PSÍ UŠI. Výročí Listopadu vždy zavdává příležitost k ohlédnutí a my si musíme neradi přiznat, že celých těch 33 let bylo tak či onak především o soupeření Václava Klause a Miloše Zemana. Klaus zahrál na závěr hodně silnou kartu s onou amnestií a i jeho další vývoj byl pozoruhodný. Přesto se domníváme, že nyní rudne závistí, kam to Zeman nakonec dotáhl. Něco končí, jiné začíná, a tak nám dorůstají noví bojovníci za svobodu. A je to docela legrace.

• Češi, Moravané a Slezané jsou skvělý národ, který vydrží všechno. Některé zkoušky jsou ovšem tvrdší než jiné, abychom parafrázovali Zelenkovy Příběhy obyčejného šílenství: „Politici nejsou naši nepřátelé. Jsou to přátelé, ale hrají tvrdou hru.“ A tak jsme se dočkali chvíle, kdy Andrej Babiš z pozice prezidentského kandidáta káže o svobodě slova a cituje Orwella.

Málokdo by tušil, že po více než 30 letech od listopadu bude snaha razit jeden správný názor, o některých věcech se lidé na veřejnosti raději nebudou bavit a za slova bude hrozit i vyhazov z práce. pic.twitter.com/ulF5O9xf2l

— Andrej Babiš (@AndrejBabis) November 17, 2022

Problém české veřejné debaty samozřejmě není v tom, že by se lidé báli na veřejnosti o čemkoli mluvit, ale že naopak na veřejnosti tlučou hubou až příliš. Minimálně tedy ti, které má Babiš na mysli a které svou kampaní oslovuje, aby ho od března ochránili před Pankrácí nebo před Bory.

Smutně vzpomínáme na doby, kdy se zprávy a názory veřejným prostorem šířily rychlostí pěšího posla, v případě zvýšené potřeby pak poštovního holuba.

Každopádně role veřejného ochránce svobody Babišovi sluší a užíváme si ji velice, můžeme si za něj sami. Okamžik, kdy se bývalý předseda vlády ukáže na nějaké té demonstraci komerčních zadluženců, se nezadržitelně blíží.

Článek reflektuje dění uplynulého týdne v citátech a výrocích politiků.

Ty samy o sobě nestačí, proto je HlídacíPes.org s jemným odstupem usazuje do patřičného kontextu.

• Nějakou cestu jsme ale přece jen za těch 33 let ušli, například jsme se konečně zbavili komunistů, tedy myšleno těch oficiálních, registrovaných. Na Hradě nám naopak dost možná nakonec zase jeden zasedne, k nim se ovšem ti řádní straníci teď už příliš nehlásí. A tak zatím spřádají vlhké sny o znovuzavedení Národní fronty.

Tak tohle asi neklapne, oni už si ti podnikavější bolševici a jejich konfidenti založili vlastní vůdcovské partaje, se kterými to teď vypadá, že jim bude o něco líp. A tak nezbývá, než se znovu a znovu obracet k minulosti. 

Všechno už bylo tisíckrát napsáno. Prosperující československý stát skončil a spolu s ním skončilo prosperující udávání, ničení životů,  vraždění a ekonomické řádění. Ale když nic jiného, už si bydžovští soudruzi nemusejí vytištěné parte schovávat na toaletě, aby si v prosperujícím komunistickém státě měli čím utřít svůj zadek.

KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG

• Hnojometná síla médií patřících do stáje hradního kandidáta Agrofertu je mimořádná. Patří do ní i Lidové noviny, v jejichž redakci už dvanáctým rokem probíhá slouhodobá (pardon, překlep: dlouhodobá) sociologická studie na téma „Třepotání nožiček redaktorů zavrtaných v gluteálních svalech předsedy“. Studie je úspěšná a již nějakou dobu vykazuje slušné výsledky například u komentátora Martina Zvěřiny. Ten se i letos k listopadovému výročí připomněl pozoruhodným kusem.

„Zatímco zaměstnanců podniků zahraničního obchodu byly v průběhu komunistické éry desetitisíce a podmínkou jejich práce byla spolupráce s bezpečnostními složkami, tedy StB, lampasáků vybraných pro výcvik na komunistického špiona bylo řádově méně a procházeli mnohem pečlivějším prověřováním.“
(Martin Zvěřina, Lidové noviny, 18. listopadu)

Jaká krásná relativizace. Autor těchto řádek v jednom z podniků zahraničního obchodu před rokem 89 pracoval, konkrétně šlo o PZO Ferromet, který metal železné součástky do celého světa. A světe div se, neudával a dokonce ani udávat nemusel. Ono to totiž fungovalo trochu jinak, než Zvěřina podsunuje.

Svět se tehdy nedělil na lidi, kteří v PZO nepracovali, a na ty, kteří tam byli a udávali. To jen zaměstnanci PZO se dělili na ty, kteří StB nedonášeli, a ty, kteří udávali a měli za to výhody. Takhle jednoduché to je. Zajímavé je, kde se mantra o povinné neškodné spolupráci s StB objevila. Notičky pro agrokomentátory nacházíme v pár dní starém rozhovoru, který předseda poskytl Novinkám.cz.

„Musel jste spolupracovat s StB?
Nespolupracoval jsem s StB.
Sám jste to říkal v Show Jana Krause, že když jste potkal cizince, tak jste o tom musel StB napsat hlášení.
To psali všichni. To byl takový režim a měli jsme povinnost, to byla pravidla zahraničního obchodu. Dneska, když vás zavolá policie nebo BIS, tak s nimi nebudete mluvit? Museli jsme komunikovat.“

Follow @malecak