Až zemřou poslední svědci, zůstanou jen záznamy. Budeme jim věřit?
KOMENTÁŘ Zejména nyní, po referendu v Británii o odchodu z EU, se může zdát, že není důvod se minulostí vůbec zabývat. Protože kdo ví, co se bude dál v Evropě odehrávat a jak nás vývoj zasáhne. Množí se též názory, že by z EU mělo odejít i Česko. Jenže právě v okamžiku takových úvah jsme rázem u minulosti.
Poznámka autora: K včerejšímu rozhovoru s dcerami politických vězňů padesátých let o rodinách vězňů a smyslu připomínání minulosti doplňuji k některým otázkám své komentáře, které považuji za důležité. Do rozhovoru – S dcerami politických vězňů 50. let o smyslu připomínání minulosti: Kam nás to ten Zeman vede? – jsem je kvůli přehlednosti nevkládal.
Kdo si je vědom souvislostí spojených s komunistickou totalitou a závislostí Československa na SSSR, ten nebude lehkomyslně hovořit o opuštění EU.
Nebude, protože ví, že Putin čeká na svou příležitost, jak zvýšit vliv ve střední Evropě, zejména kdyby z EU vystoupily krom nás i další středoevropské země.
Vystoupit z EU je něco jiného než se pokusit, aby se EU věnovala zásadním výzvám a vůbec neřešila tak okrajové záležitosti, jako bylo např. pojmenování našeho rumu (ten se u nás vyráběl už od Rakouska-Uherska) anebo rozhodnutí, že marmeláda je marmeládou, jen pokud obsahuje citrusové plody.
Je důležité znát svou minulost a ti, kdo zpochybňují smysl připomínání komunistické totality vlastně ospravedlňují komunisty a přehlíží jejich zločiny. Otázka nestojí, zda připomínat nebo ne, ale kolik času tomu věnovat.
Egypt, Přemyslovci, komunisti
Určitě žijme především dnešek. Ale k tomu můžeme vědět, co bylo. Problémy dneška neumenšují hrůzy minulosti. Řešme minulost i současnost. Někomu je zájem o minulost cizí, není „vyladěn“. V pořádku. Ale jde o to, aby se minulost nevytratila z povědomí společnosti. To by si měli uvědomit ti, kdo rozhorleně tvrdí, že je zbytečné se minulostí zabývat. Pro ně zbytečné. Ne pro národ.
Děti se učí ve školách o Egyptu, Přemyslovcích a jiných vzdálených údobích. Přitom tyto dějiny nás neovlivňují. Zatímco éra KSČ dodnes ano. Látka nedávná, a proto živá. Je vepsaná v mnohých lidech, i v těch narozených až po roce 1990, protože je vychovávali jejich rodiče, kteří dobu před rokem 1989 měli chtě nechtě v sobě.
Je ta doba stále s námi. Proč ji nepřipomínat. Když se Němci vrátí ke své hnědé minulosti, považuje se to za samozřejmé. Protože Německo natropilo tolik hrůz. Když se u nás chce někdo vrátit k minulosti komunistické, je mnohdy nařčen z vyvolávání napětí; prý „proč se vracet“.
Nebo se snad bojíme si říci, že mnoho lidí v tomto národě se dopustilo zločinů a další spousta servility? Proč se dodnes točí v USA, Francii, Británii a nakonec i v Německu válečné filmy? Vždyť je to tak dávno. Ale dobře, že se točí. A dobře za otevírání padesátých let. Je to součást historie.
Pravda se má vědět, aniž by její vyřčení vyvolalo nenávist. Protože slušný člověk, výjimečný i obyčejný, se zájmem o souvislosti anebo bez zájmu, člověk odchovaný kultivovanou dobou, v níž se systémově nevraždí, existuje svoboda projevu a uznávají se různé kultury, takový jedinec, pokud je navíc mírně naivní, si jednou může říci:
„Mučení člověka člověkem, a mít z toho ještě navíc radost? Dobít vězně zraněného na útěku po dopadení? Nahnat lidi na otrockou práci, teror k rodinám odpůrců, ničení občanů? Toho by se lidská bytost vyspělé civilizace nedopustila. To přece nemůže být pravda. To odporuje přirozenosti lidstva.“
Svědomí takového člověka se bude vzpírat těmto představám, protože on by nikdy nemučil. A protože ne on, tedy ani ti druzí toho nejsou schopní. Tak upřímně si bude přát uvěřit v neexistenci zvěrstev, až třeba nakonec, i pod tlakem různých popíračů, zapochybuje a zauvažuje: „Muklové to ve svých výpovědích určitě přehnali.“
A neuvědomí si, že kam on by nezašel, jiný ano, a nejen o kousek, ale rovnou o moc, moc dál. Přikročí-li navíc davový efekt a masáž mozku, leckdo se pak ocitne ještě mnohem dále, v těch nejhorších vodách. Lidé všeho schopní vždy v dějinách útočili pohotově, mnohem dříve, než se slušní lidé začali bránit.
Až zemřou ti poslední
Různými logickými vývody lze zpochybnit vše. Pravdu to ale nezmění. Zvěrstva nacistických koncentráků a vyhlazovacích táborů už někteří lidé rozostřují i zpochybňují, přijdou i pochyby kolem zločinů komunistů.
I proto se nesmí udělat neprodyšná tlustá čára. Až zemřou poslední svědci, zůstanou jen záznamy. Proto se mají třídit archivy a sbírat svědectví muklů. Mají hovořit historikové a vznikat dokumenty, filmy, knihy, výstavy, semináře, přednášky.
Pokud bude mít člověk informace, i kdyby zapochyboval jeden, společnost zvěrstva komunismu ani nacismu ani jiná nepopře. Aspoň pár procent lidí by mělo vědět a procítit důkladně dobu minulou, mít ji uloženu v srdci; pak se neztratí paměť národa.
Nebudeme si vážit těch, kteří se nesklonili a pokusili se nést myšlenku svobody skrze únorový převrat? Kteří nasadili životy pro svobodu? Zahodíme jejich odkaz? Společnost nechala po roce 1989 důsledné zúčtování s minulostí být.
Chybu činí společenství, které své vrahy, utlačovatele, mučitele, uzurpátory vynese zpět vzhůru, ať je osobně, nebo jejich ideologii, jejich ideové potomky, myšlenky, symboly, a které pozapomene na ty, kteří se uzurpátorům postavili.
Zapomeneme-li, zasloužíme hanbu. Protože tomu, kdo položí život či ztrácí léta ve vězení, by ostatní měli být zavázáni, ač se ho o to neprosili, či ani ještě nežili. Přináší totiž ohromnou oběť. I ten, kterého režim sebral jen tak. Oběti se nezahazují.
Zapomnění a mlčení o zlu zlo posílí, obojí totiž zbavuje člověka schopnosti poučit se z minulých omylů, a vytváří tedy živnou půdu pro vznik dalších neštěstí. Kdo „pochopí“ a klidně bude hovořit o složitém dřívějšku, ten naopak posílí dobro, protože člověk vědomý si minulých selhání svých či druhých spíše vytvoří společnost odolnější k propadu a spíše, když přijde další špatné údobí, nepodlehne a zlu se snáze vyhne.
A kdyby se musel podvolit, dál si v sobě ponese jasné vědomí toho, kde je stín a kde světlo, a tedy otřes zmírní. Dnes nehrozí akutně příchod nějaké totality, nevíme však, co bude za dvacet či třicet let. V roce 1928 nikdo netušil, jaké neštěstí se přivalí za jedno desetiletí.
Porozumět nyní a tehdy
Může přijít doba, kdy bude důležité být silný a znalý souvislostí. I proto je dobře vyřešit vztah k době vlády KSČ a předat tuto moudrost dál. Kdo sebejistě říká: „Nechte minulost, žijte jen přítomností a hleďte do budoucnosti“ a nedodá: „pamatujte zároveň (bez emocí) na vše špatné z dřívějška, odpíchněte se z pochopení minulosti k budoucnu, to je klíč k cestě dál,“ ten vede lidi do záhuby.
Protože minulost, přítomnost i budoucnost je v každém okamžiku propojená do jednoho celku. Mít vize do budoucna vyžaduje porozumět i dějům nyní a tehdy. V minulosti se babrat a ustrnout v ní, propadnout běsům msty je stejně zničující jako minulost neprodyšně skrýt, nedbat jí.
Kdo tomuto pohledu nerozumí, neměl by v něm zabraňovat jiným. Pokud bychom vyměnili pochopení minulosti za pohodlí, hlavně o ničem nepřemýšlet, znamenalo by to pád pro celou zemi, i kdyby většina tvrdila opak a odvolávala se na svou slušnost či na tvrzení, že rozhoduje přítomnost.
Pozapomenout na zlou etapu vývoje snad mohou lidi v ix-té generaci, ti, jež dané zlo historicky o hodně minulo. Ale měli by alespoň tušit.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
Čtěte též
Vašku, nepodepisuj to, radil Havlovi. František Lízna šel za vším vytrvale
Básníci ve vězení, básně mizely z čítanek. „Museli jsme číst Wolkera a Neumanna…“
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
15 komentářů
Vezměme to postupně.
Ano, je třeba být si vědomi minulosti. Pokud si připomeneme historii evropské integrace za posledních padesát let, nemůže otázka vystoupení dalších států vůbec vyvstat. Připomeňme že prezident De Gaulle vetoval první přihlášku Británie do EHS právě proto, že Británie nechtěla přijmout stejné podmínky. Nakonec v roce 1973 vstoupila s různými výjimkami a postupně získávala další a další výjimky. Z tohoto hlediska tedy nikdy nebyla plnohodnotným členem. Současné (dost hloupé) úvahy o tom, kdo ji bude následovat, ignorují minulost, kloužou po povrchu a hrnou „pěnu dní“.
Formulace „aby se EU věnovala …“ odráží velmi rozšířenou neznalost fungování EU. EU – přesněji jednotlivé orgány EU – se nemohou věnovat, čemu uznají za vhodné, nýbrž se musí věnovat tomu, co jim ukládají Smlouvy. To znamená, že např. všechny předpisy jakkoli se týkající zboží (včetně označování) musí být přijímány na úrovni Unie, protože má Unie jednotný trh. Řešení „zásadních výzev“ je ovšem naopak převážně v pravomoci členských států, takže pokud se členské státy nedohodnou jednomyslně, nesmějí orgány Unie dělat NIC.
Připomínat minulost je vhodné i z další stránky. Francois Villon napsal: Nécessité fait gens mesprendre et la faim saillir le loup du bois“. Nacistická diktatura se etablovala v prostředí zoufalé hospodářské krize, ve Švýcarsku neměla šanci. Bolševická diktatura se etablovala po strašlivém běsnění druhé světové války, přičemž Československo byla jediná bohatá země, kde se uchytila. Takže nejlepší obranou je prosperita. Smajlík? Ne, vážně. Pro Rusko je velmi snadné rozvracet hospodářsky už rozvrácené země – Moldavsko, Gruzii, Ukrajinu.
Přes to všechno souhlasím: JE DŮLEŽITÉ PŘIPOMÍNAT zločiny, selhání, temné stránky. Je třeba se z minulosti učit, i když se nikdy nemůže opakovat ve stejných kulisách.
Jenže stejně … první, co mě napadlo po přečtení nadpisu, byl výrok klasika: „nic nebude odčiněno, a všechno bude zapomenuto“…
Super napsáno.Teď jen čekám nenávistné komentáře komančů a příznivců Putina.
By se na tebe vsichni mohli tak vykaslat troubo 🙂
Ano,nezapomínat!!!!nezapomínat na zradu Francie a Velké Británie v době,kdy nám bylo nejhůř.Ano,nezapomínat na radost z osvobození Československa převážně Rudou armádou,nezapomínat že západ otevřel druhou frontu až 11 měsíců před koncem války!!Možná ze starchu aby se rozjetá Rudá armáda nezastavila až na březích La Manche.Nezapomínat na těžkosti v poválečném období,na lístkový systém končící až při měně v roce 1953.Pamatuje si jej někdo?Také nezapomínat na Pražské jaro 1968 a následnou okupaci armádami Varšavské smlouvy.Nezapomínat ale také na sliby a lži posametových politiků,především Havla a Klause
Občané Československa byli v roce 1953 jeden den prezidentem Zápotockým v rádiu ubezpečeni aby nepanikařili, že žádná měnová reforma nebude a druhý den reforma proběhla – pár tisícovek se převedlo v poměru 1:5 a ostatní úspory byly znehodnoceny v poměru 1:50. Zasloužilí straničtí jedinci se včas hotovosti zbavili a národ utřel hubu a jen v Plzni se proti tomu lidi postavili a za to dostali nářez.
Jinak „plyšák“ zorganizovalo STB s KSČ a do čela republiky se dostal Marián Čalfa – KGB , Klaus – KGB + STB , Dlouhý a další přeborníci z Prognostické ústavu – řízeného STB a slušnější politicky aktivní občani byli následně postupně vyštípáni z politicky aktivního života a doba zase přála hlavně gaunerům a velkozlodějům .
Před listopadem 89 probíhala politická školení komunistů ( ZEÚMS ) o tom jak tady tato politicko-ekonomická reforma proběhne a aby si oni a jejich děcka zajistili funkce v různých pojišťovnách, finančních úřadech, reklamních agenturách i mediích i jak mají v bílém límečku vykrádat banky. Ujo Mečiar a Ujo Klaus si přitom přerozdělili státní zlatý poklad, kdy asi pár tun každý získal za klidné rozdělení obou federativních republik. A tom, že Ujo K. je přeborník, který se vyskytuje všude, kde se krájí medvěd , není pochyb. Jako „ekonom“ dokázal i vykrást občanům jejich samostatný důchodový fond ve výši kolem 330 miliard korun ( přerozpustil to ve státním rozpočtu a asi za provizi zakryl tím zlodějny v bankách – napumpovalo se tam 500 miliard a za pár šupů pak byly banky státem prodány – dnes tyto dceřinné „nevýdělečné banky“ vyvádějí ročně 40 miliard do svých mateřských bank do zahraničí). A pak politici a ekonomové nám řeknou plaťte si na penzi vyšší odvody , akorát neřeknou z čeho … Zvlášť když Klaus i Dlouhý ( který se zvolil na prezidenta Hospodářské komory – specialista na vyvedení majetku Poldovky )dostávají vyrážku, když se má v naší zemičce zvýšit šupácká minimální mzda, která nestačí ani na zaplacení nájmu v bytech.
A většina těchto informací bude postupně upadat do prachu a dnešní děti už mají r. 1968 jako my měli pravěk, rok 1989 jako my středověk.
Jinak media tu jsou od toho, aby odváděla pozornost od důležitých informací a zanášela občanům mozek zprávami jak se v Bangladéši utopila posvátná kráva, v Bolívii spadl autobus do propasti i s lidma, v USA zastřelili černocha, pak policistu, pak zase černocha, pak zase policisty a jiná média zase důležitě informují o tom, kdo se komu šťourá v poševní sliznici a přitom se vytlačují, nebo zamlžují zásadní informace o naší zemi a to jak z minulosti , tak i z dnešní doby.
Sice jsem ročník 1989, ale tak nějak už mi leze krkem to neustálé osočování Ruska.
Já to co se dělo dřív nezažil a nechápu proč si všichni myslí, ž ese to znovu vrátí?
Já nevidím žádnou agresy ze strany Ruska. Jak by se chovali USA, kdyby kolem nich byla nějaká aliance, pořád tam dělala nějaká cvičení, přesouvali vojska a rakety..
Nevím proč se normálně nemohou USA s Ruskem domluvit a přestat cpát ty svoje základny k Rusku..
Co třeba Krym, východ Ukrajiny? Součástí “ nějaké té aliance“ jsme i my.
Bohužel. Alternativa byla neutralita. Jenže politická elita se z jedné ohlávky vyvlékla a do druhé s nadšením strčila hlavu celého národa. Varšavské smlouvě dávno odzvonilo né tak NATO ač prezidet Havel sliboval, že už dožádné vojenskě aliance národ nezatáhne. Že by to prohlásil s přemíry iluze?
Jsou to sice tvrdá slova, ale vycházející z nepravdivých faktů. Ona přece vůbec není pravda že by se v této republice nepřipomínala doba bolševické totality. To se dá snadno doložit už dlouhým výčtem dokumentárních pořadů, které tomuto období věnovala veřejnoprávní média. Řadou i uměleckých děl které se tomuto období věnují. Existencí Ustavu pro studium totalitního režimu. Šlo by určitě dohledat kolik prostředků věnuje vcelku společnost už dnes na to co autor požaduje – historikové dokumenty, filmy, knihy, výstavy, semináře, přednášky (A nezapomente na velký objem těchto informací který je (byl již uložen) k tomuto tématu na internetu – a ten nezapomíná..)
Není asi dnes pravda, že „..Děti se učí ve školách o Egyptu, Přemyslovcích a jiných vzdálených údobích – ale nikoliv o komunistické totalitě a jejích zločinech“. Tedy – budu rád, pokud to potvrdí či vyvrátí nějaký učitel. Ale ze zveřejnovaných znalostí je vidno, že tyto „proškolené děti“ nevědí kdo to byl Jidáš Iškariotský – a diví se proč by takovou hloupost měly znát. (A nechtěl bych hodnotit jejich další historické znalosti třeba zmíněného Egypta, nebo i jen základů naší civilizace, římské a řecké antiky)
Ale že jsou dnes až příliš rychle ochotny – pod vedením některých svých učitelů protestovat proti rudému nebezpečí (přesněji proti každému kdo je takto nálepkován).
Jestli bych si dovolil svůj subjektivní názor, je jistě nutné znát svou minulost (i tu komunistickou) – jenomže dnešní protikomunistický postoj je to čemu se v armádě říká „příprava na minulou válku“. Dnes už existují jiná rizika a jiní protivníci. Dokonce ani z Ruska už nehrozí zavilí komunisté – ale militantní oligarchie. A na Západě nestojí všezajištující zcela demokratická Evropská unie, ale bruselská byrokratická mašinerie ovládaná postmarxistickými pohrobky, která už přebírá, vůči členským státům prvky totalitních režimů. A současný požadavek že by se mohla rekonstruovat a změnit „aby se věnovala zásadním výzvám,..“ je asi tak marný jako pokus o socialismus s lidskou tváří, o který se pokoušel náš stát v období sovětského vlivu…
Komentovat obsah článku by znamenalo rozebírat větu po větě.
Proto jen stručně : o „kvalifikovanosti“ autora k uváděným tvrzením svědčí např. již jen jeho tvrzení, že dějiny Přemyslovců, vzhledem k časovému odstupu, už naši dnešní existenci a realitu neovlivńují. Doporučuji autorovi, aby dúkladněji prostudoval a seznámil se s tím, jak právě Přemyslovci ( i další ) nezastupitelně ovlivnili to, že zde vůbec dnes žijí potomci kmene Čechů a ne např.potomci zcela jiných kmenů či etnik. O vlivu Říma, Řecka i dalších už je snad i zbytečné polemizovat.
Papír opravdu všechno nesnese …..
Tak nepochybně. Nezapomínal bych též na Adama a Evu.
Současný vzdělávací systém nemůže učit naši hnusnou minulost protože dnešní učitelé jsou potomci rodičů, kteří ten hnusný systém vytvářeli. A dnešní děti by se na své rodiče nebo prarodiče museli dívat jako na dacany, kteří mlčeli při vyvražďování našich hrdinů. Dnešní systém už nikoho nenutí aby byl svině. Ale mamon je stejně hnusný jako naši komunisti co páchali zlo.
Když některé pasáže textu pana Vejražky trochu doplním, asi se mu to nebude líbit, ale bude to pravda. Ta je však vždy lepší než hezká polopravda. Tak to zkusme:
„Různými logickými vývody lze zpochybnit vše. Pravdu to ale nezmění. Zvěrstva nacistických koncentráků a vyhlazovacích táborů už někteří lidé zpochybňují, přijdou i pochyby kolem zločinů komunistů“ a kapitalistů. Ty jsou popsány v Černých knihách komunismu i kapitalismu. Je dobré znát obě. „Až zemřou poslední svědci, zůstanou jen záznamy. Proto se mají“ hlídat ti, kteří chtějí „třídit archivy a sbírat“ jen „svědectví muklů“. Protože paměť národa je pamětí všech, kdo v období socialismu žili. Svědectví se budou lišit a historie nebude jednobarevná. „Mají hovořit historikové a vznikat dokumenty, filmy, knihy, výstavy, semináře, přednášky“ a ukazovat život ve všech jeho podobách. „Protože minulost, přítomnost i budoucnost je v každém okamžiku propojená do jednoho celku“, tak pravdivost a různost vzpomínek umožní příštím generacím spravedlivé posouzení života jejich předků. „Mít vize do budoucna vyžaduje porozumět i dějům nyní a tehdy.“ A to bez pravdivých informací nejde.
Češi jsou bohužel sebestřední a konfrontační. Tato sebeláska Čechů sehrála nesporně svou positívní roli a positívně ovlivnila osudy západních Slovanů proti germánské záplavě. Tento tvrdě maskulinní rys ale ve dnešní době snad už není nezbytný; aspoň v to doufám.
Mám zato, že by dnes nezbytně měla skončit davovost a stádovitost, sdružování se v útočné tlupy a hordy, že by měl konečně začat myslet každý sám za sebe. Opakovaně k tomu vyzval Moravany svatý Jan Pavel II: „Jako tvorové Boží máte nejen právo, ale i povinnost za svá práva bojovat.“ V tomto duchu si myslím, že je nezbytné rehabilitovat, či podle srdíčkářů „restituovat“ občanský princip. Občanský princip s prioritami: občan a jeho rodina, obec a místní samospráva. To je totiž základem skutečné demokracie. Zatím jdeme opačně, k centralisaci a od občana. Neosvědčila se RVHP, vlezli jsme do EU. Nelíbila se nám Varšavská smlouva a jsme v NATO. Proč ?!
Byla to Praha, která si vydupala Únor 48, byla to Praha, která po zvonění klíči zaručila komunistům beztrestnost atd. Je to Praha, kdo prosazuje centralismus čtyřnásobný proti socilistické totalitě (viz zákony o státním rozpočtu platné Sborky zákonů. Centralismus je živnou půdou pro korupci, klientelismus, byrokraturu atd.
Tzv. „Česká“ republika není státem unitárním, jak tvrdí Praha. Skládá se ze dvou evropských historických zemi: z Moravy s částí Slezska a z Česka; obývají ji dva evropské státotvorné národy: Moravané (Slezané) a Češi. Základy ČR byly položeny v podstatě za sovětské okupace a husákovské totality. Jak její struktura (komunistické kraje podle totalitního zákona 280/48 Sb.zák.) tak její funkce (Centralisace fiskálu i ostatních státních prvků: tzv. „česká“ pošta, tzv. „česká“ policie, tzv. „české“ dráhy, tzv. „česká“ komora advokátů, tzv. „český“ statistický úřad, tzv. „české“ TV a rozhlas aj.) Totalitní struktura i totalitní funkce prokazují, že dnešní ČR je reliktem totality.
Snaha Moravanů prosadit polycentricitu a občanský princip je tak bojem i za občany v sousedních Čechách-Česku. Staleté špatné zkušenosti snad už Moravany naučily, že s konfrontačními, sebestřednými Čechy a s Prahou se občanské, demokratické společnosti nikdy nedočkají a snad se konečně rozhodnou jít svou vlastní cestou.
Praha přitom, zdá se, dávno už není česká. Úplně jiné etnikum si z Prahy za naše peníze buduje své nové celosvětové centrum.
Co dodat? Historia magistra!
Koncem devatenáctého století z kasáren a nedostavěného chámu udělali nad Prahou hrad a katedrálu. Rozpadlo se R-U a vzniklo Československo. V šedesátých letech 20. století z trosky nad Bratislavou postavili nový hrad. Rozpadlo se ČSR a vzniklo Slovensko. Na vrchu Špilberk na Brno shlíží novotou svítící opravený Brněnský hrad. Dum spiro spero, dum spero spiro!
Ing. Josef Pecl, CSc, Brno, Morava
Velmi jsem se těšil na vstup do Unie. Říkal jsem tehdy, že se začne nadávat na Brusel a přestane se nadávat na Prahu. Jak je vidět, splnilo se to jen napůl – někteří borci zvládají obé (smajlík).