AV Dezign | www.avdezign.ca via Foter.com / CC BY-NC-ND, zdroj

Boj proti fake-news. Trollům může finančně konkurovat jen stát, říká německý novinář

Napsal/a Vojtěch Berger 24. listopadu 2017

Před německými volbami se ruskojazyčné falešné účty na Twitteru předháněly v podpoře pravicově populistické Alternativy pro Německo (AfD). Je to důkaz ovlivňování německých voleb z Moskvy? „Rusko nechce mít silnou AfD v Německu, chce chaos a nedůvěru,“ říká Julian Röpcke, reportér deníku Bild, který zkoumá ruskou propagandu na Západě.

V rozhovoru pro HlídacíPes.org povzbuzuje státy, aby proti fake-news dělaly všechno, co mohou. Zároveň ale varuje před tím, aby se z boje proti dezinformacím stala obrácená propaganda. Julian Röpcke se v Praze účastnil konference think-tanku Evropské hodnoty.

Volby do Spolkového sněmu byly ostře sledované i kvůli očekávaným pokusům Ruska ovlivnit kampaň. Při pohledu zvenku ale nakonec k žádným útokům nedošlo. Jak moc je Německo ruským cílem v informační válce?

Myslím, že dnes už vlastně každé volby jsou pod ruským vlivem, protože v každé zemi kandidují strany, které s Kremlem sympatizují buď skrytě nebo otevřeně. V Německu to otevřeně dělají dvě parlamentní strany, Alternativa pro Německo (AfD) a postkomunistická levice z Die Linke.

Částečně prosazují vystoupení Německa z NATO a ukončení zahraničních misí německé armády, a to jsou jasné cíle Ruska. Obě taky chtějí zrušit protiruské sankce, což je jasné schvalování politiky Ruska třeba na Krymu. Zvou prokremelská média jako třeba Russia Today na svoje akce a dávají jim rozhovory.

Jejich kritika bezohledného kapitalismu je částečně i oprávněná, ale chyby hledají všude, jen ne v Rusku. Když Američané někde shodí bombu, je to problém. Když to udělají Rusové, je to najednou „uklidnění situace“.

Těsně po volbách ale váš deník Bild zveřejnil analýzu, která naznačovala, že AfD do parlamentu pomohly i falešné ruskojazyčné účty na Twitteru, psané takzvanými boty, počítačové automaty… 

Julian Röpcke             ©Wolf Lux

Část pravicových extremistů, kteří mají blízko k AfD, ale nejsou přímo v ní, před volbami propagovala myšlenku, že německé volby potřebují „pozorovatele“, protože hrozí jejich ovlivnění v neprospěch AfD. Po několika týdnech se těsně před volbami začal na Twitteru taky šířit hashtag #wahlbetrug, tedy volební podvod.

A kromě extremistů to na sociálních sítích přes své oficiální účty šířila taky AfD. A zatímco normálně se ten hashtag objevoval tak dvacetkrát až čtyřicetkrát za hodinu, v předvečer voleb najednou ruskojazyční boti začali to stejné heslo dávat do spousty tweetů a masově jej šířili. A tyhle tweety pak najednou neměly 15 retweetů, ale 600. A to během deseti minut.

Tihle boti plní různé úkoly, podle toho, kdo si je zaplatí. Reklamu na domy, auta, pornografii, ale třeba taky kampaň proti ruskému opozičnímu předákovi Alexeji Navalnému. Jsou to takové zbraně k pronajmutí. A je zajímavé, že právě těsně před německými volbami se daly do služeb AfD.

Dá se odhadnout, kdo za tím stál?

Nemyslím, že by Rusko chtělo mít v Německu silnou AfD. Myslím, že cílem Ruska je chaos a nedůvěra Němců v politiku a instituce, třeba v policii. A třeba zmiňovaný hashtag #wahlbetrug je ideální příklad – najednou říká, že v zemi, která od 2. světové války měla vždy absolutně férové parlamentní volby, mohlo být všechno ještě jinak.

Což v důsledku může voliče tradičních stran odradit od toho, aby šli k volbám, a naopak motivovat jiné lidi, kteří chtějí něco změnit, aby volit šli, a podpořili extremistické síly. To už je ale spíš vedlejší efekt ruské strategie. Ten hlavní je vytvořit dojem „vidíte, v Německu taky všechno není úplně čisté“. V Rusku sice taky ne, ale každá země má přece svoje problémy.

Střední Evropa na mušce

Jen tři týdny po Němcích volili nový parlament taky Rakušané. Obě země jsou si velmi blízké, propojený je i jejich „virtuální prostor“, sociální sítě, čtenáři webů… Byly i rakouské volby cílem ruského ovlivňování?

Nevím o tom. Ale vybavuji si jednu scénu se Sebastianem Kurzem (vítěz voleb, šéf rakouských lidovců a pravděpodobný příští rakouský kancléř, pozn. red.). Začátkem roku byl na návštěvě na frontě na východní Ukrajině. V jednu chvíli už nemohl dál kvůli ostřelování ze strany proruských separatistů. A v téhle situaci, obklopený ukrajinskými vojáky, kteří mu viseli na rtech, a na dosah palby z proruské strany, Kurz řekl: To, co tu dnes vidíme, dokazuje, jak moc obě strany musejí pracovat na zlepšení situace. A už jen tohle pouhé „zrovnoprávnění“ obou stran konfliktu, agresora s napadeným, je vlastně ve prospěch Ruska.

Nedá se to vysvětlit tradiční pozicí neutrálního Rakouska jako „stavitele mostů“ mezi východem a západem? Vídeň je metropole diplomatů, sídlo OSN, i centrum zpravodajských služeb…

Jen zopakuji – nevidím žádný přímý ruský vliv na volby v Rakousku. Ale Rusko je s tím rakouským výsledkem určitě hodně spokojené.

I česká kontrarozvědka upozorňuje otevřeně na to, že Rusko proti Česku vede hybridní, informační válku. Od začátku letošního roku u nás funguje i speciální úřad, který má proti těmto hrozbám bojovat. Je to úkol státu, čelit cizí propagandě a falešným zprávám? Nebo spíš novinářů?

Neumím si představit nic horšího, než kdyby stát v Německu začal novinářům říkat, jak se mají třeba vypořádat s fake-news. Nemyslím, že je státní úkol radit novinářům, co mají dělat.

Na druhé straně vidíme, jak obrovské prostředky investuje Rusko do šíření falešných zpráv a podkopávání důvěry v západních společnostech. S tímhle objemem peněz nemůžeme jako média soupeřit. U nás v deníku Bild máme možná tři, čtyři redaktory, kteří se fake-news věnují. A v továrně trollů, kteří fake-news vyrábějí, pracuje 80 lidí na tři směny.

Jediný, kdo má srovnatelné peníze, je právě stát. Ten taky může vytvářet odpověď na fake-news a vytvářet pozitivní narativy o sobě samém. A taky fake-news veřejně označovat, dávat jim takové velké razítko.

Nenechat se zatáhnout do propagandy

Německá policie několikrát sama aktivně na fake-news upozornila a vyvrátila je třeba na svém Facebooku. Je tohle dobrý příklad, jak má stát proti fake-news zakročit?

To, že státní instituce hlasitě upozorní na falešnou zprávu, pokud ji objeví, je samozřejmě naprosto v pořádku. Otázka je, jak daleko ta státní aktivita zajde. Jestli zůstane defenzivní, jako v případě zmiňovaných policejních aktivit na Facebooku, anebo jestli stát přejde do protiútoku.

To by mohlo znamenat i šíření vlastních fake-news, což je naprosto nepřípustné, anebo agresivní šíření takových poselství jako srovnávání obrázků z ulic odněkud z Krasnodaru a třeba z Düsseldorfu. Nebo srovnání platů tady a v Rusku. Nebo statistiky úmrtí způsobených alkoholem. Prostě aby lidé viděli, ve které zemi jsou skutečné problémy, a jak to vypadá v západní Evropě, navzdory migrační krizi apod.

Myslím, že takové informační útoky by totiž Rusku nakonec pomohly. Použilo by je jako ospravedlnění své vlastní špinavé kampaně třeba proti migrační politice v Německu.

Některé spolkové země v Německu, a Rakousko dokonce na celostátní úrovni, mají v zákoně volební právo už od 16 let. Je to rozumný krok, když uvážíme, že řada mladých lidí v tomhle věku čerpá informace hlavně ze sociálních sítí, a ty jsou naopak hlavním polem pro šíření dezinformací?

Já bych nespojoval snazší ovlivnitelnost mladých lidí s věkovou hranicí volebního práva. I mezi šestnáctiletými je spousta těch, co dokážou věci kriticky zhodnotit, ale i spousta těch, co to neumí. To je ale pro všechny generace stejné.

Naopak, když si vezmete starší lidi, a myslím teď třeba svou babičku, kteří jsou často vystrašení moderním, rychlým a nepřehledným světem, copak by měli přijít o volební právo jen proto, že už jim bylo třeba šedesát? Jejich volební chování ovlivňují věci, nad kterými nám zůstává rozum stát, třeba i proto, že nikdy neumějí zacházet s internetem. Ale to z nich ještě nedělá horší voliče.

 

1 komentář

  1. petrph napsal:

    Já s radostí kvituji že i německý novinář částečně přiznává že stát by neměl zasahovat do práce médií, ovšem domnívám se že by do ní neměl zasahovat vůbec, a že veškeré informace (i opravy fake news v potřebném rozsahu) by měla dělat jen nezávislá média. Požadovat aby toto dělaly složky státní moci podřízené politické vládě je stejně hrubá chyba demokracie jako požadoval aby takové složky soudily jakkoliv označené nepřátele státu, s argumentem že prý to soudy nestíhají 🙂

    Pan reportér sice používá argument že „jenom stát na to má dost peněz“, ovšem tento argument je nesprávný – stát už tak vydává na informování občanů ohromné částky, a to skrze financování veřejnoprávních médií (formou uzákoněných poplatků. apod.). Je věcí a zodpovědností těchto médií na co ty peníze použíjí. **
    Mimochodem, je spíše otázkou pro odborníky na marketing zda uvedení automatičti boti skutečně ve větší míře ovlivňují názory lidí – zda nejsou dnes ve stejné pozici jako otravný nečtený spam.
    ** Je třeba připomenout že dnes západní státy takto nefinancují jen veřejnoprávní média, ale také a to přímo velkou řadu neziskových organizací, z nichž mnohé se rovněž velkou měrou podílejí na ovlivňování názorů občanů.. I toto je třeba připočíst…

Přidávání komentářů není povoleno
Vážený uživateli, tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s jejich použitím souhlasíte. Více informací o cookies