„Umřu, pusťte ke mně dceru,“ prosila komunisty. Vazbu nepřežila, dcera měla doživotní následky
Když byl Zdeněk Klíma kluk, bylo mu divné, že u nich v bytě nejsou skoro žádné věci, které by připomínaly rodinnou minulost. V domácnostech u kamarádů to bylo jiné, našly se tam staré časopisy, knihovny, porcelán, památky na prarodiče. „Ptal jsem se maminky – a řekla, že její rodina o všechno přišla… Později jsem už věděl, že byla ve vězení, ale když jsem chtěl slyšet víc, většinou se brzy rozplakala,“ vzpomíná v Příbězích 20. století.
Zdeněk míval také zvláštní sny o babičce, kterou nepoznal: „V těch snech jsem ji vždycky hledal, končily šťastným shledáním.“
Podrobnosti o matčině a babiččině životě se dozvídal postupně, to nejpodstatnější – že se staly obětí estébácké akce Kámen – zjistil teprve po pádu komunistického režimu a po otevření archivů ministerstva vnitra.
Vedou to tu blbci a pitomci…
Zdeněk Klíma přišel na svět 13. března 1958; události, které popisuje, se staly o necelých deset let dřív. Jeho babička Marie Štěrbová (ročník 1909) provozovala před válkou s manželem hostinec v pražské Podbabě, v roce 1939 ovdověla a pokračovala v podnikání sama, měla vinárnu a cukrárnu.
Když v únoru 1948 převzala moc ve státě KSČ, přišla Marie Štěrbová o podnik a spolu s dcerou Vlastou (Zdeňkovou matkou, narozenou v únoru 1931) se musela vystěhovat ze svého bytu do zatuchlé a vlhké místnosti.
V květnu 1949 obě ženy poprvé zadržela bezpečnost a podezírala je z „příživnictví“ – tehdy čtyřicetiletá Marie Štěrbová odmítala vykonávat podřadné zaměstnání, do něhož byla úředně zařazena poté, co jí komunistický aparát ukradl majetek – a dožadovala se práce, která by odpovídala jejím zkušenostem a schopnostem. Policie nechala zaprotokolovat její výrok: „Na vedoucích místech jsou vyložení blbci a pitomci, kteří ničemu nerozumí.“
Příslušníci SNB našli u Marie Štěrbové zápisky, z nichž usoudili, že matka a dcera jsou ve spojení s protistátní skupinou, která organizuje nelegální přechody přes hranice. Předali obě ženy Státní bezpečnosti, po dvou dnech je však soud propustil z vazby.
S agentkou pod jednou střechou
Marie Štěrbová se v té době skutečně chystala k útěku na Západ. Podle archivních dokumentů se seznámila s mužem, který údajně pracoval pro americkou tajnou službu – a snad jí slíbil, že když mu pomůže dát dohromady skupinu spolupracovníků, dostane ji do Německa.
V létě 1950 se Marie Štěrbová s devatenáctiletou dcerou Vlastou poprvé pokusily odejít ze země, u hranic však zabloudily a vrátily se do Prahy. Za pár týdnů šly přes hranice znovu – a netušily, že jejich cestu řídí Státní bezpečnost.
Tady je třeba stručně připomenout, co byla takzvaná akce Kámen. Vznikla krátce po únoru 1948 a dostala krycí název podle hraničních kamenů. StB při ní prostřednictvím agentů vytipovávala lidi, kteří se chystali k útěku na Západ – a vylákala je na cestu za hranice. Falešní převaděči přivedli uprchlíky do falešné úřadovny amerických důstojníků. Všechno se odehrávalo ve vnitrozemí, přes hranice se lidé nikdy nedostali.
Tam byli vyslechnuti, měli vypovídat především o protikomunisticky zaměřených přátelích v Československu. A posléze byli vysláni do „nejbližšího německého městečka“. Cestou je zadrželi muži v uniformách pohraniční stráže a skončili ve vězení, mnohdy se vůbec nedozvěděli, že všechno bylo jen divadlo.
Zdeněk Klíma říká, že StB nasadila na Marii Štěrbovou agentku, paní Evu: „Dostala za úkol se s babičkou skamarádit, což se jí podařilo, přátelství došlo dokonce tak daleko, že ji babička ubytovala v té jedné místnosti, kde žila s mou matkou. Paní Eva brzy přišla s tím, že zná lidi, kteří převádějí na Západ, že vezmou i babičku s maminkou, ale bude to stát dost peněz. Babička tu sumu někde sehnala.“
Když StB vařila americkou kávu
Ještě se psal rok 1950 a Marie a Vlasta Štěrbovy se nechaly převést přes železnou oponu.
„Došly k menšímu domu, na kterém visela americká vlajka. Když vstoupily dovnitř, viděly amerického vojáka v uniformě, viděly tam také německého úředníka, podávala se americká káva, kouřily se americké cigarety, na zdi visel portrét tehdejšího amerického prezidenta. Uvítali je na svobodě, řekli jim, že jsou v bezpečí, a ony tomu uvěřily,“ říká Zdeněk Klíma a pokračuje:
„Ptali se jich, zda vědí o někom, kdo by byl ochotný pracovat proti komunistickému režimu, a babička s mou matkou jim ochotně poskytly veškeré informace včetně adres. Babičku vybídli, aby napsala několik dopisů přátelům. Jeden z těch dopisů jsem četl, našel jsem ho v archivech. Psala: ‚Milý Béďo, můj nejlepší kamaráde, s mou dcerou Vlastou jsme již na svobodě, na pána, který ti přinese tento dopis, je stoprocentní spolehnutí, můžeš mu věřit…‘“
Po výslechu měly ženy pokračovat k nedaleké úřadovně německé policie. Cestou je sebrala československá bezpečnost a byly převezeny do Prahy, do věznice na Pankráci.
Vlasta Štěrbová se podle syna Zdeňka celý život domnívala, že byly s matkou uneseny zpět do Československa, nikdy se nedozvěděla, že hranice vůbec nepřekročily. Ve vazbě nesměly spát, trpěly spánkovou deprivací, při výsleších je vyšetřovatelé mlátili, musely dělat dřepy.
„Umřu. Prosím, pustťe ke mně dceru.“
Marie Štěrbová vazbu nepřežila. Ačkoli jí bylo pouze dvaačtyřicet let, její organismus zkolaboval a musela být převezena do nemocnice. Dne 4. srpna 1951 psala na státní prokuraturu v Praze:
„Já, níže podepsaná vyšetřovanka Státního soudu, mám k vám tuto prosbu. Dne 31. července tohoto roku jsem byla převezena z Pankráce do státní nemocnice ve Vrchlabí na léčení. Byla mi odebrána voda, a to již posedmnácté. Cítím se velmi slabá a vím, že brzy zemřu. Proto mám ještě jedno přání. Prosila bych mnohokrát, aby mi byla povolena návštěva mé dcery Vlasty Štěrbové, toho času ve vyšetřovací vazbě Státního soudu Praha-Pankrác. Doufám, že mé velké prosbě bude možno vyhovět, neboť cítím na sobě, že můj zdravotní stav se denně horší. Předem za vyřízení děkuje a velmi prosí Marie Štěrbová.“
Komunistický aparát žádosti nevyhověl. Marie Štěrbová zemřela na zánět plic 17. prosince 1951, pohřbili ji v hromadném hrobě v Ďáblicích.
Vlasta Štěrbová se o matčině smrti dozvěděla až za dlouhou dobu. Byla odsouzena za velezradu k sedmi letům vězení, na svobodu se dostala v polovině trestu, roku 1955. Z kriminálu si odnesla celoživotní následky, prodělala žloutenku, trpěla lupénkou, přestala slyšet na jedno ucho.
„Propustili ji v zimě, měla jen letní šaty a v kapse ani korunu. Příbuzní se k ní nechtěli hlásit, ale nakonec si ji k sobě vzala teta do vesnice Černuc. Dostala umístěnku do uhelných dolů na Kladně. Po dvou letech jí povolili přestěhovat se do Prahy, kde dostala jednu místnost v rozděleném bytě bez koupelny, se společným záchodem na chodbě,“ říká Zdeněk Klíma.
Vlasta Štěrbová se podle jeho vyprávění cítila celý život ponížená, nikdy se nezbavila strachu. V 70. letech se její fyzický a psychický stav začal zhoršovat:
„Dvakrát se psychicky zhroutila, jednou jsem přišel domů, byla mimo sebe a dělala dřepy – později mi řekla, že jí nutili dělat dřepy při výslechu… Odvezl jsem ji na psychiatrii, a když se mě lékař ptal, proč si myslím, že dělá ty dřepy, bál jsem se mu říct, že je politická vězeňkyně z 50. let. Toho lékaře jsem neznal, nevěděl jsem, jestli se mu dá věřit, bál jsem se, aby jí třeba nezpůsobil ještě větší potíže.“ Vlasta Štěrbová zemřela v roce 1984, bylo jí 53 let.
Autor textu Adam Drda působí v projektu Paměť národa – jedinečné rozsáhlé sbírce vzpomínek pamětníků, kterou řadu let buduje nezisková organizace Post Bellum se svými partnery – Českým rozhlasem, Českou televizí a Ústavem pro studium totalitních režimů. Ve sbírce je shromážděno víc než pět tisíc výpovědí. Z Paměti národa vznikají každý týden rozhlasové dokumenty Příběhy 20. století. Jde o subjektivní vzpomínky pamětníků, které nemusejí vždy zcela odpovídat skutečnému průběhu historických událostí.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.
Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 KčPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz
Recommended (5901)
Čtěte též
Za okny domku padesátá léta a hraniční pásmo s ostnatým drátem
Pohraniční pevnost Hanička měla sloužit obraně před Němci. Zneužila ji Státní bezpečnost
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
21 komentářů
Smutné…..a ještě smutnější je to,že dneska máme soudně potvrzeného stbáka premierem,dalšího komunistu prezidentem a lidé s IQtykve a krátkou pamětí je volí spolu s dalšími pohrobky komunistů z KSČM a vzpomínají na ,,zlaté časy totality „….Tenhle národ se nechce vzpamatovat, a osudy lidí,kteří takto trpěli jsou jim úplně lhostejné, bohužel…..
Velice Vas zdravim a naprosto souhlasím.Myslim si ,ze většina národa nema vize a cíle,došla na svůj mentální vrchol a ta malá menšina nema silu změnit stav veci.Je mi to vždy velmi líto,Ale lidé si zvolí opět spatne.
Presne, bohuzel takovi to omezenci by si meli dat nonstop 3 smenu alespon po 1 mesic v uranovem dole.
Jak rikavala babicka, co hloupemu bo botach kdyz do nich nakali. Proste omezencum je zbytecne vysvetlovat, jen mlatit do hlavy fakta a kdyz to nepomuze tak lopatou.
To je dusledek sloganu (jednoho hradniho chrchly) nejsme jako oni. Pritom sklerotik vyhuleny zapomnel na prislovi : Na hruby pytel hruba zaplata nebo oko za oko. No v dnesni dobe spise oko za oko + hlava jako urok.
Kdyby šlo o národ, tak se tehdá po volbách v roce 2013 Babiš ani členem vlády nestal. Protože tehdejší znění zákona požadovalo aby měl jako ministr čisté lustrační osvědčení.
Ale možná si na to vzpomenou poslanci nejen ČSSD, ale taky KDU ČSL,proč tehdá nahonem hlasovali o změně, která tohle omezení zrušila..
komunisti by meli rano, v poledne a vecer prosit za odpusteni
kdyz jsou zakazani nacisti, nechapu, ze nejsou zakazani komunisti
ano presne tak. musime uz s temi bolseviky opravdu zamest aspon ve volbach, je to naprosto desne co se tady deje. STbak a sileny oligarcha v obrim stretu zajmu ve strakovce, fasistobolsevik na Hrade – a ted myslim mentalne a tim, co dela, ne primo clenstvim v KSC. snad uz to skonci, ale jeste to bude asi narocne, StBak hraje o vse a moci s bude drzet jako kliste!‘
Prostě, byli to bestie. A nikdy se to nesmí zapomenout. Komunisti a fašisti jen zvířata v lidské podobě.
A to zde vládne dosud, tato estébácká banda v čele s Babišem! Styďte se všichni.
A bohužel stihnou ještě asi Bureše ještě jednou zvolit než bude země na mizině a úplně rozkradená
bohuzel. musime se zmobilizovat a jitk volbam, hlavne i mladsi. desi me, kdyz Erik Tabery zjistil, ze mnozi to chteji vzdat jen kvuli tomu, co placa ostuda a bolsevik Zeman- ze si stejne udela po volbach co chce, pritom by to melo bt naopak – ani Zeman dlouhodobe nezmuze nic proti snemovni vetsine a on to vi, jen je treba aby si to uvedomili prave mladsi volici a sli volit, verim ze to je porad hratelne aby byl STB Bures odstavn od moci a tim padem by mel utrum i Zeman!
Jak je vidět tak komunisti jsou ještě větší zločinci než nacisti a to už je co říct….
Myslíte ty zeleně maskované bolševíky v EP? Ti teda nebezpeční jsou. Za chvíli vás zavřou, že pálíte v kamnech dříví. Jejich vztah ke svobodě slova je také alarmující.
KSČM? Konzervativní levicová strana s krotkým soc. dem. programem. Těch se snad nebojíte?
Horší než nacisti…tedy zřejmě chcete říct, že metody nacistů byly mírnější než to, co je tu popsáno. Aha.
„Vedou to tu blbci a pitomci“. Tomu já říkám věcná a konstruktivní kritika.
Dneska tu vladnou nemehla a cerpaci 🙂
Češi jsou největší světová lůza. Nevědí co chtějí. Mladí budou kritizovat komunismus, aniž by v tom žili. Když v únoru 47 jsme na Staromáku skandovali ať žije KSČ, od 50th byl ten nejlepší režim, který byl nastolený.
Přijímání běženců je ZÁKLADNÍ evropská hodnota!
Stejně jako tzv. volný pohyb osob apod.
Přirozeně, my Češi a Rusové, my bytostní Západoasiati, evropskými hodnotami pohrdáme z hloubi své – samozřejmě neexistující – duše. (Tedy, ať mne nikdo nechytá za slovo: My Češi a Rusové NĚKTERÉ evropské hodnoty uznáváme, např. Mercedesy, BMW, švýcarské zlaté hodinky, že.)
Prostě: V době naší plné svobody a samostatnosti (1948-1990) jsme běžence na našich hranicích humánně likvidovali, normálně, tradičně, hezky česky a rusky. V článku popisované běženkyně Štěrbovy proto mají Z PEKLA štěstí, že jsme je vůbec nechali přežít, a sloužit naší vzkvétající vlasti!
Každopádně: Po opětovném osvobození naší vlasti nepřemožitelnou Armádou Ruské federace obnovíme osvědčené ženijně technické zabezpečení našich hranic s Evropou.
Tradiční dráty (ostnaté + s vysokým napětím), minová pole atd. doplníme DOKONALOU čínskou sledovací technikou: Běženci NEPROJDOU !!!
To by si měli včas uvědomit všichni primitivní antibabišisti, antizemanisti, antiputinisti a antikomunisti.
„Rozpad SSSR byl největší geopolitickou katastrofou 20. století!“ (Vladimir Vladimirovič Putin)
P. Radosta
Pravda, zmiňovaná akce Kámen. To bylo právě na totalitním režimu to nejhorší, že člověk vlastně nemohl věřit nikomu a ničemu,vždycky tu byla možnost, že to je provokace STB, nebo že ho někdo komu se svěří udá. Což se týkalo hlavně brutálního období padesátých let, kdy režim potřeboval zlikvidovat nebo zlomit všechny svobodně uvažující lidi.
Ono to s tou BIS dnes nebude o nic lepší.
A co za to sklidili? Přejmenování a přéístup ke svobodným a demokratickým volbám
K odsouzení Urbánka za terorizmus:
Z odůvodnění rozsudku soudkyně:
“Dodala, že separatistické hnutí má jasně za cíl narušit ústavní strukturu Ukrajiny, a má tak znaky organizované teroristické skupiny. Připomněla, že české právo poskytuje ochranu proti teroristickým činům i cizím státům.”
S ohledem na to senát vyhověl návrhu státního zastupitelství a udělil trest 20 let ve věznici se zvýšenou ostrahou.
Ta pani zřejmě nepostřehla, že se na Ukrajině odehrál státní převrat, že byl násilně svržen prezident, tudíž o nějaké ústavnosti na Ukrajině nemůže být ani řeč a ti, kteří proti juntě vystoupili včetně odsouzeného, v podstatě ukrajinskou ústavnost hájili.
To JE politický rozsudek.
Máme tu POLITICKÝ PROCES.
Najděte rozdíl mezi tímto procesem a procesy z 50.