Neformální setkání Andreje Babiše s Viktorem Orbánem v Praze (únor 2024). Foto: ANNA BOHÁČOVÁ / MAFRA / Profimedia

Babiš kontra Řezníček. Hodinka nenávisti k České televizi jako výzva k lynči

Napsal/a Robert Břešťan 13. prosince 2024
FacebookXPocketE-mail

KOMENTÁŘ. Když vás někdo nasvítí před veřejností jako hlupáka, který si nevidí do úst a papouškuje jen to, co jej před debatou nadrtili mediální poradci, je to něco, co se nezapomíná a neodpouští. V případě Andreje Babiše v debatě před prezidentskými volbami v lednu 2023 šlo o ostudu mezinárodní – když řekl, že třeba Polsku by v případě napadení, navzdory členství v NATO, vojáky na pomoc neposlal, protože on chce mír.

Tehdy debatu, kdy do přímého přenosu ČT24 Babiš přišel záměrně na poslední chvíli (když předtím avizoval, že nedorazí vůbec), moderoval Martin Řezníček. Podle vzoru nadávání na zrcadlo pro svou křivou hubu Babiš usoudil, že za jeho politický výbuch nemůže on sám, ale tazatel – moderátor.

Od té doby si Řezníčka opakovaně bere do úst. Ale to, co předvedl 11. prosince ve svém parlamentním monologu na téma Česká televize, bylo i na poměry Babiše kromobyčejně žlučovité, místy vyloženě nechutné.

Za mrzký peníz

Řezníčka Babiš vykreslil pozoruhodným slovníkem v podstatě jako agenta imperialismu. V duchu klasické konspirační teorie Babiš vykládal, že za pět let, které Martin Řezníček strávil jako zahraniční zpravodaj v USA, „asi absolvoval školení na to, co dělá“.

„Ano, pět let byl ve Spojených státech a asi za ty dobré služby pro ty struktury, pro které asi pracuje,“ řekl Babiš, který si „práci pro struktury“ ve vlastním životě užil sám dost. Asi…

To, co teď Babiš předvedl za pultíkem v Poslanecké sněmovně, je v podstatě otevřená výzva k lynči. Chybělo už jen přiznání, že se jezdí učit do Ruska, jak nepřátelům zakroutit krkem. 

Už chybí jen mrzký peníz, i když i ten je mezi řádky přítomen, protože podle Babiše Řezníček dostal „za odměnu“ vysoký post v EBU, tedy Evropské vysílací unii; jde přitom o neplacenou pozici v organizaci sdružující evropské převážně veřejnoprávní televize a sloužící do značné míry jako platforma pro výměnu příspěvků a pořadů.

Babiš vyvozuje i další podivné pseudokauzality. Z nepodloženého tvrzení, že Řezníček má být „ velký fanoušek amerických demokratů“, který „nesnáší Trumpa“, dochází k závěru, že „tudíž nesnáší i Babiše a hnutí ANO“. Prostě takový kádrový škraloup ze strany nepřátelské inteligence a zpochybnění vedoucí úlohy strany, pardon hnutí.

Výroky jako aktivistický redaktor, manipulátor, který se „drze ptá“ (a – považte – „trvá na odpovědích“), jsou už jen drobný detail.

Samozřejmě – novináři nejsou žádné makové panenky nebo princezny na hrášku, vstupují do veřejného prostoru a moc dobře vědí, že to obnáší i kritiku a zášť ze strany těch, kterým se ve své práci kriticky věnují (což je jaksi samá podstata nezávislé žurnalistiky).

Je ostatně docela běžné, že politik z nepříjemného rozhovoru s novinářem odchází, někdy doslova prchá. Jindy – jako Babiš – se rozhovoru s neservilními žurnalisty cíleně a dlouhodobě vyhýbá (třeba Otázkám Václava Moravce, jehož Babiš ve své řeči také neopomenul).

Karel Schwarzenberg říkával, že „když se kecají blbosti, tak spím“. Novinář, když se kecají blbosti, usnout nesmí.

Známe i politiky, kteří žurnalisty otevřeně nazývali žumpou a póvlem a dokonce navrhovali jejich likvidaci. I to je příčinou, proč se množí případy výhrůžek násilím i smrtí, ale přibývají i fyzické útoky na novináře třeba při různých demonstracích.

Tyhle politické výpady přispívají k pocitu, že se to může, verbálně i vlastnoručně. Babiš k tomu teď přisypal měrou vrchovatou; je zjevné, že to cítí tak, že má s celou Českou televizí nevyřízené účty a hodlá jí to spočítat.

To, co teď předvedl za pultíkem v Poslanecké sněmovně, je ale v podstatě otevřená výzva k lynči. Chybělo už jen přiznání, že se jezdí učit do Ruska, jak nepřátelům zakroutit krkem. 

Když se kecají blbosti

Z Babišova projevu dýchá duch doby, která nenávistí, záplavou anonymních dopisů a výhrůžek vyčerpala a usmýkala před druhou světovou válkou jednoho známého českého novináře, respektive doby, která pak novináře věznila i popravovala.

Můžeme si říkat, že Babiš „jen“ jede linku naordinovanou a nalajnovanou na základě průzkumů a principů politického marketingu ve stylu společnost rozděl a pak nerušeně panuj.

Mnohem víc to ale zní tak, že to bere hodně osobně a osvěžuje si tím i postupy z doby, kdy ho maminka přihlásila do KSČ a on pak tak dlouho uctivě soudruhoval, až se stal agentem StB.

Nemá smysl zde vysvětlovat to, jaká je a má být role novináře a moderátora – že se má ptát, korigovat, když někdo mluví od tématu, usměrňovat a řídit debatu, to jest ne jen udělovat, ale taktéž odebírat slovo, fakticky doplňovat, domáhat se reakcí a upřesnění, odpovědí na otázky bez uhýbání…

Místo toho si ANO nechává dělat pseudoanalýzy a čárky o tom, kolikrát kdo komu v televizních debatách skočil do řeči. Karel Schwarzenberg říkával, že „když se kecají blbosti, tak spím“. Novinář, když se kecají blbosti, usnout nesmí.

Nemá ani smysl se obsáhle rozepisovat o tom, že i novináři samozřejmě dělají chyby, že veřejnoprávní média nejsou nekritizovatelná (jak dokazují i texty na našem webu) a nedotknutelná, ale tahle Babišova hodinka nenávisti a veřejný lynč konkrétního novináře, je prostě strašně za hranou.

Je důležité se proti tomu ozvat, ne sklapnout podpatky před plamennou řečí vůdce ANO.

Autor tohoto textu byl v letech 2003 – 2006 kolegou Martina Řezníčka v české redakci BBC World Service.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)

Více z HlídacíPes.org

Čtěte též

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)