Brexit očima psychiatra: Špatných zpráv je moc, roste strach narušující psychiku společnosti
3. DÍL SÉRIE BREXIT. Možný útěk Britů od projektu společné Evropy navyšuje míru nejistoty, ve které dnes lidé žijí. Množství špatných nebo konfliktních zpráv, které média často ještě hrotí, vede k pocitu ztracenosti, ohrožení a následné agresivitě. Na to pak často doplácejí nevinní, kteří jsou ve špatný čas na špatném místě. Podrobnosti probíral emeritní rektor Vysoké školy ekonomické Richard Hindls s psychiatrem Janem Cimickým. Nabízíme vám základní teze průběžně doplňované o expertní hlasy.
Teze 1:
To, že Británie z EU možná odejde, je odrazem soustředivých a odstředivých tendencí, které je možné v Evropě dlouhodobě pozorovat. Československo je jedním z příkladů toho, jak odstředivé tendence vedou k rozpadu země. Podobné nálady pociťuje Belgie, kde Vlámové a Valoni uvažují o tom, zda by jim nebylo samostatně lépe. V nedávné minulosti se pak rozpadla Jugoslávie. Jinými slovy, ony odstředivé tendence jsou v jiných formách, situacích a kontextech poměrně časté. Naopak soustředivá tendence, v rámci které se Evropa snaží rozšiřovat, snaží se přibírat nové členy, může vést k situaci podobné tomu, kdy se do dlaně člověk pokouší vzít příliš mnoho kuliček; některé vypadávají. V tomto kontextu je pak možné dodat, že pokud by skutečně došlo k Brexitu, povzbudilo by to zejména euroskeptiky v Česku i v celé Evropě. Analogie sypajícího se domečku z karet by pak mohla být na místě.
[alter-eko-discussion thesis=“1″]
Teze 2:
Brexit prostě v hlavě (i člověka z Česka, kterého se to bezprostředně netýká) je. Na to, že se zdražuje a dochází k podobným změnám, které jsou v jejich neprospěch, si lidé zvykli, nějak s tím počítají. Nadávají, jsou nespokojení, Francouzi stávkují a vycházejí do ulic, Češi sedí v hospodách a nadávají, jejich nespokojenost se prostě nějak projevuje. A právě spokojenost či nespokojenost se pak projeví při volbách. To ale ještě neznamená, že v Evropě dojde k zásadním změnám. V českém kontextu bych pak k tomu dodal, že britské referendum podle mě lidi řekněme nestraší. I proto, že Británie je příliš vzdálená a lidem – našim pacientům – obvykle vadí věci, které se týkají jejich bezprostředního okolí, tedy například Rakouska nebo Německa, potažmo věci týkající se takzvané migrační krize, či záležitosti týkající se Ruska, Ukrajiny a tak dále. K tomu se pak mohu přidat i řekněme přechodná témata jako přírodní neštěstí.
[alter-eko-discussion thesis=“2″]
Teze 3:
Narůstající míra nejistoty a vyplývajícího strachu narušuje psychiku společnosti. K tomu, aby mohl člověk normálně fungovat, aby žil přiměřeně spokojeně, musí mít pocit jistoty, bezpečí a také snadnou orientaci v tom, kde žije a co prožívá. Přitom kupříkladu pro člověka, který se nevyzná v ekonomice, většina ekonomického zpravodajství pocit jistoty nezajistí. Těžko se orientuje v tom, když například od jednoho experta slyší, že je důležité, aby koruna byla slabá, a od druhého, že je to nesmysl. Pocit jistoty a orientace je tentam a tím je narušen i pocit bezpečí, protože si najednou daný není jistý, jestli mu něco nehrozí. Jak na to reaguje? V poslední době se ve společnosti začíná objevovat více agresivity. Ta je hodně těkavá a může se ze zcela zbytečných důvodů obrátit na někoho, kdo s problémem agresora nemá nic společného. Jde o poslední kapku, která utrhne lavinu a onoho nevinného smete.
[alter-eko-discussion thesis=“3″]
Diskuze očima Richarda Hindlse
Současný svět, viděný a žitý jednotlivcem, běžným občanem, je patrně světem poněkud (nebo dokonce dost) jiným, než svět interpretovaný politickými elitami a převyprávěný v mediích.
Remain/brexit je jen singulárním případem, jedním z mnoha, který dnes musí jednotlivec nebo běžná rodina přijmout a odžít.
Problémy, které politické elity do nekonečna diskutují a probírají (spíše než reálně řeší), mohou prohlubovat frustraci jednotlivce a vést k prohlubování nejistoty a následně i k extrémním postojům. Vůdčí struktury namísto, aby svět rozplétali, jej mnohdy komplikují nabalováním dalších témat, které pak neřeší ani včas, ani přiměřeně.
Důsledek? Občan se vzdaluje politice, preferuje jednoduchá řešení. Politické elity ztrácí autoritu a vytvářejí dvojí svět, v němž většinou jedni nesdílejí a nekonzumují problémy druhých a opačně.
Výsledkem jsou rozpolcené společnosti. To potom zpětně vede k velmi těsným, a tudíž nepřesvědčivým výsledkům voleb. Vzniká tak začarovaný kruh, v němž politické elity mají stále menší prostor pro prosazování racionálních řešení (pokud vůbec existují). Taková je v nemalé míře i dnešní Evropa.
Celý rozhovor Richarda Hindlse a Jana Cimického si můžete poslechnout zde.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Aleš Rozehnal: Tvrdý brexit bude pro Británii výhodný. Čísla hovoří jasně
Britové utekli z prohrané bitvy, Evropa hledá nové lídry
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
14 komentářů
V praxi si tak oblasti, které se názorově, kulturně či ekonomicky liší od národního celku myslí, že by si s problémy poradily lépe než centrální vláda. To může a nemusí být pravda. Obyvatelé Velké Británie jsou z fungování EU zklamaní. V době vstupu Británie do EU si britská veřejnost myslela, že jejich země vstupuje do ekonomické unie a nikdo nepočítal s tím, že to bude mít významný vliv na fungování Spojeného království i v jiných otázkách než v otázkách vzájemné ekonomické spolupráce. Britové si vždy chtěli o svých problémech rozhodovat sami a současné problémy EU je utvrzují v tom, že kdyby dělali rozhodnutí sami za sebe, mohli tak mnoho problémů vyřešit efektivněji. To, že by problémy řešili jinak, ale ještě neznamená, že by je řešili i lépe.
Moderní komunikační prostředky, internet a sociální sítě dramaticky zkrátily časový úsek mezi událostí samotnou a informací o tom, že tato událost nastala. Kdokoliv může danou událost komentovat, hodnotit její význam a vyjadřovat se k tomu, jak může (nebo nemůže) ovlivnit naše životy. Pohledem do zpětného zrcátka (který udělá jen málokdo) bychom však viděli, že všechny tyto predikce a hodnotové soudy jen málokdy dojdou naplnění a většina takových “breaking news” nakonec není nic víc, než jenom informační šum. I přesto dokážou mnoho lidí “vykolejit” a je jenom na integritě médií, zda si tuto kolosální odpovědnost dokáží uvědomit.
Zejména k tezi 1:
Autoři vůbec neberou v úvahu specifika tradičního britského postoje. Především pro Angličany se Evropa dělí na Britské ostrovy (které by si rádi nárokovali celé) a „the Continent“. Oni se mentálně necítí jako jeden z kdysi devíti, dneska 28 států. Pro ně je to my a zbytek.
Když jsem jednomu Angličanovi, který žije dvacet let mimo Británii a posledních deset let u nás, řekl, že je UK na cestě ven, opáčil „Je otázka, zda byla vůbec někdy vevnitř“.
Je pravda, že všechny protestantské národy se k integraci moc nemají, ale nikde to není tak výrazné jako u Angličanů. Takže bych byl s tím zobecňováním mnohem opatrnější.
Problematiku Brexitu totiž vnímám jako téma pro psychiatra minimálně ze dvou důvodů:
1) Dle mého názoru by Brexit zvýšil pravděpodobnost dalšího drolení společné Evropy, ať již na úrovni států (téma odchodu země z EU by nabylo na významu mezi dalšími členy EU), tak i na úrovni regionů (odchod UK by zvýšil pravděpodobnost odchodu Skotska a vyvolal odstředivé tendence v podobných regionech napříč starým kontinentem). Drolení společné Evropy tváří tvář zesilujícím globálním výzvám v oblasti ekonomické, bezpečnostní, environmentální apod. je sebedestruktivním chováním starého kontinentu, obdobou sebepoškozování/masochismu jedince.
2) Četli jste si někdy diskuse pod internetovými články k Brexitu? Většina diskutujících odchodu UK z EU fandí! Osobně se nedomnívám, že se jedná o P.R. příspěvky islamistické, ruské, čínské,… propagandy, ale skutečně o názory a přání diskutujících. Proč si weboví diskutéři v Česku přejí drolení Evropy? Je to tím, že si neuvědomují důsledky naznačené výše, neboť domácí politici neumí vysvětlit přínosy spojené Evropy? Anebo jsou Češi prostě znudění současným blahobytem, nejvyšší životní úrovní v historii, dlouhodobou pohodou období bez válek a přejí si zažít nějaké „vzrůšo“?
V souvislosti s britským referendem o vystoupení Velké Británie z EU tzv. Breferendum se začalo diskutovat o politických souvislostech tohoto kroku. Někteří tvrdí, že případný Brexit by posílil vnitřní integraci EU, zatímco druhý tábor se obává dezintegračních tendencí. I já se obávám dezintegračních tendencí a to nejen ve zmíněné Belgii ale také v samotné Británii, Španělsku, Itálii a konec konců i v ČR. Odvaha Velké Británie vystoupit z EU by posílila euroskeptické názory nemalé části české populace. Nevěřím, že by názor pana prezidenta Miloše Zemana, který na jedné straně volá po přijetí eura, ale na druhé straně nesouhlasí se současnou imigrační politikou EU, mohl nějak výrazně obrátit většinový názor české společnosti ve prospěch eura. Ani výběr nových členů bankovní rady České národní banky ze skupiny europragmatiků či eurooptimistů, názor většinové společnosti příliš nezmění. Proto nelze vyloučit, že se znovu na půdě Poslanecké sněmovny objeví pokus dostat do jednacího řádu téma referenda o výstupu ČR z EU (Czexit). Z ekonomického a politického pohledu je to ale holý nesmysl. Bez ohledu na výsledek Breferenda, neočekáváme, že by ČR přijala euro dříve než v roce 2020 a zároveň nepředpokládáme, že by vyhlásila všelidové hlasování o Czexitu.
rozšíření Teze 2: „Slušnost, korektnost a morálka se přestaly vyplácet, dav obdivuje sprostotu, lži a zlodějny, které sprosťáci, lháři a zloději dávají ostentativně najevo těm méně rovným než jsou oni. V čele s Hradem.“
VÝBORNÝ – komentář od P. Žabža – PATRIA – zde je jádro pudla tzv. „opovrhované většiny“ – stálo by za rozbor. Pokud media a politici odnaučí lidi přemýšlet a věřit něčemu, sklidí to co zasili.
Odstředivé tendence v rámci EU jsou zcela logické – chování čelních představitelů je zcela mimo realitu. Klasický příklad je výrok kancléřky Merkelové o pozvání utečenců do Německa a potom snaha tyto pozvané rozmístit po Evropě. Stejný nesmysl, jako když si soused pozve příliš přátel a má snahu je umístit do mého bytu. Odstředivé tendence může změnit pouze změna chování vrcholných politiků EU. Pokud to nechápou, dříve nebo později k rozpadu musí dojít.
Jako pravděpodobně poslanec EU projevujete podivuhodnou míru omezenosti. Měl byste vědět nejlíp, že v Sýrii je už přes 5 let válka, mrtvých tam je už přes půl milionu. To Vaše „pozvání přátel“ je tedy hodně slabomyslná analogie určená pro podobně slabomyslné mozky. Od Merkelové to bylo prostě gesto lidské sounáležitosti a slušnosti, jakkoli se ukázalo příliš naivně optimistické.
Váš cynismus pramení buď z naprostého nepochopení situace nebo z poměrně značné míry bezohledného cynismu. Nejspíš jste ale prostě ruský poskok.
Za takové poslance EU je mi stydno za národ který „reprezentují“.
Lepší přirovnání je, že se k vám ze soudního domu plného nepřizpůsobivých občanů a násilí, začnou stěhovat do vašeho hezkého činžáku nejdříve ti zoufalí s dětmi, a když to tolerujete tak postupně úplně všichni, vřetně největších grázlů. A když už jich máte v bytě
plno, začnete cpát ostatním nájemníkům.
Národní dezintegrační tendence mohou být interpretovány i naopak než uvádí teze 1. Příkladem je rozdělení Československa a setkání se obou samostatných zemí na půdě EU. Podobně Skotsko nebo Katálansko uvažuje v případě oddělení od Británie, resp. Španělska o možném vstupu do EU. Historicky pak mnohem více zemí vstoupilo nebo stále usiluje o vstup do EU než o vystoupení. Projekt evropské integrace je i přes své nedostatky spíše obětí vlastního úspěchu než neúspěchu.
Příkladem může být krize eurozóny nebo krize migrační. Mnohem více se o ní diskutuje, než se projevuje v reálné změně chování občanů a spotřebitelů. Tak by tomu bylo i v případě Brexitu. Téma by postupně ze společenské diskuse vyprchalo, tak jak by bylo opuštěno médii a nahrazeno jiným společensky palčivým tématem.
Málokdo si uvědomuje, že psychické rozpoložení, nebo chceme-li nálada společnosti ovlivňuje ekonomiku. Ne nadarmo se průzkumy zjišťuje ekonomická nálada populace. Zpráva, kterou jedinec či celá společnost vnímá negativně, ovlivní ekonomická rozhodnutí. Pokud tedy vnímáme odstředivé tendence v Evropě negativně, negativně tím ovlivníme hospodářský výkon.
Jak jsme si zvykli v posledních letech, jedna událost je rychle mediálně překrytá jinou. K tomu by došlo i v případě Brexitu. Pro média je tato otázka zajímavá maximálně do času vyhlášení výsledků referenda. Zdlouhavá technická jednání o podobě nového uspořádání mezi Británií a EU již zajímavá nejsou. Téma se tedy i v případě rozhodnutí Britů o vystoupení rychle vytratí a bude nahrazeno tématem migrace nebo tématem národním.