Víme, že vás reklamy otravují, můžete nezávislou žurnalistiku podpořit i jinak, například prostřednictvím systému Darujeme.cz.
kennysarmy, zdroj

Brexit očima psychiatra: Špatných zpráv je moc, roste strach narušující psychiku společnosti

3. DÍL SÉRIE BREXIT. Možný útěk Britů od projektu společné Evropy navyšuje míru nejistoty, ve které dnes lidé žijí. Množství špatných nebo konfliktních zpráv, které média často ještě hrotí, vede k pocitu ztracenosti, ohrožení a následné agresivitě. Na to pak často doplácejí nevinní, kteří jsou ve špatný čas na špatném místě. Podrobnosti probíral emeritní rektor Vysoké školy ekonomické Richard Hindls s psychiatrem Janem Cimickým. Nabízíme vám základní teze průběžně doplňované o expertní hlasy.

Teze 1:

To, že Británie z EU možná odejde, je odrazem soustředivých a odstředivých tendencí, které je možné v Evropě dlouhodobě pozorovat. Československo je jedním z příkladů toho, jak odstředivé tendence vedou k rozpadu země. Podobné nálady pociťuje Belgie, kde Vlámové a Valoni uvažují o tom, zda by jim nebylo samostatně lépe. V nedávné minulosti se pak rozpadla Jugoslávie. Jinými slovy, ony odstředivé tendence jsou v jiných formách, situacích a kontextech poměrně časté. Naopak soustředivá tendence, v rámci které se Evropa snaží rozšiřovat, snaží se přibírat nové členy, může vést k situaci podobné tomu, kdy se do dlaně člověk pokouší vzít příliš mnoho kuliček; některé vypadávají. V tomto kontextu je pak možné dodat, že pokud by skutečně došlo k Brexitu, povzbudilo by to zejména euroskeptiky v Česku i v celé Evropě. Analogie sypajícího se domečku z karet by pak mohla být na místě.

 Teze 2:

Brexit prostě v hlavě (i člověka z Česka, kterého se to bezprostředně netýká) je. Na to, že se zdražuje a dochází k podobným změnám, které jsou v jejich neprospěch, si lidé zvykli, nějak s tím počítají. Nadávají, jsou nespokojení, Francouzi stávkují a vycházejí do ulic, Češi sedí v hospodách a nadávají, jejich nespokojenost se prostě nějak projevuje. A právě spokojenost či nespokojenost se pak projeví při volbách. To ale ještě neznamená, že v Evropě dojde k zásadním změnám. V českém kontextu bych pak k tomu dodal, že britské referendum podle mě lidi řekněme nestraší. I proto, že Británie je příliš vzdálená a lidem – našim pacientům – obvykle vadí věci, které se týkají jejich bezprostředního okolí, tedy například Rakouska nebo Německa, potažmo věci týkající se takzvané migrační krize, či záležitosti týkající se Ruska, Ukrajiny a tak dále. K tomu se pak mohu přidat i řekněme přechodná témata jako přírodní neštěstí.

 

 Teze 3:

Narůstající míra nejistoty a vyplývajícího strachu narušuje psychiku společnosti. K tomu, aby mohl člověk normálně fungovat, aby žil přiměřeně spokojeně, musí mít pocit jistoty, bezpečí a také snadnou orientaci v tom, kde žije a co prožívá. Přitom kupříkladu pro člověka, který se nevyzná v ekonomice, většina ekonomického zpravodajství pocit jistoty nezajistí. Těžko se orientuje v tom, když například od jednoho experta slyší, že je důležité, aby koruna byla slabá, a od druhého, že je to nesmysl. Pocit jistoty a orientace je tentam a tím je narušen i pocit bezpečí, protože si najednou daný není jistý, jestli mu něco nehrozí. Jak na to reaguje? V poslední době se ve společnosti začíná objevovat více agresivity. Ta je hodně těkavá a může se ze zcela zbytečných důvodů obrátit na někoho, kdo s problémem agresora nemá nic společného. Jde o poslední kapku, která utrhne lavinu a onoho nevinného smete.


Diskuze očima Richarda Hindlse

Současný svět, viděný a žitý jednotlivcem, běžným občanem, je patrně světem poněkud (nebo dokonce dost) jiným, než svět interpretovaný politickými elitami a převyprávěný v mediích.

Remain/brexit je jen singulárním případem, jedním z mnoha, který dnes musí jednotlivec nebo běžná rodina přijmout a odžít.

Problémy, které politické elity do nekonečna diskutují a probírají (spíše než reálně řeší), mohou prohlubovat frustraci jednotlivce a vést k prohlubování nejistoty a následně i k extrémním postojům. Vůdčí struktury namísto, aby svět rozplétali, jej mnohdy komplikují nabalováním dalších témat, které pak neřeší ani včas, ani přiměřeně.

Důsledek? Občan se vzdaluje politice, preferuje jednoduchá řešení. Politické elity ztrácí autoritu a vytvářejí dvojí svět, v němž většinou jedni nesdílejí a nekonzumují problémy druhých a opačně.

Výsledkem jsou rozpolcené společnosti. To potom zpětně vede k velmi těsným, a tudíž nepřesvědčivým výsledkům voleb. Vzniká tak začarovaný kruh, v němž politické elity mají stále menší prostor pro prosazování racionálních řešení (pokud vůbec existují). Taková je v nemalé míře i dnešní Evropa.

Celý rozhovor Richarda Hindlse a Jana Cimického si můžete poslechnout zde.

Líbil se vám tento text?

Podpořte nás prostřednictvím Darujme nebo převodem pomocí QR kódu

Moc děkujeme za podporu!

QR kód
Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Podpořte novináře
  • VŠO
  • Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR
  • Asociace exportérů
  • akcente 20
  • EGAP
  • ERSTE
  • Save & Capital
  • Akademický holding
  • HAYS
  • zet
  • Trade News
  • Investiční web