Nemáme nedostatek. Svět je plný vody, ale většinou jde o vodu špinavou. Otázka zní, jak ji vyčistit.

Téma odpadní vody a jejího smysluplného využití je první ukázkou z bestselleru amerického podnikatele, právníka a spisovatele Setha Siegela Budiž voda (Let There Be a Wataer) . Ten varuje před současnými i budoucími problémy s vodou na příkladu izraelského přístupu nabízí funkční řešení. Ukázky publikujeme se svolením vydavatele, společnosti Aligier.

Již v roce 1950, necelé dva roky po vyhlášení nezávislého Státu Izrael, začali izraelští vládní představitelé diskutovat o otázce, která tehdy vypadala jako krajní možnost. Šlo o využívání odpadních vod k zavlažování plodin na izraelských polích.

Myšlenku sice tenkrát rychle zavrhli, z důvodů hygienických a „estetických“, nicméně debata na toto téma byla zahájena. Několik desetiletí poté vypadá situace zcela jinak. Vzhledem k neustálé nutnosti nacházet nové zdroje vody překonali vládní představitelé i zemědělci své původní výhrady.

Izrael postupně vybudoval infrastrukturu potřebnou k čištění odpadních vod a k jejich využívání v zemědělství. Žádná jiná země nepřikládá čištění a recyklaci odpadních vod takový význam a nepovažuje jej za takovou národní prioritu, jako je tomu v Izraeli, který opakovaně využívá přes 85 procent celkového množství odpadních vod.

Ve Spojených státech a ve většině ostatních zemí světa je v současné době procento jejich opětovného využití mizivé.

Splašky jako příležitost

V nadcházejícím období, kdy se celý svět bude potýkat s nedostatkem vody, je však téměř jisté, že se pozornost všech brzy zaměří tímto směrem a kvalitně vyčištěná odpadní voda se stane nezbytným novým zdrojem sloužícím k zemědělským a jiným účelům.

Přestože kdysi se na splašky pohlíželo jako na nepříjemný problém, s nímž je třeba se vypořádat, případně jako na zdroj znečištění, v současné době je Izrael vnímá jako paralelní systém zásob vody na svém geograficky suchém území. Z tohoto pohledu jde o cenný národní zdroj.

Pokud dnes mají izraelští farmáři v souvislosti se splašky nějaké přání, uvítali by, kdyby jich bylo víc. Splašky zahrnují vše, co odtéká z kuchyňských dřezů, z koupelen a z toalet. K tomu se může přidávat dešťová voda z kanálů, které najdeme na ulicích většiny měst světa.

Ideálně je ke sběru a odvádění splašků vybudován separátní systém, který je souběžný, nikoli však propojený se systémem rozvádění pitné vody.

V Izraeli nejprve platila určitá omezení, umožňující touto vodou zalévat jen vybrané plodiny, ale po několika letech testování bylo povoleno používat vodu z vybudované čistírny v Shafdanu stejně jako čistou vodu z jiného zdroje. V současné době je možné vodu ze Shafdanu používat k jakýmkoli účelům, pouze nesmí sloužit jako voda pitná.

Recyklujte svoji vodu

Izrael v současné době čistí zhruba devadesát pět procent svých splašků, zbytek prochází septiky. Zhruba osmdesát pět procent z jejího celkového množství mají k dispozici zemědělci k zavlažování plodin.

Část recyklované vody se používá k zvýšení průtoku vody v řekách, čímž se zlepšuje jejich stav. Celkově se každoročně znovu zužitkuje téměř čtyři sta miliónů metrů krychlových odpadních vod. Cílem je recyklovat ještě více splašků a během několika let opětovně využívat devadesát procent odpadních vod.

Pro srovnání: druhé místo na světě v míře recyklace zaujímá Španělsko, které znovu využívá kolem dvaceti pěti procent vyčištěné odpadní vody, zatímco nejbohatší země světa, včetně Spojených států, nevyužívají ani deset procent.

Je ovšem čistě otázkou času, kdy kvalitně vyčištěnou odpadní vodou začnou zavlažovat zemědělci na celém světě, stejně jako je tomu dnes v Izraeli.

Recyklovaná voda změnila situaci Izraele z hlediska zásob. Také sehrála zásadní roli v proměně izraelského zemědělství, neméně významnou než jakou má kapkové zavlažování a vyšlechtění rostlin, které spotřebují méně vody.

Kvalitně vyčištěná odpadní voda umožňuje Izraeli pěstovat nejen dostatek potravin pro vlastní spotřebu, ale také být významným exportérem zemědělských produktů – bez ohledu na to, zda v daném roce vydatně prší, nebo zda vládne sucho.

Šance pro období sucha

Recyklovaná voda má pro Izrael řadu pozitivních důsledků, kromě zjevného přínosu, jímž je vytvoření nového vodního zdroje využitelného v zemědělství. Kdyby nebylo recyklované vody, Izrael by zůstal suchou zemí, s nulovou nebo jen minimální zemědělskou činností. Ovoce, zeleninu, obilniny – to vše by musel dovážet.

V aridním regionu s omezenými zásobami vody a rychle rostoucím počtem obyvatel pomohla recyklovaná voda zmírnit tlak, jemuž byly vystaveny přírodní vodní zdroje. Díky dodatečnému zdroji vody může Izrael lépe zvládat období sucha, aniž by musel nadměrně vyčerpávat zásoby čisté vody.

Jsou zde i další přínosy. Většina izraelského obyvatelstva je soustředěna v několika málo městských aglomeracích. S dostatkem vody pro zemědělské účely roste možnost osídlovat další oblasti mimo dosavadní centra. Každá z těchto dosud jen okrajově využívaných oblastí, z nichž jsou dnes primárně zemědělské regiony, v sobě skrývá potenciál posloužit jako místo pro novou zástavbu a umožnit lidem, aby se odstěhovali mimo přeplněné centrální části země.

Izrael je jedinou zemí na světě, v níž v současné době poušť pokrývá menší plochu než před padesáti lety. Názorně to ukazují satelitní snímky, na nichž vidíme nově vybudovaná města a rozsáhlý zelený pás táhnoucí se západní částí Negevské pouště.

Na jiných místech světa, v řadě zemí s rozsáhlými pouštními oblastmi, naopak dochází k rozšiřování pouští, tzv. dezertizaci, která působí ekonomické i sociální problémy.

Z míst, kam se rozšíří poušť, lidé odcházejí, což často způsobuje problémy s jejich přesídlením a přispívá k prohlubování chudoby. Postupné, byť pracné rozšiřování ploch zemědělsky využitelné půdy na různých místech Izraele, především na aridním jihu, kam směřuje veškerá voda ze Shafdanu, nabízí slibný model, který by ostatní země mohly následovat.

Otravný problém? Ne, cenný zdroj

Pokud je třeba něco dodávat k izraelskému úsilí o recyklaci splašků, dá se snad jedině říci, že bylo až příliš úspěšné. Poptávka po tomto alternativním zdroji vody dnes převyšuje nabídku, což vede k růstu cen odpadní vody.

Farmáři z předchozí generace hospodařili s čistou vodou, kterou dostávali v rámci přídělového systému za silně dotované ceny, ale stěžovali si, že příděly nejsou dostatečné. Současná generace izraelských farmářů má k dispozici tolik vody, kolik jen chce – z přírodních i alternativních zdrojů.

Jejich stížnosti se týkají rostoucích cen vody a obav, že následně budou muset zvýšit cenu své produkce tak, že bude pro světový trh příliš drahá.

Úředníci, kteří vodohospodářství řídí, sázejí na to, že vyšší náklady donutí izraelské farmáře k ještě vyšší efektivitě, což se projeví v nových inovacích a vývoji ještě dokonalejších technologií.

Izrael se původně pustil do čištění odpadních vod, aby zvýšil kvalitu života svého obyvatelstva a snížil míru znečištění. V řekách dnes teče čistší voda. Izrael výrazně snížil svůj podíl na znečišťování Středozemního moře, a brzy by se mělo projevit další zlepšení situace.

Zásoby podzemních vod jsou dnes méně ohrožovány kontaminací. V rámci tohoto procesu Izrael vybudoval paralelní vodárenský systém a získal zásoby vody, která sice nemusí být nejvhodnější na pití nebo k osobní hygieně, ale je ji možné bezpečně využívat v zemědělství.

Každá země produkuje značné množství splašků, bez ohledu na to, v jakém podnebném pásmu leží. Po celém světě přibývá míst a sídel, která začínají stále silněji pociťovat nedostatek vody. Mohou se poučit z izraelského příkladu – přestat vnímat splašky jako otravný problém a začít je využívat jako cenný zdroj.