Foto: Milan Kapusta / TASR / Profimedia

Boj proti „politickým neziskovkám“. Člověka v tísni řeší Parlamentní listy téměř denně

Napsal/a Vojtěch Berger 11. března 2020
FacebookTwitterPocketE-mail

Zhruba jeden článek za den je frekvence, s níž v poslední době píše o společnosti Člověk v tísni server Parlamentní listy. Data ukazují velký nárůst zmínek v loňském roce, stejně jako stoupající negativní vyznění článků. V textech je také řada faktických chyb a zcela chybí vyjádření protistrany. „Jestli v tom špinění budou pokračovat, poradíme se s právníky,“ říkají zástupci Člověka v tísni.

Loni psal server Parlamentní listy o humanitární organizaci Člověk v tísni suverénně nejčastěji ze všech českých internetových zdrojů, jak ukazuje graf s využitím dat společnosti Newton Media (analýza textů v období leden 2019 – březen 2020).

Další data, která si nechal zpracovat Člověk v tísni, pak ukazují, že v článcích na stejném serveru během loňska a začátku letošního roku výrazně narostl ve vztahu k neziskové společnosti negativní sentiment. Řada textů se věnovala financování organizace a naznačovala, že s ním „není něco v pořádku“.

„Parlamentní listy nezajímá výsledek práce, nejsou schopní porovnání s ostatními organizacemi v oboru, komerčním poskytovatelem nebo státní institucí, nezajímá je dopad, pověst organizace v místě, nedají pro vyjádření prostor protistraně, snaží se jen vyvolávat negativní dojem,“ komentuje výstupy Parlamentních listů o Člověku v tísni mluvčí organizace Tomáš Urban.

„Dvě mega? Néé! Vosum!“

Podle jeho údajů vloni server zveřejnil 261 textů, kde Člověka v tísni zmínil – tedy zhruba 0,7 textu denně. První dva měsíce letošního roku pak byly v tomto ohledu ještě intenzivnější – v lednu a v únoru 72 textů, tedy zhruba 1,4 textu denně.

Zmínky o Člověku v tísni na Parlamentních listech (zdroj: ČvT)

Byl mezi nimi například i článek z 18. února s titulkem „‚Dvě mega? Pche. Čtyři? Néé! Šest? Furt málo. Vosum.‘ Tolik milionů dostal Člověk v tísni i od Pirátů na festival, který ukázal, jak muž vylíže rty silikonové panně.“

Cílené vyznění je zjevné: Člověk v tísni údajně organizuje akci, která je sexuálně perverzní, a to navíc z veřejných peněz, jak se čtenář může dočíst vzápětí. Jaká je ale skutečnost?

Samotný článek vychází ze smlouvy mezi pražským magistrátem a Člověkem v tísni o poskytnutí víceletého grantu na festival o lidských právech Jeden svět, který Člověk v tísni řadu let pořádá. Ročně dá podle smlouvy Praha na akci dva miliony korun, po dobu čtyř následujících let. To vše se lze dočíst z veřejně dostupných údajů v internetovém registru smluv.

Parlamentní listy ale veřejně dostupné údaje prezentují způsobem, který má budit zdání exkluzivního materiálu; tuto strategii používají dlouhodobě (podobné to bylo například při sérii textů o hospodaření Českého rozhlasu, kterou server publikoval loni na podzim).

Dalším společným rysem textů o Člověku v tísni (či například zmíněné série o Českém rozhlase) je to, že neoslovují protistranu, kterou v článcích kritizují.

„Nikdy nás nekontaktovali, snaží se jen vyvolávat negativní dojem,“ říká o textech Parlamentních listů z poslední doby mluvčí Člověka v tísni Tomáš Urban.

Parlamentní listy se přitom hlásí k vlastnímu etickému kodexu, ve kterém mají napsáno, že „pokud je v článku o někom informováno negativně, dotčená osoba/společnost musí vždy dostat prostor ke svému vyjádření. Takovéto vyjádření musí být vždy uvedeno v článku“. Vedení serveru ale odmítá zjevný rozpor mezi obsahem webu a jeho vlastními etickými pravidly komentovat.

„Nevidíme důvod vašemu aktivistickému spolku cokoliv vysvětlovat​,“ reagoval na dotaz HlídacíPes.org ředitel redakce Parlamentních listů Jaroslav Polanský.

Pauzička, kafíčko. Hlavně emotivně

Ve zmíněném článku o grantech Prahy pro Člověka v tísni se Parlamentní listy odvolaly jen na „svůj zdroj na pražském magistrátu“, a i jeho pouhý anonymní komentář stačil na vytvoření emotivního titulku.

Zcela bez dalších zdrojů, jen pomocí vlastní interpretace veřejně dostupné smlouvy, pak Parlamentní listy popsaly například spolupráci Člověka v tísni s Českou rozvojovou agenturou, tedy jednou z organizací Ministerstva zahraničí.

Konkrétně šlo o projekt, který měl Člověk v tísni realizovat Moldavsku. Titulek článku zněl: „Regionální ředitelka za 300.300 korun, ředitelka mise za 678 900, proplacené kafíčko o pauzičce nebo asistent za 418 200. Máme detailní rozpočet jednoho projektu Člověka v tísni.“

A nyní znovu fakta: projekt se podle dokumentace přiložené ke smlouvě zaměřuje na „zlepšení systému plánování a uspokojování potřeb zranitelných osob“ v Moldavsku, jedné z nejchudších zemí Evropy. Jinými slovy, v konečném důsledku je zaměřen na pomoc například lidem se zdravotním znevýhodněním, seniorům či rodinám s dětmi. To už ale Parlamentní listy čtenářům nevysvětlují.

„Autoři se snaží ohromit vysokými částkami, ale úplně bez kontextu a srovnání. Částky uvádí v superhrubých mzdách na projekty, které trvají i tři roky, a vytváří dojem, jakoby šly peníze nám,“ reaguje za Člověka v tísni mluvčí Tomáš Urban.

Podle něj Parlamentní listy navíc ze smlouvy chybně vyčetly, že někteří z pracovníků budou na projektu působit jen pár měsíců a z toho mylně odvozují jejich vysoký měsíční plat. Ve skutečnosti v projektu všichni spolupracovníci působí po celou dobu jeho trvání, jen u některých pozic se se jejich plat skládá z více projektů.

„Šokujících 678 900 Kč pro ředitelku mise v Moldávii znamená v čisté měsíční mzdě 46 973 Kč a ze zmíněného projektu dostane 17 380 Kč. Čistá měsíční mzda regionální ředitelky pak vychází na 41 675 Kč, z toho ze zmíněného projektu dostane 6 668 Kč měsíčně,“ opravuje Urban některá z tvrzení Parlamentních listů.

„V porovnání s příjmy na srovnatelných pozicích ve státní správě nebo v soukromém sektoru se stále jedná o podprůměrné mzdy,“ dodává s tím, že pokud by podobné texty Parlamentní listy zveřejňovaly dál, Člověk v tísni bude svůj další postup konzultovat s právníky.

Podle not Trikolóry

Parlamentní listy patří vydavatelství Our Media většinově vlastněnému senátorem a podnikatelem Ivo Valentou. Ten od loňska otevřeně sympatizuje s hnutím Trikolóra Václava Klause mladšího, které Člověka v tísni řadí mezi „politické neziskovky“, jakým chce Trikolóra zakázat financování z veřejných peněz i ze zahraničních zdrojů.

Podle Trikolóry je Člověk v tísni „obrovská organizace s několikamiliardovým rozpočtem s převahou zahraničních aktivit a zahraničních dárců.“

Klausovo hnutí na svém webu tvrdí, že mezi aktivity Člověka v tísni patří „např. výchova k multikulturalismu a globalizaci na školách (již od mateřských škol)“. Dále Trikolóra Člověku v tísni připisuje například „školení učitelů mateřských škol v používání různobarevných panenek, aby se na nich děti učily rozmanitosti“.

Pozornost nedávno svou kritikou Člověka v tísni vzbudil i radní ČTK Petr Žantovský – jak se ale ukázalo, jeho tvrzení byla nepravdivá. Žantovský se ostře vymezil proti tomu, jak neziskovka prostřednictvím programu Jeden svět na školách vede své aktivity v mediální výchově.

Člověku v tísni vyčetl, že mu v týmu chybí vystudovaní učitelé a naznačil, že na školách provádí politickou agitaci. Šéf programu Jeden svět na školách Karel Strachota ale následně Žantovského výroky veřejně vyvrátil.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)