„Narazil-li jsem na národního socialistu, tak mi ‚podrážel‘ nohy proto, že jsem byl ve východní armádě v SSSR. Naopak zase, setkal-li jsem se s komunistou, tak mi vyčítal přímo nebo nepřímo, že jsem byl v západní armádě. Vzbuzovalo to ve mně zatrpklost…,“ popisoval po válce Vlastimil Grygera. Ve srovnání s řadou válečných veteránů ze Západu dopadl ještě velmi dobře.

Toto je druhá a závěrečná část pozoruhodného příběhu mého dědečka Vlastimila Grygery, odbojáře, vojáka a dobrodruha. V první části jsme jej opustili poté, co po náročném útěku přes Slovensko až do Bejrútu a vstupu do francouzské cizinecké legie doputoval k československým jednotkám v Anglii.

Můj dědeček Vlastimil Grygera byl odbojář, voják a dobrodruh. Po působení v Obraně národa za druhé světové války utekl do Sýrie, bojoval ve Francii, bránil Británii a se Svobodovou armádou prošel přes Duklu, kde ho vážně zranila raketová střela. Přesto dál pomáhal osvobozovat Slovensko a Ostravsko. Když jsem letos věnoval jeho uniformu a pozůstalost Vojenskému historickému