ANALÝZA. Mileniálové prý „nechtějí rodiny“ a boomeři zase „zničili planetu“. Nálepkování generací je rozšířené a přitom nevědecké a společensky kontraproduktivní. Podle řady současných sociologů je označení generací – například písmeny X, Y, Z – jen marketingový produkt a mediální zkratka. Výsledkem jsou často bezdůvodné mezigenerační střety a uměle vytvořené propasti.

Zásadní vliv na to, jak dnes západní společnost rozlišuje generace a jak je pojmenovává, měl v posledních desetiletích mezi vědeckými institucemi zejména americký výzkumný institut Pew Research Center.

Jeho metodologie pracuje s takzvanými „generačními nálepkami“, podle kterých se generace rozlišují podle rozmezí let, ve kterém se její zástupci narodili: 1. tichá generace (1928 – 1945) 2. baby boomers (1946 – 1964) 3. generace X (1965 – 1980) 4. mileniálové (1981 – 1996) 5. generace Z (1997 – 2012).

Toto rozdělení převzalo nespočet dalších institucí a organizací, což ovlivnilo mnoho výzkumů, novinářských článků a celé prostředí marketingu, které se věnují zkoumání rozdílů a podobností mezi lidmi nebo na nich staví své produkty a obsah.  

Výzkum generací jako pseudověda

Jenže Pew Research Center letos v květnu přišel s obratem v přístupu ke zkoumání generací. Podle jeho ředitelky výzkumu sociálních trendů Kim Parketové se z generačního poznání stala „oblast zaplavená obsahem, který se tváří jako výzkum, ale jde o clickbait a marketingovou mytologii“. 

 „Od teď budeme dělat mezigenerační analýzy jen v případech, kdy budeme mít k dispozici historická data, která nám umožní porovnávat jednotlivé generace v obdobných životních fázích,“ píše institut v tiskové zprávě.

Nálepkování ‚generací‘ vybízí k tomu, aby jim byl přiřazen odlišný charakter. Následně se různým částem populace bezdůvodně vnucují vlastnosti, což podporuje rozšířený problém hrubých stereotypů

Dosud jeho výzkumy běžně porovnávaly postoje a chování různých věkových skupin v situacích aktuálních, což ale může být zjednodušující: „Nejde o to, zda se dnešní mladí dospělí liší od dnešních lidí středního věku nebo starších dospělých. Jde o to, zda se dnešní mladí dospělí liší od mladých dospělých v určitém konkrétním období v minulosti.“

Změna přichází dva roky poté, co výzkumnému centru zaslal otevřený dopis profesor sociologie z univerzity v Marylandu Philip N. Cohen. V dopise se vůči nálepkování generací vymezil a jeho slova svým podpisem podpořilo přes tři sta dalších demografů a společenských vědců. 

Podle Cohena generační nálepky způsobují zmatek ve vědeckém poznání, jekoliž nemají žádný vědecký základ a jejich dělení je vytvořeno uměle. Snad až na takzvané „baby boomery“, jejichž označení vychází z poválečného nárůstu porodnosti.

Když abeceda nestačí

„Ostatní ‚generace‘ byly vytvořeny a pojmenovány ad hoc bez empirického či teoretického zdůvodnění. Dokonce výzkum Pew přesvědčivě ukazuje, že většina Američanů se sama nedokáže zařadit do ‚generace‘, do které podle Pew patří,“ vysvětluje Cohen.

Navíc dodává, že rozmezí let narození, do kterých generace údajně spadají, se s každou další generací nesmyslně zkracuje. V západní společnosti se přitom věkový rozdíl mezi dětmi a rodiči prodlužuje, což by mělo vést i k prodloužení období daných generací. 

Duffy ve své knize vysvětluje, že například téměř neexistují důkazy, že by takzvaná generace Z víc přemýšlela o etice než ostatní generace nebo že by více vnímala význam klimatické změny

Výzkumy by podle něj proto neměly pracovat s „generacemi“, ale s jednotlivými roky či desetiletími. S nálepkami totiž souvisí také stereotypy, které jsou podle Cohena výsledkem „pseudovědy, která podkopává skutečné porozumění veřejnosti a brání sociálněvědnímu poznání“. 

„Nálepkování ‚generací‘ vybízí k tomu, aby jim byl přiřazen odlišný charakter. Následně se různým částem populace bezdůvodně vnucují vlastnosti, což podporuje rozšířený problém hrubých stereotypů,“ píše v otevřeném dopise s tím, že se na tom podílí právě důvěryhodné sociálněvědní instituce jako Pew, když z „generací dělají „oficiální kategorie a identity“. Podle Cohena to podporuje falešné přesvědčení, že definice a označení generací mají faktický a statistický základ.

„Z rozlišování ‚generací‘ se stala parodie, která by měla skončit. S označením ‚generace Z‘ se Pew zřejmě dostal na konec abecedy. Bude to tak pokračovat navždy a na seznam budou postupně přibývat libovolně definované, stereotypně označené názvy ‚generací‘? Demografická a sociální analýza je příliš důležitá na to, aby byla vystavena takovému osudu,“ dodal na závěr dopisu Cohen, kterému institut Pew dal změnou metodologie částečně za pravdu.

„Lidé se mění, děti zůstávají dětmi“

Cohenův dopis otevřel dříve výhradně akademickou debatu o (ne)užitečnosti rozlišování generací také pro veřejnost. Začalo se objevovat více a více kritických hlasů, které proti výše zmíněnému nálepkování začaly vystupovat.

Britský sociolog Bobby Duffy, autor knihy Generační mýtus, například označil generační přístup za hledání zjednodušujícího důvodu, který zakrývá mnohem komplexnější faktory tvarující společnost a její postoje či chování v průběhu času.

Mezi ně řadí takzvané „dobové vlivy“, jako události typu válek či pandemií, které významně ovlivňují celou společnost, nikoli jen určitou generaci. Vliv přisuzuje i „životnímu cyklu“, který může za to, že se člověk přirozeně mění s věkem. A až společně s tím lze přemýšlet také nad generačními vlivy, jakožto společné zkušenosti lidí ve stejné věkové skupině. Řada pseudovýzkumů se podle něj ale zaměřuje právě pouze na generace.

Duffy na základě svého zkoumání došel k závěru, že lidé v různých věkových skupinách jsou si mnohem podobnější, než naznačuje veřejná debata o mezigeneračních propastech. Mladá generace podle něj vždy stála u společenských změn, jelikož je více otevřená změnám, změnilo se jen téma změny.

Ve své knize vysvětluje, že například téměř neexistují důkazy, že by takzvaná generace Z víc přemýšlela o etice než ostatní generace nebo že by více vnímala význam klimatické změny. Stejně tak podle něj neexistují důkazy o „epidemii osamělosti“ mezi mladými nebo o poklesu sexuální aktivity, jak někdy tvrdí novinové titulky.

Souhlasí s ním i sociolog Cohen. „Když přijde událost, která změní situaci všech – jako je válka, recese, pandemie – tyto události nejsou generační. Změny, které následují, nejsou příkladem generační změny. Jelikož však jsme fixováni na generační nálepky, můžeme se domnívat, že ano,“ řekl pro Insider. 

A dodal: „Můžeme tvrdit, že dnešní děti jsou jiné, zatímco ve skutečnosti jde o to, že dnešní lidé jsou jiní. A děti jsou děti.“

Nálepka jako marketing

Cílem generačních „nálepek“ je zjednodušit pochopení jednotlivých generací a najít mezi nimi rozdíly. Lidé se tak mohou snáze ztotožnit s určitou skupinou, a tak si i lépe porozumět a využít to například k pozitivním společenských změnám.

Stejně tak nálepky a jejich definice mohou poskytnout prostor pro jistou zdrženlivost při popisování rozdílů mezi mladými a staršími lidmi, především během období rychlých společenských a technologických změn.

„Lidé na ně spoléhají, aby jim dávaly smysl společenské problémy, mohli oddělit hrdiny a záporáky a zdůvodnili své výroky o tom, kdo za co může během společenských krizí a výzev,“ shrnuje socioložka Rebecca Elliott z London School of Economics.

Na druhé straně se generační nálepky pojí se stereotypizací a nutně i rozdělováním společnosti. Vytváří totiž mnohdy uměle podobnosti či rozdíly tam, kde žádné nejsou, což vede k pocitu falešného konfliktu. Hodí se to občas médiím, občas i marketingovým firmám. „Někdo potřebuje vytvořit pocit rozdílu, aby ho mohl řešit,“ konstatuje sociolog Duffy.

Projekt Propasti a mosty mezi generacemi podpořil Nadační fond nezávislé žurnalistiky.