Jediné pozitivum na Freudovi je určité prolomení tabu sexu v medicíně a Jungovi zase vděčíme za Holdstockovu sérii románů o lese mytág (což jsou zhmotnělé jungovské archetypy).
3. I sociologii lze provozovat jako pavědu. Když mi jedna studentka tohoto oboru říkala, že znaky typu „A“, „B“, „C“, „D“ atd. se statisticky analyzují tak, že za A dosadíme 1, za B 2, za C 3 (atd.) a pak to spočítáme t-testem, a že se to tak učili v praktické výuce, tak jsem šel dost do kolen, protože touto metodou lze „najít“ statistické závislosti i tam, kde při korektní metodě analýzy (tj. Wilcoxonův test a jeho odvozeniny) žádné nejsou. A, pochopitelně, většinou též ignorují korektní metodiku analýzy hromadných jevů.
Ad 3) Asi je nepřesné popisovat sociologii jako pavědu, spíše jako vědu, umožňující aplikovat široké možnosti manipulace. Právě že podobnými způsoby (jak asi učili tu slečnu), tak lze takto falšovat výsledky výsledky studií tím že se účelově nesprávně spojují data z různých i různě měřených) skupin. Na což se upozorňuje poměrně často.
A to oč jde, je jak jsou ty výsledky následně prezentovány. Pokud je převzat politicky a mediálně (do titulků a zpráv) ten zmanipulovaný finální výsledek, tak potom už veškerá další společenská diskuze končí .Je to prostě vědecky a odborníky dokázáno, na což se politici i aktivisté rádi odvolají.
Buď se dělá výzkum pořádně, tj. adekvátní vědeckou metodikou, jejíž výstupy jsou respektovány i tehdy, když jsou v rozporu s tím, co bychom chtěli, aby vyšlo, nebo je to pavědecký blábol.
Dnes není problém si pronajmout AI, která napíše např. o to, že z jednoho fotovoltaického panelu se vydoluje víc energie než z jaderného bloku, který bude velmi věrohodný a podložený četnými citacemi (neexistujících) vědeckých prací. Dnes ještě jsme s to ověřit, že ty citované práce neexistují, nebo je v nich něco úplně jiného. Jakmile se ovšem AI propojí s bibliografickými databázemi, bude klidně generovat výsledky jsoucí v souladu s tím, co hlásá (tedy bude generovat i ony neexistující práce). Jen jedno pak ovšem nebude umět: aby ten FV panel opravdu tu elektřinu v takové míře produkoval.
Nahrává k tomu i nová informační strategie EU, zatím v ekologii ale prakticky se uplatňuje všude, kam tato organizace strčí své pracky, a to už velmi dlouho:
„Znalosti jsou často považovány za bezhodnotové, což se zakládá na představě, že vycházejí pouze z přísných postupů založených na důkazech, které vedou k objektivitě, přesnosti, přijatelnosti a univerzálnosti. Naše racionalita je však omezená, protože naše hodnoty a světonázory vždy utvářejí naše vnímání a chápání světa, včetně vnímání a chápání problémů udržitelnosti. Zatímco deskriptivní znalosti vysvětlují realitu prostřednictvím faktů, normativní znalosti o udržitelnosti mají za cíl určit, jak by měl svět vypadat.“
Jinými slovy, je-li něco pitomost, zavrhnutelná objektivními fakty, je třeba se přiklonit k té pitomosti a fakta zavrhnout. Taková obdoba Tertullianského „CREDO QUIA ABSURDUM“.
Je to k nalezení zde:
https://publications.jrc.ec.europa.eu/repository/handle/JRC128040
Z této adresy je odkaz na stažení české verze oné příručky, v ní je to na str. č. 17, v pdf prohlížeči je to strana 20, protože první tři jsou nečíslované. Z citace jsou akorát vypuštěny 4 odkazy na „vědeckou“ literaturu, která takovéto ideologické falšování reality zdůvodňuje a obhajuje.
Jako obvykle blábolíš lžirgile. Jediné s čím se Lysenko setkal, byl masový vrah stalin a jeho fantasmagorie. A na potvrzování a recyklování stalinových fantasmagorií si lysenko postavil kariéru. To je celé. Že to znamenalo totální rozvrat slibně se rozvjících vědních oborů nejen v rusovětsku ale i v Československu zničení životů mnoha lidí a rozvrat zemědělství tamtéž, ho nezajímalo.
Fakta např. viz zde https://www.scienceworld.cz/biologie/ruda-biologie-pseudoveda-v-sssr-1-1732/
Nemáte pravdu. Lysenko se opravdu na počátku své kariéry setkal s fenomény, které tehdejší genetika nedovedla vysvětlit a odmítala je i s těmi, kdo na ně upozorňovali. Byť v demokratických státech to odmítání nemělo charakter likvidace v gulagu.
Setkal se např. s dědičností získaných vlastností, kterou tehdejší genetika odmítala a zavrhovala jako „lamarckismus“. Dnes víme, že existuje a je realizována trvalým zapnutím či vypnutím některých genů, které se může přenést na potomstvo. Průlomovou byla studie na dětech žen z jednoho ghetta, které na konci války strádaly hladem a byly těhotné. Jejich děti získaly dědičný sklon ke žravosti a obezitě – a podařilo se to prokázat. Dnes začínáme rozumět i biochemickému základu toho, co se při takovémto mezigeneračním přenosu získaných informací děje.
Nicméně Lysenko se ocitl v situaci, kdy by v tom gulagu skončil on, a tak dělal co mohl, aby tam skončili ti druzí (a ukázal se být lepším intrikánem a manipulátorem než oni). Bohužel, k onomu sporu došlo ve zločinném totalitním režimu.
Poučení pro vědu obecně z této historie spočívá v tom, že je rozhodně na škodu věci, když se odmítají existující fenomény. Dokonce i tehdy, když vznikly nějakou chybou, jsou přínosem (protože tu chybu můžeme odstranit a odstranit podobné i z jiných oblastí vědy). A někdy může být ta chyba i přínosem, viz např. historie kanálů na Marsu, která nám nakonec řekla ledacos zajímavého o funkcích lidského zrakového analyzátoru.
Nejde o to co mám já. Jde o to, že tě z fantasmagorických blábolů usvědčila práce rusko amerického biofyzika, genetika a historika vědy Valerie Soyfera, který lysenkysmus OSOBNĚ jako mladý zažil, lžirgile. Realita je, že lysensko a lepešinská odezírali zrůdě stalinovi z huby a co neměli od stalina to si vycucali z palce. S ničím se nesetkali, nic nevyzkoumali jen ničili skutečné vědce. Aspoň si přečti uvedený text, než se zase ztrapníš.
Jistěže pozdější Lysenko přestal dělat vědu a dal se na politiku, asi jako současní klimaalarmisté.
Nicméně to nemění nic na faktu, že původní střet Lysenka se sovětskými genetiky byl o reálně pozorovaných fenoménech, které oni odmítali uznat. A, jak jsem napsal, nakonec se vyhrotil spor do situace, zda půjde do gulagu Lysenko nebo genetikové.
A ona původní Lysenkova pozorování (pochopitelně nikoli pozdější vyslovené podvody) byla skutečně nezávisle potvrzena a dokážeme je vysvětlit buď epigenetikou, nebo populační genetikou nebo podobnými výsledky pokroku ve vědě.
Že bych se pozastavil nad tvrzením že „..Na černou listinu byla zařazena třeba kybernetika“. Taky jsem o tom, akurát že až po velvet revolušn slýchával, jenomže ono by to chtělo, stejně jako v těchto příkladech podrobněji fázovat za jednotlivé dekády socíku.
Protože, IT se tady už někdy od druhé poloviny sociíku prosazovala a používala, rovněž i přednášela na technických VŠ, ovšem ale s ohledem na tehdejší vývojovou etapu sálových počítačů.
Ale ten boom domácích a pak osobních počítačů přišel na Západě až někdy v osmdesátých letech a k nám přišel velice rychle . A připomenout třeba roli známého to našeho Svaz-armu , kde se jeho pobočky zaměřené na elektroniku, se ihned adaptovaly na práci s počítači.
Pravda, pokud budeme uvažovat kybernetiku jako akademickou vědu, tak s tím asi byl dlouho problém, aj v te Americe. Jak se dá dočíst v životopisech IT guru , ti se vše potřebné naučili mimo školu (počítače si skládali v garážích a programy psali po večerech), takže když pak zjistili že jim teoretické studium na VŠ, nic nedá, tak se školou šlehli a šli dělat byznys.
Zase fantazíruješ, a to nejen o garážích. Chceš fáze? Tak to je jednoduché. Dohnat a předehnat. Udžet krok. Neztratit stopu.
Já chodil v roce 1969, snad až 70, do kroužku programování pro školáky na brněnské VUT.
Tedy, nevím kde jste v té doby byl Vy, ale já jsem tu dobu tady prožil v té IT už na sklonku socíku pracoval, a i ten vývoj na tém Západě se dal i přes média sledovat, a velice rychle se k němu i připojit.
A dokonce i s těmi garážemi je to pravda, takhle tehdy začínala řada minoritních IT firem . Ono ostatně i ten příběh o tom jak Bill Gates ke štěstí přišel, je zajímavý. On bych chlapec z právnické rodiny, takže si to zase vyhádal na licencích:))
CHápu, vrtal jsi vlastnoručně dírky do děrných štítků, petříku. Ovšem svými bláboly na téma „kdy v USA začala počítačová revoluce“, a jak jsme v komoušském těžkoslovensku „drželi krok“ s dobou v počítačích se leda ztrapňuješ. Doporučuji ti nastudovat si alespoň historii firmy interanational business machines corporation, aby ses příště neztrapnil.
Byly i magnetofonové páskové paměti. Byly i děrné pásky, nejen štítky. Byly i náznaky „univerzálních programů, umožňujících práci těch dalších“, tedy jakési „pra“ operační systémy, které když nejely, tak jste mohl se sálovým počítačem maximálně hrát karty.
Doporučuji Neffův román „Pole šťastných náhod“, v němž je popsáno výpočetní středisko za časů socialismu velmi realisticky.
Komunisté měli svoji ideologii a vědecký světový názor.
Ale to my máme přece taky!
Zelený úúděl, genderismus, 100 + 1 pohlaví, svatá válka na východě. A zkuste něco meknout. Galileo skončil ještě dobře.
To ale nějak bojovníci proti komunizmu nechtějí vidět a slyšet. Se zápalem bojují vítězně své minulé války.
Ano komouši měli svoje … svoje koncentráky, svoje justiční vraždy a svoje vyhazování z práce, studia a oken. O rozpoutaných válkách v asii, africe i jižní americe nemluvě. Tobě to chybí takže mektáš. Pro info, jestli tě někdo zavřel tak nikoli za mektání. Co jsi proved admirále … neplatil jsi alimenty nebo jsi dělal nepřístojnosti na veřejnosti.
Těžko to může chybět, když se to samé děje ve stále větším měřítku.
Prostě, rozdíly mezi EU a nebožtíkem SSSR se stále více zmenšují.