V červnu to bude sedm let, co se Britové v referendu vyjádřili pro vystoupení z Evropské unie. Následný „rozvod“ trval tři a půl roku, poté následovalo ještě přechodné období 11 měsíců. Unijní pravidla, od nichž se příznivci brexitu chtěli osvobodit, přestala pro zemi platit od ledna 2021. Jenže přišlo vystřízlivění…

„Očekávání toho, co brexit přinese a jak to zemi nakopne, se nenaplnilo,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org analytik Adam Krčál, analytik ze společnosti Technopolis, která provádí expertní průzkumy a analýzy mj. pro Evropskou komisi, který dlouhodobě žije na jihu Anglie.

Jak brexit změnil britskou společnost? 

Britská společnost se referendem v roce 2016 rozdělila. A to stále trvá, ty příkopy se spíše ještě prohloubily, přestože řada lidí podle mě změnila názor – ale příliš o tom nemluví. Dnes už je zřejmé i podle řady tvrdých ekonomických ukazatelů, že to rozhodnutí před sedmi lety bylo špatné a poznamená Spojené království na celé generace dopředu.

Očekávání toho, co brexit přinese a jak to zemi nakopne, se nenaplnilo, nic ze slibů se neuskutečnilo. Jedním z nich bylo, že přiteče 350 milionů liber týdně do národního zdravotnictví – a teď tu stávkovaly po více než sto letech i zdravotní sestry, stávkují i doktoři a medici. Na operace čeká na sedm milionů lidí – v roce 2014 to byly tři miliony, čekací lhůty jsou nejdelší, jaké kdy byly. Lékaři odchází do Austrálie, kde mají lepší pracovní podmínky.

A pokud jde o další sliby spojené s brexitem, jako třeba omezení migrace?

Imigrace do Spojeného království se také nesnížila, nyní je 750 tisíc osob, v roce 2014 to bylo zhruba 250 tisíc lidí. Rozdíl je v tom, že se snížil příliv imigrantů z evropských zemí, ale byl nahrazen přistěhovalci ze třetích zemí jako je Indie, Bangladéš, Pákistán a další. Dalším slibem bylo, že Británie bude po brexitu obchodovat bez omezení Evropské komise. Smlouva o volném obchodu s USA, od níž si mnozí hodně slibovali, není teď ale pro Ameriku na pořadu dne. V Severním Irsku panuje zoufalý stav, který je jakýmsi kočkopsem. Na hranici s Irskem by měly probíhat kontroly, ale jejich důsledné dodržování by způsobilo spíše chaos.

Skotsko, které hlasovalo pro setrvání v EU, se cítí brexitem poškozeno a probíhají diskuze o novém referendu, takže celistvost Spojeného království je ohrožena. Brexit byl navíc jednoznačně generační záležitostí, mladí lidé mnohem více tíhli k setrvání v EU. Ale bohužel příliš mnoho jich k referendu nepřišlo.

Zpátky do EU? Vyloučeno

O návratu do EU se nemluví?

To je podle mě zcela nereálné. Většina lidí, včetně těch, kteří hlasovali pro setrvání v EU, už za tím udělala tlustou čáru. Lidé by se chtěli posunout dále. A navíc je zde stále poměrně hodně těch, kteří jsou přesvědčeni, že brexit byl správným rozhodnutím. Další věc je, že i pokud by se Británie chtěla vrátit do EU, musely by s tím souhlasit všechny země EU. A zde by vyvstala otázka, zda by toho některé státy nechtěly využít. A určitě by se Británii nepodařilo vyjednat takové výjimky, jaké měla původně. Myslím si, že pokud můžeme v něco doufat, pak je to maximálně návrat Británie na vnitřní trh EU, a už to by byla velká výhra.

To, jak se rozpadají zdravotnické služby, je markantní. Máme také permanentní stávku na železnici. Zoufale chybí pracovní síla.

Jak se projevují dnes důsledky brexitu v každodenním životě? 

Já žiju na jihovýchodě Anglie, to je jeden z nejbohatších regionů, takže dojmy ze severu země by byly zřejmě ještě jiné. Denně vidíme zprávy, že potravinové banky čelí největšímu zájmu v historii a navštěvují je i zaměstnanci veřejného sektoru. Já to pozoruji především na erozi zdravotnického systému. To, jak se rozpadají zdravotnické služby, je markantní. Máme také permanentní stávku na železnici. Zoufale chybí pracovní síla a také finance na udržení standardu veřejných služeb. Probíhají diskuze, jak udržitelné je školství či sociální systém.

K nedostatku kvalifikovaných pracovních sil přispívá navíc poměrně nový fenomén, který se tady začal objevovat v období pandemie – řada padesátníků, kteří si to mohou dovolit, opouští pracovní trh a odchází předčasně do důchodu. Je to poměrně velký problém pro ekonomiku a řeší se už i na vládní úrovni.

Jak rezonovala v tomto prostředí korunovace nového krále, oslovují tyto tradice stále ještě i mladé lidi? 

Myslím, že naprostá většina Britů vnímala korunovaci zkrátka jako tradiční událost, která byla důvodem k oslavám, pořádaly se pouliční sousedské párty. Ale nerozvířilo to žádné velké diskuze například o tom, zda i nadále udržovat monarchii. Britové to berou tak, že je to zkrátka jejich systém a tyto tradice se dodržují po tisíciletí. Mluvil jsem s řadou lidí, kteří mi připomínali historky ze svatby Charlese a Diany. Tehdy například všichni žáci ve školách dostávali jako upomínkový předmět stříbrnou lžičku, lidé si kupovali pamětní hrnky. I teď byly k dostání různé upomínkové předměty, ale myslím, že pro mladou generaci to už není něco, co by nutně museli mít. Jinak zde ale občas zaznívají otázky, jaký zvolit systém, pokud ne monarchii, a jak zajistit, aby případná volba hlavy státu nebyla ještě horším řešením – jak nezvolit „svého Donalda Trumpa“.

Změnily se po brexitu politické priority Britů? 

Konzervativní strana je u vlády 13 let, což je poměrně dlouhá doba. Podle aktuálních průzkumů to vypadá, že by prohrála na plné čáře, společnost asi pochopila, že je čas na změnu. Na druhou stranu vnímání lídra labouristické strany není nijak výrazně pozitivní, Keir Starmer není vnímán jako osobnost, v níž by veřejnost viděla spasitele. A zároveň je zde stále poměrně silná voličská skupina především seniorů, kteří jsou konzervativního smýšlení, a každý, kdo chce ve volbách uspět, je musí dokázat oslovit.

Britská kultura je uzavřenější, méně konfrontační a řada věcí se neříká tak na rovinu, jak jsme zvyklí ve středoevropském prostoru. Člověk musí být schopen přečíst řadu věcí mezi řádky.

O třetí nejsilnější liberálně demokratické straně není téměř slyšet. Mohla by být ale alternativou pro umírněné voliče ve středu politického spektra, její představitelé nyní zabodovali až nad očekávání v komunálních volbách na začátku května. Mluví se o tom, že příští vláda by mohla být složena z labouristů s liberálními demokraty.

Jinak co se týká témat, rezonuje teď samozřejmě energetická bezpečnost, což souvisí s válkou na Ukrajině. Diskutuje se o tom, jestli nyní podpořit jadernou energetiku, nebo ještě zapojit na přechodnou dobu více uhelné elektrárny. Británie také nemá ještě odpovědi na to, jak se postavit k elektromobilitě. Boj proti klimatickým změnám stojí hodně peněz a otázkou zůstává, jak přesvědčit v této situaci veřejnost. Lidé úplně nepodporují to, že v zájmu ochrany klimatu by se jejich životní standard měl propadnout ještě více než dosud. Inflace v Británii vzrostla nejvíce v rámci zemí G7 a lidé si opravdu musí utahovat opasky.

Umět číst mezi řádky

Jak vnímáte roli médií v současné britské společnosti? 

V tomto asi nejsem typický zástupce své věkové skupiny. Nejsem fanouškem sociálních sítí, protože poskytují ochranu těm, kteří publikují nepravdy a šíří nenávistné zprávy. Navíc jejich algoritmy způsobují to, že se lidem zobrazují příspěvky, které jen potvrzují jejich názory. V důsledku toho se už spolu nedokážou kultivovaně bavit lidé s rozdílnými názory. Profesionální média mají přeci jen redakční a editoriální kontrolu a dodržují nějaké etické profesní standardy.

Podle mě si stále drží vysokou úroveň zpravodajství i zábavní produkce BBC. Zajímavý je podle mě vznik i dalších soukromých stanic jako Talk TV a GBnews. Obě jsou pravicové a nabízí poměrně hodně názorově vyhraněné zpravodajství, brání se levicově zaměřeným společenským změnám jako Black life matters atd. To mi přijde jako zajímavý vývoj na britské mediální scéně. Co se týká tištěných novin, neuvědomuji si, že bych znal ve své generaci někoho, kdo si je kupuje. Sám jsem si koupil výtisk The Times po úmrtí královny na památku, protože otiskly na titulní straně její velký portrét. Ale obecně to vnímám tak, že se vše přesouvá spíše do online prostoru.

Začlenit se do britské společnosti není jednoduché. Jak se to podařilo vám? 

Mohu potvrdit, že to není jednoduchá věc. Řada imigrantů tady vytváří svoje komunity, protože je to mnohem snazší. Tím pádem se ale zase ochuzují o příležitosti více se integrovat do společnosti. Češi ale tyto komunity netvoří, z nějakých důvodů, kterým vlastně úplně nerozumím. Všiml jsem si toho už v Paříži, kde jsem žil nějakou dobu před tím, než jsem se přestěhoval do Velké Británie. Ani tam se Češi nedružili, na rozdíl od jiných národů.

Britská kultura je uzavřenější, méně konfrontační a řada věcí se neříká tak na rovinu, jak jsme zvyklí ve středoevropském prostoru. Člověk musí být schopen přečíst řadu věcí mezi řádky. I proto to může být poměrně obtížné pro ty, kteří nevládnou tak dobře angličtinou. Já přirovnávám britskou mentalitu k cibuli – postupně odlupujete jednotlivé vrstvy, než se vám Britové otevřou a pustí vás k sobě. Mně se to podařilo, ale také jsem vyvinul poměrně velké úsilí a neumím si už představit, že bych se o to měl pokoušet znovu někde jinde.