Ať o vině rozhoduje laická porota, jako v Americe, navrhuje právník Pavel Hasenkopf
Každý by si měl aspoň jednou v životě vyzkoušet, jaké to je poslat jiného člověka do vězení. Těmito slovy obhajuje právník a bývalý poradce prezidenta Václava Klause Pavel Hasenkopf své dlouhodobé přesvědčení, že by Česku slušel porotní systém známý třeba z amerických soudních síní. Měla by to být ochrana proti „profesně slepým či zaujatým soudcům“.
- Původně jsem s vámi chtěl mluvit o tom, co ukázala kauza Davida Ratha pro případné změny v trestním řádu. Ale pochopil jsem, že k debatě o trestním řádu chováte určitou nechuť. Proč?
Nejprve k Davidu Rathovi – mám jen toto: David Rath byl zadržen 14. května 2012. Po neuvěřitelném mediálním divadle byl v první instanci, tj. nepravomocně, odsouzen 23. července 2015, tedy po více než třech letech …
- A k trestnímu řádu?
Zákon – jakýkoli zákon – není samospasitelný. Dokud jej budou aplikovat všehoschopní či prostě jen zbabělí lidé, oportunisté vědomí si toho, že žijí jen jednou, kteří prosazování zákona vnímají především jako nástroj vlastního sebeprosazování se a budování si osobní kariéry, lidé, které proto více než zákon zajímá aktuální politická poptávka, kterou dokáží i bez říkání perfektně vycítit a přizpůsobit se jí, sebelepší trestní řád nám nepomůže, protože vždy bude vyložen tak, aby splnil aktuální politické zadání.
- Co ale s tím?
Dlouhodobě jsem zastáncem toho, aby o vině rozhodovala laická porota. Považuji to za záruku či alespoň šanci obžalovaných proti rutinně postupujícím, profesně slepým či zaujatým soudcům, a považuji za žádoucí, aby každý si mohl alespoň jednou za život vyzkoušet, jaké to je poslat někoho do vězení.
- Mohl by tento model, který známe z amerických soudních dramat, vůbec v Česku fungovat?
V České republice jsme přesvědčeni, že o všem musí rozhodovat tzv. odborníci, na vše je třeba mít zvláštní schopnosti a tituly, proto se zde porotního systému nikdy nedočkám a proto nový trestní řád nikdy nesplní mé základní představy. Odtud i má nechuť se novým trestním řádem zabývat více, než musím.
- Trend je přitom zcela opačný, a to s poukazem na postupující nároky doby a formy zločinu: má vzniknout specializované státní zastupitelství, stále více se specializují jednotliví soudci i soudní senáty.
Dlouhodobě jsem odpůrcem další a další specializace, trvám si na tom, že dobrý soudce má být schopen soudit cokoli a kdykoli – právní řád je jeden celek a tento celek má každý soudce znát. Jakmile potřebujeme dokonce i v rámci justice různé typy specialistů a pokud se tito specialisté neorientují v jiných právních oborech než těch, kterými se zabývají, je to známka toho, že systém je přeregulovaný, nesrozumitelný a nepředvídatelný a jako takový nemá vůbec nic společného s právním státem, jehož podstatou právě je, že každý může předvídat právní důsledky svého počínání.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
2 komentáře
„…Popravdě řečeno, práva nikdy nejsou základními axiomy moralní či politické teorie nebo praxe. Jsou závěry, konečnými výsledky dlouhých úvah na
základě všeobecně akceptovaných premis. Práva mají nízkou autoritu nebo obsah, pokud chybí společný etický život. Jsou to konvence, které obstojí
jen tehdy, kdyz vyjadřují morální konsenzus. Je-li etický nesoulad hluboký, apel na právo ho nemůže vyřešit, ba může způsobit, že takovýto konflikt
bude nezvládnutelný.
Utíkat k právům při rozhodování o hlubokých konfliktech — namísto snahy o jejich zmírnění prostřednictvím politických kompromisů — je receptem na občanskou válku nízké intenzity….“
(John Gray : Marné iluze)
Ale proboha, vůbec ne, pan Hasenkopf se mýlí v tom že všechno vyřeší „jenom“ laické poroty.Na to snad zná právní a soudní systém v USA dobře aby věděl, že tento systém (mimochodem velmi složitý) je založen principiálně na nezávislosti všech jednotlivých složek justice na komukoliv, a na politické z(vůli) zvlášť-a že tedy i laické poroty fungují jen jako doplněk a další kontrolní vrstva tohoto systému nezávislé spravedlnosti-ale právě a jen za existence oněch dalších zcela nezávislých složek spravedlnosti, které každému i jim samotným poskytují garanci jejich základních práv a svobod vůči komukoliv, i vůči jakékoliv státní instituci i zájmu.
Bez toho, bez naprostého vyčištění našeho justičního systému-personálně i právně tak aby se stal naprosto nezávislým by bylo jen alibistické nahnat skupinu vystrašených občánků aby pod tvrdým dozorem soudu, prokuratury i policie stvrdili připravený ortel nad „sprostým podezřelým“..